ZÁKERNÁ ZMIJA (príbeh) Elena a Roman boli ako vystrihnutí zo žurnálu. Obaja vyštudovaní a odpromovaní vysokoškoláci, dobre vyzerajúci, bláznivo do seba zamilovaní a veriaci. Ako "veriaci".... sa …Viac
ZÁKERNÁ ZMIJA (príbeh)
Elena a Roman boli ako vystrihnutí zo žurnálu. Obaja vyštudovaní a odpromovaní vysokoškoláci, dobre vyzerajúci, bláznivo do seba zamilovaní a veriaci.
Ako "veriaci".... sa ukázalo o pár rokov po ich spoločnej svadbe. Prvé dva roky si naplno užívali novomanželské šťastie. Obaja mali dobre platenú prácu, rekonštruovali zo spoločne zarobených peňazí Romanov rodičovský dom...samozrejme nič netrvá večne. Svokra Drahomíra, ktorá s nimi bývala, si začala najprv nenápadne a neskôr úplne otvorene a drzo doberať svoju nevestu...kedy už konečne bude mať dieťa?! ...a ona sa bude môcť pochváliť vnúčikom.... Bola to ukážková farizejka...Pod maskou navonok preukazovanej falošnej zbožnosti, ktorá sa zrazu v nej "zrodila" po roku 1989 kedy odložila stranícku knižku, sa skrýval odporný, zákerný had. Bola vdovou na dôchodku, okrem Romana mala ešte dcéru, ktorá sa odsťahovala do Švajčiarska a s matkou udržiavala minimálny kontakt. "Drahuška" sa to snažila vždy nejak zahovoriť...vzdialenosť, svojská povaha a pod. Veci nabrali rýchly spád ...Elena jej na jej dotieravé otázky slušne odpovedala, že všetko príde v správny čas...a nech sa nestará do ich manželstva. Tieto jej ataky na jej biologické hodiny sa udiali vždy bez Romanovej prítomnosti....Elena ešte dodala, že ak sa doma nudí a potrebuje sa niekde angažovať, nech to skúsi v nadácii kresťanského združenia, v ich farnosti, ktorá sídli blízko kostola kam pravidelne chodí. Vraj tam hľadajú predsedkyňu a starajú sa o deti z detského domova....Elena ani netušila, že si týmto podpísala u svokry rozsudok smrti. Urazená pýcha "Drahušky" nenechala na seba dlho čakať. V kostole sedávala zásadne v 1.lavici, vždy chodievala aj predčítavať aspoň jedno čítanie, "nech to má úroveň", ako zvykla hovoriť...Hneď naklusala na druhý deň do nadácie a jej bývalá spolužiačka zo základnej školy bola členkou správnej rady, tiež podobného vycibreného charakteru. Tá ju ostatným členom stráaaaašne odporučila a miesto bolo jej. (Bez ohľadu na to, že tam bolo plno lepších, a kvalifikovanejších kandidátov). Tým sa vojna s nevestou len začala...Začalo tzv. nahlodávanie jej synčeka Romana. Najprv mu podsúvala, že je Elena nejaká pochudnutá, že chodí neskoro z práce, že myslí hlavne na kariéru a že si všimla, že ho zanedbáva..a či sa jej pýtal vôbec, či chce rodinu. Najprv tomu neprikladal dôraz, veď sú mladí...a mamu sa snažil spacifikovať, že má momentálne dosť starostí s prerábkou a nech na nich netlačí. Jej bezbrehá zlosť, ktorá v nej po tajme bublala sa stupňovala...kade mohla tam nevestu ohovárala....Vraj určite ani deti mať nemôže, že po tajme berie antikoncepciu, že je to nevďačná mrcha, ktorá prišla na "hotové" a chce si len užívať...a "podobné láskou presiaknuté kresťanské hlody", ktoré zdielala s členkami v nadácii, so spriaznenými susedkami a nakoniec aj s Romanom. Po čase už bol synček spracovaný, začal Elene vyčítať úplne všetko...zrazu sa mu na nej nič nepáčilo. Intímne spolu síce žili, no prešli už 4 roky a dieťa nikde. "Ty mi určite klameš! Okamžite pôjdeš na vyšetrenie na gynekológiu a chcem vidieť všetky výsledky testov, akú máš hladinu, ktorých hormónov ako je to u teba s fertilitou, kde je problém? Prečo nemáme ešte decko? Dokedy budem mater počúvať ako mi píli uši? Chcem vedieť na čom sme!" vyšlo z neho pri jednej z hádok a strčil Elene do rúk kompletné výsledky lekárskeho záznamu o svojej bezchybnej plodnosti. Elena bola ako obliata kyselinou...niečo tušila, no že to zašlo až tak ďaleko?! Prehltla horký vnútorný plač a podrobila sa tejto skúške, nemala čo skrývať. O týždeň mala výsledky aj ona. Vyšlo jej že neexistuje žiadna prekážka plodnosti,a je úplne zdravá. Samozrejme, že táto nedôvera značne naštrbila ich spoločný vzťah. Romanovi ukázala výsledky a ten len ticho zostal zízať do papierov. Ospravedlniť sa za hnusné podozrenia, však nedokázal...ako verná kópia svojej mamičky. Na oko sa veci ukludnili...Elena napriek všetkému, manželstvo nechcela zahodiť. Za to svokra už mala plán B! "Treba ju vymeniť! To nie je normálne! Nedá ti syna ona, dá ti iná!" najnovšia odrhovačka pre Romana. Vydržalo to ešte rok, no odcudzenie bolo zjavné... a jedného dňa čakali Elenu na stole podpísané rozvodové papiere od Romana. Mala v práci práve odovzdávať projekt na Architektonickú súťaž, čo dobre Roman vedel, a toto bola forma jeho "podpory". Neplakala... v duši to cítila už dobré 2 mesiace. Podpísala ich aj ona, priamo na nočnom stolíku v ich spoločnej spálni a začala sa baliť. Odišla naspäť k rodičom, po čase si našla prenájom v mieste svojho pracoviska. Pre Romana bola Elena mŕtva...."Drahuška" dokonala svoju pomstu. Rozvodový súd bol len formalita. Každý išiel svojou cestou. Niekto krátkou a niekoho ešte čaká dlho dní...
