sv. Ignatij Brjančaninov O Ježíšově modlitbě
(sv. Ignatij Brjančaninov)
Sv. Ignatij Brjančaninov: Pojednání o Ježíšově modlitbě, část I. - úvod
Pán Ježíš byl a je znamením pravdy, znamením, o kterém se vedou spory, předmětem nesouhlasu mezi těmi, kteří Ho poznali a těmi, kteří Ho nepoznali. A stejně tak i modlitba Jeho přesvatým jménem, která je v plném slova smyslu velikým a podivuhodným znamením, se od určité doby také stala předmětem nesouhlasu mezi těmi, kteří se zabývají Ježíšovou modlitbou a těmi, kteří se ji nevěnují.
Jeden duchovní spisovatel právem poznamenává, že tento způsob modlitby odmítají pouze ti, kteří ho neznají. Odmítají ho na základě předsudků a mylných pojetí, které o něm existují. V našem pojednání necháme stranou předsudky a neznalost a majíce naději v milost Boží a Jeho pomoc předkládáme drahým otcům a bratřím tuto nepatrnou studii o modlitbě Ježíšově sestavenou na základě Svatého Písma, církevní tradice a patristické literatury. Tam je vyložena nauka o této všesvaté a všemocné modlitbě.
„Ať oněmějí zrádné rty, jež mluví proti spravedlivému“ a Jeho jménu „tak urážlivě a zpupně“ svým hlubokým nevěděním a „s pohrdáním“o velikém Božím divu. (Ž 31, 19-20) Když rozmýšlíme o velikosti Ježíšova jména a spasitelné síle, která spočívá v modlení se tímto jménem, nemůžeme než zvolat, unášeni duchovní radostí a naplněni údivem: „Jak nesmírná je tvoje dobrotivost, kterou jsi uchoval těm, kdo se tě bojí, a prokázal těm, kteří se k tobě utíkají, před zraky všech lidí.“ (Ž 31,20)
Ježíšova modlitba se pronáší těmito slovy: “Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou hříšným.“ Zpočátku se užívala bez slova „hříšným“ na konci. Jedná se o pozdější přídavek. Svatý Nil Sorský k tomu poznamenává: “Tento přídavek v sobě obsahuje uvědomění a vyznávání našeho padlého stavu. Je to pro nás patřičné a Bohu je to libé. Vždyť On nám přikázal modlit se k Němu v uvědomění si a vyznávání naší hříšnosti.“
Začátečníkům otcové dovolují - vycházejíce vstříc jejich slabosti - rozdělit modlitbu na dvě poloviny a říkat “Pane Ježíši Kriste smiluj se nade mnou hříšným“ a jindy zase „Synu Boží smiluj se nade mnou hříšným“. Jedná se však o ústupek a o dočasné opatření a nikoliv o příkaz a ustanovení, které vyžaduje plnění beze změny. Daleko lepší je, abychom stále používali celou modlitbu. Tím se vyhneme tomu, aby se naše mysl rozptylovala starostmi o neustálé změny.
Ten, kdo je kvůli své slabosti nucen takovou změnu praktikovat, by tak neměl dělat často. Například je možné se první polovinu modlit dopoledne a druhou odpoledne. Sv. Řehoř Sinajský zakazuje časté změny: “Není možné, aby často přesazované rostliny zapustily kořeny.“
Modlit se Ježíšovu modlitbu je ustanoveno Bohem. Přitom se nejedná o ustanovení ani skrze proroka ani skrze apoštola, ale skrze samého Boha, Syna Božího. Mezi ostatními velikými a závěrečnými ustanoveními a přikázáními, které Pán Ježíš Kristus dal svým učedníkům při Poslední Večeři, ustanovil také praxi modlení se Jeho jménem.
