Tradičná sv. omša nebola nikdy zakázaná
Potvrdil to naposledy i pápež Benedikt XVI. v Summorum pontificum. (čl1 Preto je dovolené sláviť obetu omše podľa typového vydania Rímskeho misála vyhláseného bl. Jánom XXIII. v roku 1962, ktorý nebol nikdy úplne zrušený... čl2 ...na takéto slávenie podľa jedného či druhého misála nepotrebuje kňaz žiadne povolenie ani Apoštolskej stolice, ani svojho ordinára. čl4 Na slávenia svätej omše, o ktorej je reč v čl. 2, môžu byť pri zachovaní toho, čo treba zachovať, pripustení aj veriaci, ktorí si to sami od seba želajú.)
Nebola a predsa ju zakazovali - lebo na Cirkvi sa pácha násilie nevernými pastiermi. I za toto obvinenie budú niesť pred Pánom zodpovednosť.
Tradiční mše nebyla nikdy zakázána
John Vennari
Po celou dobu neslýchané krize víry, zapříčiněné progresivistickými novotami po Druhém vatikánském koncilu, nespočet katolíků po celém světě přilnul k tradiční latinské liturgii. Vždy zakládali své právo přidržet se staré mše nejen na posvátném statutu liturgie podle odvěkého obyčeje, ale také na papežské bulle Quo Primum sv. Pia V., která slavnostně prohlásila, že latinská tridentská mše nemůže být nikdy zakázána, a že všichni kněží a věřící budou mít vždy právo užívat tuto liturgii.
V říjnu 1997 tuto pravdu zpochybnil Msgr. Perl z komise Ecclesia Dei. V dopise americkým katolíkům Perl napsal, že „právní základ pro slavení tradiční latinské mše dnes se neodvozuje od bully Quo Primum, ale od dokumentů Quattuor abhinc annos (1984) a Ecclesia Dei (1988), které byly vydány z podnětu papeže Jana Pavla II. ...“
Po pravdě, papež Pavel VI. nikdy oficiálně a jednoznačně nezrušil bullu Quo Primum. Tridentská mše také, jak si ukážeme, nebyla nikdy omezena.
Ve světle toho všeho se zdá vhodné přetisknout následující článek z vydání Catholic Family News ze srpna 1995.
***
V roce 1989 se ve vydání The Fatima Crusader z června/července objevila zpráva, která konstatuje, že papežská komise devíti kardinálů určila, že tradiční mše nebyla nikdy omezena.
Zpráva prohlašuje, že v roce 1986 jmenoval Svatý Otec komisi devíti kardinálů, aby prozkoumala právní statut tradičního ritu mše, obecně známého jako „tridentská mše“. Komise kardinálů zahrnovala kardinály Ratzingera, Mayera, Oddiho, Sticklera, Casaroliho, Gantiho, Innocentiho, Palazziniho a Tomka a měla za úkol prozkoumat dvě otázky:
Zmocnil papež Pavel VI. biskupy, aby zakázali slavení tradiční mše?
Má kněz právo na veřejnosti a soukromě slavit tradiční mši bez omezení, třebas i proti vůli biskupa?
Komise, jak konstatuje záznam, jednomyslně rozhodla, že papež Pavel VI. nikdy nedal biskupům zmocnění, aby kněžím zakázali slavení tradičního ritu mše.
Co se týče druhé otázky, komise konstatovala, že kněží nemohou být povinni slavit nový ritus mše. Biskupové nemohou zakázat nebo omezit slavení tradičního ritu mše, ať na veřejnosti nebo v soukromí.
Komise dále doporučila, aby papež vydal výnos, zakládající se na zjištěních komise. Papež měl v úmyslu vydat tento výnos v listopadu 1988, ale výnos nebyl nikdy vydán kvůli tlaku opozičních biskupů na papeže.