Elena dostala do pol roka po rozvode rakovinu pankreasu. Do troch mesiacov bola mŕtva. Nevedela sa zmieriť s nespravodlivosťou a vypýtalo si to svoju krutú daň. "Drahuška" určite urobila dvojitú oslavu! Elena zomrela len 5 dní na to, čo sa Romanovi narodil syn so sekretárkou z kresťanskej nadácie, kde pôsobila "Drahuška". "Áno, dosiahla som svoje!" myslela si v svojej obmedzenej hlavičke "Drahuška". Po čase však vyšlo najavo, že Romanov syn bude ťažký autista, neschopný normálneho života, s minimálnymi rečovými prejavmi. Vzťah sa mu rozpadol. Sekretárka hneď ako sa dozvedela o mentálnom postihnutí dieťaťa, sa ho vzdala a "utiekla" pred výčitkami a rodičovskými povinnosťami do zahraničia. Roman zostal na svojho syna sám, začal piť. Pozeral sa na neho s opovrhnutím a hanbil sa za neho..., nevedel ho odviesť ani do špeciálnej školy...väčšinu času teda vytúžený synček trávil s babičkou. Roky plynuli...zrazu sa vzdala funkcie v nadácií, už nepotrebovala liesť na kancel čítať... nechodila už ani so susedkami na kávu...Raz keď s vnukom zašla do obchodu (lebo nemohol ani min. zostať bez dozoru) a sťažovala sa susede, ako inak, na "odpornú sekretárku", ktorá Romanka opustila a nechala v štichu a na svoje už chatrné zdravie a zvýšené onkomarkery....sa pubertálny vnúčik rozopol medzi regálmi a začal masturbovať....Drahuška sa spamätala zo svojho jazyčného ohovárania až pri kriku predavačiek: "Či je normálna!!! Že mu to dovolí? Nech sa radšej stará o svojho vnuka a prestane mleť papulou"...A tak sa "Drahuška" nezabudnuteľne "pochválila" so svojím vnúčikom v širokom okolí, k čomu výdatne dopomohla jej falošna kamarátka - susedka.
Elena vyhrala tú architektonickú súťaž. Krídlo nemocnice pre predčasne narodených novorodencov nesie jej meno aspoň in memoriam. A Boh jej vynahradil všetko...a zotrel každú slzu....
Zdroj: Foto: PIXNIO - Public Domain Images & Free Stock Photos, autor fotky neznámy
Elena a Roman boli ako vystrihnutí zo žurnálu. Obaja vyštudovaní a odpromovaní vysokoškoláci, dobre vyzerajúci, bláznivo do seba zamilovaní a veriaci.
Ako "veriaci".... sa ukázalo o pár rokov po ich spoločnej svadbe. Prvé dva roky si naplno užívali novomanželské šťastie. Obaja mali dobre platenú prácu, rekonštruovali zo spoločne zarobených peňazí Romanov rodičovský dom...samozrejme nič netrvá večne. Svokra Drahomíra, ktorá s nimi bývala, si začala najprv nenápadne a neskôr úplne otvorene a drzo doberať svoju nevestu...kedy už konečne bude mať dieťa?! ...a ona sa bude môcť pochváliť vnúčikom.... Bola to ukážková farizejka...Pod maskou navonok preukazovanej falošnej zbožnosti, ktorá sa zrazu v nej "zrodila" po roku 1989 kedy odložila stranícku knižku, sa skrýval odporný, zákerný had. Bola vdovou na dôchodku, okrem Romana mala ešte dcéru, ktorá sa odsťahovala do Švajčiarska a s matkou udržiavala minimálny kontakt. "Drahuška" sa to snažila vždy nejak zahovoriť...vzdialenosť, svojská povaha a pod. Veci nabrali rýchly spád ...Elena jej na jej dotieravé otázky slušne odpovedala, že všetko príde v správny čas...a nech sa nestará do ich manželstva. Tieto jej ataky na jej biologické hodiny sa udiali vždy bez Romanovej prítomnosti....Elena ešte dodala, že ak sa doma nudí a potrebuje sa niekde angažovať, nech to skúsi v nadácii kresťanského združenia, v ich farnosti, ktorá sídli blízko kostola kam pravidelne chodí. Vraj tam hľadajú predsedkyňu a starajú sa o deti z detského domova....Elena ani netušila, že si týmto podpísala u svokry rozsudok smrti. Urazená pýcha "Drahušky" nenechala na seba dlho čakať. V kostole sedávala zásadne v 1.lavici, vždy chodievala aj predčítavať aspoň jedno čítanie, "nech to má úroveň", ako zvykla hovoriť...Hneď naklusala na druhý deň do nadácie a jej bývalá spolužiačka zo základnej školy bola členkou správnej rady, tiež podobného vycibreného charakteru. Tá ju ostatným členom stráaaaašne odporučila a miesto bolo jej. (Bez ohľadu na to, že tam bolo plno lepších, a kvalifikovanejších kandidátov). Tým sa vojna s nevestou len začala...Začalo tzv. nahlodávanie jej synčeka Romana. Najprv mu podsúvala, že je Elena nejaká pochudnutá, že chodí neskoro z práce, že myslí hlavne na