Tento způsob modlitby nám předal jako neobyčejný dar nesmírné hodnoty. V té době apoštolové již zčásti znali sílu Ježíšova jména. Léčili pomocí něho nevyléčitelné nemoci, podřizovali si démony, přemáhali je, svazovali a vyháněli. Při Poslední Večeři jim Pán Ježíš Kristus přikázal, aby toto Jeho nejmocnější a podivuhodné jméno používali také k modlitbě. Slíbil jim, že tato modlitba bude mít na základě Jeho jména zvláštní působení:
„A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním.“ (J 14,13-14) „Amen, amen, pravím vám, budete-li o něco prosit Otce ve jménu mém, dá vám to. Až dosud jste o nic neprosili v mém jménu. Proste a dostanete, aby vaše radost byla plná.“ (J 16, 23-24)
Jaký to výjimečný dar! Jaký to závdavek nekonečných, bezměrných blah! Tento dar vyšel z úst neohraničitelného Boha, který se oblékl v ohraničené lidství a přijal lidské jméno Spasitel (v hebrejštině jméno „Ježíš“ má význam „Spasitel“ viz. Mt 1, 21). Ve své vnější formě má toto jméno své hranice, ale jako takové zastupuje nekonečného Boha a z Něho přijímá nekonečnou Boží hodnotu, Boží vlastnosti a sílu.
Ach Bože, jaké neporušitelné dary nevyčíslitelné hodnoty poskytuješ nám, nicotným smrtelným hříšníkům. Jak je však máme přijmout? Vždyť k tomu nejsou přizpůsobeny ani naše ruce, ani náš nús, ani naše srdce. Pomoz nám - jak jsme jen schopni - poznat velikost tohoto daru, jeho význam a způsob jeho přijetí a praktikování. Pomoz nám, abychom k němu nepřistupovali hříšným způsobem, abychom nebyli potrestáni za nesoudnost a troufalost. Dej, abychom skrze pravdivé poznání a používání tohoto daru přijali od Tebe i ostatní dary, které jsi nám přislíbil a o kterých víš pouze Ty.
V Evangeliích, Skutcích apoštolů a v Listech apoštolů se setkáváme s bezmeznou vírou ve jméno Pána Ježíše a také s obrovskou úctou, kterou apoštolové chovali k tomuto jménu. Jménem Ježíšovým uskutečňovali ty největší divy.
Přestože nemáme zaznamenané svědectví o tom, jak se modlili jménem Ježíšovým, můžeme si být jisti, že tak bezpochyby konali. Jak by vůbec bylo možné, aby se nemodlili jménem Ježíšovým? Vždyť to bylo přikázáno a ustanoveno samotným Pánem Ježíšem. Vždyť tento příkaz byl potvrzen dokonce dvojím zopakováním. Pokud o tom Písmo mlčí, je to pouze z toho důvodu, že tato modlitba byla všeobecně používaná. Nebylo tudíž třeba, aby jakožto obecně známá a praktikovaná činnost byla vzpomínaná v Písmu.
Svatý Ignátius byl žákem sv. apoštola a evangelisty Jana a měl tu čest jako dítě spatřit Pána Ježíše Krista osobně. On byl tím požehnaným dítětem, o kterém je v evangeliích napsáno, že ho Kristus postavil mezi apoštoly, když se přeli o prvenství a řekl jim: “Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském.“ (Mt 18, 3-4) Sv. Ignátius se naučil Ježíšově modlitbě u sv. evangelisty Jana a praktikoval ji stejně jako ostatní křesťané tehdejší doby velkého rozkvětu křesťanství.
V té době se všichni křesťané učili Ježíšově modlitbě, a to z několika důvodů. Za prvé se ji učili pro její veliký význam. Za druhé byly rukou opisované svitky v té době velice vzácné a drahé. Za třetí byla také vzácným jevem gramotnost (většina apoštolů byla negramotných). Za čtvrté byla Ježíšova modlitba jednoduchá a přinášela velikou útěchu svým zcela osobitým působením a silou.
