Kolik lidí papouškuje , že prý v nebi není žádný čas.
Zjevení 6,9–11:
Když Beránek otevřel pátou pečeť, spatřil jsem pod oltářem duše těch, kdo byli zabiti pro Boží slovo a pro svědectví, které vydali. A volali mocným hlasem: „Jak dlouho ještě, Pane, svatý a pravý, nebudeš soudit a mstít naši krev na obyvatelích země?“ A bylo každému z nich dáno bílé roucho a bylo jim řečeno, aby ještě chvíli odpočívali, dokud se nenaplní počet spoluslužebníků a bratří, kteří mají být zabiti jako oni.
Pokiaľ vnímam minulosť, prítomnosť, budúcnosť jasné "vidím", že čas je. Ak žijem iba v prítomnosti čas nie je. A preto si myslím, že v Nebi, v pekle sa žije len v prítomnosti.
Pokud si klademe takovou otázku, zda je na Nebi také čas, činíme tak z našeho pozemského stanoviska, kde si myslíme, že chápeme podstatu času. Jenže naše chápání času vychází z pragmatických fenomenologických představ klasické fyziky, která predikuje jednotlivé události v konkrétních prostorových a časových souřadnicích, tedy ve vztahu čas - událost je čas primární a událost odvozená, tedy sekundární. Jenže s příchodem poznání kvantového mikrosvěta se vše zkomplikovalo - najednou zde máme časovou evoluci vlnové funkce, reprezentující pouze Aristotelovskou potencialitu, a na druhé straně máme realitu tvořenou během měřících procesů bezčasovými událostmi. Tedy co přesně spočítáme, je pouze možnost v časoprostoru, nikoli realita, a realitu událostí spočíst nelze. A právě toto oddělení událostí od času jakožto klasické veličiny v kvantovém světě je zdrojem téměř všech filosofických problémů současné kvantové fyziky. Až teprve, když poznáme, že čas není nějaká absolutní veličina sama o sobě, ale je ve skutečnosti generován naším kolektivním nevědomím, můžeme opět sjednotit čas a události, ale na rozdíl od naší zažité pragmatické klasické představy tentokrát události hrají primární fundamentální úlohu, a čas je od nich odvozený, tedy sekundární a podřízený. Tato myšlenka jde zpět k Aristotelovi, který definuje čas jako "počet pohybů s ohledem na před a potom." Všechny duše, ať už jsou součástí Ecclesia Militans, Ecclesia Expectans nebo Ecclesia Triumphans tedy pojí vždy sdílené společné kolektivní nevědomí podle toho, do které sféry náleží. Kolektivním nevědomím generovaný čas samozřejmě nemůže být mezi těmito sférami kompatibilní, v každé sféře je jinak subjektivně vnímán. Pouze události, které ve skutečnosti hrají primární úlohu nadřazenou času, se promítají autenticky z jedné sféry do druhé, a tam kompatibilita mezi zemí, očistcem a nebem skutečně existuje. Takže z fyzikálního pohledu potvrzeno to, že zde psali @Stylita a @U.S.C.A.E.
Zde bych byl opatrný. Používáš pojmy, které jsou však vymezené pro určité teorie. Kvantová fyzika představuje svět mikročástic. Kolektivní nevědomí je pojem Jungovy psychologie. Tvrdit, že čas generuje kolektivní nevědomí se mi zdá bludné. Čas je vždy spojen s prostorem. Vše bylo stvořeno a je udržováno v existenci Bohem, nikoliv jakýmsi kolektivním nevědomím. Kvantový fyzik Rak šíří blud, že prý Měsíc neexistuje, když se na něj nikdo nedívá. Vzhledem ke Genesis nemohu toto přijmout. I kdyby dnes na světě nebyl žádný člověk, Měsíc by tam dnes byl. Měsíc existuje bez ohledu na to, jestli se na něj člověk dívá či ne.
Ano, čas je spojen s prostorem, ale obojí je generováno naším kolektivním nevědomím, které nás omezuje na vnímání pouze 1. nebe, a nejsme tak schopni vnímat multidimenzionální existenci vyšších sfér. Jung se ve svém popisu kolektivního nevědomí na rozdíl od ateisty Freuda skutečně trefil, a odhalil tak část ztraceného poznání při redukovaném přechodu od alchymie k chemii. To, že měsíc bez našeho pozorování neexistuje, je podle Kodaňské interpretace kvantové mechaniky skutečně pravda. Nijak to neodporuje Genesis, neboť svět byl stvořen na principu potenciality, nikoli reality. Realitu vytváříme až my svým vědomím. Platí to i v humanitní sféře, všechna Boží přikázání byla vyřčena na principu potenciality, tedy nikoli smíš - nesmíš, musíš - nemusíš, ale pokud se jimi budeš řídit, povede se ti dobře, budeš požehnán, pokud nebudeš, riskuješ pád do záhuby. Jen tak mimochodem, kodaňskou interpretaci popírají právě příznivci Darwinovy evoluce člověka a Big Bangu, tedy odpůrci Genesis.
