Vše co nás potkává, co se s námi děje, nám je k užitku, avšak my se často strachujeme, často sami sebe zatěžujeme otázkami, proč to je takto? Vždyť to mohlo být i jinak a lépe, mohlo to být snazší. Je ale třeba, je nutno, projít skrze různé životní těžkosti a soužení. Tiše pokojně překonat všechny ty různé nepříjemnosti, nepohodlí a naleznout pokoj, to je škola života.
+
Pán dopouští mnoho rozčarování, těžkostí a utrpení tady na zemi, abychom dali ruce pryč od všeho toho, čím se tak klamně těšíme a utěšujeme, abychom spatřili, že jen Pán je pramenem každé útěchy, klidu a pokoje.
+
Je těžké žít s bližními, když s nimi válčíme ve svých myšlenkách. A nestačí jenom se zdržovat od slov a činů. Není zapotřebí, stavět se proti lidem, se kterými žijeme, anebo je za každou cenu přesvědčovat. Toto nemá smysl. Můžete se před nimi stavět na hlavu a i tak ničeho nedosáhnete. Bližní je třeba jenom milovat, pro Pána.
+
Slyším povzdechy: "Dnes prožíváme těžké časy. Všelijakým heretickým a bezbožným učením, je dána úplná svoboda, Církev je ze všech stran napadána od nepřátel a okolnosti pro ni začínají být strašné, nejvíce ji ubližují a vodu kalí, nevíra a hereze." Na to jim vždy odpovídám: Nestrachujte se a nebojte se o Církev! Ona nezahyne a brány pekel ji nepřemohou ani do Strašného Soudu. Nebojte se o ni, více se bojte o sebe!
+
Sami sebe trápíme, sami sebe ničíme, bezdůvodně. Pán, nám to co potřebujeme a kdy to potřebujeme, dává. I my sami potom vidíme, jak a proč jsem se já trápil a ničil, tolik a tolik přemýšlel nad tím, co budu dělat, když Pán přitom na nás myslí. Myslí na každou duši!
+
Nemáme ani tušení, kolikrát za den, nás Pán vytahuje z bláta a i tak jsme nespokojení. Bez Boha, nemůžeme mít rádi ani sebe.
+
Je třeba, abychom byli mírní, klidní. Je lépe strpět urážku, než sám urazit. Když strpíme urážku, Pán nám dá sílu, i pokoj. Když nebudeme snášet urážky, svědomí nám nedá pokoje, nedá klidu. Svědomí je Boží soud.
+
Neber na sebe příliš mnoho každodenních starostí života, chraň si svůj pokoj a žij s Bohem. Ať vše jde tak jak jde. A sebe, i své blízké musíme svěřit Pánu. Pán je všude a bez Jeho prozřetelnosti, bez Jeho dopuštění nebývá ničeho na zemi. Když v sobě zasadíme tuto myšlenku, potom nám bude vše lehké.
+
Není třeba a nesluší se, očekávat od nejbližších více, než jsou způsobní pro nás udělat. Jinak budeme rozčarovaní, budeme si vymýšlet to, co ve skutečnosti ani není a vše zkazíme.
+
Lidé jsou proměnliví jako vítr. Dnes jsou s tebou, zítra proti tobě. Kdo může zastavit vítr a kdo se může zalíbit světu?
+
Nedostatek lásky nemůže nahradit nic. Avšak láska, ta nahrazuje všechen nedostatek.

Starec, otec archimandrita Tadej (Štrbulović) igumen monastýru Vitovnica

31. 3./ 13. 4. památka jeho zesnutí v roce 2003
zdroj: Pravoslavný křesťan fb