kariéru a že si všimla, že ho zanedbáva..a či sa jej pýtal vôbec, či chce rodinu. Najprv tomu neprikladal dôraz, veď sú mladí...a mamu sa snažil spacifikovať, že má momentálne dosť starostí s prerábkou a nech na nich netlačí. Jej bezbrehá zlosť, ktorá v nej po tajme bublala sa stupňovala...kade mohla tam nevestu ohovárala....Vraj určite ani deti mať nemôže, že po tajme berie antikoncepciu, že je to nevďačná mrcha, ktorá prišla na "hotové" a chce si len užívať...a "podobné láskou presiaknuté kresťanské hlody", ktoré zdielala s členkami v nadácii, so spriaznenými susedkami a nakoniec aj s Romanom. Po čase už bol synček spracovaný, začal Elene vyčítať úplne všetko...zrazu sa mu na nej nič nepáčilo. Intímne spolu síce žili, no prešli už 4 roky a dieťa nikde. "Ty mi určite klameš! Okamžite pôjdeš na vyšetrenie na gynekológiu a chcem vidieť všetky výsledky testov, akú máš hladinu, ktorých hormónov ako je to u teba s fertilitou, kde je problém? Prečo nemáme ešte decko? Dokedy budem mater počúvať ako mi píli uši? Chcem vedieť na čom sme!" vyšlo z neho pri jednej z hádok a strčil Elene do rúk kompletné výsledky lekárskeho záznamu o svojej bezchybnej plodnosti. Elena bola ako obliata kyselinou...niečo tušila, no že to zašlo až tak ďaleko?! Prehltla horký vnútorný plač a podrobila sa tejto skúške, nemala čo skrývať. O týždeň mala výsledky aj ona. Vyšlo jej že neexistuje žiadna prekážka plodnosti,a je úplne zdravá. Samozrejme, že táto nedôvera značne naštrbila ich spoločný vzťah. Romanovi ukázala výsledky a ten len ticho zostal zízať do papierov. Ospravedlniť sa za hnusné podozrenia, však nedokázal...ako verná kópia svojej mamičky. Na oko sa veci ukludnili...Elena napriek všetkému, manželstvo nechcela zahodiť. Za to svokra už mala plán B! "Treba ju vymeniť! To nie je normálne! Nedá ti syna ona, dá ti iná!" najnovšia odrhovačka pre Romana. Vydržalo to ešte rok, no odcudzenie bolo zjavné... a jedného dňa čakali Elenu na stole podpísané rozvodové papiere od Romana. Mala v práci práve odovzdávať projekt na Architektonickú súťaž, čo dobre Roman vedel, a toto bola forma jeho "podpory". Neplakala... v duši to cítila už dobré 2 mesiace. Podpísala ich aj ona, priamo na nočnom stolíku v ich spoločnej spálni a začala sa baliť. Odišla naspäť k rodičom, po čase si našla prenájom v mieste svojho pracoviska. Pre Romana bola Elena mŕtva...."Drahuška" dokonala svoju pomstu. Rozvodový súd bol len formalita. Každý išiel svojou cestou. Niekto krátkou a niekoho ešte čaká dlho dní...
Elena dostala do pol roka po rozvode rakovinu pankreasu. Do troch mesiacov bola mŕtva. Nevedela sa zmieriť s nespravodlivosťou a vypýtalo si to svoju krutú daň. "Drahuška" určite urobila dvojitú oslavu! Elena zomrela len 5 dní na to, čo sa Romanovi narodil syn so sekretárkou z kresťanskej nadácie, kde pôsobila "Drahuška". "Áno, dosiahla som svoje!" myslela si v svojej obmedzenej hlavičke "Drahuška". Po čase však vyšlo najavo, že Romanov syn bude ťažký autista, neschopný normálneho života, s minimálnymi rečovými prejavmi. Vzťah sa mu rozpadol. Sekretárka hneď ako sa dozvedela o mentálnom postihnutí dieťaťa, sa ho vzdala a "utiekla" pred výčitkami a rodičovskými povinnosťami do zahraničia. Roman zostal na svojho syna sám, začal piť. Pozeral sa na neho s opovrhnutím a hanbil sa za neho..., nevedel ho odviesť ani do špeciálnej školy...väčšinu času teda vytúžený synček trávil s babičkou. Roky plynuli...zrazu sa vzdala funkcie v nadácií, už nepotrebovala liesť na kancel čítať... nechodila už ani so susedkami na kávu...Raz keď s vnukom zašla do obchodu (lebo nemohol ani min. zostať bez dozoru) a sťažovala sa susede, ako inak, na "odpornú sekretárku", ktorá Romanka opustila a nechala v štichu a na svoje už chatrné zdravie a zvýšené onkomarkery....sa pubertálny vnúčik rozopol medzi regálmi a začal masturbovať....Drahuška sa spamätala zo svojho jazyčného ohovárania až pri kriku predavačiek: "Či je normálna!!! Že mu to dovolí? Nech sa radšej stará o svojho vnuka a prestane mleť papulou"...A tak sa "Drahuška" nezabudnuteľne "pochválila" so svojím vnúčikom v širokom okolí, k čomu výdatne dopomohla jej falošna kamarátka - susedka.
