catholica.cz

Nejsvětější Srdce Ježíšovo
Sacratissimi Cordis Iesu, Sollemnitas

27. června, slavnost
ŽIVOTOPIS
Kněz Jan Eudes a řeholnice Markéta M. Alacoque se v 17. století jako první zasazovali o ustanovení liturgické úcty Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Markétu k tomu vyzval sám Ježíš, který jí při mystickém zjevení ukázal své probodené zářící Srdce ovinuté trním a přizdobené křížem. Přislíbil hojné milosti, kterými nás chce naplnit jako plody své lásky, a to zvláště o prvních pátcích. Jeho Srdce je zdrojem síly, štěstí a odpočinku. Dnešní slavnost je svátkem Lásky.
ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
MILUJÍCÍ SRDCE
Viz milující Srdce! - Je otevřené, zraněné trním našich vin i s křížem, na kterém za nás dotlouklo. - Tak vypadá láska, která se ničím neprovinila.
Nezaslouží si naši vděčnost? Naši touhu projevovat mu lásku? Naše rozhodnutí čerpat z něj sílu, kterou jen u něj můžeme získat? - A pak žít podle něj.
"Světem vládne nevděk." - Ale Ježíšovo Srdce nás vyzývá, abychom nebyli děti "světa," ale děti Boží, a tedy plní lásky a dobroty. Tento rozdíl a tuto změnu v nás má přinést slavení dnešního svátku.
Srdce je symbolem našeho nitra, symbolem lásky. Naše láska i duše potřebují být živeny, ale svět je nenasytí. Ten živí jen naše ego a tělesné touhy, abychom v nich viděli náhradu za duši a lásku. Jejich ovládáním nás ten, který světu vládne, jako Adama a Evu chce zmást a odloučením od Pravdy zničit.
Přijmout víru znamená osvobodit se od Zlého a žít pro Dobro, přijmout osvobozující lásku Božského Srdce, Trojjediného Boha, dokázanou v Ježíšově kříži a z pramenů vytrysklých z jeho Srdce přijmout milost znamenající život.
Ježíš je "cesta, pravda a život." (Jan 14,6) Účastí na dnešní slavnosti mu chceme poděkovat za vše, čím pro nás je a k čemu všemu se pro nás jeho Srdce odhodlalo. Vděčnost znamená opětování lásky podle její velikosti silou, které jsme schopni. Opět se dostáváme k tomu, že i té vděčnosti jsme schopni jen v síle Ježíšovy lásky. Žít z ní znamená v ní i růst.
Tak jako láska roste láskou i milostí přibývá tím, čím více s nimi spolupracujeme.
Dnešní slavnost je svátkem Lásky i výzvou k otevření vlastního srdce k přijetí milosti, aby toužilo připodobnit se Ježíšovu Srdci. Bůh nás miloval věčnou láskou (srov. Jer 31,3) a otevřel nám v Srdci svého Syna pramen milosti a slitování. - K tomu nesmíme zůstat lhostejní.
Ježíš si v roce 1674 stěžoval řeholní sestře Markétě Marii Alacoque: "Je velmi mnoho těch, kteří mně odplácí nevděkem a pohanou. Ať je proto ustanovena zvláštní slavnost k uctění mého Srdce."
Markéta viděla Božské Srdce v oslňujícím lesku ovinuté trním a přizdobené křížem. Ježíš jí ukázal na toto své Srdce, aby k němu hořela láskou a rozšiřovala k němu úctu v jeho církvi. Součástí úcty má být i přijímání eucharistického Kristova Těla a adorace o prvních pátcích. Již za 9 po sobě jdoucích 1. pátků (včetně svátosti smíření) nabízí milost pokání při umírání, že lidé nezemřou bez přijetí svatých svátostí. Pro ctitele tohoto Srdce dal r. 1685 Markétě 12 přislíbení,* která jsou podmíněna nejen uvedenou úctou, ale i úsilím žít podle evangelia, zejména osmi blahoslavenství.
Markéta Marie Alacoque se podle Ježíšova přání zasazovala o rozšíření úcty k jeho Nejsvětějšímu Srdci (více u její památky 16.10.).
