Otevřený dopis arcibiskupu Janu Graubnerovi ohledně jeho výzvy k očkování proti COVID-19
22.11.2021 Vaše Excelence, vážený pane arcibiskupe, ve svém prohlášení ze 17. 11. uvádíte: „Prosím ty, kteří mohou být očkovaní a zatím nejsou, aby se z ohledu na ostatní obyvatele nechali očkovat. Ty, kteří se nechali vystrašit, že se očkováním dopouští nějakého hříchu, ujišťuji, že to mohou udělat s čistým svědomím. Ty, kteří hájí svou svobodu stát na svém názoru, prosím, aby z lásky k druhým dobrovolně obětovali část své svobody pro společné dobro.“ Vzal jste před tím, než jste tuto výzvu napsal a zveřejnil, v úvahu i tyto skutečnosti? 1) Všechny u nás používané vakcíny proti COVID-19 mají vazbu na potratový průmysl, tedy – slovy Jana Pavla II. – na kulturu smrti. Buněčná linie HEK 293 (v případě vakcíny Janssen PER C6) získaná z ledviny potratem usmrceného dítěte slouží buď k jejich výrobě, kultivaci či testování. Nešlo přitom o jen tak „obyčejný“ potrat. Dítě muselo být dostatečně vyvinuté a muselo při odebrání biologického materiálu žít. Proto bylo v pozdním stádiu těhotenství vyjmuto matce císařským řezem z těla a vivisekcí mu byla odstraněna ledvina pro pozdější zisky farmaceutického průmyslu. Tento usmrcený život však není jediný – k zahájení výroby vakcín musely touto cestou zemřít minimálně desítky, ale spíše stovky nevinných dětí. Opravdu máme „z lásky k druhým“ přestat vnímat skutečnost, že na počátku řetězce končícího vpichem do naší paže stojí chladnokrevné vraždy? 2) Cítíte se být vázán stanoviskem Papežské rady pro život Morální úvahy ohledně vakcín připravených z buněk získaných z potracených lidských plodů z roku 2005, v němž se mimo jiné praví: „Je na věřících a občanech se správně formovaným svědomím, aby se postavili na odpor, například i formou výhrady svědomí, stále častějším útokům proti životu a „kultuře smrti“, jež za nimi stojí. Z tohoto hlediska používání vakcín, jejichž výroba je spojená s umělým potratem, představuje přinejmenším nepřímou vzdálenou pasivní materiální spoluúčast na potratu a přímou pasivní materiální spolupráci na jejich prodeji“… Lékaři a otcové rodin mají navíc povinnost zvolit alternativní vakcíny (pokud existují) a vytvářet tlak na politické autority a zdravotnické systémy, aby se jiné, morálně nezávadné vakcíny staly dostupnými. Co se týče vakcín vyrobených s pomocí buněčných linií z lidských potracených plodů, pokud je to nevyhnutelné, mají se uchýlit k uplatnění výhrady svědomí“? 3) Vakcíny proti COVID-19 jsou jakožto produkty genetického inženýrství experimentální povahy. Na lidech nebyly dříve testovány, a proto nikdo neví, jaké vedlejší zdravotní účinky mohou, zvláště ve střednědobém a dlouhodobém výhledu, mít. Kdo tvrdí opak, lže. Moralizující výzva k plošnému očkování tedy není ničím jiným než výzvou k podrobení se potenciálně nebezpečnému experimentu s nedozírnými důsledky. Jsme lidé, nikoli pokusní králíci! 