V církevní historii se střetáváme také s následující událostí: “Voják jménem Neokoros, původem z Kartága sloužil v římském oddíle v Jeruzalémě za doby, kdy náš Pán Ježíš Kristus dobrovolně podstoupil utrpení a smrt pro vykoupení lidského rodu. Když Neokoros uviděl zázraky, které se staly při Kristově smrti a vzkříšení, uvěřil a byl pokřtěn od apoštolů. Po skončení své služby se vrátil do Kartága a celé své rodině se svěřil s pokladem víry. Mezi těmi, kteří přijali křesťanství, se nacházel také jeho vnuk Kallistratos. Když dospěl,vstoupil i on do římského vojska. Jednotka, ve které sloužil, byla tvořena pohany. Ti si všimli, že se Kallistratos neklaní modlám. Rozhodli se ho proto sledovat. Zjistili, že se po nocích v osamění věnuje dlouhým modlitbám. Jednou tajně poslouchali, když se modlil a slyšeli, jak neustále opakuje jméno Pána Ježíše Krista. Nahlásili to pak veliteli. Sv. Kallistratos, který vyznával Krista sám pod příkrovem noci, Ho vyznal také otevřeně na denním světle a zapečetil tak své vyznání krví.“ (Utrpení sv. mučedníka Kalistrata, Minea, 27. září)
S naukou o Ježíšově modlitbě se setkáváme u autorů 4. století, například u sv. Jana Zlatoústého, Abby Izajáše Poustevníka a jiných. V 5. století si již sv. Hesychius Jeruzalémský stěžuje, že praktikování této modlitby mezi mnichy velice upadlo. S postupem času toto upadání bylo stále intenzivnější a tak se sv. otcové snažili svými spisy povzbudit věřící v této praxi. Poslední, kdo o této modlitbě v naší době psal, byl sv. Serafím Sárovský. On sám ale není autorem zachovaných poučení o Ježíšově modlitbě podepsaných jeho jménem. Na základě jeho slov je sepsal jeden z mnichů, které duchovně vedl. Mají však na sobě pečeť jeho požehnání. V naší době se praxe Ježíšovy modlitby mezi mnichy téměř vůbec nepoužívá. Sv. Hesychius ve své době uváděl jako příčinu tohoto jevu duchovní lenost a nedbalost. Musíme uznat, že toto zjištění je oprávněné.
Blahodatná síla Ježíšovy modlitby spočívá v samotném Božím jméně Bohočlověka Ježíše Krista. Na mnoha místech v Písmu se setkáváme se svědectvím o velikosti jména Božího, ale s osobitou jasností nám význam tohoto jména objasnil sv. Petr. Stalo se tak na shromáždění jeruzalémských představitelů, na kterém byl sv. Petr otázán „jakou mocí a v jakém jménu“ uzdravili ochrnutého od narození: Tu Petr, naplněn Duchem svatým, k nim promluvil: „Vůdcové lidu a starší, když nás dnes vyšetřujete pro dobrodiní, které jsme prokázali nemocnému člověku, a ptáte se, kdo ho uzdravil, vězte vy všichni i celý izraelský národ: Stalo se to ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého vy jste ukřižovali, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých. Mocí jeho jména stojí tento člověk před vámi zdráv. Ježíš je ten kámen, který jste vy stavitelé odmítli, ale on se stal kamenem úhelným. V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni.“ (Sk 4, 7-12)
Jedná se o svědectví Ducha Svatého. Apoštolova ústa, jazyk a hlas byly pouze nástrojem Ducha. A také druhý nástroj Ducha Svatého, apoštol národů sv. Pavel, vydává podobné svědectví a praví: „Každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen.“ (Ř 10,13) Na jiném místě praví o Kristu: „...ponížil se, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí.“ (Fil 2, 8-10)
Tělesný praotec Krista David viděl budoucí velikost Ježíšova jména a tak toto jméno oslavil a živým způsobem zobrazil jeho působení. Dopředu ukázal jak se bude s pomocí tohoto jména bojovat proti silám hříchu. Jaká bude moc tohoto jména při osvobození modlícího se ze zajetí běsů a vášní. Jaký bude triumf těch, kteří s pomocí Ježíšova jména dosáhnou vítězství. „Pane, Pane náš,“ zpívá David. „Jak vznešené je Tvoje jméno po vší zemi! Svou velebnost vyvýšil jsi nad nebesa. Ústy nemluvňat a kojenců jsi vybudoval mocný val proti Svým protivníkům a zastavil nepřítele planoucího pomstou.“ (Ž 8,2-3)
Skutečně, vznešenost Ježíšova jména převyšuje chápání rozumných stvoření jak na zemi tak i na nebi. Můžeme ji postihnout pouze neuchopitelně, pomocí dětské prostoty a víry. S tímto nezištným rozpoložením je třeba přistupovat k Ježíšově modlitbě a v ní setrvávat. Stálost a pečlivost, se kterou se věnujeme modlitbě, musí být podobna neustálému směřování kojence k prsům matky. Tehdy je možné, aby naše snažení v Ježíšově modlitbě byla ověnčeno plným úspěchem. Tehdy budeme moci porazit neviditelné nepřátele. Tehdy bude možné, abychom konečně přemohli „nepřítele planoucího pomstou“. O nepříteli je řečeno, že „plane pomstou“ protože se snaží zvláště ty, kteří se modlí pouze občas a nikoliv neustále, obrat o to, co získali skrze modlitbu. Pro rozhodné vítězství je nutná neustálá modlitba a neustávající pozornost nad sebou samým.