Také Jan Eudes (pam.19.8.), který již r. 1643 založil kongregaci Ježíše a Marie, doporučoval úctu Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Sestavil liturgické mešní texty a oficium, které mu 20.10. 1672 schválili francouzští biskupové, aby se s nimi mohl v jeho kongregaci slavit svátek Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Litanie, recitované o svátku, naznačovaly plnost osobnosti Syna Božího. Pobožnost, kterou si přál Ježíš, uznal až roku 1765 papež Klement XIII. a na celou církev ji rozšířil r. 1856 papež Pius IX. Z dalších papežů Lev XIII. vydal 25.5. 1899 encykliku Annum sacrum, v níž souhrnně vysvětlil teologické základy úcty k Božskému Srdci. Koncem téhož roku slavnostně zasvětil celé lidstvo Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. S vydáním encykliky Quas primas papež Pius XI. 11.12. 1925 zavedl každoroční obnovu zasvěcení se Božskému Srdci o slavnosti Krista Krále, aby propojil jeho lásku s tajemstvím jeho vlády. Papež Pius XII. shrnul celou nauku o Srdci Kristově do 127 článků encykliky Haurietis aquas, vydané 15.5. 1956.
První pronásledování kvůli úctě Nejsvětějšího Srdce začali jansenisté a Markéta o něm napsala: "Satan rozvířil tuto bouři, neboť zuří nad tím, že touto pobožností bylo vytrženo z jeho moci již mnoho duší, o kterých se domníval, že je má už jisté." Císař Josef II. (1765 - 1790) nařizoval obrazy Srdce Páně přemalovat s odůvodněním, že uráží oči vzdělaných lidí.
Ježíš, jak uvádí evangelium, řekl: "Velebím tě, Otče, Pane nebe i země, žes tyto věci skryl před moudrými a opatrnými, a žes je zjevil maličkým; ano, Otče, že se ti tak zalíbilo." (Mt 11,25-26). Těmi "věcmi" Pán mínil tajemství Božího království a maličkými, podle vysvětlivek ThDr. V. Bognera, jeho učedníky. A všechny "maličké" od "Srdce k srdci" Ježíš vychovává svou láskou. Při jeho výchově se jedna "maličká" stala učitelkou církve a patronkou misionářů (Terezie pam.1.10.); druhá byla nazvána apoštolkou jeho Srdce (Markéta), další obzvláště maličkou je služebnice Boží Marie Consoláta (přip.18.7.), která si osvojila "úkon lásky**" a začala vyprávět světu o milosrdné lásce Ježíšova Srdce. Za apoštolku milosrdenství pak Ježíš povolal sestru Faustýnu Kowalskou. Láska a důvěra k Ježíši, byly stavebním materiálem jejich života, který jim pomohl k svatosti. Kéž tento "materiál" dopomůže k svatosti i každému z nás.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Naučím se žít se střelnými modlitbami, např.:
"Ježíši tichý a pokorný srdcem, učiň moje srdce podle srdce svého." (srov. Mt 11,29)
** "Ježíši, Maria, miluji vás, zachraňte duše!"
"Ježíši v Tebe důvěřuji!"
Všemohoucí Bože, oslavujeme Srdce Tvého milovaného Syna, s vděčností si připomínáme veliká dobrodiní jeho lásky k nám a prosíme Tě: dej, ať je nám jeho Srdce nevyčerpatelným zdrojem Tvých darů a milostí. Neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
( závěrečná modlitba breviáře)
POZNÁMKA
* Přislíbení, které údajně r. 1685 pro ctitele Nejsvětějšího Srdce Ježíšova obdržela Markéta Marie a popsala je v svých zápiscích. Z nich se časem ustálilo a rozšířilo dvanáct zaslíbení:
1. Ctitelům svého Srdce dám všechny milosti potřebné jejich stavu.
2. Rodinám, v nichž bude mé Srdce uctíváno, dám ducha jednoty, aby žily v pokoji a míru.
3. Trpícím bude mé Srdce útěchou.
4. Stanu se jim bezpečným útočištěm v životě a zejména v hodině smrti.
5. Všem poskytnu skrze tuto pobožnost pomoc a požehnání při každé činnosti konané s láskou.
6. Hříšníci najdou v mém Srdci nevyčerpatelný pramen milosrdenství.
7. Duše vlažné se stanou horlivými.
8. Horliví dosáhnou brzy dokonalosti.
9. Požehnám také domy, kde bude vystaven a uctíván obraz mého Nejsvětějšího Srdce.
10. Těm, kteří ve vroucí zbožnosti pracují na spáse duší dám milost, že budou obracet i nejzatvrzelejší hříšníky.
11. Šiřitelé úcty k mému Nejsvětějšímu Srdci zůstanou v něm zapsáni.
12. Těm, kteří po devět měsíců každý první pátek přistoupí ke sv. přijímání, dám milost vytrvání a šťastnou smrt po přijetí svatých svátostí.

