Boží slovo na den 8.2. A.D. 2023
Mk 7,14-23
Mk 7,14-23
- Nahlásit
Sociální sítě
Změnit příspěvek
Smazat příspěvek
U.S.C.A.E.
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
V istom zmysle Boh prikročil k vyhláseniu Dogmy skrze bl. Pia IX. aj preto aby nás chránil pred pápežami samotnými, samozrejme treba chápať čo som napísal. Stačí si pozrieť textáciu tej Dogmy text: Duch Svätý NEBOL DANÝ... tam svieti ako maják.
Z listů svatého Ambrože, biskupa
(Ep. 35,4-6.13: PL 16 [ed. 1845], 1078-1079.1081)
Jsme dědici Boží, spoludědici Kristovi
Ten, kdo s pomocí Ducha ničí záludnosti těla, říká apoštol, bude žít. A není divu, že bude žít, protože každý, kdo má Božího Ducha, stává se Božím dítětem. Je dítětem Božím proto, že nepřijímá ducha otroctví, ale ducha těch, kdo byli přijati za vlastní. O tom svědčí …Více
Z listů svatého Ambrože, biskupa
(Ep. 35,4-6.13: PL 16 [ed. 1845], 1078-1079.1081)
Jsme dědici Boží, spoludědici Kristovi
Ten, kdo s pomocí Ducha ničí záludnosti těla, říká apoštol, bude žít. A není divu, že bude žít, protože každý, kdo má Božího Ducha, stává se Božím dítětem. Je dítětem Božím proto, že nepřijímá ducha otroctví, ale ducha těch, kdo byli přijati za vlastní. O tom svědčí našemu duchu sám Duch Svatý, který potvrzuje, že jsme Boží synové.1 To je ten Duch, který v našich srdcích volá Abba, Otče, jak je psáno v listě ke Galaťanům.2 Ale velkým svědectvím o tom, že jsme Boží děti, je i to, že jsme dědici Boží a spoludědici Kristovi.3 Jeho spoludědicem je ten, kdo je společně s ním oslaven, a to je pouze ten, kdo utrpením za něho trpí společně s ním.4
Aby nám dodal odvahu k utrpení, připojuje, že všechno, co trpíme, je menší a nelze to srovnat s dobrem, které nás čeká jako velká odměna za námahu a které se na nás zjeví;5 neboť až budeme přetvořeni k obrazu Božímu, budeme smět hledět tváří v tvář na jeho slávu.6
A aby vyzdvihl velikost toho budoucího zjevení, dodává, že i stvoření očekává toto zjevení synů Božích. Nyní je sice podrobeno marnosti, ale ne z vlastní vůle, nýbrž v naději, neboť doufá, že od Krista dosáhne milosti služby nebo spíš že i ono bude vysvobozeno z otroctví porušení a přijato do svobody slávy dětí Božích, takže bude jediná svoboda stvoření i synů Božích, až se zjevně ukáže jejich sláva.7 Ale nyní, dokud se zjevení oddaluje, všechno tvorstvo společně sténá a očekává slávu našeho přijetí za syny a vykoupení. Jako matka před porodem nosí pod srdcem onoho ducha spásy a touží po jeho osvobození z otroctví marnosti.8
Smysl je přece jasný: Všichni, kdo mají prvotiny Ducha, sténají v očekávání, že budou přijati za vlastní.9 A toto přijetí je vykoupením celého těla, až jako Boží děti díky přijetí za vlastní tváří v tvář uvidíme ono božské a věčné dobro. V církvi Páně už toto přijetí za syny existuje, když Duch volá Abba, Otče; jak stojí v listě Galaťanům. Ale bude dovršeno, až vstanou všichni do nepomíjitelnosti, cti a slávy a budou smět patřit na Boží tvář. Tehdy opravdu člověčenství pozná, že je skutečně vykoupeno. A proto se apoštol chlubí a říká: Touto nadějí jsme byli spaseni.10 Naděje totiž přináší spásu, stejně jako víra a o té je řečeno: Tvoje víra tě zachránila.11
1 Srov. Řím 8,13-16. 2 Gal 4,6; Řím 8,15. 3 Řím 8,17. 4 Srov. tamtéž. 5 Srov. Řím 8,18. 6 Srov. 1 Kor 13,12. 7 Srov. Řím 8,19-21. 8 Srov. Řím 8,19-22. 9 Srov. Řím 8,23. 10 Srov. Řím 8,24. 11 Mk 5,34.
