Včerejší New York Times píše o „běhu proti větru“ papeže Bergoglia při definitivní transformaci církve na „progresivistický klub“, jako se to líbí radikálním levičákům.

Aby uspěl, - podle NYT - musel by zařídit dostatečný počet bergogliánkých kardinálů schopných zvolit nástupce podle jeho obrazu a podobenství. Je to obtížná operace. Jedna konzistoř na to nestačí.

V katolických kruzích nastal rozruch, že tento pontifikát se ocitl ve slepé uličce, mimochodem nastolené v politickém kontextu, v jakém se zrodil (vláda Obama/Clintonová).

Včerejší konzistoř, závěr Svatého roku, Bergogliovy osmdesátiny (17. 12.) říkají, že pro tohoto papeže nadešla doba bilancování, s rozčarováním pro modernisty, kteří snili o revoluci, a pokládaného za katastrofální pravověrnými katolíky (mimo jiné statistky hovoří o dalším úpadku náboženské praxe). Podívejme se na jednotlivé hlasy.

Františkovo jubileum byl debakl nejen pro římské hoteliéry. Křesťanský lid ho opomíjí a nebere ho vážně.

Cesta papeže do Lundu na připomínku 500 let Lutherova schizmatu, která byla ohlášena jako historický zvrat s perspektivou „interkomunia“ mezi katolíky a protestanty, vyzněla jako obřad, který nepřekročil hranice obvyklých prohlášení (navíc i nepříjemným překvapením pro mnoho katolíků nad morální legitimaci Luthera).

Témata, jimiž Bergoglio otřásal po dva roky církví (Eucharistie a nesvátostné svazky), ho přivedla k porážce na dvou synodách.

Když pak sáhl k odvetě a podepsal postsynodální dokument Amoris laetitia, který se pokouší změnit tisíciletou nauku církve, aniž by to výslovně prohlásil, učinil tak „revolucí“ v tisku s aplikací „pastorace případ od případu“.

Tento zvrat pokládá mnoho věřících a biskupů za tak ničivý, že někteří kardinálové – představitelé mnoha dalších kardinálů a biskupů, předložili černé na bílém Dubia, s nimiž seznámili veřejnost poté, co papež odmítl svou jasnou odpověď o sporných bodech, pramenech konfliktu.

Jeho současná pozice je poznamenána nemohoucností, protože úkolem Petrova nástupce je právě říct definitivní a jasné slovo na obranu katolické nauky.

Jestliže to odmítá udělat, právě tím sám živí pastorační zmatek a chaos v církvi a sám sebe degraduje.

V této věci napsal americký kardinál Raymond Burke, jeden z autorů Dubia v National Catholic Register, že »pokud se nedostaví odpověď na sporné body, řekl bych, že bude třeba zvážit akt formální nápravy těžkého bludu. V tradici církve existuje možnost nápravy římského papeže, i když je to velmi zřídkavá okolnost«.

Včera americký vatikanista Edward Pentin referoval o zdroji ze Santa Marta, který hovoří o tom, že Bergoglio kvůli čtyřem kardinálům kypí zlostí.

Neudržitelnost jeho pozice spočívá v tom, že na kardinálská Dubia, na něž se kanonicky odpovídá pouze „ano“, nebo „ne“, nemůže odpovědět ani tak ani onak, protože by buďto zapřel svou revoluci, a to by byla jeho kapitulace, anebo by veřejně připustil, že porušil katolickou nauku, a tak se kompromitoval jako papež.

Bergoglio se rozhodl zrušit v konzistoři setkání s kardinály, protože by se před tímto shromážděním nemohl vyzout z eventuálních otázek o dubiích.

Prohra

Ale nejhorší debakl papeže Bergoglia je debakl politický, protože jeho pontifikát charakterizují tři politická ultraprogresivní témata: otevření bran mase imigrantů, ekokatastrofa a nekritické postoje k islámu. Kromě politických debaklů, které papež sklidil v Jižní Americe (např. v Argentině a Kolumbii) je to především vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách USA představuje jeho největší prohru.

A to právě z toho důvodu, že Trumpova linie je zcela opačná než jeho a Obamova, jak v otázkách imigrace, tak ekokatastrofy i islámu.

K tomu přistupuje skutečnost, že Bergoglio při své americké cestě výslovně atakoval Trumpa tvrdým anatema „ad personam“, zcela nepředloženým a útočným.