Elena vyhrala tú architektonickú súťaž. Krídlo nemocnice pre predčasne narodených novorodencov nesie jej meno aspoň in memoriam. A Boh jej vynahradil všetko...a zotrel každú slzu....
Zdroj: Foto: PIXNIO - Public Domain Images & Free Stock Photos, autor fotky neznámy
ABADAN . .
- Nahlásiť
Zmeniť komentár
Vymazať komentár
Drazí bratři a sestry ve víře,
dnes se chci s vámi podělit o důležitosti Boha a lásky v rodinách. V dnešním uspěchaném a hektickém světě je často rodina zanedbávána a vztahy v ní upadají do pozadí.
Je naprosto nezbytné, abychom dali Boha na první místo ve svých rodinách. To, jakým způsobem se modlíme, čteme Písmo, a čím naplňujeme naši domácnost, odráží naši oddanost Bohu. Musíme si …Viac
Drazí bratři a sestry ve víře,
dnes se chci s vámi podělit o důležitosti Boha a lásky v rodinách. V dnešním uspěchaném a hektickém světě je často rodina zanedbávána a vztahy v ní upadají do pozadí.
Je naprosto nezbytné, abychom dali Boha na první místo ve svých rodinách. To, jakým způsobem se modlíme, čteme Písmo, a čím naplňujeme naši domácnost, odráží naši oddanost Bohu. Musíme si být vědomi, že přítomnost Boha v naší rodině není pouze o formálním náboženském vyznání, ale o každodenním životě založeném na pravdivé víře. Bez toho nejsme schopni nalézt opravdovou radost a naplnění ve vztazích.
Existuje velké pokušení přijmout světský model vztahů, v němž je individualismus a pud sebezáchovy na prvním místě. Manželství se stává přechodnou fází, rozvod je na denním pořádku a děti jsou často považovány za přítěž. Tento způsob myšlení a chování má však destruktivní dopad na rodinné vztahy a životy v nich.
Bůh nám ve svém Slově ukazuje jiný model. Ve svatém slově Písma čteme, že „Bůh je láska“ (1 Jan 4,8). Tato láska, kterou Bůh k nám projevuje, by měla být středem našich rodin. Jeho láska k nám je nekonečná, trpělivá, milosrdná a věrná. Musíme se snažit napodobovat tuto Boží lásku ve vzájemných vztazích mezi manžely.
Manželství by nemělo být jen o sobeckých zájmech a potřebách, ale o vzájemném dávání a obětování. Manželé by měli být oporou jeden pro druhého, sdílet radosti a trápení. Vztah manželů by měl být založen na vzájemné důvěře, úctě a komunikaci. Pamatujme na slova apoštola Pavla, který nám radí v Listu Efezanům: „Neopouštějte své manželky…muž, který miluje svoji manželku, miluje sám sebe" (Ef 5,28).
Nejdůležitější jsou samozřejmě naše děti. Bůh nám je svěřil do péče, abychom je vychovávali s láskou a moudrostí. Zase se můžeme inspirovat Boží láskou, kterou k nám projevuje. Děti potřebují lásku, péči, ochranu a vedení. Měli bychom se snažit být jim příkladem ve víře, vést je na cestě pravdy a vychovávat je ke křesťanským hodnotám.
Není to vždy snadné, ale s Boží pomocí to je možné. Mějme na paměti, že Bůh je ten, kdo nás posiluje, dává nám moudrost a vede naše kroky v rodinném životě. Modleme se společně jako rodina, najděme si čas na společnou modlitbu a Písmo, choďme pravidelně na bohoslužby a podívejme se na svoje rodiny jako na svátostné společenství.
Drazí bratři a sestry, nedejme na první místo hmotné věci, světské záliby a sobecké tendence. Dejme Boha a lásku na první místo ve svých rodinách, a poté začneme být světlem a solí pro tento svět. Nechejme se vést Duchem Svatým k bohatým a plodným vztahům, které budou vyzařovat Boží lásku a přitahovat další ke Kristu.
Věřím, že Bůh nám poskytne sílu, abychom se stali hrdými Kristovými svědky ve svých rodinách. Ať Pán sesílá své požehnání na nás a naplňuje naše rodiny jeho láskou.
Amen.
dnes se chci s vámi podělit o důležitosti Boha a lásky v rodinách. V dnešním uspěchaném a hektickém světě je často rodina zanedbávána a vztahy v ní upadají do pozadí.
Je naprosto nezbytné, abychom dali Boha na první místo ve svých rodinách. To, jakým způsobem se modlíme, čteme Písmo, a čím naplňujeme naši domácnost, odráží naši oddanost Bohu. Musíme si být vědomi, že přítomnost Boha v naší rodině není pouze o formálním náboženském vyznání, ale o každodenním životě založeném na pravdivé víře. Bez toho nejsme schopni nalézt opravdovou radost a naplnění ve vztazích.
Existuje velké pokušení přijmout světský model vztahů, v němž je individualismus a pud sebezáchovy na prvním místě. Manželství se stává přechodnou fází, rozvod je na denním pořádku a děti jsou často považovány za přítěž. Tento způsob myšlení a chování má však destruktivní dopad na rodinné vztahy a životy v nich.
