Veľmi zaujímavé detaily z prvého zázraku na svadbe v Káne Galilejskej. Ženíchom bol apoštol Bartolomej? Nesexuálne manželstvo?

z videní blah. A.K. Emmerichovej

Kána, ležící na západní straně jednoho pahorku, je příjemné a bohaté místo, menší než Kafarnaum. Je tam jedna synagóga s třemi kněžími. V blízkosti synagógy je veřejný dvůr pro slavnosti, který má nádvoří a je obklopen loubím, kde bude také slavena svatba. Od tohoto domu až k synagóze je umístěno loubí a mnohé brány - oblouky, které jsou ověšeny věnci a plody. Jako slavnostní místnost domu slouží prostor, který vede od předsíně až k ohništi. Toto ohniště, vysoká a stupňovitá zeď, která je teď vyzdobena jako nějaký oltář nádobami, květinami a dary pro snoubence, má za sebou ještě třetinu prostoru, kde odděleně sedí ženy při svatební hostině. Nad tímto prostorem je vidět trámy domu ozdobené věnci, k těmto trámům je možno vystoupit, aby se daly zažehnout lampy na ně upevněné.

Když Ježíš s učedníky došel před Kanu, byli velmi uctivě přijati Marií, rodiči snoubenců, ženichem a ostatními, kteří jim vyšli vstříc. Ježíš přebýval se svými důvěrnými učedníky a zejména s pozdějšími apoštoly v jednom osamoceném domě, který patřil ženichově tetě, matčině sestře, která rovněž byla dcerou Sobe, Aniny sestry. Tato zaujímala při celé slavnosti místo matky při ženichovi. Otec nevěsty se jmenoval Izrael a pocházel od Rut z Betléma. Byl to majetný muž, který vlastnil veliký podnik pro přepravu, domy, kde se balilo zboží, velké nocležny a místa pro zásobování karavan podél vojenské silnice a měl mnoho vojenských úředníků. Celý blahobyt tohoto místa byl rozdělen mezi Izraele a několik jiných; většina obyvatel žila z výtěžku práce, kterou vykonávali u něj. Matka nevěsty byla trochu chromá, kulhala na jednu stranu a proto ji museli vodit.

Z Galileje se v Káni shromáždili všichni příbuzní sv. Anny a Jáchyma, vcelku přes sto lidí. Z Jeruzaléma přišla Marie Markova, Jan Marek, Obéd a Veronika. Ježíš sám přivedl z učedníků dobře na pětadvacet hostů.

Asi již ve svém dvanáctém roce řekl Ježíš, když děti spolu jedly v domě svaté Anny a on se vracel z chrámu, budoucímu ženichovi po několika tajemných řečech plných tajemství o chlebu a vínu, že on se jednou objeví na jeho svatbě; sama jeho nynější účast na této svatbě měla přece jako každá jiná událost jeho pozemského putování mimo vyšší tajemné příčiny také svoje vnější, zdánlivě obyčejné podněty. Již vícekrát požádala Maria Ježíše prostřednictvím poslů, aby přišel na tuto svatbu. Podle lidského způsobu se mezi příbuznými a známými svaté Anny mluvilo: Maria, jeho matka, je opuštěná vdova, on putuje zemí, nestará se o ni, ani o svoji rodinu. Ježíš proto chtěl přijít se svými přáteli a vzdát jí čest. Tak se ujal svatby jako své vlastní záležitosti a vzal na sebe jednu část výlohy za celou slavnost, proto zde Maria byla tak záhy a pomáhala vše připravovat. Ježíš převzal povinnost, že dodá na svatbu všechno víno, a proto Maria tak plna starostí řekla, že se ho nedostává. Ježíš do Kány také povolal Lazara a Martu, kteří Marii pomáhali při zařizování; a byl to Lazar, který převzal onen díl výdajů, což bylo známo pouze Ježíšovi a Marii. Ježíš k němu měl velikou důvěru. Rád od něho všechno přijímal a tento byl blažený, že může cokoliv dát. Lazar také byl až do konce pokladníkem obce. Po celou dobu slavnosti bylo s Lazarem nakládáno jako se zvlášť vznešeným pánem, s poskytováním předností se strany manželova otce, který sám se snažil osobně o jeho obsluhu. Lazar měl velmi jemné mravy, byl vážný, klidný a s přátelskou zdrženlivostí ve svém chování; mluvil málo a stále dával s vroucností na Ježíše pozor.