Fakt, že Trump vyhrál vlby a rozhodující roli přitom sehrály hlasy katolíků, znamená, že američtí katolíci Bergogliovi nedůvěřují.

Ostatně hned po prezidentských volbách hlasovali američtí biskupové pro nové vedení biskupské konference. Bylo to něco jako referendum o papeži Františkovi, řekl John Allen, když jména Františkových oblíbenců ztroskotala. Byli zvoleni jiní.

Trumpova éra znamená geopolitický západ bergoglianismu

Není náhoda, že především Obama (a okruh liberálních médií) mytizoval argentinského papeže, který zvrátil priority svých předchůdců a stal se svého druhu planetárním kaplanem obamismu.

Podivné „odstoupení“

V minulých dnech profesor Germano Dottori, docent strategických studií na univerzitě Luiss v Římě a vědecký poradce v Limě, poskytl zajímavé interview katolické agentuře Zenit.

Na dotaz o dokumentech, jež unikly z Wikileaks a které odhalují tajné aspekty Hillary Clintonové, např. dopis z r. 2012 (z doby Benedikta XVI.), který se týká katolické církve, Dottore odpověděl:

»Vyšly na světlo dokumenty, které odhalují silný zájem kliky Hillary Clintonové vyvolat revoltu v celé církvi a zničit hierarchii. Posloužit k tomu měly nátlakové skupiny zdola a použití schématu a zkušeností barevných revolucí. Nejsme ještě u kouřící pistole, ale jsme nablízku. I když nemáme ještě přímé důkazy, vždy jsem si myslel, že Benedikt XVI. byl donucen k abdikaci komplexní machinací řízenou z míst, která mají zájem na zablokování smíru s pravoslavnou Rusí, náboženským pilířem projektu postupné konvergence mezi Evropu a Moskvou.«

Dnes, v době Trumpově, se vrací tato perspektiva jako aktuální také pro církev a Evropu. Setkání Františka s patriarchou Kyrillem mohlo znamenat první krok, kdyby si František nepospíšil, aby „přehodnotil“ to, co podepsal.

Je to takřka nemožné, ale byl by to mimořádný obrat, kdyby nyní odhodil agendu Obama (a agendu Scalfari) a osvojil si agendu Ratzinger a přijal bratrskou korigující ruku, kterou mu Benedikt opakovaně podával, aby zažehnal doktrinální deviace a.....

zdroj lumen de lumine cz

Opět stojíme na konci církevního roku. Oslavili jsme v jeho průběhu všechny klíčové události dějin spásy a nyní nám církev a liturgie představuje tu podstatnou, ještě která ještě není minulostí, ale všechny nás nevyhnutelně dříve či později čeká jakožto vyvrcholení Božího díla spásy. Ačkoliv první křesťané k ní měli o dva tisíce let dále než my, cítili se tomuto poslednímu dni mnohem blíže než my a mnohem více na něho mysleli. Apoštolové dávali dokonce najevo, jakoby počítali s tím, že se onoho posledního dne sami dožijí. Každopádně život prvotní církve byl soustavnou přípravou na „poslední věci“. Několikrát v dějinách zavládla nálada, jakoby ten den už byl přede dveřmi. S plynoucími léty a staletími však jakoby se poslední den nejen nepřibližoval, ale spíše vzdaloval. Zda je blízko nebo daleko, to ví jen Otec, pro nás však platí Ježíšovo opakované napomenutí: Bděte a modlete se, protože nevíte dne ani hodiny. Syn člověka přijde jako zloděj. Naprosto jistá je jedna věc: že tento poslední soud všichni osobně zažijeme a že bychom měli spíše sdílet smýšlení prvních křesťanů než současnou opovážlivou bezstarostnost.

Jak je možno si realisticky představit poslední soud? Kolik se nás pak vůbec sejde? Záleží na tom, jak dlouho bude mít ještě Pán s tímto lidským rodem trpělivost. Již dnes je jisté že se nás před soudnou stolicí, na které zasedne s Pánem také dvanáct apoštolů, sejde nejméně kolem 90 – 100 miliard.

Milionová shromáždění už zeměkoule zažila. Na takové multimiliardové shromáždění bychom v současných pozemských podmínkách potřebovali prostranství o rozloze kolem 300 x 300 km.

