"Náboženství moderního člověka
vyhlásilo velké základní dogma, které je základem všech ostatních, totiž že náboženství se musí zbavit svých dogmat. Kréda a vyznání víry už nejsou v módě, noví náboženští vůdci se dohodli, …Více
vyhlásilo velké základní dogma, které je základem všech ostatních, totiž že náboženství se musí zbavit svých dogmat. Kréda a vyznání víry už nejsou v módě, noví náboženští vůdci se dohodli, že nebudou souhlasit, a ty víry, za které by někteří naši předkové byli zemřeli, se rozplynuly v bezpáteřním humanismu."
Ven. Fulton Sheen
I messaggi della Madonna nel Mondo
Ven. Fulton Sheen
I messaggi della Madonna nel Mondo
- Nahlásit
Sociální sítě
Změnit příspěvek
Smazat příspěvek
MARY VALTORTA
Míra daná Bohem je vždy správná Kdo chce víc, než mu Bůh dal, je domýšlivý, nerozvážný, neuctivý. Uráží lásku.
Říká Sladký hostitel:
(...) Strom života potkáváme na začátku knihy Velkého zjevení (Gn 2,9; 3,22) a znovu jej nacházíme na konci knihy Velkého zjevení: Bible (Zj 22,2; 22,14), je obrazem Vtěleného Slova - jehož plod, Vykoupení, visel na dřevě kříže - onoho Ježíše …Více
MARY VALTORTA
Míra daná Bohem je vždy správná Kdo chce víc, než mu Bůh dal, je domýšlivý, nerozvážný, neuctivý. Uráží lásku.
Říká Sladký hostitel:
(...) Strom života potkáváme na začátku knihy Velkého zjevení (Gn 2,9; 3,22) a znovu jej nacházíme na konci knihy Velkého zjevení: Bible (Zj 22,2; 22,14), je obrazem Vtěleného Slova - jehož plod, Vykoupení, visel na dřevě kříže - onoho Ježíše Krista, který je Chlebem života, Pramenem živé vody, Milostí a který ti svou Smrtí daroval Život, a ty ho můžeš stále jíst a pít, abys žil životem spravedlivého a dosáhl věčného Života.
Bůh nezakazuje Adamovi trhat plody ze Stromu života, ale zakazuje mu trhat ty, které jsou neužitečné, ze Stromu vědy.
Přemíra vědomostí by totiž v člověku probudila pýchu, neboť by se domníval, že se díky nově nabyté vědě vyrovná Bohu, a bláhově by se domníval, že je schopen ji bez nebezpečí vlastnit, s následným vznikem zneužitelného práva na sebehodnocení vlastního jednání a následného jednání, pošlapávajícího veškerou povinnost synovské poslušnosti vůči svému Stvořiteli - neboť mu byl nyní ve vědě podobný - svého Stvořitele, který mu s láskou naznačil, co je dovoleno a co nedovoleno, ať už přímo, nebo prostřednictvím vnuknuté milosti a vědy.
Míra daná Bohem je vždy správná. Kdo chce víc, než mu Bůh dal, je domýšlivý, nerozvážný, neuctivý. Uráží lásku.
Kdo zneužívá, je zloděj a násilník. Uráží lásku. Kdo chce jednat nezávisle na veškeré poslušnosti nadpřirozenému a přirozenému zákonu, je rebel. Uráží lásku.
Tváří v tvář Božímu příkazu museli Praotcové poslechnout, aniž by se sami sebe ptali proč, což je vždy ztroskotání lásky, víry a naděje. Když Bůh přikazuje nebo jedná, je třeba poslechnout a plnit jeho vůli, aniž by se člověk ptal, proč tak přikazuje nebo jedná. Každé jeho jednání je dobré, i když se tak stvoření omezenému ve svém poznání nezdá.
Proč by nemohli jít k tomu stromu, utrhnout to ovoce, jíst z toho ovoce? Zbytečné je to vědět. Poslouchat je užitečné, a nic jiného. A spokojit se s tím, co hodně měl. Poslušnost je láska a úcta a je mírou lásky a úcty. Čím více člověk člověka miluje a ctí, tím více ho poslouchá.