4) Oficiální systémy evidující hlášené negativní účinky a úmrtí po vakcinaci (v USA VAERS a v Evropské unii EudraVigilance) jsou nám svědky, že jejich počet je dnes větší, než je součet negativních účinků všech ostatních vakcín a to za celou dobu jejich používání! Vyzýváte k vakcinaci i mladé ženy toužící po rodině, když i samotní výrobci vakcín výslovně přiznávají, že nemohou vyloučit komplikace při početí či v průběhu prenatálního vývoje dítěte? Všímáte si mimo jiné i bezprecedentního nárůstu zánětu srdečního svalu u mladých očkovaných mužů, včetně aktivních sportovců? 5) Proč si výrobci vakcín vyjednali u politických orgánů, nadnárodních i národních, indemnitu, tedy právní nepostižitelnost, pro případ vážných negativních účinků? Proč nejsou smlouvy mezi těmito firmami a státy, na rozdíl od jiných, veřejné? 6) COVID-19 je jistě, zvlášť pro rizikové skupiny, nepříjemnou nemocí, rozhodně se však nejedná o nemoc srovnatelnou se španělskou chřipkou či jinými infekčními chorobami s vysokou mírou smrtnosti. Dnes již víme, že je léčitelná a to i běžně dostupnými léky. Proč tedy ta čím dál tím agresivnější provakcinační kampaň směřující k nastolení režimu zdravotně-sociálního apartheidu? 7) Není pravda, že vakcinace představuje, jak tvrdí oficiální propaganda, TEČKU. Přestože nám bylo tvrzeno, že vakcína proti COVID-19 poskytuje dostatečnou imunitu před onemocněním i přenosem, není tomu tak. Mnozí imunologové a virologové také varují, že plošná vakcinace uprostřed epidemie pomůže vytvořit podstatně nakažlivější a letálnější mutace či varianty viru. Svoji výzvu jste vydal v den, kdy si naše společnost připomínala výročí listopadových událostí z roku 1989. Byla to vhodná příležitost k tomu vyjádřit se kriticky na adresu nespravedlivých segregačních opatření vlády stavících „neotečkované“ na úroveň občanů druhé kategorie. Namísto toho jste morální autoritu církve, již reprezentujete, dal do služeb farmaceutického průmyslu a všech nečistých zájmů, které jsou na „boji proti neviditelnému nepříteli“ zainteresovány. Považujeme to za velikou chybu a žádáme Vás, abyste ve světle výše uvedených skutečností svoje stanovisko přehodnotil. Mgr. Michal Semín MUDr. Soňa Peková, PhD. MUDr. Xenie Preiningerová MUDr. Alice Tomková MUDr. Ilona Burdová Mgr. Lucie Cekotová Martin R. Čejka Ing. Petr Onuca Ing. Michal Dovrtěl MUDr. Marek Obrtel PhDr. Radomír Malý Jan Hofírek David Rejl Mgr. Stanislav Novotný MUDr. Karolína Kykalová JUDr. Michael Mann František Červenka Mgr. Libor Rösner Mgr. Jan Šobáň Helena Šobáňová Petr Hájek Iva Rejlová Petr Stehlík Ing. Mgr. Radek Vala Jiří Fuchs Ing. Ludmila Mayerl David Hibsch Josef Halama Vladimír Cenker Marek Cigánek Ing. Jan Staněk Diac. Vilém Jordán Matausch, III. OP Mgr. Ing. Petr Lepeška Zuzana Bartušková Ing. František Sentenský Ing. Aleš Nejedlý Sylva Bernardová Libor Hlaváček David Mastík Eduard Bernard Ondřej Karták JUDr. Patrik Matyášek Barbora Černá Petr Sypták Iva Marie Syptáková Anna Syptáková David Sypták Petr Sypták ml. Terezie Jakubcová Ing. Petr Jakubec Klára Schmellerová Marek Schmeller Mgr. Marie Tejklová Přemysl Kosowski Jiří Forbelský st. JUDr. Petr Markvart Tomáš Navrátil Mgr. Michaela Auerová MgA. Karel Chudý Dorothea Chudá Stefania Pascucci Kateřina Skardová Marcela Zapletalová Josef Košař ml. MDDr. Jiljí Matějíček Ing. Václav Křižan Ing. Martin Bětík Bc. Veronika Bětíková Marek Kubrický Ivana Cenkerová Markéta J. Malcová Ing. Michal Blaško, Ph.D. Marcela Groulová Mgr. Martin