Bůh nám ve svém Slově ukazuje jiný model. Ve svatém slově Písma čteme, že „Bůh je láska“ (1 Jan 4,8). Tato láska, kterou Bůh k nám projevuje, by měla být středem našich rodin. Jeho láska k nám je nekonečná, trpělivá, milosrdná a věrná. Musíme se snažit napodobovat tuto Boží lásku ve vzájemných vztazích mezi manžely.
Manželství by nemělo být jen o sobeckých zájmech a potřebách, ale o vzájemném dávání a obětování. Manželé by měli být oporou jeden pro druhého, sdílet radosti a trápení. Vztah manželů by měl být založen na vzájemné důvěře, úctě a komunikaci. Pamatujme na slova apoštola Pavla, který nám radí v Listu Efezanům: „Neopouštějte své manželky…muž, který miluje svoji manželku, miluje sám sebe" (Ef 5,28).
Nejdůležitější jsou samozřejmě naše děti. Bůh nám je svěřil do péče, abychom je vychovávali s láskou a moudrostí. Zase se můžeme inspirovat Boží láskou, kterou k nám projevuje. Děti potřebují lásku, péči, ochranu a vedení. Měli bychom se snažit být jim příkladem ve víře, vést je na cestě pravdy a vychovávat je ke křesťanským hodnotám.
Není to vždy snadné, ale s Boží pomocí to je možné. Mějme na paměti, že Bůh je ten, kdo nás posiluje, dává nám moudrost a vede naše kroky v rodinném životě. Modleme se společně jako rodina, najděme si čas na společnou modlitbu a Písmo, choďme pravidelně na bohoslužby a podívejme se na svoje rodiny jako na svátostné společenství.
Drazí bratři a sestry, nedejme na první místo hmotné věci, světské záliby a sobecké tendence. Dejme Boha a lásku na první místo ve svých rodinách, a poté začneme být světlem a solí pro tento svět. Nechejme se vést Duchem Svatým k bohatým a plodným vztahům, které budou vyzařovat Boží lásku a přitahovat další ke Kristu.
Věřím, že Bůh nám poskytne sílu, abychom se stali hrdými Kristovými svědky ve svých rodinách. Ať Pán sesílá své požehnání na nás a naplňuje naše rodiny jeho láskou.
Amen.
Laco Bajzo
- Nahlásiť
Zmeniť komentár
Vymazať komentár
Ten ilustračný obrázok hada k tvojmu príspevku sedí ,Kalistráte Abadanský vlku v rouchu beránčím. 
ABADAN . .
- Nahlásiť
Zmeniť komentár
Vymazať komentár
Drazí věřící,
dnes bych se s vámi rád podělil o úvahy na téma lidí, kteří se ve svém životě zaměřují pouze na kritizování, šíření hloupostí, urážení druhých a nedostatek úcty k nim samým a také k Bohu. Je smutné, že ve společnosti, ve které žijeme, není neobvyklé setkat se s takovými lidmi. Ale jak bychom měli reagovat na jejich chování a jak bychom se měli k nim postavit?
Nejprve …Viac
Drazí věřící,
dnes bych se s vámi rád podělil o úvahy na téma lidí, kteří se ve svém životě zaměřují pouze na kritizování, šíření hloupostí, urážení druhých a nedostatek úcty k nim samým a také k Bohu. Je smutné, že ve společnosti, ve které žijeme, není neobvyklé setkat se s takovými lidmi. Ale jak bychom měli reagovat na jejich chování a jak bychom se měli k nim postavit?
Nejprve si připomeňme, že žádný člověk není dokonalý. Máme všichni své chyby a slabiny. Nicméně, věřím, že každý z nás by měl usilovat o trvalé zlepšování své osoby, jak duševně, tak morálně. Lidé, kteří se věnují pouze kritizování a šíření hloupostí, jsou v pasti svého vlastního egoismu a neschopni se vrátit k podstatným hodnotám, jako je láska, respekt a komunikace.
Jejich chování je nejen škodlivé pro sebe, ale také pro ostatní. Je důležité si uvědomit, že mluvit nebo jednat s takovými lidmi může mít negativní dopad na naši vlastní duševní pohodu. Proto je důležité si zachovat klid a vnímat jakýmsi filtrem, co si vybíráme uprostřed jejich slov plných kritiky a urážek.
Měli bychom si také uvědomit, že takoví lidé nemají skutečnou sílu vědomí a jsou zranitelní v důsledku své vlastní negativity.
Naše víra v Boha nám může poskytnout pevný základ v boji s těmito negativními vlivy. Modlitba a síla víry nám mohou dát potřebnou sílu a odolnost k překonání obtíží, které s sebou přináší setkání s takovými lidmi. Modlitba za jejich změnu a osvícení může být rovněž vhodným nástrojem.
Pamatujme však také na jedno důležité ponaučení. Čas strávený se špatnými lidmi je čas ztracený. Mějme na paměti, že naše energie a čas jsou cenné. Proto se soustřeďme na lidi, kteří nám přinášejí radost, inspiraci a podporují nás na naší cestě. Nechme se ovlivnit lidmi, kteří rozšiřují lásku, moudrost a dobrotu.
Drazí věřící, neztrácejme svou sílu a víru uprostřed kritiky, šíření hloupostí, urážek a nedostatku úcty. Pamatujme na hodnoty, které jsou nám cenné, a buďme příkladem lásky, respektu a pochopení pro ostatní. Věřme, že naše světlo dokáže proměnit tmu a že pevnost naší víry nám pomůže překonat veškeré překážky.