Zpochybnění zprávy
Nedlouho poté jiný uznávaný katolický časopis v Římě publikoval dopis Monsignora Perla z komise Ecclesia Dei. Dopis byl formulován tak, že vrhal pochyby na odůvodněnost zprávy, týkající se komise devíti kardinálů. Jako odpověď bylo v čísle The Fatima Crusader ze zimy 1989 publikováno kompetentní vyvrácení dopisu Msgr. Perla. Přesto pro některé zůstala přetrvávající nejistota.
Kardinál Stickler vyjasňuje spor
20. května 1995 Alfons kardinál Stickler pronesl na konferenci Christi Fidelis ve Fort Lee v New Jersey proslov s názvem „Teologický půvab tridentské mše“. Během diskuze po proslovu byla Jeho Eminence dotázána ohledně komise devíti kardinálů z roku 1986 s ohledem na tridentskou mši.
Stojí za to zmínit, že dotazy a odpovědi se pokládaly v písemné formě. Kardinál si mohl vybrat otázky, na které chtěl odpovědět, a vybral si k odpovědi tuto otázku.
Jeho Eminence začíná komentář vylíčením incidentu, kdy Eric de Saventhem (bývalá hlava Una Voce v Evropě) se otevřeně dotazoval, zda byla tridentská mše někdy zakázána. Kardinál Benelli nikdy neodpověděl ... ani ano, ani ne. Kardinál Stickler vysvětlil, že Benelli „...nemohl říct ´ano, on (papež) to zakázal´. Nemůže zakázat mši, která byla nejen užívána po staletí, ale byla mší tisíců a tisíců světců a věřících.“ Kardinál pokračoval: „potíž byla, že on (papež) ji nemohl zakázat, ale stejně tak chtěl, aby se sloužila nová mše...aby byla přijímaná. A tak mohl jen říct ´Chci, aby se sloužila nová mše´.“
„Byl jsem jedním z kardinálů“
Kardinál Stickler pak pojednal o problému komise. Vylíčil, že „papež Jan Pavel II. se zeptal komise devíti kardinálů v roce 1986 na dvě otázky:
První: „Zakázal papež Pavel VI. nebo nějaká jiná kompetentní autorita zákonně všeobecné slavení tridentské mše v dnešní době?“
Kardinál vysvětlil: „Mohu odpovědět, protože jsem byl jedním z kardinálů.“
Pokračoval: „odpovědi, které dalo devět kardinálů v roce 1986, byly: ´Ne, mše sv. Pia V. (tridentská mše) nikdy nebyla omezena´.“
Kardinál také potvrdil incident týkající se papežského výnosu.
Vylíčil, že z této komise devíti kardinálů, bylo osm kardinálů pro a jeden proti vydání všeobecného povolení, které by vyjasňovalo, že si každý může vybrat starou, nebo stejně tak i novou mši.
Kardinál vysvětlil, že papež se zdál svolný k vydání takového prohlášení, ale několik národních biskupských konferencí, které odhalily „nebezpečí“ takového povolení, přišly za papežem a řekly: „to by se absolutně nemělo povolovat, protože to bude příležitost nebo příčina sporu mezi lidem Božím – mezi samotnými věřícími ... jedni proti druhým, a tak dále.“ Kardinál Stickler vysvětlil, že tváří v tvář tomuto argumentu se papež zdržel podepsání tohoto výnosu.
V odpovědi na druhou otázku: „Může nějaký biskup zakázat jakémukoliv knězi s dobrou pověstí slavení tridentské mše?“, kardinál Stickler odpověděl: „devět kardinálů jednomyslně souhlasilo, že žádný biskup nemůže zakázat katolickému knězi sloužit tridentskou mši.“
Poté, co Jeho Eminence tohle prohlásila, se zdálo, že si přeje učinit několik oprávněných poznámek k autoritě a jurisdikci biskupů v diecézích, snad proto, aby nebyl viněn z toho, že podněcuje neposlušnost diecézních ordinářů. Zůstává však faktem, že kardinál Stickler potvrdil, že devět kardinálů došlo k závěru, že latinská tridentská mše nebyla nikdy oficiálně zakázána, a že žádnému knězi nemůže jeho biskup zakázat slavit tradiční ritus mše.
