Rozdělení litosti ve videu se mi zdá minimálně nejasné. Tradičně se lítost dělila na přirozenou a nadpřirozenou podle pohnutek lítosti. A nadpřirozená se dělí na nedokonalou a dokonalou. K platnosti svátosti pokání je nutná nadpřirozená lítost, tedy litovat na základě nadpřirozené víry. (Když ji mám, pak pravda "chápu", co je peklo, co je nebe, kdo a jaký je Bůh atd.; když ji nemám, mám o všech těchto věcech nesprávný pojem...). Dokonalá lítost je z lásky k Bohu. Není k platnosti zpovědi nutná, ale je při zpovědi žádoucí. Pokud si kajícník při zpovědi dokonalou lítost vzbudí, častokrát se mu odpouštějí nejen hříchy, ale i mnohé nebo všechny časné tresty. Dokonalá lítost také stačí k odpuštění hříchů i bez zpovědi, ovšem třeba dodat, že pravá dokonalá lítost je vždy spojena s úmyslem ze všech těžkých hříchů se vyzpovídat jakmile k tomu budu mít možnost.
youtube.com/channel/UCpMLbATE4114daOR7outm2A

Nelze tvrdit, že svátost pokání či smíření je neplatná, když hříšník projeví pouze nedokonalou lítost, jako je třeba lítost ze strachu z pekla či z posledního soudu. Svátostným rozhřešením se i nedokonalá lítost stává dokonalou, nadpřirozenou a účinnou. K udělení rozhřešení však musí být vůbec nějaká, byť i nedokonalá lítost. Kdo jasně nelituje aspoň nedokonale, tj. ze strachu, tomu se nedá udělit svátostné rozhřešení.