Toto přelíčení se ovšem bude konat již „na onom světě“, tedy mimo zákony nynějšího času a trojrozměrného prostoru. Zmrtvýchvstalá těla budou mít zcela nový charakter, pro který již prostor ani čas nehraje roli. Zatím jsou pro nás ve své „zmrtvýchvstalé“ podobě těžko představitelná. Zmrtvýchvstalá těla budou ovšem výrazně rozličná, protože budou nesmazatelně poznamenána tím, co do nich jejich nositelé „zasévali“ . Buďto budou poznamenána vyzařující nádherou ctností a svatosti, nebo budou odporně zohavena páchanými neřestmi. Tyto protiklady výrazně odliší ty po pravici od oněch po levici. Můžeme však počítat s naprostou jistotou, že při této závěrečné události světových dějin žádná tlačenice ani zmatek nebude, ani nebude zapotřebí nějaké ozvučovací soupravy či obřích obrazovek. Všichni se rázem ocitnou tam, kam patří, a budou mít při tom ke všem ostatním i k trůnu nejvyššího Soudce dostatečně daleko i blízko a nikdo nebude nikomu při této povinné, nevyhnutelné a nejvelkolepější slavnosti nijak vadit ani překážet.

Bude to onen den, kdy bude všechno zjeveno v úplné nahotě: Nic není skryto, co nebude zjeveno, a nic není utajeno, co by se nepoznalo a nevyšlo najevo. Musí se naplnit všechna spravedlnost, do všech podrobností se projeví skutečná hodnota a skutečné plody každé myšlenky, každého slova a každého skutku, tak jak svými dobrými nebo zlými důsledky mohly v čase procházet a působit třeba po celá pokolení, ba i z pokolení na pokolení na nijak neomezených rozlohách.

Na rozdíl od osobního soudu bude to soud nejen nad lidstvem, ale také nad jeho úhlavním nepřítelem a všemi jeho spojenci a náhončími. To znamená že bude demaskována a zřetelně zviditelněna pravá tvář všech jeho struktur, které si skrze lidi vytvořil, skutečná podoba všech zjevných i utajovaných organizací a společenství i všech projektů s ďábelskou účastí, bude otevřeno a odhaleno všechno zákulisí a všechny plány a podvody, všechny podlé záměry a jejich zhoubné plody. Budou zjeveni a náležitě oslaveni nebo naopak na pranýř postaveni všichni skuteční strůjci dějin a událostí, všechny pravé i nejhlubší kořeny dobra i zla a všech jeho nespravedlností a útisku, podvodů, lží a přetvářek ve velkém i v malém, individuálním i světovém měřítku. Všichni budou schopni tyto skutečnosti zcela jasně prohlédnout a pochopit do té největší hloubky a podstaty.

Všem lidem všech pokolení se dostane plné a zasloužené satisfakce. Se všemi škůdci, zhoubci a parazity lidské společnosti se nejdříve seznámíme, ale pak se s nimi navěky rozejdeme a nikdy nám již nevstoupí na mysl, zatímco před zraky všech těch dříve mocných, blahobytných, navýsost sebejistých suverénů, všech zjevných i skrytých pijavic a mocipánů světa i církve budou navěky defilovat zcela konkrétní a jmenovité zástupy těch, kteří se stali jejich obětmi, kterým jakýmkoliv způsobem způsobili, že jejich tělo nebo jejich duše neměla co jíst a neměla co pít, které neoděli, které pohrdavě ignorovali a po kterých bezohledně a sebevědomě šlapali. Všechno pozemské strádání bude pro ně po celou nekonečnou věčnost jedním z oněch sžírajících červů, kteří neumírají a kteří jim dají v nekonečné míře zakoušet a prožívat všechno zlo, co způsobili. Jejich za života kamenné srdce se v nich stane nesnesitelným žhoucím balvanem, jehož každý tep bude svým drásajícím úderem pronikat nesnesitelně celou bytost.

Stejně tak bude však před zraky všech představeno vyneseno na světlo také všechno známé i zcela skryté dobro, všechny nepoznané, neuznané a dosud utajené oběti, plody utrpení malých a nepatrných, pohrdaných a odstrkovaných, kteří byli ve skutečnosti největšími dobrodinci lidstva. Oni všichni se také doví přesně a jmenovitě, komu svou vytrvalostí v dobrém přispěli k záchraně, stejně jako všichni takto anonymně obdarovaní poznají své anonymní dobrodince, o kterých sice nikdy neslyšeli, ale kteří se nezištně přičinili o jejich záchranu od záhuby svými tichými a neokázalými, ale vytrvalými a neobyčejně záslužnými, Nejvyšším náležitě oceněnými modlitbami, skutky a obětmi. Všechny takové dosud bezvýznamné muže a ženy a dokonce i děti, kteří nám jakkoliv skrytě a tajemně prokazovali dobro, budeme na věky vděčně oslavovat spolu s anděly a svatými ke cti, chvále a slávě Boha Otce, Boha Syna a Boha Ducha Svatého.