Amen.
dnes bych se s vámi rád podělil o úvahy na téma lidí, kteří se ve svém životě zaměřují pouze na kritizování, šíření hloupostí, urážení druhých a nedostatek úcty k nim samým a také k Bohu. Je smutné, že ve společnosti, ve které žijeme, není neobvyklé setkat se s takovými lidmi. Ale jak bychom měli reagovat na jejich chování a jak bychom se měli k nim postavit?
Nejprve si připomeňme, že žádný člověk není dokonalý. Máme všichni své chyby a slabiny. Nicméně, věřím, že každý z nás by měl usilovat o trvalé zlepšování své osoby, jak duševně, tak morálně. Lidé, kteří se věnují pouze kritizování a šíření hloupostí, jsou v pasti svého vlastního egoismu a neschopni se vrátit k podstatným hodnotám, jako je láska, respekt a komunikace.
Jejich chování je nejen škodlivé pro sebe, ale také pro ostatní. Je důležité si uvědomit, že mluvit nebo jednat s takovými lidmi může mít negativní dopad na naši vlastní duševní pohodu. Proto je důležité si zachovat klid a vnímat jakýmsi filtrem, co si vybíráme uprostřed jejich slov plných kritiky a urážek.
Měli bychom si také uvědomit, že takoví lidé nemají skutečnou sílu vědomí a jsou zranitelní v důsledku své vlastní negativity.
Naše víra v Boha nám může poskytnout pevný základ v boji s těmito negativními vlivy. Modlitba a síla víry nám mohou dát potřebnou sílu a odolnost k překonání obtíží, které s sebou přináší setkání s takovými lidmi. Modlitba za jejich změnu a osvícení může být rovněž vhodným nástrojem.
Pamatujme však také na jedno důležité ponaučení. Čas strávený se špatnými lidmi je čas ztracený. Mějme na paměti, že naše energie a čas jsou cenné. Proto se soustřeďme na lidi, kteří nám přinášejí radost, inspiraci a podporují nás na naší cestě. Nechme se ovlivnit lidmi, kteří rozšiřují lásku, moudrost a dobrotu.
Drazí věřící, neztrácejme svou sílu a víru uprostřed kritiky, šíření hloupostí, urážek a nedostatku úcty. Pamatujme na hodnoty, které jsou nám cenné, a buďme příkladem lásky, respektu a pochopení pro ostatní. Věřme, že naše světlo dokáže proměnit tmu a že pevnost naší víry nám pomůže překonat veškeré překážky.
Amen.
Monika Alman
- Nahlásiť
Zmeniť komentár
Vymazať komentár
Ako vidím písanie "kázní" cez AI využívate naplno...Neviem komu ste ich konkrétne adresovali, lebo sa topíte v mori všeobecných fráz. Príbeh vychádza z reálneho života, ktorý si musel niekto prežiť. Jedna vec je čo sa píše v Sv.písme a katechizme, druhá ako to samozvaní veriaci žijú. Príbeh má poukázať na mnoho vecí, ktoré si zažili mnohí: obracanie kabátov komunistických potentátov, …Viac
Ako vidím písanie "kázní" cez AI využívate naplno...Neviem komu ste ich konkrétne adresovali, lebo sa topíte v mori všeobecných fráz. Príbeh vychádza z reálneho života, ktorý si musel niekto prežiť. Jedna vec je čo sa píše v Sv.písme a katechizme, druhá ako to samozvaní veriaci žijú. Príbeh má poukázať na mnoho vecí, ktoré si zažili mnohí: obracanie kabátov komunistických potentátov, výberové konania pro forma, vaše cv končí v koši, lebo je tu jedna Bohuznáma..., manželský trojuholník muž - žena - svokra. Egoizmus, nerovnováha povinností a práv, očakávania a realita, zasahovanie do súkromia, falošná zbožnosť, tak podceňovaný hriech ohovárania...zbabelosť a mnoho ďalšieho. Pozorný čitateľ to tam našiel. Viete život nie sú len ružové kvetinky, nadnesené citáty a prázdne slová o láske. Tá sa dokazuje činmi. A ten príbeh by skončil inak, keby niekto skutočne miloval. Tak by som ocenila, keď sk ste toto adresovali mne a nazvali to "šírením hlúpostí" a kritizovaním ... aby ste hodnotil výsledky vlastného života a svojej práce.
ABADAN . .
- Nahlásiť
Zmeniť komentár
Vymazať komentár
Milí bratři a sestry,
dnes se společně sejdeme, abychom si připomněli období, kdy naši předchůdci museli žít svou víru ve velmi obtížných podmínkách. Dovedete si představit, jak těžké to muselo být, když člověk vyznával svou víru v prostředí, které bylo pro ni nepřátelské a nepřístupné?
Vzhledem k tématu mého kázání se zaměřím na tři konkrétní místa, kde naši bratři a sestry prožívali …Viac
Milí bratři a sestry,
dnes se společně sejdeme, abychom si připomněli období, kdy naši předchůdci museli žít svou víru ve velmi obtížných podmínkách. Dovedete si představit, jak těžké to muselo být, když člověk vyznával svou víru v prostředí, které bylo pro ni nepřátelské a nepřístupné?
Vzhledem k tématu mého kázání se zaměřím na tři konkrétní místa, kde naši bratři a sestry prožívali svou víru v extrémních podmínkách. Uranové doly, koncentrační tábory a gulagy představovaly vězení pro ty, kteří nebyli v souladu se systémem, pro ty, kteří si odmítli sklonit hlavu před totalitou. V těchto místech se lidé potýkali nejen s fyzickým utrpením, ale také s morálním bojem o zachování svého vnitřního světa.