Pojem objektivní reality se používá v klasické fyzice, která je produktem karteziánského štěpení. Descartes ovlivnil myšlení vědy tak, že oddělil od sebe Boha, člověka a okolní svět - nechť o Bohu hovoří teologie, o člověku psychologie a o okolním světě přírodní vědy. Nakonec se to vymstilo, klasický pojem objektivní reality vyústil v nový filosofický systém - mechanický materialismus, a odtud byl už jen krůček k marxismu-leninismu. Na přelomu 19. a 20. století se ale objevily experimentální poznatky v mikrosvětě, které nutně vedly k novému chápání jak fyziky na kvantové úrovni, tak i filosofie, kdy byl karteziánský rozštěp odstraněn a vědomí pozorovatele se vrátilo zpět na půdu přírodních věd. Ale pro mnohé lidi je to dodnes velký problém pochopit, např. Heisenberg se o tom vyjádřil slovy (cituji z originálu jeho knihy Physik und Philosophie): „Wenn man an die großen Schwierigkeiten denkt, die selbst so bedeutende Naturwissenschaftler wie Einstein bei dem Verständnis und der Anerkennung der Kopenhagener Deutung der Quantentheorie hatten, so kann man die Wurzeln dieser Schwierigkeit bis zur cartesianischen Spaltung verfolgen. Diese Spaltung ist in den drei Jahrhunderten, die auf Descartes gefolgt sind, sehr tief in das menschliche Denken eingedrungen, und es wird noch lange Zeit dauern, bis sie durch eine wirklich neue Auffassung vom Problem der Wirklichkeit verdrängt ist.” Před lety jsme měli velký problém s Lokajíčkem, který odmítal kvantovou fyziku ze stejného důvodu jako vy, že prý se Bohr inspiroval východními náboženstvími, tedy buddhismem a hinduismem. Já byl s Lokajíčkem léta v kontaktu, jinak jsem se ho vážil jako vězně 50. let, kdy byl vězněn podobně jako Kčméry a Jukl, a byl posledním člověkem, který viděl Kolakoviče živého, když mu při útěku z republiky pomáhal nakládat kufry do vlaku na smíchovském nádraží. Ale bavit se s popíračem kvantovky je totéž jako bavit s popíračem kulaté země. Tak jako plochozemec mi nikdy nedá k dispozici rovnice na výpočet východu a západu slunce, tak mi Lokajíček nikdy nebyl schopen předložit svůj návrh na odvození kolapsu vlnové funkce na principu objektivní reality bez spoluúčasti našeho vědomí. Vždycky mi dal jen nějaký započatý koncept, ale nikdy nebyl schopen své výpočty dotáhnout do konce, a jenom mi sliboval, že to v brzké době zvládne, avšak až do jeho smrti se nikdy tak nestalo. Pokud jde o Junga, já nejsem žádný jeho přívrženec, a o Jungovi je samozřejmě známo, že jeho myšlenky a inspirace byly plné okultismu, gnosticismu a spiritismu. Já jsem se k němu dostal jaksi oklikou. Tak jako po překonání karteziánské krize se do fyziky vrací zpět vědomí pozorovatele, tak se do chemie vrací kolektivní nevědomí, a to byl pojem známý ještě ze staré alchymie. A byl to právě Jung, který dotáhl poznání o kolektivním nevědomí nejdál, takže mě zajímají pouze výtažky vědeckých pravd z jeho uvažování, ale jeho další nekalé osobní praktiky a negativní důsledky jeho aktivit na dnešní New Age už mě nezajímají, ty jasně ignoruji.