Mimo víno převzal Ježíš také jednu část hostiny, totiž zvláště vybraná jídla, plody, zeleninu a nejrůznější ptáky. O toto všechno se starala Veronika, která s sebou z Jeruzaléma vzala jeden koš obdivuhodných květin a umělecky vyrobených cukrovinek. Ježíš byl jako pán svatby, vedl všechny zábavy a obohacoval je svým učením. On také uspořádal celý pořádek slavnosti a řekl, že všichni se v tyto dny dle zvyků a mravů obveselí, ale mají také ze všeho ve své radosti načerpat i moudrost. Mezi jiným řekl Ježíš, že denně dvakrát opustí dům, aby se ve volné přírodě pobavili.

Tak jsem spatřila svatební hosty, odděleně muže a ženy, jak se baví v zahradě pro osvěžení vzájemným rozhovorem a hrou. Muži leželi v kruhu na zemi, v jejich středu byly nejrůznější plody, které dle určitých pravidel si přehazovali s tím, že měly padat do určených prohlubní, kruhů, ale druzí se tomu měli snažit zabránit. Viděla jsem Ježíše, jak tuto hru s plody společně s nimi hraje s přátelskou vážností. Ježíš často řekl s úsměvem moudré slovo, které všichni obdivovali nebo dotčeni ho v tichosti přijímali, také jednotlivá napomenutí a dali si je od moudřejších vysvětlit. Ježíš uspořádal vnitřní kruhy pro hru i výhry a rozděloval je s krásnými, často zcela obdivuhodnými poznámkami. Mladší, kteří byli přítomni, běhali a skákali přes zelené závěsy loubí a plody. Zeny seděly o samotě a také hrály s plody, nevěsta seděla vždy mezi Marií a ženichovou tetou.

Provozovali i jakýsi druh tance. Děti hrály na hudební nástroje a mezi tím zpívaly sbory písně. Všichni tančící měli v rukou šátky, jimiž se muži a panny dotýkaly, když tančili v řadách nebo v uzavřených kruzích. Bez těchto šátků se nedotýkali. Nevěsta a ženich měli tyto šátky černé, ostatní žluté. Ženich a nevěsta tančili nejprve sami, potom tančili všichni společně. Panny byly zahaleny závojem, přesto byl závoj na tváři poněkud poodhalen, jejich šaty byly vzadu dlouhé a vpředu poněkud podkasány šňůrkami. Tanec nebylo žádné hopsání a skákání, jak je tomu u nás, byl to pohyb v nejrůznějších řadách a při tom se často pohybovali podle hudby rukama, hlavou i tělem. Připomínali mně pohyby farizejských Židů při modlitbě, ale toto bylo veskrze půvabné a počestné. Z pozdějších apoštolů s nimi netančil nikdo, jenom Natanael Chased, Obéd, Jonatan a ostatní učedníci. Tanečnicemi byly jenom panny; všechno bylo nesmírně uspořádané a plné klidné radosti.

S těmi učedníky, kteří se později stali jeho apoštoly, mluvil Ježíš mnoho v tyto dny o samotě, ostatní učedníci byli však přitom. Ježíš putoval však také se všemi učedníky a hosty i v této krajině kolem a učil, a později apoštolově vykládali znovu ostatním učení, které již dříve slyšeli. Toto putování hostů sloužilo k tomu, aby mohly být vykonány tím nerušeněji přípravy ke slavnosti, přece však často bývalo více učedníků a také Ježíš v domě a při přípravách, aby to i ono zařídili, protože mezi nimi bylo více těch, kteří měli každý svůj úkol při svatebním průvodu. Ježíš se při této slavnosti chtěl dát poznat všem svým přátelům a příbuzným a přál si, aby všichni, které si až dosud vyvolil, se seznámili mezi sebou navzájem a s jeho blízkými co nejlépe.
I v synagóze, kde byli shromážděni všichni hosté, učil Ježíš o radosti dobrého občerstvení, o jejím významu, její míře, vážnosti a moudrosti, potom také o manželství, o muži a ženě, zdrženlivosti, cudnosti a o duchovním manželství. Na konci učení předstoupil před Ježíše novomanželsky par a Ježíš je obdobně poučil.