Hasoň Martin Pelka Lukáš Nastoupil Václav Cenker Růžena Häuslerová Miroslav Häusler Ing. Tomáš Chlubna Ing. Hana Chlubnová Jiří Hrádek Jan Kalenda Rudolf Gábriš Miroslava Čejková Dr. (Theol.) Jana Vendelinová MUDr. Marie Křečanová Ing. Jan Trunečka Mgr. Lenka Trunečková Jan Hlaváč Lucie Švejdová Antonín Januška Terezie Janušková Miroslav Šiška Tereza Šišková Mgr. Hana Dušková Aleš Sedláček Lenka Sedláčková Šárka Sedláčková Petr Hlaváč Zdenka Hlaváčová Petr Jáchim Kristýna Chmelová Mgr. Lenka Hofírková František Nedvěd Zuzana Nedvědová Marek Winogrodzki Bohuslava Winogrodzka Hofirek ing. Eva Nejedlá Monika Pokorová Marie Horáková Eva Fryčová Jan Kaňovský Bc. Kristýna Kaňovská, DiS Petr Červenka Jaroslava Trajerová Pavel Krpálek Milada Terezie Teturová Bc. Lukáš Harcuba DiS. Marie Harcubová Vladimír Harcuba Ing. Dagmar Halíková Mgr. Libor Halík PhD. Mgr. Peter Kohút Dana Málková Bc. Kateřina Pokorová Přemysl Pokora Thaddeus Rejl Sára Herberová Laura Rejl Petr Trajer Ondřej Nečas Marta Šimková Ing. Jan Jakubec Ing. arch. Helena Jakubcová Anika Kláriková Petr Novák Václav Skoupý David Klopacz Vladimír Němec Miroslav Kaleja Ing. Miloš Drlík Jaroslav Jána Jiří Staněk Mgr. Vladimíra Mikle Klára Petrášková Halina Pondušová Eva Čápová Ing. Marie Korejsová Ing. Pavel Tesař Ing. Martin Kmošek Ing. Josef Dušek Ilona Kmošková Zdislava Vaňousová Miroslav Vasko Damián Brhel Jitka Karásková Daniel Juřena Danuše Dvořáková Lucia Rajčániová Martin Navrátil Petra Navrátilová Petra Bézová Jakub Valenta Petr Vorba Pavel Rejl Vít Pělucha Šárka Janečková Petr Tinka Dagmar Tinková Dominik Bobek David Navrátil, MBA Jana Vošická Hana Křížková Marek Bělohoubek Mgr. Jan Prchalová Petr Fousek Anna Brychtová Kateřina Šilarová Mgr. Ivo Křižka Oldřich Kučera Ing. Kateřina Siudová Ing. Jaroslav Kavalec Jiřina Kavalcová Jan Vorka Mgr. Šárka Vorková Michaela Semínová Ludmila Krůtová Irena Kubrická Eva Puttich Mgr. Vladimíra Šebelová Ludmila Kindlerová Dana Urbánková Bc. Kateřina Hasoňová PhDr. Adam Prentis Bc. Monika Tomečková Mgr. Magdaléna Dařbujanová, DiS. Mgr. Vojtěch Dařbujan, DiS Mgr. Benjamin J. Vail, M.Sc., Ph.D. Anna Hlaváčková MUDr. Blanka Šaňková Barbora Kubrická Mgr. Michal Tesař, PhD. Jiří Řehák Vojtěch Polák Lucie Šobáňová Jana Rothová Ferdinand Überall Mgr. Milan Macák Ludmila Hyánková Jana Malíková MUDr. Anna Hanušová Jiří Hanuš Zdislava Filipiová Ing. Marie Rumlová Magdalena Rumlová Daniel Ruffr Ing. Markéta Ruffrová Jakub Moravčík P. Jan Piler Jiří Novák Helena Switalská Helena Pacholová Jana Šilarová Antonín Minarský Leonarda Minarská Jaroslav Šilar Ing. Miroslav Klus Lubomír Štula Bc. Kristýna Dostálová Jakub Sekanina Mgr. Petr Tobola, PhD. Iveta Loharová Martina Lokšíková Mgr. Marta Luzarová Eva Červenková Jana Hyklová Mgr. Igor Volný Bc. Jakub Ondráček Petra Ondráčková František Ondráček Anna Šebestíková Simona Kajtmanová Mgr. František Mrtvý Mgr. Lucie Mrtvá Marie Pacalová Martin Soukup Josefa Soukupová Markéta Holbová Lukáš Holba Markéta Fojtíková Zbyšek Dudzik Magdalena Knorková Kateřina Rozbrojová Ing. Milan Slezák Michaela Slezáková Věra Petrová Libor Zavadil Renata Zavadilová Mgr. Jana Machová Vítězslav Nováček Marie Kubrická Mgr. Antonín