V prostředí uranových dolů byl člověk dennodenně vystaven zneužívání, ztrátě lidské důstojnosti a nebezpečí záření. Přesto se naši bratři a sestry odmítli vzdát své víry. Pevně se drželi svých přesvědčení, modlili se tajně a posílali si vzájemnou naději. Svou víru si chránili jako světlo v temnotě a nenechali ji zhasnout.
V koncentračních táborech bylo vytrýznění z víry jeden z cílů. Lidé byli odsouváni na okraj lidskosti a snažili se rozvrátit jejich pevnou víru. Ale ti, kdo se nezlomili, si věřili navzájem a společně si poskytovali oporu. Modlitby k Bohu byly jejich útočištěm, místem, kde mohli najít sílu a naději, které se jim v dané situaci jinak dostávalo jen málokdy.
Gulag, což byla tajemná slova, která v sebe skrývala strach, ukrutnost a beznaděj. Lidé byli posíláni na vzdálené místo, kde se ocitli zcela izolováni od svých příbuzných a přátel. Mnozí nedokázali přežít tuto mrazivou realitu, ale ti, kdo vytrvali, si uchovali svou víru jako jedinou oporu. Zemřeli fyzicky, ale jejich duch zůstal neporušen a jejich příklad dodnes vyzývá nás.
Války, které pohltily svět, byly záplavou hrůz a strachu. Stovky tisíců lidí přišly o své domovy, rodiny a bezpečí. A přesto, i v této barbarství, zůstávala víra živá. Bez ní by byla naděje ztracena. Naši bratři a sestry vytrvali, ačkoliv se ocitli uprostřed ohně. Modlitbou prosili o obrácení srdcí a o konec zla.
Dnes si připomínáme tyto příběhy statečnosti a posvěcené odvahy. Není to jen vzpomínka na minulost, ale také výzva k tomu, abychom žili svou víru s vděčností a odvahou. Všichni jsme vystaveni různým výzvám a zkouškám, přesto si můžeme vzít příklad z těch, kteří žili svou víru v nejtěžších podmínkách.
Ať už čelíme obtížím v práci, rodině nebo ve světě, nenechme se zahanbit. Zaměřme svou odpověď na Boha a věřme, že jeho milost a síla nám dodávají odvahu a vytrvalost. Ať se naše víra stane vodítkem pro všechny situace, které nám život přináší.
Prosme Boha, aby nám dal sílu a odvahu vyznat svoji víru ve všech životních situacích a abychom se nikdy nevzdali. Ať nás inspiruje památka na ty, kteří vytrvali v pekle, ať jsme navzájem vzájemnou oporou na našem cestě vírou.
Amen.
dnes se společně sejdeme, abychom si připomněli období, kdy naši předchůdci museli žít svou víru ve velmi obtížných podmínkách. Dovedete si představit, jak těžké to muselo být, když člověk vyznával svou víru v prostředí, které bylo pro ni nepřátelské a nepřístupné?
Vzhledem k tématu mého kázání se zaměřím na tři konkrétní místa, kde naši bratři a sestry prožívali svou víru v extrémních podmínkách. Uranové doly, koncentrační tábory a gulagy představovaly vězení pro ty, kteří nebyli v souladu se systémem, pro ty, kteří si odmítli sklonit hlavu před totalitou. V těchto místech se lidé potýkali nejen s fyzickým utrpením, ale také s morálním bojem o zachování svého vnitřního světa.
V prostředí uranových dolů byl člověk dennodenně vystaven zneužívání, ztrátě lidské důstojnosti a nebezpečí záření. Přesto se naši bratři a sestry odmítli vzdát své víry. Pevně se drželi svých přesvědčení, modlili se tajně a posílali si vzájemnou naději. Svou víru si chránili jako světlo v temnotě a nenechali ji zhasnout.
V koncentračních táborech bylo vytrýznění z víry jeden z cílů. Lidé byli odsouváni na okraj lidskosti a snažili se rozvrátit jejich pevnou víru. Ale ti, kdo se nezlomili, si věřili navzájem a společně si poskytovali oporu. Modlitby k Bohu byly jejich útočištěm, místem, kde mohli najít sílu a naději, které se jim v dané situaci jinak dostávalo jen málokdy.
Gulag, což byla tajemná slova, která v sebe skrývala strach, ukrutnost a beznaděj. Lidé byli posíláni na vzdálené místo, kde se ocitli zcela izolováni od svých příbuzných a přátel. Mnozí nedokázali přežít tuto mrazivou realitu, ale ti, kdo vytrvali, si uchovali svou víru jako jedinou oporu. Zemřeli fyzicky, ale jejich duch zůstal neporušen a jejich příklad dodnes vyzývá nás.
Války, které pohltily svět, byly záplavou hrůz a strachu. Stovky tisíců lidí přišly o své domovy, rodiny a bezpečí. A přesto, i v této barbarství, zůstávala víra živá. Bez ní by byla naděje ztracena. Naši bratři a sestry vytrvali, ačkoliv se ocitli uprostřed ohně. Modlitbou prosili o obrácení srdcí a o konec zla.
Dnes si připomínáme tyto příběhy statečnosti a posvěcené odvahy. Není to jen vzpomínka na minulost, ale také výzva k tomu, abychom žili svou víru s vděčností a odvahou. Všichni jsme vystaveni různým výzvám a zkouškám, přesto si můžeme vzít příklad z těch, kteří žili svou víru v nejtěžších podmínkách.