zdroj: Denní modlitba církve
(Ep. 35,4-6.13: PL 16 [ed. 1845], 1078-1079.1081)
Jsme dědici Boží, spoludědici Kristovi
Ten, kdo s pomocí Ducha ničí záludnosti těla, říká apoštol, bude žít. A není divu, že bude žít, protože každý, kdo má Božího Ducha, stává se Božím dítětem. Je dítětem Božím proto, že nepřijímá ducha otroctví, ale ducha těch, kdo byli přijati za vlastní. O tom svědčí našemu duchu sám Duch Svatý, který potvrzuje, že jsme Boží synové.1 To je ten Duch, který v našich srdcích volá Abba, Otče, jak je psáno v listě ke Galaťanům.2 Ale velkým svědectvím o tom, že jsme Boží děti, je i to, že jsme dědici Boží a spoludědici Kristovi.3 Jeho spoludědicem je ten, kdo je společně s ním oslaven, a to je pouze ten, kdo utrpením za něho trpí společně s ním.4
Aby nám dodal odvahu k utrpení, připojuje, že všechno, co trpíme, je menší a nelze to srovnat s dobrem, které nás čeká jako velká odměna za námahu a které se na nás zjeví;5 neboť až budeme přetvořeni k obrazu Božímu, budeme smět hledět tváří v tvář na jeho slávu.6
A aby vyzdvihl velikost toho budoucího zjevení, dodává, že i stvoření očekává toto zjevení synů Božích. Nyní je sice podrobeno marnosti, ale ne z vlastní vůle, nýbrž v naději, neboť doufá, že od Krista dosáhne milosti služby nebo spíš že i ono bude vysvobozeno z otroctví porušení a přijato do svobody slávy dětí Božích, takže bude jediná svoboda stvoření i synů Božích, až se zjevně ukáže jejich sláva.7 Ale nyní, dokud se zjevení oddaluje, všechno tvorstvo společně sténá a očekává slávu našeho přijetí za syny a vykoupení. Jako matka před porodem nosí pod srdcem onoho ducha spásy a touží po jeho osvobození z otroctví marnosti.8
Smysl je přece jasný: Všichni, kdo mají prvotiny Ducha, sténají v očekávání, že budou přijati za vlastní.9 A toto přijetí je vykoupením celého těla, až jako Boží děti díky přijetí za vlastní tváří v tvář uvidíme ono božské a věčné dobro. V církvi Páně už toto přijetí za syny existuje, když Duch volá Abba, Otče; jak stojí v listě Galaťanům. Ale bude dovršeno, až vstanou všichni do nepomíjitelnosti, cti a slávy a budou smět patřit na Boží tvář. Tehdy opravdu člověčenství pozná, že je skutečně vykoupeno. A proto se apoštol chlubí a říká: Touto nadějí jsme byli spaseni.10 Naděje totiž přináší spásu, stejně jako víra a o té je řečeno: Tvoje víra tě zachránila.11
1 Srov. Řím 8,13-16. 2 Gal 4,6; Řím 8,15. 3 Řím 8,17. 4 Srov. tamtéž. 5 Srov. Řím 8,18. 6 Srov. 1 Kor 13,12. 7 Srov. Řím 8,19-21. 8 Srov. Řím 8,19-22. 9 Srov. Řím 8,23. 10 Srov. Řím 8,24. 11 Mk 5,34.
zdroj: Denní modlitba církve
Z denní liturgie
5. týden v mezidobí - Liturgie.cz
1. čtení:
Čtení z první knihy Mojžíšovy.
Když Hospodin Bůh udělal zemi a nebe, ještě nebylo na zemi ani polní křoví, ani ještě nevyrostla žádná luční tráva, protože Hospodin Bůh ještě neseslal déšť na zem a nebyl člověk, který by obdělával půdu, čerpal ze země vodu pro závlahu a občerstvoval (tak) celý povrch půdy. Tehdy uhnětl Hospodin …Více
Z denní liturgie
5. týden v mezidobí - Liturgie.cz
1. čtení:
Čtení z první knihy Mojžíšovy.