Žádný filosofický systém nemá konečnou platnost. I když byl vytvořen byť tím nejzbožnějším, nejpoctivějším a nejrigoróznějším způsobem, nemůže brát do úvahy víc než všechny minulé a současné poznatky, zkušenosti a znalosti. Pakliže se v budoucnu objeví nové experimentální výsledky, které tomuto systému protiřečí, je potřebné ten filosofický systém revidovat. Filosofický systém je stále jen lidský výtvor a není možné jej považovat za zjevenou pravdu. Bohužel jsem neviděl žádný nový seriózní filosofický pohled na současnou vědu ze strany katolických teologů, když samozřejmě nepočítám takové bláznivé ujetiny jako evoluční výklad Teilharda de Chardin a podobné. Možná si na to ani nikdo dnes netroufá, protože v současné fyzice je už takový bordel, že se v tom ani prase nevyzná. Ověřená fakta z potvrzených nezávislých experimentů nelze již uvnitř vědecké komunity popírat, ale to neznamená, že se neobjeví nejrůznější heretické interpretace těchto faktů. A nemusí v tom vůbec být zlý úmysl. Stačí, když někomu pořádně šíbne a nakazí s tím své okolí, anebo se k heretickým výsledkům dostane třeba náročnými výpočty, kde použije kvůli zjednodušení nějaké známé aproximace, aplikované sice úspěšně dříve již v mnoha oblastech, ale v daném případě to může vést ke zkomoleným výsledkům a tudíž i k nesprávné interpretaci. A to byste se ještě divil, kolik za poslední půlstoletí padlo podvodných nobelovek za vyslovené fyzikální hereze. Dával jsem sem vloni příklad jedné takové hereze: filmovou parodii na Everettovu interpretaci kvantovky. Universální teorie. Televizní film … To jsou už opravdu šílenosti. A neexistuje dnes již žádné vědecké magisterium, žádná vědecká autorita, která by rozhodla tak nebo onak. V tom obrovském chaosu totálního relativismu je někdy až nadlidské se orientovat a rozeznat pravdu od lži.
Zkusím to vysvětlit ještě jinak. Pokud přijmete názor na okolní hmotný svět ve smyslu objektivní reality, kam umístíte lidskou duši, jež je nehmotné podstaty? Máte dvě možnosti: 1) Postavíte se na stranu monismu, který uznává jen hmotu, pro duši tam místo není, a všechny živé organismy jsou jen vysoce organizovaná hmota, ale vše dohromady tvoří objektivní realitu. Takto uvažují třeba dnešní (neo-)marxisté a darwinisté. 2) Vezmete za základ dualismus mysl-hmota. V tomto modelu, pokud budete dál trvat na objektivní realitě hmotného světa, nedokážete nic víc než na tuto hmotu nazírat bez jakékoli možnosti do jejích procesů zasáhnout. To znamená, jablko před vámi je objektivní realita, můžete se jen kochat mlsným pohledem na něj, ale už ho nikdy nebudete moci uchopit do ruky a případně sníst. Jste pouhým divákem. Proto Bohr při formulaci kodaňské interpretace zdůrazňoval, že nejsme jen diváci, ale i herci na scéně světového dění. Naše svobodná vůle nám umožňuje skrze mikroprocesy v mozku ovládat naše údy a tak do světa zasahovat. A ten náš zásah do hmotného světa se děje právě přes kolapsy vlnových funkcí v našem vědomí, čímž svět potenciality uvádíme teprve do stavu reality. Na druhé straně do makroobjetů kosmických rozměrů, jako je třeba měsíc, jsou naše zásahy naprosto zanedbatelné. Proto všechny astronomické výpočtu drah kosmických těles, existujících ve světě potenciality, jsou prakticky na 100% identické s objektivní realitou, která vzniká až našim pozorováním těchto těles. V tomto smyslu jsme symbolickým "středem vesmíru" v duchovním slova smyslu, celý vesmír byl stvořen pro nás, a my máme to privilegium jakožto bytosti stvořené k obrazu Božímu uvádět ho do reality. A nepotřebujeme k tomu žádné dnes mnohými lidmi znovu vzkříšené staré materialistické ideje o nehybné zemi, jež se nachází v klidu vůči éteru a kolem níž se celý vesmír točí, anebo dokonce o ploché zemi. Každé pozorování, každý čin, jímž jedinec přivádí okolní svět do objektivní reality, je vždy událostí, jež je objektivně platná a přijímaná všemi ostatními jedinci. To je jeden z postulátů kodaňské interpretace. Z toho nakonec i budeme souzeni, neb každý náš čin má důsledky nejen na nás samotné a hmotný svět vedle nás, ale na mnohé lidi kolem nás, případně i na celé lidstvo.
