záleží na tom, co tím dotyčný sleduje, asi nejlépe je všechno přeci v Marii Valtortě : untitled (wbs.cz)
(už si přesně nepamatuji, ale je tam, že Panna Maria porodila Ježíška asi v 16 letech, Pán Ježíš tedy musel odejít k Otci v jejích 49 letech a pak už na zemi,asi moc dlouho nežila, několik málo roků, 3-15? let )
"stejně tak i to, co se nevhodně nazývá mou smrtí, bylo takovým uchvácením v Bohu. Důvěřovala jsem slibu, který jsem dostala v nádheře onoho rána Letnic, a tak jsem myslela, že přiblížení okamžiku, kdy Láska přijde naposled, aby mě uchvátila k sobě, se musí projevit vzrůstem ohně lásky, který mě neustále spaloval. A nemýlila jsem se. Čím byl můj život pokročilejší, tím více ve mně vzrůstala touha, abych se rozplynula ve Věčné Lásce. Byla jsem k tomu nutkána touhou spojit se opět se svým Synem, i jistotou, že nikdy nevykonám pro lidstvo tolik, jako tehdy, až budu za ně prosit a jednat před Božím trůnem. A v pohnutí stále plamennějším a důraznějším jsem vší silou své duše volala k Nebesům: »Přijď, Pane Ježíši! Přijď, Věčná Lásko!«"
Eucharistie, která pro mne byla tím, čím je rosa pro žíznící květinu, mi byla životem, ano, ale čím více času ubíhalo, tím méně mi dostačovala k uspokojení neodolatelné žádosti mého srdce. Už mi nestačilo přijímat do sebe mého Božského Syna a nosit ho v sobě v posvátných Způsobech, jak jsem ho nosila ve svém panenském těle. Celé mé já chtělo Trojjediného Boha, ne však pod rouškou zvolenou mým Ježíšem ke skrytí nevýslovného tajemství víry, ale takového, jaký byl, je a bude ve středu Nebes. I sám můj Syn mě při těchto eucharistických návštěvách spaloval svými objetími nekonečné touhy, a pokaždé, když mě navštívil se vší mocí své lásky, mi v prvním nadšení málem vytrhl duši, a pak setrvával v nekonečné něze, nazývaje mě »Maminko« a já jsem cítila, že i on dychtí po tom, aby mě měl u sebe. Nic jiného jsem si už nepřála. V poslední době svého smrtelného života jsem už ani netoužila ochraňovat rodící se církev. Všechno zmizelo v touze vlastnit Boha a byla jsem přesvědčena, že budu-li ho vlastnit, budu mít moc nade vším. Dospějte, ó křesťané, k této totální lásce. Všechno pozemské ztrácí svou hodnotu. Pohlížejte jen na Boha. Až budete bohati touto chudobou žádosti, která je nezměřitelným bohatstvím, Bůh se skloní nad vaším duchem, aby ho nejprve poučoval, a pak si ho vzal, a tak s ním budete vystupovat k Otci, Synu, Duchu Svatému, abyste je poznávali a milovali po celou blaženou věčnost a abyste obdrželi bohatství jejich milostí pro své bratry. (Marie Valtorta Života Panny Marie str.118)

„Přijdeš, jsi mladý... Budeš mít ještě hodně času k životu." „A Maria velmi málo." ,,Proč? Je snad nemocná, churavá, oslabená?" „Ó, ne! Čas a bolesti nad ní neměly moc. Je vzhledem i duchem stále mladá, zjasněná. Řekl bych, že i blažená." „Tak proč tedy říkáš, že..." „Protože chápu, že tento nový rozkvět krásy a radosti je znamením, že už cítí, že je nablízku spojení se svým Synem. Úplného spojení, chci říci. Neboť spojení duchovní nikdy neustalo. Nepozvedám závoj nad Božími mystérii, ale jsem si jist, že ona vidí každý den svého Syna v jeho oslavené podobě. A věřím, že odtud pochází ona blaženost... Je ještě na Zemi se svým tělem; ale mohl bych říci, aniž bych se obával, že se mýlím, že její duch je téměř neustále v Nebi. Její spojení s Bohem je tak silné, že se neobávám říci svatokrádežná slova, že má v sobě Boha, tak jako když ho nosila ve svém lůně. A ještě více. Tak jako když se s ní jako Slovo spojil, aby se stal Ježíšem Kristem, tak i nyní je ona takto spojena s Kristem, že se sama stala druhým Kristem, neboť na sebe vzala nové lidství, samotné lidství Ježíšovo. Říkám-li nějakou heresi, nechť Bůh mi dá poznat mou chybu a odpustí mi to. Maria žije v lásce. Tento plamen lásky ji rozpaluje, živí, osvětluje, a je to právě tento plamen lásky, který nám ji v daném okamžiku unese bez bolesti pro ni a bez zkázy pro její tělo