___________________________
Přeloženo z ruštiny: Святитель Игнатий Брянчанинов, Аскетические опыты II, Издательство Правило Веры, Москва 2004, s. 320 - 331.
Sv. Ignatij Brjančaninov: Pojednání o Ježíšově modlitbě, část II. - Je pro všechny křesťany
Ježíšova modlitba je velice důležitá, a proto král David vyzývá všechny křesťany k jejímu praktikování: „Chvalte, Hospodinovi služebníci, chvalte jméno Hospodina! Jméno Hospodinovo buď požehnáno nyní i navěky. Od východu slunce až na západ chváleno buď jméno Hospodina.“ (Ž 113, 1-3) „Přiznejte Hospodinu slávu jeho jména, v nádheře svatyně klanějte se Hospodinu.“ (Ž 29,2)
Modlete se tak, aby se ve vašich modlitbách projevovala velikost Ježíšova jména a mohli jste působením Jeho síly vejít do rukou neutvořeného vnitřního chrámu vašeho srdce a tam se Bohu klanět „v duchu a pravdě“. Modlete se s bázní a neustále. Modlete se se strachem Božím a s vědomím posvátné velikosti jména Ježíšova. „Ať doufají v Tebe“ ve všemohoucího a všemilostivého Ježíše „ti, kteří znají Tebe“ na základě vlastní zkušenosti a vědí, „že neopouštíš ty, kteří tě hledají“. (Ž 10,11)
Pouze ti, kdo jsou „chudí duchem“ a neustále se se svojí modlitbou obracejí k Pánu Ježíši a bez přestání si uvědomují svoji chudobu, jsou schopni odhalit velikost jména Ježíšova.
Po modlitbě „ať bídní neodcházejí s hanbou“, ale ať ji přinášejí cele Bohu, neporušenou od rozptylování: “Chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.“ (Ž 74,21 Kral.)
„Blahoslavený ten člověk, kterýž skládá v Hospodinovo jméno svou naději, a neohlédá se na pyšné, ani na ty, kteříž se ke lži uchylují.“ (Ž 40,5) Takový člověk se při modlitbě nezabývá omamujícím působením marnivých nadějí a vášní, které se snaží pošpinit a přerušit modlitbu.