Ta naše konverzace zde je monitorovaná. V poslední době jsou to registroval již vícekrát, stejně tak co se týče e-mailů, telefonátů nebo třeba jen obyčejného vyhledávání přes Google. Jak se tu na toto téma bavíme již pátý den, někdo dal pokyn do časopisu Nature, tam to rychle zpracovali a vyrobili dotazník, a před chvílí mi došla žádost na jeho vyplnění, kde zkoumají korelace mezi názorem na interpretaci kvantovky, příslušnosti k té či oné církvi, a pak i pohlavím (mužským, ženským, nebinárním a dalšími sto pohlavími). Při vyplňování jsem ty otázky okopíroval a dám to na konec komentáře do PDF. NeoTrace mi ukazuje nature.com se sídlem v Amsterodamu, reportérka z Nature, která mi žádost psala, sedí v Londýně, ale mail byl podle NeoTrace odeslán z Mountain View v Kalifornii. Na Wikipedii jsem k tomu našel: Mountain View – Wikipedie Mountain View je jedním z měst, která vytváří Silicon Valley. Sídlí zde řada počítačových firem, jako jsou Synopsys, LinkedIn, Intuit Inc., AMD, Google, Facebook a další. Sídlo zde má také např. výrobce technologií autonomního řízení společnost Waymo a výrobce elektrických skateboardů Boosted. Největším místním zaměstnavatelem je společnost Google, u které pracuje přibližně dvanáct tisíc lidí. Tomuto areálu se říká Googleplex. Co je zajímavé, jak duch doby ovlivňuje synchronně jak teologii, tak i fyziku. Původní kvantovka byla na přelomu 19. a 20. století formulovaná exaktně v konzervativním duchu, a reagovala tak na nové objevy, stejně jako Papa Leone reagoval se svými encyklikami konzervativně na průmyslovou revoluci v tomto období. Ve fyzice to znamenalo redefinovat objektivní realitu. Když se třeba dovoláváte Tomáše Akvinského, jak odpovídá studentům, že to, co vidí, je skutečně jablko, tak tam je vlastně implicitní kondicionál, tedy musíte ho nejprve vidět, a pak je to objektivní realita. On tam nehovoří o jablku, které nikdo nevidí anebo na které se nekouká. Seriózní vývoj fyziky pokračoval až do konce 50. let. První hereze ve fyzice se začaly oficiálně propagovat až od 60. let, tedy naprosto synchronně s 2. vatikánských koncilem od Jana XXIII. Bergogliánké hereze jsou kapitolou samy o sobě, a přesně se promítly do přírodních věd. Kdyby se Bergogliovy hereze měly shrnout do jediné věty, tak je to přesně uvádění do praxe 17. bodů tzv. SDG (Sustainable Development Goals), a ten jejich dopad i na přírodní vědy je katastrofický, ale to by bylo na dlouhé povídání, co jsem si s tím užil.
E-mail jsem musel celá léta uvádět na svých publikacích kvůli korespondenci s 1) oponenty, po souhlasném vyjádření potom 2) s editory knih a časopisů za účelem dohody na finální podobě před předáním do tiskáren a nakonec 3) s knihtiskaři kvůli korekcím tiskařských chyb. Další média a společnosti, které dnes v rámci open access mnou napsané knihy a články přebírají, dostávají tak automaticky k dispozici můj mailový kontakt. Takže mi včera přišla e-mailová zpráva v tomto znění: Hello, I'm a journalist with Nature. We are reporting a feature on how physicists today interpret quantum mechanics, as part of a series of coverage celebrating the theory’s 100th anniversary. We have prepared a survey designed to probe what physicists who work with quantum theory day-to-day really believe is happening during phenomena such as measurement and entanglement, and their favoured quantum interpretations. We'd be grateful if you would take the survey and share your views. The survey is anonymous. You were selected because you have recently published a research paper on a relevant topic. Please click here to take the survey. Thanks for your help, and do email me back if you have any questions: you can also find me on Bluesky at @lizziegibney.bsky.social. Best wishes, Lizzie Gibney Elizabeth Gibney (She/her – more info on why this is here) Senior Reporter, Nature Nature Research 4 Crinan Street London N1 9XW You received this email because you are listed as an author on a paper related to quantum mechanics in the Scopus database of peer-reviewed literature.
U Boha je bezčasí. Jako v okamžiku, když jsme šťastní anebo jako u dětí , které jsou šťastné spokojené; to však není na překážku ohraničit časovým úsekem : později/dříve nějakou událost, zvl. Ohledně Země, kde se až do Konce časů čas odehrává. Tak to tedy chápu osobně.