Modlitba k zasvěcení Srdci Ježíšovu:
Ježíši, Vykupiteli lidského pokolení, shlédni na nás, pokorně klečící před tvým oltářem :
Jsme tvoji a tvoji chceme i zůstat.
Abychom se s tebou ještě vroucněji mohli spojit,
proto se dnes každý z nás - dobrovolně zasvěcuje tvému Srdci.
Mnozí lidé tě dosud nepoznali, mnozí tvými přikázáními pohrdli a odmítli tě;
smiluj se nad nimi, - dobrotivý Ježíši, - a přitáhni je všechny na své svaté Srdce.
Buď, Pane, králem nejen svých věrných, kteří tě nikdy neopustili,
ale i marnotratných synů, - aby se vrátili brzo do otcovského domu - a nezhynuli hladem a bídou.
Buď, Pane, králem i těch, které od tebe oddělily mylné názory a rozkol;
povolej je k bezpečí pravdy a k jednotě víry, - aby byl jeden ovčinec a jeden pastýř.
Daruj své církvi pokoj a svobodu, propůjč všem národům mír a jistotu. Ať ze všech končin země zaznívá jeden hlas :
Sláva božskému Srdci, - které nám přineslo spásu. - Jemu buď čest a chvála navěky.
AMEN.

Litanie k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu:

Pane, smiluj se. - Pane, smiluj se.
Kriste, smiluj se. - Kriste, smiluj se.
Pane, smiluj se. - Pane, smiluj se.
Bože, náš nebeský Otče, - smiluj se nad námi.
Bože Synu, Vykupiteli světa, - smiluj se nad námi.
Bože Duchu svatý, - smiluj se nad námi.
Bože v Trojici jediný, - smiluj se nad námi.
(Ke všem dalším invokacím zůstává stejná odpověď.)
Srdce Ježíšovo, Srdce Syna věčného Otce, - smiluj se nad námi.
Srdce Ježíšovo, utvořené Duchem Svatým v lůně panenské Matky,
Srdce Ježíšovo, podstatně spojené se Slovem Božím,
Srdce Ježíšovo, nekonečně vznešené,
Srdce Ježíšovo, svatý chráme Boží,
Srdce Ježíšovo, stánku Nejvyššího,
Srdce Ježíšovo, dome Boží a bráno nebe,
Srdce Ježíšovo, planoucí výhni lásky,
Srdce Ježíšovo, v němž přebývá Boží spravedlnost a slitování,
Srdce Ježíšovo, plné dobroty a lásky,
Srdce Ježíšovo, hlubino všech ctností,
Srdce Ježíšovo, hodné veškeré chvály,
Srdce Ježíšovo, králi a střede všech srdcí,
Srdce Ježíšovo, pokladnice veškeré moudrosti a umění,
Srdce Ježíšovo, ve kterém přebývá všechna plnost Božství,
Srdce Ježíšovo, Otci ze všech nejmilejší,
Srdce Ježíšovo, z jehož plnosti jsme všichni přijali,
Srdce Ježíšovo, odvěká touho všeho tvorstva,
Srdce Ježíšovo, trpělivé a nejvýš milosrdné,
Srdce Ježíšovo, bohaté a štědré ke všem, kdo tě vzývají,
Srdce Ježíšovo, prameni života a svatosti,
Srdce Ježíšovo, smírná oběti za naše hříchy,
Srdce Ježíšovo, potupami nasycené,
Srdce Ježíšovo, pro naše nepravosti ztrýzněné,
Srdce Ježíšovo, až k smrti poslušné,
Srdce Ježíšovo, kopím probodené,
Srdce Ježíšovo, prameni dokonalé útěchy,
Srdce Ježíšovo, živote náš a naše vzkříšení,
Srdce Ježíšovo, pokoji náš a naše smíření,
Srdce Ježíšovo, za hříšníky obětované,
Srdce Ježíšovo, spáso všech, kdo v tebe doufají,
Srdce Ježíšovo, naděje všech, kdo v tobě umírají,
Srdce Ježíšovo, radosti všech svatých,