Tento poslední ze všech soudů se nebude týkat jen lidí. Musí být definitivně odhalen a před zraky země i nebe postaven na pranýř hlavní Škůdce a Nepřítel lidstva. Ačkoliv na jeho straně bude stát většina lidstva a mohl by se cítit jakýmsi vítězem, všechny jeho tisícileté pozemské úspěchy se mu v tuto hodinu pravdy rázem změní v nejhorší, nejpotupnější a zdrcující porážku. Nebude mu dopřána ani ona jediná škodolibá ďábelská radost, kterou by mohl pociťovat z nesmírné velikosti způsobeného zla, utrpení a smrti. Jeho nešťastné oběti mu nebudou pražádnou útěchou ani společností. Čím větší je jejich zástup, tím větší a drásavější budou muka, která si budou všichni prokletí působit navzájem v nelítostné nenávisti, která bude ze všech stran obrácena především proti němu.

Ačkoliv na něho dopadne neuhasitelná nenávist všech lidských pokolení, ta největší nenávist, která ho postihne, bude jeho vlastní nenávist k sobě samému, neboť ze všech tvorů nejlépe a nejhlouběji pochopí a pozná hloubku a samu podstatu zla, kterému dal vznik i zhoubný rozvoj svou pýchou a vzdorem. Bude přesycen a zahlcen hnusem nad svou vlastní osobou, po celé věčné věky hůře než všechny sopky světa v něm bude bouřit jeho vzdor, který však bude přitom trvale okamžitě bolestně narážet na nepřekonatelné nejkrutější mříže a umocňovat se v naprosté vlastní bezmocnosti a marnosti. Ten, který hrdě a směle tak bláznivě aspiroval do poslední chvíle na místo svrchovaného pána všehomíra, nenajde nakonec uspokojení ani z jediné vteřiny své existence a bude naopak zakoušet ubohost a prohnilost, zrůdnost nejposlednější a nejodpornější ze všech bytostí. Celé peklo bude nikoliv kolem něho, ale ponese je přímo sám v sobě. Zhnusen sám sebou bude řvát zoufalstvím, že se nemůže zbavit sám sebe a musí zírat jen na sebe jako na toho, který byl a mohl zůstat nejvznešenější a nejmoudřejší a nejkrásnější ze všech ze stvořených duchů, ale dal se sám od sebe, nikým jiným nenaveden ani neoklamán, strhnout, aby se stal původcem, zdrojem a pachatelem největšího a nejodpornějšího a nejbláznivějšího a nenapravitelného omylu. Měli by ho již nyní v tomto jeho nejhanebnějším pokoření vidět a slyšet všichni jeho dnešní ctitelé a obdivovatelé, kteří nemají potuchy, jaká bude ve skutečnosti jeho věčná „sláva“, kterou s ním a v něm budou z vlastního rozhodnutí sdílet. Svatý Michael, vítězný kníže nebeského vojska, definitivně svrhne Satana, jeho duchy i všechny jejich zavržené oběti do pekelné propasti a navěky zapečetí její bránu. Spolu s nimi zmizí také z paměti všech nebešťanů jakákoliv myšlenka a vzpomínka na tyto prokleté a zatracené. Budou na věky zcela zapomenuti, jakoby vůbec nebyli.

V tento den posledního vyúčtování však bude spravedlivé, aby bylo před celým vesmírem zjeveno a oslaveno dílo věrných Božích služebníků, nesmírných andělských sborů, které dal dobrotivý a spravedlivý Bůh do služeb svých lidských tvorů. Jsou to miliardy nepopsatelně nádherných bytostí nevystihlé krásy, každá z nich neopakovatelná a nenapodobitelná, pro něž jejich krása není jejich ozdobou, ale samou podstatou jejich od Boha darované nejvyšší svatosti, dobra a pravdy. Nesčíslný počet z tohoto výkvětu Boží krásy a svatosti postavil Otec do osobních služeb lidských tvorů, aby je vedli a vedli je tak dovedně a delikátně, aby nikdy ani v nejmenším nenarušili jejich největší dar a důstojnost, božský dar svobody.

