Země je oltář
(Z 9.dílu knihy M.Valtorty: Evanjelium...str.14-17, kráceno)
Ježíš :
Země je oltář. Obrovský oltář. Měla by být oltářem ustavičné chvály svému Stvořiteli.
Ale země je plná hříchů.
Proto musí být oltářem ustavičného odčiňování, obětování...
Země by měla - jako ostatní světy roztroušené ve stvoření - zpívat žalmy Bohu, který ji stvořil.
Pohleď na hvězdy! Svým hlasem - ze světla a pohybu, v nekonečných prostorách nebeské klenby - zpívají chvály Bohu. Po celá tisíciletí...
I země zpívá jako nebe - větrem, vodami, hlasy ptáků, živočichů... ale to nestačí, pro chrám, kterým je země. Je na ní i člověk, dokonalé stvoření, obdařené tělem i duchem, jako andělé v nebi, určené jako oni, obstojí-li ve zkoušce, poznat a vlastnit Boha, s posláním milovat Boha, projevovat Bohu rozumně a dobrovolně kult lásky, odplácet Bohu lásku, kterou On projevil tím, že mu dal život a posléze i nebe.
Bůh-Láska chtěl mít lásku. Stvořil člověka, aby měl lásku.
Tato láska je slávou Boha, radostí andělů a náboženstvím pro lidi.
V ten den, kdy by velký oltář země umlkl chválami a prosbami lásky, země by přestala existovat. Neboť kdyby vyhasla láska, vyhaslo by odčiňování, a hněv Boha by zničil pozemské peklo, kterým by se stala země.
Země musí milovat, aby existovala!
Země musí být chrámem, který miluje a modlí se rozumem lidí.
Oběti čisté, neposkvrněné, bezchybné - jen takové se líbí Pánu!
Takové, a prvotiny. Oběti chval a odčiňování.
Lidstvo zhřešilo a ustavičně hřeší. Provinilé, provinilé lidstvo, stvořené k Boží podobě, je stále hříšnější!
Lidé neposlouchají a dostatečně nechválí Pána. Proto jsou nutné duše-oběti, které milují a odčiňují za všechny.
Děti, nevinné a nevědomé, které splácejí trpký trest bolesti za ty, kteří umí jen hřešit.
Svatí, kteří se dobrovolně obětují za všechny.
Hostie, obětované s dokonalou Hostií. Stále budou tyto čisté oběti. Oběti srdce v časech ducha a lásky, podobní Božímu Beránkovi. Bolest se promění v dokonalou lásku, blažení, kteří ji přijmou s dokonalou láskou. Utrpení není trest, když ho člověk umí přijmout.
Bolest je jako kněžství, otevřené pro všechny.
Dává velkou moc nad srdcem Boha, a velkou zásluhu. Já jsem nechtěl jiný prostředek na zničení hříchu.
Protože není většího prostředku než tento!
Ježíš :
Země je oltář. Obrovský oltář. Měla by být oltářem ustavičné chvály svému Stvořiteli.
Ale země je plná hříchů.
Proto musí být oltářem ustavičného odčiňování, obětování...
Země by měla - jako ostatní světy roztroušené ve stvoření - zpívat žalmy Bohu, který ji stvořil.
Pohleď na hvězdy! Svým hlasem - ze světla a pohybu, v nekonečných prostorách nebeské klenby - zpívají chvály Bohu. Po celá tisíciletí...
I země zpívá jako nebe - větrem, vodami, hlasy ptáků, živočichů... ale to nestačí, pro chrám, kterým je země. Je na ní i člověk, dokonalé stvoření, obdařené tělem i duchem, jako andělé v nebi, určené jako oni, obstojí-li ve zkoušce, poznat a vlastnit Boha, s posláním milovat Boha, projevovat Bohu rozumně a dobrovolně kult lásky, odplácet Bohu lásku, kterou On projevil tím, že mu dal život a posléze i nebe.
Bůh-Láska chtěl mít lásku. Stvořil člověka, aby měl lásku.
Tato láska je slávou Boha, radostí andělů a náboženstvím pro lidi.
V ten den, kdy by velký oltář země umlkl chválami a prosbami lásky, země by přestala existovat. Neboť kdyby vyhasla láska, vyhaslo by odčiňování, a hněv Boha by zničil pozemské peklo, kterým by se stala země.
Země musí milovat, aby existovala!
Země musí být chrámem, který miluje a modlí se rozumem lidí.
Oběti čisté, neposkvrněné, bezchybné - jen takové se líbí Pánu!
Takové, a prvotiny. Oběti chval a odčiňování.
Lidstvo zhřešilo a ustavičně hřeší. Provinilé, provinilé lidstvo, stvořené k Boží podobě, je stále hříšnější!
Lidé neposlouchají a dostatečně nechválí Pána. Proto jsou nutné duše-oběti, které milují a odčiňují za všechny.
Děti, nevinné a nevědomé, které splácejí trpký trest bolesti za ty, kteří umí jen hřešit.
Svatí, kteří se dobrovolně obětují za všechny.
Hostie, obětované s dokonalou Hostií. Stále budou tyto čisté oběti. Oběti srdce v časech ducha a lásky, podobní Božímu Beránkovi. Bolest se promění v dokonalou lásku, blažení, kteří ji přijmou s dokonalou láskou. Utrpení není trest, když ho člověk umí přijmout.
Bolest je jako kněžství, otevřené pro všechny.
Dává velkou moc nad srdcem Boha, a velkou zásluhu. Já jsem nechtěl jiný prostředek na zničení hříchu.
Protože není většího prostředku než tento!