Svatba. Hra žen. Deska výher mužů

Třetího dne po Ježíšově příchodu byla zrána kolem deváté hodiny svatba. Nevěsta byla pannami, které se účastnily slavnosti, vystrojena; její šat byl na způsob, jakým byla odděna Matka boží při své svatbě a právě tak i její koruna, která byla jen bohatěji ozdobena. Síťka na jejích vlasech nebyla tak jemně propletena v jednotlivých liniích, ale více v silnějších pruzích. Když bylo její oblečení hotovo, byla ukázána svaté Panně a ostatním ženám.
Ze synagógy dovedli ženicha a nevěstu do domu pro slavnosti a odsud zase zpět do synagógy. Šlo šest chlapců a šest malých děvčátek, kteří nesli věnce v průvodu, potom šest dospělých chlapců a děvčat s píšťalkami a jinými nástroji. Na ramenou měli pruhovanou látku jako křídla. Mimo to doprovázelo nevěstu dvanáct panen jako její průvodkyně a ženicha dvanáct mladých mužů. Mezi nimi byl i Obéd, syn Veroniky, synovci Josefa z Arimatie a Natanael Chased, také několik učedníků Janových, avšak žádný z pozdějších apoštolů.

Svatbu vykonal kněz před synagógou. Prsteny, které vyměnili, dostal ženich od Marie jako dar a Ježíš je u své Matky požehnal. Pozoruhodné mně při této svatbě připadalo, co jsem nepozorovala při svatbě Josefa a Marie - že kněz zranil ženicha a nevěstu ostrým nástrojem na místě levého prsteníku, kde byl prsten, když si ho nasadili na ruku, pak nechal skanout ženichovi dvě a nevěstinu jednu krůpěj do poháru vína, který oni společně vypili a pohár odložili.

Po tom byl darován chudým, kteří se účastnili, darovány byly i mnohé jiné věci, šátky a kousky oděvu; když byli ženich a nevěsta dovedeni zpět do domu pro slavnosti, přijal je tam Ježíš.
Před svatební hostinou jsem je viděla všechny shromážděny v zahradě pro obveselení. Ženy a panny seděly pod jedním přístřeškem z loubí na přikrývkách a hrály o plody; střídavě měly na klíně trojhrannou tabulku, která byla na okraji popsána písmeny. Točily jednou ručičkou na tabuli a podle toho, kde se tato zastavila, získaly určitou výhru.

Viděla jsem však, že pro muže Ježíš sám připravil obdivuhodnou hru v domě pro obveselení. Uprostřed domu byla okrouhlá tabule, na které bylo umístěno právě tolik hromádek různých květin, bylin a plodů na okraji, kolik zde bylo těch, kteří byli přítomni. Tyto plody Ježíš napřed zcela sám uspořádal podle nejrůznějších významů s hlubokým smyslem. Nad touto tabulí se nacházela jiná pohyblivá okrouhlá deska s jedním otvorem; když se tato deska roztočila, zastavil se tento otvor nad jednou z oněch hromádek plodů a tyto získal ten, kdo kotouč roztočil, jako svoji výhru. Uprostřed desky stála vinná réva plná hroznů, která přečnívala nad svazek pšeničných klasů, který ji obklopoval, a čím dále se otáčelo deskou, tím výše stoupala vinná réva a svazek obilí. Pozdější apoštolově a také Lazar se hry neúčastnili. I o tom jsem přijala nějaké poučení; kdo se už poučil, že má svoje poslání, třeba učit nebo kdo věděl něco více než ostatní, ten se neměl hry zúčastňovat, ale jen dál pozorovat události hry a kořenit je moudře a poučně a tak vyzvednout vážné věci veselým způsobem.