Zvláště noční hodiny díky své tichosti a šeru jsou příznivé ke cvičení se v Ježíšově modlitbě. Také veliký modlitebník David se v noci zabýval pamatováním na Boha. „V noci jsem pamatoval na tvé jméno Hospodine“ - v noci se snažil přivést duši do duchovního rozpoložení a poté, co toho dosáhl, se následující den ve všem svém konání snažil „zachovávat Hospodinův zákon“. (Ž 119,55)
Sv. Řehoř Sinajský, odvolávaje se na sv. Jana Klimaka, radí, abychom větší část noční modlitby věnovali Ježíšově modlitbě a menší část čtení žalmů. V obtížném boji s neviditelnými nepřáteli naší spásy nám na prvním místě jako zbraň slouží Ježíšovo jméno. „Všechny pronárody“ -pronárody se zde rozumí obtěžující a lstiví démoni- „obklíčily mne“, praví David a „odrazil jsem je v Hospodinově jménu. Oblehly mne, ano, obklíčily; odrazil jsem je v Hospodinově jménu. Oblehly mě jako vosy; zhasly jak planoucí trní, odrazil jsem je v Hospodinově jménu.“ (Ž118,10-12)
„Jménem Ježíšovým pobíjej své nepřátele. Neboť není ani na zemi ani na nebi silnější zbraně než je toto jméno.“ (Sv. Jan Klimak, Žebřík, kap. XXI) „S tebou“ Pane Ježíši „jsme nabrali na rohy své protivníky, útočníky podupali jsme v tvém jménu. Proto na svůj luk se nespoléhám, ani meč mě nezachrání; před protivníky jen tys nás spasil, a ty, kdo nás nenáviděli, jsi zahanbil. Po všechny dny byl Bůh naší chloubou, tvému jménu chceme vzdávat chválu věčně.“ (Ž 44,6-9)
Nús, který zvítězil a rozehnal své nepřátele Ježíšovým jménem sestupuje do chrámu srdce, který byl do té doby pro něj uzavřen. Sestupuje tam, aby přinesl pravou Bohoslužbu a zpíval novou duchovní píseň: “Celým svým srdcem ti vzdávám chválu, přímo před bohy ti zpívám žalmy, klaním se ti před tvým svatým chrámem, tvému jménu vzdávám chválu za tvé milosrdenství a za tvou věrnost; svou řeč jsi vyvýšil nad každé své jméno. Odpověděl jsi mi v den, kdy jsem tě volal, dodal jsi mé duši sílu.“ (Ž 138, 1-3)
Král David nám představuje podivuhodné působení „svatého a bázeň budícího“ (Ž 111,9) jména Ježíšova. Toto jméno působí podobně jako lék, jehož působení nemocný nerozumí a je mu skryto. Přesto je však toto působení zcela zřetelné na základě uzdravení, které lék přináší. Skrze Ježíšovo jméno, které v modlitbě používáme, přijímáme Boží pomoc a odpuštění hříchů. Z tohoto důvodu David poté, co Bohu předložil zpustošený a bídný duševní stav všech lidí způsobený hříšným životem, prosí jejich jménem o smilování: „Bože, naše spáso, pomoz nám pro slávu svého jména, vysvoboď nás, zprosť nás hříchů pro své jméno!“ (Ž 79,9)
Kvůli Ježíšovu jménu je naše modlitba vyslyšena a je nám darována spása. Na základě tohoto přesvědčení se David takto modlí: „Bože, pro své jméno mě spasiž, ujmi se mé pře svou bohatýrskou silou. Slyš moji modlitbu, Bože, naslouchej slovům mých úst.“ (Ž 54,3-4)
Sílou Ježíšova jména se naše mysl osvobozuje od pochybností. Vůle se posilňuje a horlivost a ostatní projevy našeho duchovního života dostávají správné nasměrování. V duši pak mohou přebývat pouze Bohulibé myšlenky a takové pocity, které jsou vlastní nezkažené lidské přirozenosti a pro jiné, cizí myšlenky a pocity tam není místo. „Neboť Bůh zachrání Sión a zbuduje judská města; budou tam sídlit a je mít ve vlastnictví. Potomstvo jeho služebníků je bude dědičně držet; budou v nich bydlet ti, kdo milují jeho jméno.“ (Ž 69,36-37)
Duše umrtvená hříchem se Ježíšovým jménem oživuje. Pán Ježíš Kristus je život (J 11,25) a Jeho jméno je živé: oživuje ty, kteří je pronášejí v slzách obracejíce se k prameni života, k Pánu Ježíši Kristu: „Pro své jméno mi zachovej, Hospodine, život, ve své spravedlnosti mě vyveď ze soužení.“ (Ž 143,11) „Nikdy se tě nespustíme, zachovej nám život, ať můžeme vzývat tvoje jméno.“ (Ž 80,19)