Když Hospodin Bůh udělal zemi a nebe, ještě nebylo na zemi ani polní křoví, ani ještě nevyrostla žádná luční tráva, protože Hospodin Bůh ještě neseslal déšť na zem a nebyl člověk, který by obdělával půdu, čerpal ze země vodu pro závlahu a občerstvoval (tak) celý povrch půdy. Tehdy uhnětl Hospodin Bůh člověka z prachu hlíny a vdechl do jeho nozder dech života, a tak se stal člověk živou bytostí. Potom Hospodin Bůh vysázel zahradu v Edenu na východě a usadil tam člověka, kterého uhnětl. Hospodin Bůh dal z půdy vyrůst rozmanitým stromům, líbezným na pohled, (jejichž ovoce) je chutné k jídlu, i stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobra a zla. Hospodin Bůh vzal tedy člověka a usadil ho v zahradě Edenu, aby ji obdělával a chránil; Hospodin Bůh dal člověku příkaz: „Ze všech stromů v zahradě smíš jíst, ale ze stromu poznání dobra a zla jíst nesmíš, neboť když bys z něho jedl, musíš zemřít!“
Gn 2,4b-9.15-17
Žalm:
Veleb, duše má, Hospodina!
Veleb, duše má, Hospodina!
Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký!
Velebností a vznešeností ses oděl,
světlem se halíš jako pláštěm.
Všichni čekají od tebe,
že jim dáš obživu v pravý čas.
Ty jim dáváš, a oni sbírají,
otvíráš ruku, a sytí se dobrými dary.
Hynou, když vezmeš jim život,
a vracejí se do svého prachu.
Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni,
a obnovuješ tvář země.
Zl 104
Zpěv před evangeliem
Aleluja. Tvé slovo, Pane, je pravda; posvěť nás pravdou. Aleluja.
srov. Jan 17,17b.a
Evangelium:
Mk 7,14-23
5. týden v mezidobí - Liturgie.cz
1. čtení:
Čtení z první knihy Mojžíšovy.
Když Hospodin Bůh udělal zemi a nebe, ještě nebylo na zemi ani polní křoví, ani ještě nevyrostla žádná luční tráva, protože Hospodin Bůh ještě neseslal déšť na zem a nebyl člověk, který by obdělával půdu, čerpal ze země vodu pro závlahu a občerstvoval (tak) celý povrch půdy. Tehdy uhnětl Hospodin Bůh člověka z prachu hlíny a vdechl do jeho nozder dech života, a tak se stal člověk živou bytostí. Potom Hospodin Bůh vysázel zahradu v Edenu na východě a usadil tam člověka, kterého uhnětl. Hospodin Bůh dal z půdy vyrůst rozmanitým stromům, líbezným na pohled, (jejichž ovoce) je chutné k jídlu, i stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobra a zla. Hospodin Bůh vzal tedy člověka a usadil ho v zahradě Edenu, aby ji obdělával a chránil; Hospodin Bůh dal člověku příkaz: „Ze všech stromů v zahradě smíš jíst, ale ze stromu poznání dobra a zla jíst nesmíš, neboť když bys z něho jedl, musíš zemřít!“
Gn 2,4b-9.15-17
Žalm:
Veleb, duše má, Hospodina!
Veleb, duše má, Hospodina!
Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký!
Velebností a vznešeností ses oděl,
světlem se halíš jako pláštěm.
Všichni čekají od tebe,
že jim dáš obživu v pravý čas.
Ty jim dáváš, a oni sbírají,
otvíráš ruku, a sytí se dobrými dary.
Hynou, když vezmeš jim život,
a vracejí se do svého prachu.
Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni,
a obnovuješ tvář země.
Zl 104
Zpěv před evangeliem
Aleluja. Tvé slovo, Pane, je pravda; posvěť nás pravdou. Aleluja.
srov. Jan 17,17b.a
Evangelium:
Mk 7,14-23