To je furt dokola. Papež antikrist, církev nevěstka. Hmm To je ale zajímavé, když jsem se obrátil a stal věřícím, Kristus mne vedl do katolické církve a já se tam s nim setkal. Ve svátostech, přijímání, v adoracích. Došel jsem též ke sklamáním od lidí, ale tak už to je. Svatý Pán uprostřed chybujících. Dokonce chci někdy konat dobro a vyjde mi z toho zlo, stejně jak psal apoštol Pavel. Situace se opakuje. Dnes živě zažíváme stejné útoky, církev nevěstka, Babylon. Tak se dívám trochu do toho, co jsem poznal a nějak vnitřeně uznávám, že mnozí reformátoři, lidé, kteří se snaží o hlubší duchovno a uznávají jen Pána a milost, odkládají autoritu církve bojující, tedy i chybující se nakonec oddělují na rozdíl třeba od sv. Františka z Assisi, kterého Bůh poslal obnovit rozpadající se dům Boží. Bůh ho povolal k reformaci církve, ale svatostí svého života, kdy měl úctu i ke špatným kněžím, protože jim dal Pán moc nad svým tělem, chlebem života. Nepraví reformátoři nakonec stejně trhali Kristovo tělo, vnášeli rozdělení a zmatky k náboženským válkám. A jak obstojí rozdělené křesťanství, když útoky zla jsou na vrcholu. Odpad a islamizace a pod. Když Bůh vyzývá k pokání a to všechny, tak každého z nás, včetně henty i Eliáše. Sv. František kdysi šel v moci Eliáše a je to stále svatý příklad pro obnovu církve, kterou navíc Bůh nechal zkoušet, že Satanovi dal volnost. Jak píše henta. Mučedníci zůstávají mučedníci a za husity jich též zůstalo dost. Vypálených far, klášterů a množství pobitých. Za svatým Františkem znovu rozkvétal duchovní život.