V této hře, kterou uspořádal Ježíš, bylo něco zcela obdivuhodného a více než náhodného, neboť výhra, která připadala každému, kdo se hry zúčastnil, byla přesně taková, že poukazovala na jeho vlastnosti, chyby a ctnosti a Ježíš vyložil každému jeho výhru podle toho, jaké je tvořily plody. Každá výhra byla podobenstvím pro toho, kdo ji získal a já jsem cítila, že oni skutečně vnitřně něco s těmito plody přijímali. Tak mohli být všichni nyní jednotlivě dotknuti a probuzeni Ježíšovými slovy a snad také i požitím plodů, zatímco jejich význam nyní v působivosti od nich přešel, tak přece bylo to, co řekl Ježíš nad každou výhrou, i pro všechny ostatní, kterých se to netýkalo, zcela nepostřehnutelný a jen jako víno, které obveselí a je plné významu. Každý jednotlivec však cítil hluboký pohled Pána do svého vlastního nitra; bylo to naprosto stejné, jako když mluvil s Natanaelem, že ho spatřil pod fíkovníkem, což ho hluboce zasáhlo a ostatním přitom zůstalo skryto.
Vzpomínám si ještě, že mezi bylinami byla také rezeda a že Ježíš, když vyhrál Natanael Chased, pravil: „Nyní dobře vidíš, že jsem právem řekl: Ty jsi pravý Izraelita beze lsti."

Viděla jsem však, jak jedna výhra působila zcela obdivuhodně. Ženich Natanael získal pozoruhodný plod. Byly to dva plody na jedné stopce; jeden se více podobal fíku, druhý však více vroubkovanému jablku a byl dutý. Na povrchu červený, uvnitř bílý a rudě pruhovaný, takové jsem spatřila v ráji.
Vím, že všechny přivádělo v úžas, když ženich získal tento plod a že Ježíš mluvil o manželství, cudnosti a o jejím stonásobném ovoci a že toto všechno bylo proneseno přece tak, aby se to nedotklo židovských představ o manželství; někteří učedníci, např. Jakub Menší, kteří byli eseny, ještě hlouběji to pochopili.

Viděla jsem, že přítomní se nad tou výhrou divili ještě více než nad těmi ostatními, a že Ježíš řekl přibližně, že by tyto výhry mohly být ještě většími plody, než se obdivuhodně jeví jejich význam. Když ženich přijal tuto výhru pro sebe a svou nevěstu a když oba dva z toho požili, spatřila jsem, že byl velmi pohnut, zbledl a neurčitý temný stín z něho odstoupil, takže mně připadal mnohem jasnější a čistší, ano, jako průhledný ve srovnání s dřívějším stavem. I nevěsta, která vzdálena seděla mezi ženami, stala se po požití vybraného plodu jakoby bezvládná, zatímco i z ní se uvolnil jemný stín. Plod, který oba přijali, měl vztah k čistotě.
S jednotlivými výhrami byla spojena také určitá zadostiučinění. Tak si vzpomínám, že nevěsta i ženich cosi přinesli ze synagógy a měli se pomodlit určité modlitby. Byliny, které získal Natanael Chased, byl keříček krásného šťovíku.

I u všech ostatních učedníků, kteří získali výhry a pojedli z nich, probudily se skryté vášně, poněkud se vzepřely a zmizely od nich, nebo tím byli v boji proti nim posilněni. Je jakési jisté nadpřirozené tajemství ve všech plodech a bylinách, které po pádu člověka a přírody s ním se staly přirozeným tajemstvím, z jehož dřívějšího obsahu zůstal ještě jakýsi pojem v jejím významu, vzhledu, chuti a působení těchto tvorů. Ve viděních a na nebeských stolech objevují se tyto plody podle svého významu před pádem; přece také ne vždy zcela jasně, nyní je všechno tak zmateno naším rozumem a obvyklým životním používáním tohoto rozumu.

Když se nevěsta stala bezvládnou, odňali jí více obtížných slavnostních kusů jejího oděvu a prstenů s prstů, jichž měla mnoho. Mezi jiným jí sňali zlatou trychtýřovitou špičku s prostředního prstu, která na něm seděla jako náprstek a také i řetízky a náramky s paží a hrudi, aby jí ulevili. Z ozdob na sobě nepodržela ničeho než snubní prsten na levém prsteníku, který jí věnovala svatá Panna a kolem krku jeden zlatý přívěšek, který byl uspořádán příčně jako napjatý oblouk. Na velké ploše byla určitá hnědavá hmota, jako ta, která byla umístěnajna snubním prstenu Marie a Josefa a na té byla zobrazena ležící postava, která před sebou držela poupě květu a na něj se dívala.