Svobodu, zcela nezbytnou podmínku a mohutnost pro každou bytost, která má být Božím obrazem, využili jedni k tomu, aby svou podobnost s Bohem rozvinuli do nedostižné svatosti a slávy, aby takřka splynuli se svým Stvořitelem, zatímco druhým posloužila zcela naopak jako nástroj a příležitost svobodně se rozhodnout, spojit a ztotožnit s odbojným archandělem. Jak Boží andělé, tak jejich vzpurní a zohavení protivníci si tento poslední den odvedou ty, kteří se jim svěřili a odevzdali, aby s nimi sdíleli věčnou blaženost nebo muka a prokletí.

Všem se stanou zřejmé a jasné všechny Boží plány a záměry, všichni se názorně přesvědčí, že i tam, kde se zdálo, že Boží projekty a plány ztroskotaly, osvědčil se nakonec Boží Syn jako neporazitelný Vítěz a Král, k jehož nohám jsou složeni všichni jeho nepřátelé. Tak jako ze svého nejhlubšího pozemského ponížení a zničení povstal Boží Syn k nejvyšší slávě své, svého Otce i Ducha Svatého, tak také jeho mystické Tělo, jeho svatá Církev opovrhovaná, ponižovaná, pronásledovaná a nejednou bloudící vítězně povstává.

Všichni věrní a vyvolení utvoří ten nejtriumfálnější průvod k trůnu Beránka, který je Alfa a Omega, první i poslední, začátek i konec a který obnovuje všechno.

Prokletí už nebude, bude zde stát trůn Boží a Beránkův, jeho služebníci se mu budou klanět, hledět na jeho tvář a jeho jméno ponesou na čele. A noc už vůbec nebude, ani nebude třeba světla lampy nebo světla slunce: Pán Bůh je bude ozařovat a budou kralovat na věčné věky.

lumendelumine.cz

defendfaith, vdaka za tuto modlitbu!
Pane Bože Trojjediný, obráť tohto zblúdilého pápeža Františka, k pravej katolíckej viere v Krista Pána, pretože sa rúti do pekla aj s veľkou časťou katolíckej populácie. Amen

a nevšímaj si papalatrijské komáre a muchy ktoré sa vyrútia, aby ta alebo mna zachranovali pre udajnym ruhanim.... máme tú milosť že to vieme, už to vedia aj viacerí kňazi, že p. F. je falošný prorok, DEO GRATIAS za každého kto to poctivo skúma a príde nato porovnávaním starých materiálov pápežov pred DVK o modernizme, o exkomunikácii Luthera a mnohé iné!!!!

prikladám sem koment od defendfaith, pretože vystihuje veľmi trefne našu dobu:
František už radšej nech nič nehovorí, alebo keď hovorí nech hovorí katolícku vierouku. Už mu odpadávajú masívne aj vlastné ovce, ktoré ho donedávna žrali. Ateisti sa nás pýtajú čo to máme za šaša a slniečkára na pápežskom stolci.
Ja sa divím že mu tam nikto nevie povedať, že hovorí blud za bludom, ako to povedal Svätý Pavol - Petrovi. Veriaci vedia že pápež tára a starčekovia s dobrými flekmi a slobodomurárskymi platmi tlieskajú tejto maškaráde. Jednota kresťanov existuje LEN v katolíckej Cirkvi.
Všetci kresťania sa musia stať katolíkmi - to je celé - čo učenie katolíckej Cirkvi učí. Jednota kresťanov, kde by mali odpadnutí kresťania zostať vo svojich falošných denomináciách je nezmysel. Modlime sa za slobodomurársko-židovského nekatolíckeho pápeža, snáď mu Boh dá obrátenie. Toto je učenie talmudu - spojiť všetko do jedného ekumenického celku, kde sa stratí viera v Krista a nahradí sa vierou v židovstvo. A tí ktorí preferujú ekumenizmus, už bez viery sú a bez viery nie je možné sa páčiť Bohu a byť spasený, čo znamená, že smerujú do večného ohňa pekla, v ktoré ani neveria. Pápež keby dnes zomrel, pre jeho postavenie a oveľa prísnejší súd - bol by v najhlbšom pekle. Snáď mu dá Boh obrátenie...
------------------ smutné ale PRAVDIVE , vdaka d., vela Božieho požehnania!!!