Drazí bratři a sestry,

dnes bych chtěl s vámi sdílet příběh, který nám připomene, jaké jsou naše povinnosti jako křesťané vůči druhým lidem, a jaká je naše odpovědnost, když spatříme někoho, kdo trpí a potřebuje pomoc. Příběh dnešního kázání se točí kolem dvou postav - nepříjemného opilce a zbožného faráře.

Byl jednou opilec, který žil na okraji našeho města. Každý den se procházel ulicemi se skleničkou alkoholu v ruce a vyhledával společnost ostatních opilců. Jeho pověst nebyla zrovna dobrá a lidé se mu vyhýbali. Ostatní měli dojem, že je to jen líný alkoholik, který zahazuje svůj život.

A přesto, jednoho dne se stalo něco neočekávaného. Zbožný farář, který se staral o naši farnost, se rozhodl zasáhnout. Vydal se tedy na cestu až na místo, kde ten opilec trávil většinu času.

Farář věděl, že má povinnost tuto osobu navštívit a pokusit se mu pomoci. Ostatní věřící ho varovali před případnými nebezpečnými situacemi, ale jeho víra a láska ho vedly správným směrem. Když dorazil na místo, opilec byl opřen o zeď.

Farář k němu přistoupil a začal s ním hovořit. Jakmile ten opilec uviděl, že zbožný muž se opravdu zajímá o jeho život, začal se mu svěřovat. Vyprávěl mu o svých ztrátách, o tom, jak se pomalu propadal do propasti alkoholismu a jak nedokáže najít cestu ven. Farář ho poslouchal bez soudů a snažil se mu naslouchat s důvěrou.

Po chvíli farář opilci řekl: "Můj drahý bratře, vím, že žiješ v temnotě, ale chci ti říci, že Pán Bůh tě miluje a nikdy tě neopustí. Nezáleží na tom, jak hluboko jsi klesl, je vždycky cesta ven a Pán nás vede svým světlem. Bude to náročné a bude to vyžadovat tvou odhodlanost, ale já ti budu stát po boku, abych ti pomohl."

V tu chvíli se opilec zhroutil, uvědomil si svou sebelítost a bídu a rozhodl se, že přijme pomoc, kterou mu farář nabídl. Farář ho vzal pod svá křídla a věnoval se mu, aby se vymanil z návyku alkoholu. Trvalo to mnoho měsíců tvrdé práce, ale opilec pochopil, že není sám a že našel skutečnou hodnotu svého života.

Tento příběh nám připomíná, že jsme povoláni, abychom byli Kristovými rukama i nohama na této zemi. Máme odpovědnost pomáhat druhým, i když jsou to lidé, kteří jsou ve společnosti pohrdáni nebo odsouzeni. Každý člověk je stvořen k obrazu Božímu a má právo na lásku, soucit a pomoc.

A tak vyzývám vás, abychom si nebrali příklad ze světa nesuďme a neodsuzujme. Netvořme si naše názory na základě povrchních informací, ale dejme tomu člověku šanci. Možná právě naše láska, pozornost a pomoc mohou změnit jeho život.

Nechme se tedy vést Kristovou láskou a být příkladem soucitu a pomoci v našem okolí. Jen tak můžeme skutečně naplňovat Boží přikázání lásky k bližnímu. Ať nás Bůh vede a posiluje v této vzácné úloze. Amen.