MARY VALTORTA
Míra daná Bohem je vždy správná Kdo chce víc, než mu Bůh dal, je domýšlivý, nerozvážný, neuctivý. Uráží lásku.
Říká Sladký hostitel:
(...) Strom života potkáváme na začátku knihy Velkého zjevení (Gn 2,9; 3,22) a znovu jej nacházíme na konci knihy Velkého zjevení: Bible (Zj 22,2; 22,14), je obrazem Vtěleného Slova - jehož plod, Vykoupení, visel na dřevě kříže - onoho Ježíše …Více
MARY VALTORTA
Míra daná Bohem je vždy správná Kdo chce víc, než mu Bůh dal, je domýšlivý, nerozvážný, neuctivý. Uráží lásku.
Říká Sladký hostitel:
(...) Strom života potkáváme na začátku knihy Velkého zjevení (Gn 2,9; 3,22) a znovu jej nacházíme na konci knihy Velkého zjevení: Bible (Zj 22,2; 22,14), je obrazem Vtěleného Slova - jehož plod, Vykoupení, visel na dřevě kříže - onoho Ježíše Krista, který je Chlebem života, Pramenem živé vody, Milostí a který ti svou Smrtí daroval Život, a ty ho můžeš stále jíst a pít, abys žil životem spravedlivého a dosáhl věčného Života.
Bůh nezakazuje Adamovi trhat plody ze Stromu života, ale zakazuje mu trhat ty, které jsou neužitečné, ze Stromu vědy.
Přemíra vědomostí by totiž v člověku probudila pýchu, neboť by se domníval, že se díky nově nabyté vědě vyrovná Bohu, a bláhově by se domníval, že je schopen ji bez nebezpečí vlastnit, s následným vznikem zneužitelného práva na sebehodnocení vlastního jednání a následného jednání, pošlapávajícího veškerou povinnost synovské poslušnosti vůči svému Stvořiteli - neboť mu byl nyní ve vědě podobný - svého Stvořitele, který mu s láskou naznačil, co je dovoleno a co nedovoleno, ať už přímo, nebo prostřednictvím vnuknuté milosti a vědy.
Míra daná Bohem je vždy správná. Kdo chce víc, než mu Bůh dal, je domýšlivý, nerozvážný, neuctivý. Uráží lásku.
Kdo zneužívá, je zloděj a násilník. Uráží lásku. Kdo chce jednat nezávisle na veškeré poslušnosti nadpřirozenému a přirozenému zákonu, je rebel. Uráží lásku.
Tváří v tvář Božímu příkazu museli Praotcové poslechnout, aniž by se sami sebe ptali proč, což je vždy ztroskotání lásky, víry a naděje. Když Bůh přikazuje nebo jedná, je třeba poslechnout a plnit jeho vůli, aniž by se člověk ptal, proč tak přikazuje nebo jedná. Každé jeho jednání je dobré, i když se tak stvoření omezenému ve svém poznání nezdá.
Proč by nemohli jít k tomu stromu, utrhnout to ovoce, jíst z toho ovoce? Zbytečné je to vědět. Poslouchat je užitečné, a nic jiného. A spokojit se s tím, co hodně měl. Poslušnost je láska a úcta a je mírou lásky a úcty. Čím více člověk člověka miluje a ctí, tím více ho poslouchá.
Nuže, zde byl člověk tím, kdo ustanovil Boha - nekonečně velkého, dobrého, velkorysého dobrodince člověka - a z úcty a vděčnosti musel Bohu dát ne "mnoho" lásky, ale "všechnu" obdivnou lásku, které byl schopen, a tedy i veškerou poslušnost, aniž by analyzoval důvody božského zákazu.
Argumenty předpokládají sebehodnocení a kritiku cizího řádu nebo jednání. Posuzování je obtížná věc a úsudek je zřídkakdy správný; nikdy však není správný, když posuzuje Boží příkaz jako neužitečný, špatný nebo nespravedlivý.
Člověk se musel podřídit. Zkouška jeho schopností, která je měřítkem lásky a úcty, spočívala v tom, jak se podřídí, nebo nepodřídí.
Valtorta - Římanům 21.-28. května 1948 - přednáška 23a s. 131-132.