Beránku Boží, tys na sebe vzal hřích světa,
Beránku Boží, tys na sebe vzal hřích světa,
Beránku Boží, tys na sebe vzal hřích světa,

Ježíši tichý, srdce pokorného, - přetvoř naše srdce podle Srdce svého.
Modleme se :

Všemohoucí věčný Bože, pohleď na Srdce svého milovaného Syna, shlédni na chvály a dostiučinění, které ti přináší za nás hříšníky; usmiř se a odpusť nám, když skrze ně prosíme o tvé milosrdenství. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků. Amen

Filofej
Rímský exorcista G. Amorth potvrdzuje, ze v NOM mal prsty aj diabol, liturgická reforma je vlastne reforma omse:
Jiří Válka exorcista Gabriele Amorth o liturgikej reforme:
Znamená to tedy, že by mnoho biskupů a kněží nebylo katolíky?
AMORTH: Řekněme to tak: oni nevěří na pravdu evangelia. V každém případě bych je obvinil, že rozšiřují herezi. Ale rozumějte mi správně: dokonalým heretikem je někdo, kdo byl obviněn z bludu a dále na něm trvá. Dnes se nikdo neodváží obvinit biskupa, že nevěří v ďábla a v posedlost nebo že odmítá jmenovat exorcistu. Mohu vám jmenovat celou řadu biskupů a kardinálů, kteří jakmile se ujali vedení diecéze, zakázali exorcistům provádět exorcismy. To je bohužel škodlivý vliv některých biblistů, a mohl bych vám jmenovat některé velmi význačné osobnosti. My, kteří jsme s ďáblem denně ve styku, víme dobře, že má prsty i v některých liturgických reformách.
Například?
II. vatikánský koncil doporučil, aby se některé texty přepracovaly. Ale na to se nedbalo. Místo toho se vytvořily texty úplně nové. Vůbec se při tom nepomyslelo na to, že se tak věci nemohou zlepšit, nýbrž jen zhoršit. V této mánii bylo mnoho ritů, které vznikly v minulosti, odhozeno, jako by nás církev až do dneška podváděla a klamala a teprve nyní nastal čas velkých géniů a superteologů, superbiblistů a superliturgiků, kteří přesně vědí, čeho je církvi třeba. To je lež. Koncil chtěl pouze přepracovat některé texty a nikoliv všechny zavrhnout. I ritus exorcismu měl být korigován, nikoliv však znovu napsán. Každý z nás, který ad interim zkoušel nový ritus, musí dosvědčit, že nové modlitby jsou neúčinné. Pavel VI. veřejně protestoval proti tomu, že byl vypuštěn exorcismus z křestního obřadu. I z žehnání byla vypuštěna každá zmínka, že nás má Pán chránit před ďáblem. I Ježíš nás učil modlit se: Zbav nás od Zlého. V italštině je to chybně přeloženo: Zbav nás od zla. Nemáme být zbaveni od zla, jehož původ nikdo nezná, ale od konkrétní osoby, která nám škodí: od Satana.
Jiří Válka exorcista Gabriele Amorth o liturgikej reforme:
Znamená to tedy, že by mnoho biskupů a kněží nebylo katolíky?
AMORTH: Řekněme to tak: oni nevěří na pravdu evangelia. V každém případě bych je obvinil, že rozšiřují herezi. Ale rozumějte mi správně: dokonalým heretikem je někdo, kdo byl obviněn z bludu a dále na něm trvá. Dnes se nikdo neodváží obvinit biskupa, že nevěří v ďábla a v posedlost nebo že odmítá jmenovat exorcistu. Mohu vám jmenovat celou řadu biskupů a kardinálů, kteří jakmile se ujali vedení diecéze, zakázali exorcistům provádět exorcismy. To je bohužel škodlivý vliv některých biblistů, a mohl bych vám jmenovat některé velmi význačné osobnosti. My, kteří jsme s ďáblem denně ve styku, víme dobře, že má prsty i v některých liturgických reformách.
Například?