Pavlas Adam Guliš, DiS. Gabriela Gulišová, DiS. Jana Kubrická Ing. Milena Štefková Mgr. Pavel Kindl Jana Čverhová Marie Pučová Vladimír Puč MUDr. Jana Tomanová Mgr. Ing. Pavla Lacinová Stanislav Rudinec Janka Rudincová Irena Rudincová Miroslav Rudinec Alena Rudincová Ing. Monika Kohútová Marie Doležalová Zdenka Holmanová Anna Nejedlá Jana Brabencová Anna Vodáková Miroslav Baumruk Marie Filová Roman Duba Blanka Rzehulková Ing. Martin Ivan Ing. Jindřich Rzehulka Karel Oliva Josef Balada Kateřina Baladová Jarmila Všetulová MgA. Vojtěch Marada Bc. Terezie Maradová Bc. Andrea Kalejová Petr Adamec Jiří Adamec Alena Adamcová Eva Jašová Lenka Všetulová Zuzana Bazíková P. Mgr. Dobromil Zifčák, PhD. Boris Šulan Zdeněk Beránek, DiS. Mgr. Pavel Krška Mgr. Josef Vrána Ing. Mgr. Petr Maria Lutka Mgr. Martin Lexa, PhD. Šárka Melanie Sedláčková Doc. MgA Vladimír Hollý Mgr. Martin Kazík Jiří Mrázek Milan Černý Michaela Tesařová MgA. Stanislava Blažíčková Luděk Prokop Martina Plocková Simona Kolmanová Josef Bouček Milena Míčová Ing. Radim Prokop Pavel Novotný Ing. Luboš Herz Jiří Tulach Peter S. Endrych Marie Endrychová K tomuto otevřenému dopisu se lze připojit zasláním souhlasného stanoviska na semin@stjoseph.cz. Seznam signatářů bude průběžně aktualizován. Zdroj: tedeum.cz/…rovi-ohledne-jeho-vyzvy-k-ockovani-proti-covid-19/
30. června 2021 Autor: Cristiana de Magistris Jaký je věčný osud dětí, které zemřou bez křtu, a tedy i těch, které jsou potraceny? Běžná doktrína (ještě před 50 lety) odpovídá, že jejich osudem je Limbo. Podle učení svatého Tomáše je Limbo stavem přirozeného štěstí, který se liší od ráje, kde je nadpřirozené štěstí. Je tedy bez utrpení a trestu. Svatý Pius X. ve svém katechismu napsal: …Více
30. června 2021
Autor: Cristiana de Magistris
Jaký je věčný osud dětí, které zemřou bez křtu, a tedy i těch, které jsou potraceny? Běžná doktrína (ještě před 50 lety) odpovídá, že jejich osudem je Limbo. Podle učení svatého Tomáše je Limbo stavem přirozeného štěstí, který se liší od ráje, kde je nadpřirozené štěstí. Je tedy bez utrpení a trestu. Svatý Pius X. ve svém katechismu napsal:
"Děti, které zemřou bez křtu, jdou do Limbu, kde je nečeká žádná nadpřirozená odměna ani trest, protože mají prvotní hřích, a ten jediný, nezaslouží si ráj, ale ani peklo nebo očistec."[1].
To je stálé učení církve, které potvrdil Pius XII. ve svém slavném projevu k porodním asistentkám (29. října 1951), v němž mimo jiné řekl:
"... stav milosti je v okamžiku smrti naprosto nezbytný; bez něj není možná spása a nadpřirozené štěstí - blažené vidění Boha. Dospělému člověku stačí k získání posvěcující milosti a k doplnění chybějícího křtu úkon lásky; ještě nenarozeným nebo nově narozeným tato cesta otevřena není."
Myšlenka věčné spásy dětí, které zemřely bez křtu, se však již v katolickém světě šířila, a teologická komise II. vatikánského koncilu proto připravila návrh, který jasně potvrzoval tradiční učení církve:
"Koncil prohlašuje za neplatné a nepodložené všechny rozsudky, které připouštějí jiný způsob [spásy] pro děti než křest, který skutečně přijaly. Přesto nechybí důvody věřit, že se jim na věčnosti dostane určitého štěstí odpovídajícího jejich stavu."