Po hře na zahradě následovala svatební hostina. Prostor domu pro slavnosti před ozdobeným ohništěm byl rozdělen dvěma nízkými, látkovými stěnami tak, že hosté, kteří leželi u stolů, se mohli vidět, do tří částí a v každé z nich byla jedna úzká dlouhá tabule. Ježíš ležel v prostředním prostoru u tabule s nohama směrem k ozdobnému ohništi. U tohoto stolu stoloval Izrael, otec nevěsty, mužští příbuzní Ježíše a nevěsty a také Lazar. U postranních tabulí seděli ostatní svatební hosté a učedníci. Ženy seděly v prostoru za ohništěm. Mohly však slyšet všechna slova Páně. Ženich přisluhoval při stole. Byl zde však také správce svatby, pečující o pokrmy, se zástěrou a několik služebníků. U žen přisluhovala nevěsta a několik dívek.

Když byly přineseny pokrmy, byl také postaven upečený beránek před Ježíšem. Měl nožičky křížem a svázané. Když teď ženich přinesl Ježíšovi skřínku, ve které ležely nože na rozdělení beránka, řekl Ježíš k němu samotnému, aby si vzpomenul na onu hostinu v dětství po velikonoční slavnosti, kdy on mu vyprávěl jedno podobenství o svatbě a řekl mu, že přijde na jeho svatbu. Ženich se potom stal velmi vážným; neboť již zcela na onu událost zapomněl. Ježíš byl při celé hostině, tak jako během celé svatby, velmi veselý a současně oplýval moudrostmi. Doprovázel každé jednání při hostině výkladem jejího duchovního významu. Mluvil také o radosti a slavnostním rozveselením se, že luk nesmí být stále napjatý a pole musí být osvěženo deštěm. Říkal o tom podobenství. Když Ježíš rozděloval beránka, vyprávěl zvláště podivuhodné věci. Mluvil o oddělování beránka od stáda, o tom, co je to být vyvolen, ne pro zábavu, ale proto, aby zemřel; potom o pečení, o odkládání hrubosti prostřednictvím ohně očisťování, pak o rozdělování jednotlivých částí; tak musí i ti, kteří chtějí Beránka následovat, se také oddělit od těch, s nimiž jsou tělesně co nejúžeji spojeni příbuzenským svazkem.

A když kolem podával jednotlivé kousky a všichni beránka jedli, tehdy promlouval o tom, že beránek, který byl od svých odloučen a rozdělen, je nyní pro ně všechny pokrmem, který je společně spojuje a tak že musí učinit i ten, kdo následuje beránka - musí se zříci pastviny, odumřít svým vášním, odloučit se od členů své rodiny a jeho stravou a pokrmem sjednocení bude toto skrze Beránka a v jeho nebeském Otci. Každý host měl před sebou jeden talíř nebo chlebovou placku. Ježíš také předložil tmavohnědý podnos se žlutým okrajem, který si podávali dokola kolem tabule. Často jsem ho viděla, jak drží v ruce keříček bylinky a učí o tom.

Ježíš na sebe vzal starost o druhou část svatební hostiny a také obstarání vína, ač o to všechno dbala jeho Matka s Martou. A když byly nyní přineseny na postranní stůl potřeby pro druhou část hostiny, kterou tvořily ptáci, ryby, pokrmy připravené z medu, plody a jakýsi druh pečiva, které s sebou donesla Veronika, přistoupil ke všemu Ježíš a každý pokrm nakrojil a potom se opět přemístil ke stolu. Pokrmy byly přineseny na stůl, ale už se nedostávalo vína. Ježíš zatím učil. Když nyní svatá Panna, která měla na starost tuto část hostiny, spatřila, že nevybývá vína, šla k Ježíšovi a připomněla mu, co jí řekl - že on sám se postará o nápoj. Ježíš, který učil o svém nebeském Otci, jí odpověděl: „Ženo, nestarej se, nedělej sobě ani mně žádné potíže! Moje hodina ještě nepřišla!" Toto nebylo projevem žádné tvrdosti vůči svaté Panně. Řekl jí „Ženo" a ne „Matko", protože on v této chvíli chtěl vykonat jako Mesiáš a Syn Boží tento tajuplný skutek před svými učedníky a přede všemi příbuznými a být zde přítomen ve své božské moci.