II. vatikánský koncil doporučil, aby se některé texty přepracovaly. Ale na to se nedbalo. Místo toho se vytvořily texty úplně nové. Vůbec se při tom nepomyslelo na to, že se tak věci nemohou zlepšit, nýbrž jen zhoršit. V této mánii bylo mnoho ritů, které vznikly v minulosti, odhozeno, jako by nás církev až do dneška podváděla a klamala a teprve nyní nastal čas velkých géniů a superteologů, superbiblistů a superliturgiků, kteří přesně vědí, čeho je církvi třeba. To je lež. Koncil chtěl pouze přepracovat některé texty a nikoliv všechny zavrhnout. I ritus exorcismu měl být korigován, nikoliv však znovu napsán. Každý z nás, který ad interim zkoušel nový ritus, musí dosvědčit, že nové modlitby jsou neúčinné. Pavel VI. veřejně protestoval proti tomu, že byl vypuštěn exorcismus z křestního obřadu. I z žehnání byla vypuštěna každá zmínka, že nás má Pán chránit před ďáblem. I Ježíš nás učil modlit se: Zbav nás od Zlého. V italštině je to chybně přeloženo: Zbav nás od zla. Nemáme být zbaveni od zla, jehož původ nikdo nezná, ale od konkrétní osoby, která nám škodí: od Satana.
- See more at: www.stjoseph.cz/pronasledovani-…
Jiří Válka exorcista Gabriele Amorth o liturgikej reforme:
Znamená to tedy, že by mnoho biskupů a kněží nebylo katolíky?
AMORTH: Řekněme to tak: oni nevěří na pravdu evangelia. V každém případě bych je obvinil, že rozšiřují herezi. Ale rozumějte mi správně: dokonalým heretikem je někdo, kdo byl obviněn z bludu a dále na něm trvá. Dnes se nikdo neodváží obvinit biskupa, že nevěří v ďábla a v posedlost nebo že odmítá jmenovat exorcistu. Mohu vám jmenovat celou řadu biskupů a kardinálů, kteří jakmile se ujali vedení diecéze, zakázali exorcistům provádět exorcismy. To je bohužel škodlivý vliv některých biblistů, a mohl bych vám jmenovat některé velmi význačné osobnosti. My, kteří jsme s ďáblem denně ve styku, víme dobře, že má prsty i v některých liturgických reformách.
Například?
II. vatikánský koncil doporučil, aby se některé texty přepracovaly. Ale na to se nedbalo. Místo toho se vytvořily texty úplně nové. Vůbec se při tom nepomyslelo na to, že se tak věci nemohou zlepšit, nýbrž jen zhoršit. V této mánii bylo mnoho ritů, které vznikly v minulosti, odhozeno, jako by nás církev až do dneška podváděla a klamala a teprve nyní nastal čas velkých géniů a superteologů, superbiblistů a superliturgiků, kteří přesně vědí, čeho je církvi třeba. To je lež. Koncil chtěl pouze přepracovat některé texty a nikoliv všechny zavrhnout. I ritus exorcismu měl být korigován, nikoliv však znovu napsán. Každý z nás, který ad interim zkoušel nový ritus, musí dosvědčit, že nové modlitby jsou neúčinné. Pavel VI. veřejně protestoval proti tomu, že byl vypuštěn exorcismus z křestního obřadu. I z žehnání byla vypuštěna každá zmínka, že nás má Pán chránit před ďáblem. I Ježíš nás učil modlit se: Zbav nás od Zlého. V italštině je to chybně přeloženo: Zbav nás od zla. Nemáme být zbaveni od zla, jehož původ nikdo nezná, ale od konkrétní osoby, která nám škodí: od Satana.
- See more at: www.stjoseph.cz/pronasledovani-…
Jiří Válka exorcista Gabriele Amorth o liturgikej reforme:
Znamená to tedy, že by mnoho biskupů a kněží nebylo katolíky?
AMORTH: Řekněme to tak: oni nevěří na pravdu evangelia. V každém případě bych je obvinil, že rozšiřují herezi. Ale rozumějte mi správně: dokonalým heretikem je někdo, kdo byl obviněn z bludu a dále na něm trvá. Dnes se nikdo neodváží obvinit biskupa, že nevěří v ďábla a v posedlost nebo že odmítá jmenovat exorcistu. Mohu vám jmenovat celou řadu biskupů a kardinálů, kteří jakmile se ujali vedení diecéze, zakázali exorcistům provádět exorcismy. To je bohužel škodlivý vliv některých biblistů, a mohl bych vám jmenovat některé velmi význačné osobnosti. My, kteří jsme s ďáblem denně ve styku, víme dobře, že má prsty i v některých liturgických reformách.
