Ebionité

zdroj: Ebionité | Theofil - Bůh, křesťanství, duchovní život

věrouka, christologie, gratiologie, hereze

Ebionité
(z řec. Εβιωναιοι [Ebiónaioi], odvoz. z hebr. אביונים [ebionim] - „chudí")
- skupina křesťanských asketů židovského původu, existující v 1. a 2. století. Měli za to, že Ježíš je lidským synem Marie a Josefa, a tudíž pouze člověkem, na kterého sestoupil Duch Svatý při křtu (v Jordáně). Kladli důraz na zachovávání Mojžíšova Zákona a proto odmítali učení sv. Pavla (o milosti).

Viz též heslo Adopcianismus.
[Z OʼCollins, G. - Farrugia, E. G.: Leksykon teologiczny, Kraków 2002 (orig. A Concise Dictionary of Theology), přeložil Lukáš Drexler.]

Svědectví starokřesťanských autorů o ebionitech
Proti ebionitům se ve své době vyslovilo mnoho křesťanských autorů:
Sv. Irenej z Lyonu († cca 202) se k nim vyjadřuje ve svém stěžejním díle Avdersus haereses, v němž píše: „Takzvaní ebionité sice říkají,

že svět je stvořen Bohem, ale co se týče našeho Pána, učí podobně jako Kérinth a Karpokrates (tj. že Ježíš je přirozeným synem Josefa a Marie, na kterého posléze při křtu v Jordánu sestoupila Boží moc - pozn. překl.). Používají pak jedině Evangelium Matoušovo a zavrhují apoštola Pavla, kterého nazývají odpadlíkem od Zákona. Prorocká slova se snaží důsledně odbýt, dávají se obřezat a drží se zvyků Zákona a židovského způsobu života. Klaní se Jeruzalému, jako by byl sídlem Božím." (Avdersus haereses, I, 26, 2[1])

Plodný starokřesťanský autor Tertulián (†cca 220) se o ebionitech zmiňuje ve svém spise De praescriptione haereticorum, v němž je uvádí jako zastánce obřízky a Mojžíšova Zákona, za jejich zakladatele považuje Ebiona a obviňuje je z toho, že podle jejich přesvědčení „Ježíš nebyl Synem Božím" (De praescriptione, 33[2]). Této herezi se pak věnuje i ve spise O těle Kristově, kde uvádí, že Ebión „Ježíše prohlašuje za pouhého člověka a za obyčejného potomka Davidova, tedy nikoli zároveň za Božího Syna. Přiznává mu ovšem poněkud větší slávu než prorokům, takže v něm prý byl anděl, podobně jako v jakémsi Zacharjášovi." (De carne Christi, XIV[3])

Dalším církevním autorem, který se vyslovil k ebionitské herezi, byl sv. Hippolyt Římský (†235) v díle Vyvrácení veškerých bludů, kde, v jisté závislosti na Irenejovi, píše: „Ebionité, ačkoli uznávají, že svět byl stvořen Tím, kdo je skutečně Bůh, přesto předkládají báje týkající se Krista podobně jako Kerinth a Karpokrates. Žijí podle židovských zvyků a prohlašují, že jsou ospravedlněni na základě Zákona, a tvrdí, že Ježíš byl ospravedlněn naplněním Zákona. A proto byl (podle ebionitů) nazván Pomazaný Boží a Ježíš, protože nikdo jiný nenaplnil dokonale Zákon. Proto pokud by někdo jiný naplnil přikázání Zákona, byl by Kristem. A oni taktéž prohlašují, že pokud stejným způsobem naplňují Zákon, mohou se stát Kristy, neboť tvrdí, že sám náš Pán byl člověkem jako všichni ostatní." (Refutatio omnium haeresium, VII, 22[4]) O něco dále pak píše ještě: „Ebionité tvrdí, že svět je stvořen skutečným Bohem, a o Kristu se zmiňují podobným způsobem jako Kerinth. Nicméně žijí v každém ohledu podle Zákona Mojžíšova, přesvědčeni, že jsou tak ospravedlněni." (X, 13)

Věhlasný raněkřesťanský teolog Origenes (†254) o ebionitech, tj. těch, „kteří uznali Ježíše za Mesiáše" (Contra Celsum, II, 1[5]), píše ve svém apologetickém spise Proti Kelsovi: „Ať si jsou i tací, kteří přijali Ježíše a chvástají se, že jsou křesťany, ale chtějí žít podle židovského Zákona, tak jako žije židovská pospolitost. Takovými jsou ebionité, kteří se dělí na dvě skupiny: jedni, podobně jako my, uznávají, že Ježíš se narodil z Panny, druzí však tvrdí, že Ježíš se narodil stejným způsobem jako ostatní lidé." (V, 61) Mimo to ještě zmiňuje, že „neuznávají listy apoštola Pavla" (V, 65).