Když silou a působením Ježíšova jména je vyslyšena naše modlitba, když k nám sestupuje Boží pomoc, když jsou odraženi a odstupují od nás naši nepřátelé, když náš duch je uzdraven a znovu dosahuje své původního, neporušeného, přirozeného stavu a obnovuje svojí vládu: tehdy ve jménu Božím následuje udělení duchovních darů, duchovního jmění a pokladu, který je závdavkem blažené věčnosti. „Ty jsi, Bože, slyšel moje sliby. Do vlastnictví dal jsi mi ty, kteří se bojí tvého jména. Přidávej dny králi, ať jsou jeho léta jako celá pokolení, ať před Bohem trůní věčně.“ (Ž 60,6-8)
Tehdy se člověk stává schopným „zpívat Hospodinu novou píseň“. Odděluje se od lidí tělesných a duševních a připojuje se k lidem duchovním a chválí Pána ve „shromáždění svatých“. Duch Svatý, který ho do té doby vyzýval pouze k pláči a k pokání, ho teď zve k následujícímu: „Ať se Izrael raduje ze svého Tvůrce, ať synové Siónu jásají nad svým Králem, ať tanečním rejem chválí jeho jméno, ať mu pějí žalmy při bubnu a při citaře.“ (Ž 149, 2-3)
Neboť poté, co byla obnovena naše duše spolu se svými mohutnostmi, jsme schopni s pomocí Boží milosti vydávat duchovní tóny a hlasy, které vystupují až na nebe, před oltář Boží a které jsou Bohu velice libé. „Soustřeď mou mysl na bázeň tvého jména. Celým srdcem, Panovníku, Bože můj, ti budu vzdávat chválu, tvoje jméno věčně oslavovat, vždyť tvé velké milosrdenství je se mnou; z nejhlubšího podsvětí jsi vytrhl mou duši.“ (Ž 86,11-13) „Ano, spravedliví vzdají tvému jménu chválu, přímí budou bydlet před tvou tváří!“ (Ž 140,14)
Neboť poté, co byli vyhnáni nepřátelé snažící se do duše přinést roztěkanost a rozptýlenost a tak oslabit a pošpinit modlitbu, nús vstupuje do temnoty, kde nic nevidí a před Bohem tak stojí bez jakéhokoli zprostředkování. Tato noetická temnota je závěsem, pokrývkou, kterým je zakryta tvář Boží. Tento závěs označuje skutečnost, že pro všechny stvořená jsoucna je Bůh nepostižitelný.
Pohnutí a dojetí srdce je tak intenzivní, že stává chválením a vzýváním Boha. Požehnané působení Ježíšovy modlitby popisuje král David těmito slovy: „Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu!“ (Ž 103,1) Je to přesné vystižení. Intenzivní působení Ježíšovy modlitby způsobuje, že jak všechny duševní mohutnosti, tak i samotné tělo se podílí na modlitbě.
David, nebo lépe řečeno Duch Svatý Davidovými ústy, vyzývá všechny křesťany bez výjimky ke cvičení se v Ježíšově modlitbě: „Králové země a všechny národy, vladaři a všichni soudci země, jinoši i panny, starci i mladí. Ať chválí Hospodinovo jméno, pouze jeho jméno je vyvýšené...“ (Ž 148, 11-13)
Doslovná interpretace uvedených společenských vrstev je zcela na místě. Ovšem ve své podstatě jde o duchovní význam. Pojem „národy“ označuje všechny křesťany. Pojem „králové země“ odkazuje ke křesťanům dosáhnuvším dokonalosti. Označení „vladaři“ je použito pro ty, kteří dosáhli v duchovním životě značného úspěchu. „Soudcové“ označují ty křesťany, kteří ještě nedosáhli vlády nad sebou samými. Znají však Zákon Boží a mohou tak rozlišovat mezi dobrem a zlem a s pomocí přikázání Zákona jsou schopni přebývat v dobru a odmítat zlo. Jméno „panny“ označuje celý ženský rod a od vášní osvobozené srdce, které je tak vhodné pro modlitbu. „Starci a mladí“ představují stupně tělesného vzrůstu a úspěchu v askezi, který se zásadně odlišuje od postoupení udělené milostí, i když také postup v askezi má svoji důležitou hodnotu. Ten, který dosáhl dokonalosti ve zbožném aktivním životě, je nazván „starcem“, zatímco ten, který byl milostí vyzdvižen do stavu dokonalosti podle milosti, je nazván „králem“.
___________________________
Přeloženo z ruštiny: Святитель Игнатий Брянчанинов, Аскетические опыты II, Издательство Правило Веры, Москва 2004, s. 331 - 338.
www.orthodoxiachristiana.cz/sv-ignatij-brja…
www.orthodoxiachristiana.cz/sv-ignatij-brja…