Například?
II. vatikánský koncil doporučil, aby se některé texty přepracovaly. Ale na to se nedbalo. Místo toho se vytvořily texty úplně nové. Vůbec se při tom nepomyslelo na to, že se tak věci nemohou zlepšit, nýbrž jen zhoršit. V této mánii bylo mnoho ritů, které vznikly v minulosti, odhozeno, jako by nás církev až do dneška podváděla a klamala a teprve nyní nastal čas velkých géniů a superteologů, superbiblistů a superliturgiků, kteří přesně vědí, čeho je církvi třeba. To je lež. Koncil chtěl pouze přepracovat některé texty a nikoliv všechny zavrhnout. I ritus exorcismu měl být korigován, nikoliv však znovu napsán. Každý z nás, který ad interim zkoušel nový ritus, musí dosvědčit, že nové modlitby jsou neúčinné. Pavel VI. veřejně protestoval proti tomu, že byl vypuštěn exorcismus z křestního obřadu. I z žehnání byla vypuštěna každá zmínka, že nás má Pán chránit před ďáblem. I Ježíš nás učil modlit se: Zbav nás od Zlého. V italštině je to chybně přeloženo: Zbav nás od zla. Nemáme být zbaveni od zla, jehož původ nikdo nezná, ale od konkrétní osoby, která nám škodí: od Satana.
- See more at: www.stjoseph.cz/pronasledovani-…
Jiří Válka exorcista Gabriele Amorth o liturgikej reforme:
Znamená to tedy, že by mnoho biskupů a kněží nebylo katolíky?
AMORTH: Řekněme to tak: oni nevěří na pravdu evangelia. V každém případě bych je obvinil, že rozšiřují herezi. Ale rozumějte mi správně: dokonalým heretikem je někdo, kdo byl obviněn z bludu a dále na něm trvá. Dnes se nikdo neodváží obvinit biskupa, že nevěří v ďábla a v posedlost nebo že odmítá jmenovat exorcistu. Mohu vám jmenovat celou řadu biskupů a kardinálů, kteří jakmile se ujali vedení diecéze, zakázali exorcistům provádět exorcismy. To je bohužel škodlivý vliv některých biblistů, a mohl bych vám jmenovat některé velmi význačné osobnosti. My, kteří jsme s ďáblem denně ve styku, víme dobře, že má prsty i v některých liturgických reformách.
Například?
II. vatikánský koncil doporučil, aby se některé texty přepracovaly. Ale na to se nedbalo. Místo toho se vytvořily texty úplně nové. Vůbec se při tom nepomyslelo na to, že se tak věci nemohou zlepšit, nýbrž jen zhoršit. V této mánii bylo mnoho ritů, které vznikly v minulosti, odhozeno, jako by nás církev až do dneška podváděla a klamala a teprve nyní nastal čas velkých géniů a superteologů, superbiblistů a superliturgiků, kteří přesně vědí, čeho je církvi třeba. To je lež. Koncil chtěl pouze přepracovat některé texty a nikoliv všechny zavrhnout. I ritus exorcismu měl být korigován, nikoliv však znovu napsán. Každý z nás, který ad interim zkoušel nový ritus, musí dosvědčit, že nové modlitby jsou neúčinné. Pavel VI. veřejně protestoval proti tomu, že byl vypuštěn exorcismus z křestního obřadu. I z žehnání byla vypuštěna každá zmínka, že nás má Pán chránit před ďáblem. I Ježíš nás učil modlit se: Zbav nás od Zlého. V italštině je to chybně přeloženo: Zbav nás od zla. Nemáme být zbaveni od zla, jehož původ nikdo nezná, ale od konkrétní osoby, která nám škodí: od Satana.
- See more at: www.stjoseph.cz/pronasledovani-…