Tento text - proti němuž se bohužel na koncilu postavili modernisté, a proto nebyl zahrnut do závěrečných dokumentů - dokazuje, že učení o limbu bylo až do posledního koncilu nesporným vlastnictvím církve. Stálá praxe církve odpovídá těmto dokumentům Magisteria, které nikdy za dva tisíce let nedaly rodičům sebemenší naději, že by jejich přání nebo přání církve mohlo nahradit absenci křtu.
Nový katechismus k vyjasnění této otázky nepřispěl, když uvádí, že je dovoleno (nikoliv však povinné) doufat, že pro děti, které zemřou bez křtu, může existovat prostředek spásy. V tomto tvrzení není nic jistého ani závazného, čemu by se mělo věřit. Dva tisíce let staré učení církve tedy zůstává v platnosti, a to navzdory opačným názorům, které se šíří a které se pravděpodobně stanou základem skandálního pojetí milosrdenství, jež by nemalá část církevníků ráda využila pro ty, kdo podporují potraty. Koneckonců i ve zlu je vnitřní konzistence. Pokud všechny potracené děti šťastně odejdou do nebe, třeba s mučednickou korunou, měli bychom se radovat z každého nového potratu, stejně jako se první křesťané radovali z mučednické smrti svých bratří ve víře! A v takovém případě by prvním nepřítelem potratů měl být ďábel. Ale věčné učení církve je zcela jiné.
S rozšířením a rozmachem potratů a potratových zákonů se zvyšuje počet lidských bytostí, které se nebudou těšit z Božího pohledu. To je největší zločin, kterého se člověk může dopustit. Mezi (spravedlivým a zákonným) právem nenarozeného dítěte na pozemský život a (nespravedlivým a nezákonným) pseudoprávem matky na zabití svého dítěte se nachází právo Boha těšit se ze svého stvoření, které se tyčí výše než cokoli, co si dokážeme představit. V okamžiku početí vlévá Bůh duši do nekonečně malého těla, ale tato mikroskopická bytost byla stvořena k Boží slávě: Bůh se v ní chce oslavit (ať už je její osud jakýkoli) a tato nepatrná bytost se bude moci těšit (pokud bude věrná milosti) z největšího dobra, které si lze pro lidského tvora představit: z vidění svého Boha. Toto nejvyšší dobro není bledým stínem ve srovnání s pozemským životem, který, ať je jakkoli dlouhý, stejně jednou skončí, a ať už člověk zažije jakékoliv štěstí, bude vždy omezené a dočasné.
Závažnost potratů spočívá právě v tom, že brání Bohu, aby se chlubil svým stvořením tím, že mu sděluje svou vizi, a navždy připravuje potracené děti o blaženou vizi Boha, která je nejvyšším štěstím lidské bytosti. Horší zločin si nelze představit, protože žádný jiný zločin nemá takový následek.
Představa, že matka zabije dítě, které nosí v sobě, je jistě odporná nejen z křesťanského, ale i z prostého lidského hlediska: protože jde o vraždu, navíc s přitěžující okolností, že je spáchána na někom, kdo se nemůže bránit. Ale to - opakujme - není to nejhorší zlo. To dítě je odsouzeno k nevyhnutelnému osudu: zůstává bez nejvyššího dobra, bez vidiny Boha. Dříve než vylidnění země vylidňuje potrat nebe, a to je jistě nekonečně větší zlo.
Vakcíny proti Kovidu oživily debatu o zločinu potratu. To je správné, pokud si uvědomíme, že použití fetálních buněk k výrobě vakcín nebo jakéhokoli léku není pro plod tím nejhorším osudem. Ztráta Božího zraku je ztrátou dobra, které je nesrovnatelně větší.
Musíme vytvořit společnou frontu v boji proti tomuto odpornému zločinu potratů a těm, kdo je podporují, a znovu potvrdit nadřazenost milosti nad přirozeností, věčného života nad životem pozemským, a především mít na paměti, že před obranou práva dětí na pozemský život je třeba bránit jejich právo na život věčný; a že ještě před těmito nezadatelnými právy je třeba bránit nejvyšší práva Boží.
[1] Pio X., Compendio della dottrina cristiana (Catechismo Maggiore)
Nemilosrdným vražděním pacientů starších 45 let je znemožnit léčbu Covidu za pomoci kombinace léků Ivermectin, Isoprinosin, Azitromycin, Acylpyrin a vysokých dávek vitaminu C a D3 i zinku v Selzink Plus. Toto je vraždění. Mladší lidé obvykle přežijí i bez léků, ale vykašlat se na podání léků starším, je genocida od současných Covid esesáků v bílých pláštích na ministerstvu zdravotnictví.