Historik Eusebius z Cesareje (†339) se sektě ebionitů věnoval ve svých Církevních dějinách: „Jiné, které zlý duch nemohl odvést od Božího Pomazaného, si podmanil tím, že poznal jejich slabou stránku. Starší je nazvali ebionity,

protože měli o Kristu ubohé přízemní představy. Považovali jej totiž za pouhého obyčejného člověka, který se pouze pro svou mravní dokonalost prohlašuje za spravedlivého a který byl zplozen spojením muže (Josefa) s Marií. Zachovávání Zákona považovali za naprosto nutné, jako by vírou v Krista a životem podle Krista nemohli dosáhnout blaženosti. Jiní z nich, kteří se rovněž nazývali ebionité, se vyvarovali takových nesmyslů a nepopírali, že Kristus se narodil z Panny a Ducha Svatého. Avšak nechtěli přiznat, že Kristus předtím existoval jako Bůh, jako Slovo a Moudrost. Tím se dopustili téže bezbožnosti jako ti uvedení výše, zvláště když se horlivě snažili konat obřady mojžíšského Zákona týmž způsobem jako Židé. Tvrdili, že je nutné zcela zavrhnout listy apoštola Pavla. Toho nazývali odpadlíkem. Uznávali pouze Evangelium Hebrejů, ostatní evangelia považovali za bezcenná. Šabat a ostatní židovský způsob života zachovávali jako Židé, neděli však slavili stejným způsobem jako my coby památku zmrtvýchvstání Spasitele. V důsledku tohoto jejich učení dostali jméno ebionité, což znamená ‚nepatrné poznání‘. ‚Ebion‘ totiž znamená ‚žebrák‘." (Historia Ecclesiastica, III, 28[6])

Epifanius ze Salaminy († cca 403), podobně jako Tertulián, považoval za zakladatele sekty Ebiona, který podle něj „tvrdil, že Kristus se narodil ze símě muže, tzn. Josefa." Podle Epifania však, který o ebionitech psal ve svém protiheretickém díle Panarion (30. kap.), se názor ebionitů na Krista postupem času měnil, takže „od určité doby ... obrátili svoji mysl k tomu, co je nesoudržné a absurdní, ... takže vypráví jakési výmysly na téma Krista a Ducha Svatého. Někteří z nich dokonce zacházejí dále a tvrdí, že Kristus je Adam, který byl utvořen jako první a který obdržel dech od Boha. Jiní o něm mezi sebou říkají, že pochází shůry a byl stvořen ‚přede vším‘, že je duchem, je nad anděly a panuje nade vším, a je nazýván Kristem, tím, který obdržel dědictví světa. Přichází odtamtud, kdy chce, podobně jako přišel v Adamovi a ukázal se praotcům oděn v těle. ... (Ebionité) používají Evangelium Matoušovo ... a nazývají je ‚Evangelium Hebrejů‘." V úvodním shrnutí 30. kapitoly II. knihy Epifaniova spisu Panarion je pak o ebionitech ve stručnosti napsáno: „(Ebionité) tvrdí, že Kristus byl stvořen v nebi, a podobně Duch Svatý. ... Ačkoli jsou Židy, používají Evangelia. Pociťují odpor vůči jezení masa. Vodu mají místo Boha a, jak jsem již vzpomínal, mají za to, že Kristus se oděl v člověka při příchodu v těle. Neustále se ponořují do vod, jak v létě, tak v zimě, údajně kvůli očištění, podobně jako Samaritáni." (Panarion, Shrnutí k II, 30[7])
[Lukáš Drexler]

Poznámky:

[1] Český překlad na základě vydání: Svatého otce Irenea, biskupa a mučeníka Patero kněh proti kacířstvím s některými dodatky, Praha 1876.
[2] Český překlad na základě polského vydání: Kwintus Septymiusz Florens Tertulian: Wybór pism. Pisma starochrześcijańskich pisarzy, Tom V, Warszawa 1970.
[3] Český překlad Petra Kitzlera z vydání: Tertullianus: O Kristově těle, Praha 2015.
[4] Český překlad na základě anglického vydání: Hippolytus of Rome: The Refutation of All Heresies, 1885.
[5] Český překlad na základě polského vydání: Orygenes: Przeciw Celsusowi, Warszawa 1977.
[6] Upravený český překlad Josefa Nováka z vydání: Eusebius Pamphili: Církevní dějiny, Praha 1988.
[7] Český překlad na základě polského vydání: Epifaniusz z Salaminy: Panarion. Herezje 1-33, Kraków 2015.

Gerald O'Collins, Edward G. Farrugia, Lukáš Drexler, 19.8. 2020