V takových okamžicích, když Ježíš jednal jako vtělené Slovo Boží, je jeden každý tím, kým je nazván, jako takový, čím je a tak je poctěn více ve svatosti takového konání už do jisté míry tím, že je vysloveno jeho jméno, jako v jisté hodnosti je poučen každý určitým způsobem. Maria byla „Žena", která porodila toho, který zde jako její Stvořitel je napomenut pro svoje tvory, jimž chce ukázat, že on je Syn Boží a ne že je synem Mariiným. Když umíral na kříži a Maria plakala, řekl jí také: „Ženo, hle, to je tvůj syn!" označujíc Jana. Když jí Ježíš řekl, že se on o víno postará, vystupuje zde Maria ve své vznešenosti jako prostřednice a přímluvkyně a přednáší mu, čeho je nedostatek. Avšak víno, které chtěl dát on, bylo více vínem než v obvyklém slova smyslu, vztahovalo se to na tajemství vína, které on chce jednou proměnit ve svou Krev. Proto řekl: Moje hodina ještě nepřišla; za prvé, že já dám slíbené víno, za druhé, že já proměním vodu ve víno, za třetí, že já proměním víno ve svou Krev. Maria již teď více neměla starost o hosty novomanželů. Ona svého Syna poprosila a proto řekla služebníkům: „Učiňte vše, co on vám přikáže!"
Je to totéž, jako když nevěsta Ježíšova, Církev, ho prosí: „Pane, tvoji synové nemají vína, a Ježíš by jí řekl: „Ne ,Nevěsto', ale ,Církvi', nestarej se, nezneklidňuj se! Moje hodina ještě nepřišla!" Nebo jako by Církev řekla kněžím: „Sledujte a dávejte pozor na všechny jeho skutky a příkazy, neboť on vám pomůže!"

Maria tedy řekla služebníkům, aby čekali na Ježíšovy příkazy a splnili je. Po jisté době přikázal Ježíš služebníkům, aby před něho donesli prázdné džbány a je obrátili. Donesli tedy džbány k němu a ukázali, že jsou prázdné tím, že je drželi obrácené nad jakousi nádobou. Tři byli na vodu a tři na víno.

Maria pronesla svoje upozornění tiše, ale Ježíšova odpověď byla hlasitá, právě tak i jeho příkaz, aby načerpali vodu. Když však všech šest džbánů bylo naplněno vodou, byly postaveny u stolu, kde se nacházely pokrmy a nápoje; Ježíš tam odešel, džbány požehnal a když opět ulehl u stolu, řekl: „Načerpejte nápoj a doneste ho správci svatby!" Protože tento právě víno ochutnal, šel k ženichovi a řekl mu: „Že se obvykle dává nejprve dobré víno a když jsou hosté podnapilí, tak se dává to horší. Zde však to výtečné víno se dává až nakonec."