Dnešní doba přeje kverulantům, novodobým spasitelům, šiřitelům fake news a všemožných konspiračních bludů, no prostě tmářům a bláznům nejrůznějšího formátu. Takže bylo jen logickou nutností, že Covid-19 a vše, co s tím souvisí, se stal živnou půdou pro jejich bludné produkce. Tomu, kdo ignoruje fakta, nemá smysl vyvracet všechny nesmysly, kterých je v otevřeném dopise více než dost. K tomu …Více
Dnešní doba přeje kverulantům, novodobým spasitelům, šiřitelům fake news a všemožných konspiračních bludů, no prostě tmářům a bláznům nejrůznějšího formátu. Takže bylo jen logickou nutností, že Covid-19 a vše, co s tím souvisí, se stal živnou půdou pro jejich bludné produkce. Tomu, kdo ignoruje fakta, nemá smysl vyvracet všechny nesmysly, kterých je v otevřeném dopise více než dost. K tomu malá osobní zkušenost - předminulou sobotu jsem byl na rodinném pohřbu tety, která 18.11. zemřela na covid. Ač s ohledem na svůj věk a zdravotní stav patřila do rizikové skupiny, pod vlivem lidí, kteří šíří nesmysly (jako např. signatáři tohoto otevřeného dopisu arcibiskupovi Graubnerovi), se nenechala očkovat a o dodržování jiných opatření ani nemluvím. Její zeť a jeden ze signatářů otevřeného dopisu, (patrně s pocitem, že mu je upíráno právo svobodně šířit covid), se dne 17.11., zatímco mu umírala tchýně (a tchán byl s covidem v těžkém stavu v nemocnici) účastnil demonstrace za "svobodu" na Staroměstském náměstí a pak si ještě na pohřbu nad ztrátou svobody poplakal, postěžoval si, jaká je u nás morální krize, co globalisti, co Gates, o lékařích mluvil jako o polovzďělancích, atd. S takovou mírou hloupostí, sobectví a ignorance se člověk potkává jen zřídka. Rozhodně si nemyslím, že vakcína proti Covid-19 je všespásná, ale ptám se, kolik lidí ještě musí zemřít nebo přijít o zdraví, aby se jiní začali chovat odpovědně. S vyjádřením arcibiskupa Graubnera, proti kterému se signálu otevřeného dopisu ohrazují, pochopitelně souhlasím.
Nemilosrdným vražděním pacientů starších 45 let je znemožnit léčbu Covidu za pomoci kombinace léků Ivermectin, Isoprinosin, Azitromycin, Acylpyrin a vysokých dávek vitaminu C a D3 i zinku v Selzink Plus. Toto je vraždění. Mladší lidé obvykle přežijí i bez léků, ale vykašlat se na podání léků starším, je genocida od současných Covid esesáků v bílých pláštích na ministerstvu zdravotnictví.
A vy, milí bratři a sestry, kteří se na základě výzvy pana Graubnera chystáte do očkovacích center „udělat tečku za covidem“, uvědomte si jedno: Až se po smrti ocitnete v pekle, bude vám snad útěchou, že tam spolu s vámi trpí věčnými tresty i „otec arcibiskup“? Jan Hofírek kniznirecenzeetc.blogspot.com/2021/11/otevreny-dopis-v-praci-22.htmlVíce
A vy, milí bratři a sestry, kteří se na základě výzvy pana Graubnera chystáte do očkovacích center „udělat tečku za covidem“, uvědomte si jedno: Až se po smrti ocitnete v pekle, bude vám snad útěchou, že tam spolu s vámi trpí věčnými tresty i „otec arcibiskup“?
Páter Halík není žáden báťuška. Na rozdíl od jiných má své zásluhy. Ovšem ta reportáž z Atosu je otřesná. Těm zaočkovaným asi chybí opravdovost, že se jim nedostalo Boží milosti prozření :-(
Kristovu Krv v Pravovernom zmysle celého Krista pod spôsobom vína tak ako je celý pod spôsobom chleba náš Pán Bohočlovek Ježiš Kristus nebudeme predsa novodonátistami všakže
