Motivem tohoto závazku, který je na první pohled značně náročný, je podle kodexu Boží království. Tento pojem označuje vše, co přichází mezi nebem a zemí na svět v Ježíši Kristu jako vrcholném momentu dějin spásy i jako jejich cíli. V nejnovějším dokumentu církve Dominus Jesus z 5. 9. 2000 se upozorňuje na to, že Boží království není totožné s církví v její pozemské, společenské a historické podobě. Boží království je něco víc, má charakter dovršenosti.
Závazek celibátu je sice zcela jasně hodnocen jako uložená povinnost, charakterizován je však překvapivě jako dar od Boha. Z toho plyne několik důsledků: kodex nehodnotí celibát jako nepříjemnou povinnost, která by mohla být vnucovaná proti vůli příjemce, jako nelítostný rozkaz splnit hořký úkol. Příjemce je jím obohacován, jinak by přece dar ztratil smysl. Obohacení je nesporné objektivně, to ale neznamená, že si to obdarovaný musí subjektivně uvědomovat. Když Jan Pavel II. říká, že netušíme, kolik duchovního bohatství je v celibátu skryto, dospěl k této myšlence bezpochyby časem, rostoucí duchovní zkušeností, kterou vždycky neměl.
zdroj:
Poznámky k celibátu