Nevěděl, že starost o toto víno převzal na sebe Ježíš, tak i o celou tuto část hostiny, což bylo známo jenom svaté Rodině a rodině snoubenců. Tu se napil i ženich a otec nevěsty a to s velikým údivem a služebníci dosvědčovali, že načerpali vodu a jí naplnili nádoby a číše na stolech. Nyní pili všichni. Nebyl však rozruch nad tímto zázrakem, bylo ticho a bázeň v celé společnosti a Ježíš hojně učil o tomto zázraku. Řekl mezi jiným: svět podává nejprve silné víno a podvádí podnapilého horším nápojem, tak tomu ale není v království, které jemu dal jeho nebeský Otec: čistá voda se stává výborným vínem, jako podobně i vlažnost se musí proměnit v ducha a mocnou horlivost. Mluvil také o hostině, kterou slavil on ve svých dvanácti letech po návratu ze slavnosti ve chrámě s mnoha lidmi, kteří tehdy ještě byli chlapci a co jsou zde přítomni, a jak on tehdy vyprávěl jedno podobenství o svatbě, kde voda vlažnosti bude proměněna ve víno nadšení a jak se nyní toto právě naplnilo. Potom také řekl, že oni zažijí ještě větší zázraky. On bude slavit několikeré velikonoce a o těch posledních bude proměněno víno v Krev a chléb v Tělo, a on s nimi zůstane a bude je těšit a posilovat až do konce; po této hostině uvidí, jak se s ním odehrají události, které by teď nechápali tak, jak by jim je sdělil. Toto všechno jim neříkal tak přímo, ale vše bylo zahaleno podobenstvími, která jsem již zapomněla, ale toto byl jejich smysl. Naslouchali všemu s plachostí a obdivem. Všichni však byli jako by proměněni jeho vínem a viděla jsem, že nejenom tímto zázrakem samým, nýbrž i požitím samotného vína, jako předtím prostřednictvím plodů, přijali vnitřně podstatnou posilu a byli proměněni. Všichni jeho učedníci, přítomní příbuzní a účastníci svatby byli nyní přesvědčeni o jeho moci, důstojnosti a poslání; všichni v něho věřili a ve všech stejně se rozšířila tato víra; a tak se stali lepšími a byli zajedno a stali se vnitrnějšími; všichni ti, kdo se napili vína. Tak zde bylo poprvé projeveno společenství víry a šlo o první znamení, které Ježíš v témž vůči tomuto společenství pro svoje potvrzení stran jejich víry vykonal, proto se také o této události vypráví v jeho historii jako o prvním zázraku, podobně jako poslední večeře, kde oni již věřili.

Na konci hostiny přišel ještě k Ježíšovi ženich sám a mluvil s ním velmi pokorně a prohlásil, jak pociťuje, že odumřel veškeré žádostivosti a že by rád žil se svou nevěstou ve zdrženlivosti, pokud ona mu to dovolí; a k Ježíšovi přišla taktéž o samotě i nevěsta a řekla mu totéž a Ježíš je oba dva zavolal a společně s nimi mluvil o manželství a o čistotě, která se líbí Bohu a o stonásobném ovoci ducha. Mluvil o četných prorocích a svatých lidech, kteří žili čistě a obětovali nebeskému Otci svoje tělo a jak získali v lidech, kteří zabloudili a které zase oni přivedli k dobru, obdobně duchovní děti a jak je tedy jejich potomstvo veliké a svaté. Toto všechno mluvil ve smyslu jako o rozptylování a shromažďování, a oni učinili slib zdrženlivosti, že budou žít jako bratr a sestra po dobu tří let. Klečeli před Ježíšem a on jim požehnal.

Večer čtvrtého dne svatby byla nevěsta a ženich uvedeni do svého domu ve slavnostním průvodu. Byla při tom nesena svítilna s planoucími světly, která vytvářela jedno písmeno; před průvodem šly děti a nesly na nosítkách svědectví dvě koruny z květů, jednu otevřenou a druhou uzavřenou. Tyto koruny roztrhaly před domem novomanželů a rozsypaly je kolem. Ježíš byl v domě a požehnal jim. Kněží byli přítomni; ode chvíle Ježíšova zázraku při hostině byli zcela pokorní a dovolili mu, aby vše vykonal sám.

O sabatu učil Ježíš dvakrát v synagóze v Káni. Mluvil také o svatbě,o poslušnosti a zbožnosti smýšlení novomanželů. Když pak opustil synagógu, obklopili ho lidé, kteří se před ním vrhali na zem, aby prosili o pomoc pro nemocné.

Vykonal zde dvě zázračná uzdravení. Jeden muž se zřítil s věže a všechny jeho údy byly polámané. Ježíš k němu přistoupil, dal ho do pořádku dotýkáním zlomenin a poručil mu, aby vstal a šel domů, což on učinil potom, co Ježíšovi poděkoval; měl ženu a děti. Ježíš byl také doveden k jednomu posedlému, který byl připoután ke kameni a tam ho osvobodil. Uzdravil také vodnatelné a jednu ženu, trpící krvácením, která byla hříšnice. Bylo to sedm lidí, které Ježíš uzdravil. Lidé nesměli přicházet během slavnosti; tu se však rozneslo, že Ježíš po sabatu odejde, a již se nedali zadržet. Kněží mu dovolili po onom zázraku na svatbě, aby vše konal a tyto zázraky se udaly toliko v jejich přítomnosti; učedníci při tom nebyli.