Nuže, zde byl člověk tím, kdo ustanovil Boha - nekonečně velkého, dobrého, velkorysého dobrodince člověka - a z úcty a vděčnosti musel Bohu dát ne "mnoho" lásky, ale "všechnu" obdivnou lásku, které byl schopen, a tedy i veškerou poslušnost, aniž by analyzoval důvody božského zákazu.
Argumenty předpokládají sebehodnocení a kritiku cizího řádu nebo jednání. Posuzování je obtížná věc a úsudek je zřídkakdy správný; nikdy však není správný, když posuzuje Boží příkaz jako neužitečný, špatný nebo nespravedlivý.
Člověk se musel podřídit. Zkouška jeho schopností, která je měřítkem lásky a úcty, spočívala v tom, jak se podřídí, nebo nepodřídí.
Valtorta - Římanům 21.-28. května 1948 - přednáška 23a s. 131-132.
Míra daná Bohem je vždy správná Kdo chce víc, než mu Bůh dal, je domýšlivý, nerozvážný, neuctivý. Uráží lásku.
Říká Sladký hostitel:
(...) Strom života potkáváme na začátku knihy Velkého zjevení (Gn 2,9; 3,22) a znovu jej nacházíme na konci knihy Velkého zjevení: Bible (Zj 22,2; 22,14), je obrazem Vtěleného Slova - jehož plod, Vykoupení, visel na dřevě kříže - onoho Ježíše Krista, který je Chlebem života, Pramenem živé vody, Milostí a který ti svou Smrtí daroval Život, a ty ho můžeš stále jíst a pít, abys žil životem spravedlivého a dosáhl věčného Života.
Bůh nezakazuje Adamovi trhat plody ze Stromu života, ale zakazuje mu trhat ty, které jsou neužitečné, ze Stromu vědy.
Přemíra vědomostí by totiž v člověku probudila pýchu, neboť by se domníval, že se díky nově nabyté vědě vyrovná Bohu, a bláhově by se domníval, že je schopen ji bez nebezpečí vlastnit, s následným vznikem zneužitelného práva na sebehodnocení vlastního jednání a následného jednání, pošlapávajícího veškerou povinnost synovské poslušnosti vůči svému Stvořiteli - neboť mu byl nyní ve vědě podobný - svého Stvořitele, který mu s láskou naznačil, co je dovoleno a co nedovoleno, ať už přímo, nebo prostřednictvím vnuknuté milosti a vědy.
Míra daná Bohem je vždy správná. Kdo chce víc, než mu Bůh dal, je domýšlivý, nerozvážný, neuctivý. Uráží lásku.
Kdo zneužívá, je zloděj a násilník. Uráží lásku. Kdo chce jednat nezávisle na veškeré poslušnosti nadpřirozenému a přirozenému zákonu, je rebel. Uráží lásku.
Tváří v tvář Božímu příkazu museli Praotcové poslechnout, aniž by se sami sebe ptali proč, což je vždy ztroskotání lásky, víry a naděje. Když Bůh přikazuje nebo jedná, je třeba poslechnout a plnit jeho vůli, aniž by se člověk ptal, proč tak přikazuje nebo jedná. Každé jeho jednání je dobré, i když se tak stvoření omezenému ve svém poznání nezdá.
Proč by nemohli jít k tomu stromu, utrhnout to ovoce, jíst z toho ovoce? Zbytečné je to vědět. Poslouchat je užitečné, a nic jiného. A spokojit se s tím, co hodně měl. Poslušnost je láska a úcta a je mírou lásky a úcty. Čím více člověk člověka miluje a ctí, tím více ho poslouchá.
Nuže, zde byl člověk tím, kdo ustanovil Boha - nekonečně velkého, dobrého, velkorysého dobrodince člověka - a z úcty a vděčnosti musel Bohu dát ne "mnoho" lásky, ale "všechnu" obdivnou lásku, které byl schopen, a tedy i veškerou poslušnost, aniž by analyzoval důvody božského zákazu.
Argumenty předpokládají sebehodnocení a kritiku cizího řádu nebo jednání. Posuzování je obtížná věc a úsudek je zřídkakdy správný; nikdy však není správný, když posuzuje Boží příkaz jako neužitečný, špatný nebo nespravedlivý.
Člověk se musel podřídit. Zkouška jeho schopností, která je měřítkem lásky a úcty, spočívala v tom, jak se podřídí, nebo nepodřídí.
Valtorta - Římanům 21.-28. května 1948 - přednáška 23a s. 131-132.