Ať už čelíme obtížím v práci, rodině nebo ve světě, nenechme se zahanbit. Zaměřme svou odpověď na Boha a věřme, že jeho milost a síla nám dodávají odvahu a vytrvalost. Ať se naše víra stane vodítkem pro všechny situace, které nám život přináší.
Prosme Boha, aby nám dal sílu a odvahu vyznat svoji víru ve všech životních situacích a abychom se nikdy nevzdali. Ať nás inspiruje památka na ty, kteří vytrvali v pekle, ať jsme navzájem vzájemnou oporou na našem cestě vírou.
Amen.
ABADAN . .
- Nahlásiť
Zmeniť komentár
Vymazať komentár
Milá Moniko, Vás se nic netýkalo, vše bylo obecné a směřovalo to k obecnému poučení a nebo darebákům jménem pan Laco a podobní. Ano AI využívám na plný plyn. 
Monika Alman
- Nahlásiť
Zmeniť komentár
Vymazať komentár
O.k.....nejak sa vám to zapáčilo...myslím, že to využívajú hlavne politici na písanie svojich všeobímajúcich prejavov.
ABADAN . .
- Nahlásiť
Zmeniť komentár
Vymazať komentár
Ano paní Moniko, snažím se klopotně zkrotit komunikační platformu AI a pochopit její strukturu a využít ji jako pouhý nástroj. Je to o úhlu pohledu. 
Po počáteční frustraci, kdy mne ta holka AI urazila svou drzostí vystavět dokonce poezii, povídky i kázání a dokonce útvary jako haiku a koán a všemu porozuměla jsem se na ni rozčílil , že tak znehodnotila psané slovo i nás jako lidské …Viac
Ano paní Moniko, snažím se klopotně zkrotit komunikační platformu AI a pochopit její strukturu a využít ji jako pouhý nástroj. Je to o úhlu pohledu. Po počáteční frustraci, kdy mne ta holka AI urazila svou drzostí vystavět dokonce poezii, povídky i kázání a dokonce útvary jako haiku a koán a všemu porozuměla jsem se na ni rozčílil , že tak znehodnotila psané slovo i nás jako lidské bytosti slova.... A to je AI v komunikace jen zlomek toho co dokáže na různých dalších platformách. V oblasti psaného slova jen ukazuje gigantické možnosti v rychlosti, syntéze dat. Má svá omezení i neutralitu a není možné si nevšimnout chyb, krkolomností a ztráty komunikační stability například v oblasti vtipů. Ovšem je nutné vzít v úvahu, že její domácí řeč není čeština.
Takže placené verze AI a pokročilost a naučenost nás brzy přesvědčí o všem možném. Využití bude v technice i vojenské strategii. Je to velký průser a další krok digitálního koncentráku. Gigantický obrat dat a rychlost vyhodnocení může šokovat.
Proto dnes i dříve apeluji na to, aby se nevěřilo už žádným fotografiím a videím na internetu i zde. Fotografie i záběry nemají už hodnotu. Zvláště ty tendenční. Vše může být hravě předěláno AI tak precizně, že nikdo nepozná. Doba veliké mystifikace. Pravda bude lží a lež pravdou. Ale aspoň dostane virtuál na prdel a lidé pochopí, že objímat se, hovořit a věřit si mají ve vzájemné realistickém 3D doteku.
Pokud tady někdo bude vkládat kdejaké pitomosti ze světa v jakémkoli provedení, pak nevěřte, ničemu. Nemá to hodnotu. Photoshop je minulost. AI dokáže vyrobit fotografie/kresby, kde nepoznáte absolutně nic a nedohledáte na netu. Je to unikátní dílko bez autorských práv. Fotografie nemají už cenu a pravda na nich bude vždy sporná. Snad pochopíme tak krásu živého světa a snad dokážeme nalézt i krásu psaného slova a jeho kultivovanost. Páčko.
Takže placené verze AI a pokročilost a naučenost nás brzy přesvědčí o všem možném. Využití bude v technice i vojenské strategii. Je to velký průser a další krok digitálního koncentráku. Gigantický obrat dat a rychlost vyhodnocení může šokovat.
Proto dnes i dříve apeluji na to, aby se nevěřilo už žádným fotografiím a videím na internetu i zde. Fotografie i záběry nemají už hodnotu. Zvláště ty tendenční. Vše může být hravě předěláno AI tak precizně, že nikdo nepozná. Doba veliké mystifikace. Pravda bude lží a lež pravdou. Ale aspoň dostane virtuál na prdel a lidé pochopí, že objímat se, hovořit a věřit si mají ve vzájemné realistickém 3D doteku.
Pokud tady někdo bude vkládat kdejaké pitomosti ze světa v jakémkoli provedení, pak nevěřte, ničemu. Nemá to hodnotu. Photoshop je minulost. AI dokáže vyrobit fotografie/kresby, kde nepoznáte absolutně nic a nedohledáte na netu. Je to unikátní dílko bez autorských práv. Fotografie nemají už cenu a pravda na nich bude vždy sporná. Snad pochopíme tak krásu živého světa a snad dokážeme nalézt i krásu psaného slova a jeho kultivovanost. Páčko.
Ivan Herda
- Nahlásiť
Zmeniť komentár
Vymazať komentár
Úplne realne v mnohých rodinách,ak sa nedodržuje správne poradie, keď na prvom mieste má byť Boh,potom my dvaja ,na treťom deti ,potom dlho ,dlho nič a následne svokrovci a iné nepodstatné vzťahy pre manželstvo.