Psenka,milost Boziu stracas aj vtedy,ked sa odlucis od sviatosti,pretoze ti niekto nahovori,ze omsa sluzena podla sucasnych predpisov nie je ta prava a podobne.
Milost Boziu stracas aj odchodom do schizmy.
Psenka,Babylon si vyklada vselikto a vselijako.Tych "vyucovani" o Babylone som uz cital
Pan Jezis dal prislub,ze Cirkev ani brany pekla nepremozu.Takze ani nehodni prelati ani nehodni biskupi ci papezi(boli aj taki) neznicia Kristovu Cirkev

Ked je ten plan taky tajny,preco je verejne znamy?
Vysvetlenie je jedine : ide o podvrh,aby zmiatol katolikov,aby zasial nedoveru ku pastierom Kristovho stada,aby vyvolal nedoveru az neveru v pravost sv.omse ktora sa sluzi podla noveho omsoveho poriadku;a aby tak v konecnom dosledku pozbavil katolikov,ktori tymto paskvilom,ktore tu lefebvristi,sedevacantisti a ini samozvanci vkladaj,toho najvzacnejsieho: milosti Bozej.
Za vzburou voci papezovi a koncilu stoji ten,ktory uz v Nebi riekol : non serviam.
Davajte si pozor ti,co ste vo vzbure.Anjel temnoty sa vie sikovne prezliect za anjela svetla aby zviedol mnohych.

Toto je tajný plán svobodných zednářů na zničení Katolické církve.
Málo katolíků zná Permanentní instrukce Alta Vendita. Je to tajný dokument napsaný v první polovině 19. století, který nastiňuje plán na svržení katolické církve. Alta Vendita byla nejvyšší lóží karbonářů (carbonari = uhlíři), italské tajné společnosti napojené na zednářstvo, jež byla spolu se zednáři odsouzena katolickou církví. Otec F. Cahill ve své knize Freemasonry and the Anti-Christian Movement (Zednářstvo a protikřesťanské hnutí) říká, že Alta Vendita byla „ve své době obecně pokládána za centrum evropského zednářství“. Karbonáři byli nejaktivnější v Itálii a ve Francii.
Ve své knize Athanasius und die Kirche unserer Zeit (Atanáš a dnešní církev) cituje biskup Rudolf Graber zednáře, který prohlásil: „Našim cílem už není zničení církve, ale pokusíme se ji využít tím, že do ní pronikneme.“
Jinými slovy, jelikož zednáři nemohou plně vyhladit Ježíšovu církev, plánují nejen vykořenit vliv katolicismu ve společnosti, ale též využít struktury církve jako nástroje pro „obnovu“, „pokrok“ a „osvícení“ a další šíření svých principů a cílů.

Úvod
Strategie Permanentních instrukcí Alta Vendita udivuje svojí drzostí a prohnaností. Od samého začátku se v dokumentu mluví o procesu, který bude vyžadovat desítky let k svému uskutečnění. Ti, kdo dokument sepsali, věděli, že se nedožijí jeho naplnění. Uvedli do života dílo, které uskuteční následující generace zasvěcených. Permanentní instrukce říkají: „V našich řadách voják zemře, ale boj pokračuje.“
Instrukce volají po rozšiřování liberálních myšlenek a zásad ve společnosti a v institucích katolické církve tak, aby laici, seminaristé, kněží a preláti byli během let prostoupeni pokrokovými principy.
Pak v určité době bude jejich mysl natolik zachvácena, že kněží i biskupové budou svěceni, kardinálové jmenováni, ale jejich smýšlení bude v souladu s moderním myšlením zakotveným v dokumentech Francouzské revoluce, Deklaraci lidských práv a dalších „principech roku 1789“ (rovnost náboženství, odluka církve od státu, náboženská pluralita, atd.).
Z této skupiny bude případně zvolen i papež, který povede církev cestou „osvícení“ a „obnovy“. Říkají, že se nesnaží dosadit zednáře na stolec Petrův. Jejich snahou je ovlivnit společenské prostředí, které eventuálně vyprodukuje papeže a hierarchii, jejichž ideou bude liberální katolicismus a kteří přesto budou sami věřit, že jsou stále věrnými katolíky,
Tito církevní představitelé pak již nebudou vystupovat proti moderním myšlenkám revoluce (jak byla trvalá praxe papežů od roku 1789 do roku 1958 - smrti papeže Pia XII., který odsoudil tyto liberální principy), ale budou je zavádět do církve. Konečným výsledkem bude katolická hierarchie a laici, pochodující pod praporem osvícenství v přesvědčení, že pochodují pod praporem apoštolských klíčů.

Je to možné?
Pro ty, kteří věří, že tyto plány snad připadají v úvahu v daleké budoucnosti, že tento cíl je pro nepřátele nedosažitelný, je nutné poznamenat, že papežové Pius IX. a Lev XIII. žádali, aby Permanentní instrukce byly publikovány, a to jistě za účelem zabránit nadcházející tragédii.
Pokud ale takové situaci dojde, bude ji možné rozpoznat podle následujících tří charakteristik:
1) Bude generovat nepokoje takových rozměrů, že celý svět uvidí velikou revoluci uvnitř katolické církve probíhající v souladu s modernistickými myšlenkami. Všem bude jasné, že došlo k „zmodernizování“.
2) Bude zavedena nová teologie odporující dřívějšímu učení církve.
3) Sami zednáři budou ohlašovat svoje vítězství s vírou, že katolická církev konečně spatřila světlo v otázkách jako rovnost náboženství, sekulární stát a pluralismus, a v dalším bude dosaženo kompromisu.

Autenticita dokumentů Alta Vendita
Permanentní instrukceAlta Vendita, které se dostaly do rukou papeže Řehoře XVI. zahrnují období od roku 1820 do roku 1846. Na žádost papeže Pia IX. byly publikovány v díle Cretineau-Jolyho Římská církev a revoluce.
Papež Pius IX. v krátkém doporučení z 25. února 1861 adresovaném autorovi zaručil pravost dokumentu, ale současně nikomu nedovolil, aby vyzradil jména členů Alta Vendita zapletených do této korespondence.
Plný text Permanentních instrukcí Alta Vendita je uveden v knize Msgr. George E. Dillona Grand Orient Freemasonry Unmasked (Zednářstvo Grand Orientu odhaleno). Když papež Lev XIII. obdržel kopii knihy Msgr. Dillona, učinila na něj takový dojem, že nařídil, aby italská verze byla dokončena a publikována na jeho vlastní náklady.
V encyklice Humanum genus (1884) Lev XIII. vyzývá katolické představitele, aby „strhli masku zednářům a objasnili, kdo skutečně jsou“. Publikace těchto dokumentů je jistým „stržením jejich masky“. A když papež žádal o publikování zmíněných dokumentů, dal tak najevo, aby všichni katolíci byli ostražití a tak zůstala zachována naděje na zastavení schylující se katastrofy.