Nový biskup mluví jako Hus, ale ne jako Hus, neboť Hus odmítl papežství od počátku
Msgr. Faure, který mimo jiné vysvětil dne 28. března 2015, v předvečer Květné neděle, v témže brazilském klášteře jednoho z mnichů na kněze, laskavě svolil jen několik dní po své konsekraci odpovědět na otázky, které jsme mu položili, za což mu patří náš dík.
Upozorňujeme, jako to činíme vždy u takovýchto rozhovorů, že tázaný má plnou svobodu se vyjadřovat, jak uzná za vhodné, a tím dává veřejnosti znát své názory, tyto se však nemusí nijak shodovat s názory redakce.
***
RIVAROL: Proč jste souhlasil, že Vás Msgr. Richard Williamson vysvětí 19. března 2015 v Brazílii na biskupa?
Monsignore Jean-Michel FAURE: Abych sloužil Církvi, pro slávu Boží, pro spásu duší. Biskup má k tomu všemu plnou moc, pakliže zůstane věrným. Smyslem tohoto předávání je udělování milosti svátosti svěcení a milosti svátosti biřmování. Msgr. Williamson nemůže cestovat [sám] po celém světě.
R: Jste si jistý, že se Bratrstvo sv. Pia X. sjednotí s Vatikánem?
Msgr. FAURE: Tam, kde jde o dvě tajemství – milost boží a lidskou svobodu – tam není nic jisté. Ale viděno lidskýma očima, dává Msgr. Fellay mnoho náznaků svého pevného rozhodnutí docílit jednoty s koncilní církví, což se projevuje hlavně návštěvami koncilních prelátů v seminářích a také nedávnými výroky Msgr. Pozza po posledním biskupském svěcení.
R: Co odpovíte těm, kteří Vám vyčítají, že jste s činem s tak závažnými dopady nepočkali až se FSSPX s [koncilní církví] řádně sjednotí?
Msgr. FAURE: Menzingen tlačí den za dnem čím dál více dobrých kněží, aby se posunuli k tomuto katastrofickému splynutí, když například nutí bohoslovce FSSPX přijímat [v seminářích] návštěvy ekumenických koncilních prelátů – a tedy je obecně i přijímat za své.
R: Menzingen odsoudil vaše [biskupské] svěcení ještě před tím než tak učinil sám Vatikán a dokonce i mnohem ostřeji. Jakou odezvu to ve Vás vzbuzuje?
Msgr. FAURE: Menzingenští mají strach. Ztrácejí svou autoritu, protože již nejsou věrni pravdě.
R: Institut Mater Boni Consilli [sedesvakantistický Institut Matky Dobré Rady – pozn. překl.] (IMBC) vydal 20. března tiskové prohlášení, v němž Vaše svěcení odsoudil jako svatokrádežné, nelegitimní a rozkolné, protože se uskutečnilo při uznání Františka jako Kristova náměstka, ale přitom s neposlušností vůči němu při svěcení bez papežského mandátu s cílem bojovat proti papežskému Magisteriu. Co na takovou argumentaci odpovíte?
Msgr. FAURE: V pravé katolické Církvi má Víra přednost před autoritou, protože v důsledku existuje autorita jen proto, aby sloužila pravdě. Zajisté, papež František řádně drží papežskou autoritu a nikdo jiný není ani nemůže být, pokud [František] žije a neabdikoval, papežem, nicméně však [papež] neužívá svou autoritu k službě pravdě, pravé Víře, a tudíž jej nemusíme před Bohem poslouchat, ale musíme především poslouchat Boha.
R: Co odpovíte na nařčení, že jste se utekli k „apokryfnímu římskému mandátu“, což kritici považují za závažnou chybu?
Msgr. FAURE: „Apokryfní“ římský mandát se nabízí, když je Víra v závažném nebezpečí.
R: Podřízenost papeži je pro katolíky dogmatem víry. Bonifác VIII. ve své neomylné bule Unam sanctam říká: „Vyhlašujeme a určujeme, že je pro každého člověka nutné ke spáse, aby byl podřízen římskému papeži“. Jak můžete, za těchto podmínek, tvrdě bojovat proti tomu, kdo sedí na Petrově stolci a zároveň jej uznávat jako legitimní autoritu, náměstka Kristova, který má moc klíčů a věroučnou neomylnost?
Msgr. FAURE: Podřízenost a poslušnost papeži nejsou bezpodmínečné, ale podmíněné – platí, jestliže slouží Bohu službou Víře. Oddělit poslušnost od Víry, znamená donutit ji ke službě lidem spíše než Bohu.
R: Jak může někdo tvrdit, že všeobecný sněm (jakým se tváří být i Druhý vatikánský koncil) je omylný a může učit bludy a omyly, když říkáte, že jej promulgoval pravý papež a při vědomí toho, že všeobecný sněm, byl-li promulgován papežem, je nutně neomylný (mimořádné Magisterium)?
Msgr. FAURE: Sami koncilní papežové prohlásili, že dekrety Druhého vatikánského koncilu nevyhlašují v rámci neomylného Magisteria. Chybí tedy jedna ze čtyř podmínek pro neomylnost (úmysl papeže zavazovat celou Církev).
R: Jak může někdo říkat, že nová mše a nové svátosti jsou jedem pro víru a zároveň tvrdit, že byly legálně promulgovány Svatou Církví a náměstkem Ježíše Krista?
Msgr. FAURE: Msgr. Lefebvre pouze říkal, že nová mše nesplňuje jednu ze základních podmínek nutných k platnosti zákona: Je proti obecnému dobru. Stejný radikální argument zdravého rozumu se uplatňuje u všech zdánlivých „zákonů“, které ničí Církev.
R: Neobáváte se, že toto již několikáté rozdělení mezi tradicionalisty odradí mnohé od křtu a neoddálí je naprosto od víry a náboženské praxe?
Msgr. FAURE: Vůbec se toho neobávám. Jak mi řekl jeden přítel: „Tato konsekrace zlomila sevření Menzingenu a umožňuje věrným katolíkům v celém světě [volně] dýchat.“ Proč? Protože se obnovuje katolická autorita, která je sjednocena s katolickou pravdou.
R: Můžete nám říci více o svých projektech ve Francii, o otevření semináře při konventu v Avrillé?
Msgr. FAURE: Tento projekt postupuje.
R: Co odpovíte těm, kteří říkají, že jste již příliš starý (v srpnu 2015 čtyřiasedmdesátiletý) na to, abyste se stal biskupem, když biskupové (či spíše ti, kdo jsou dnes na jejich místech) odcházejí do důchodu v pětasedmdesáti?
Msgr. FAURE: Nutit biskupy k demisi v pětasedmdesáti je revoluční hloupost, která brání stáří, aby osvědčilo své zkušenosti. Katolická pravda potřebuje zajisté nové, mladé obhájce, ale než je bude mít, spokojme se se starou gardou Msgr. Lefebvra, která pochopila lépe než mnoho mladých.
R: Vznikla polemika ohledně pohřbu vašeho otce v Argentině. Internetové stránky ve španělském jazyce Vás obviňují, že jste Marrano [španělsky mluvící Židé, kteří byli donuceni přijmout křesťanství, ale dále praktikovali tajně judaismus]. Někteří duchovní, kteří tehdy byli kněžími – jako Msgr. Morello, tehdy ředitel semináře v La Reja – tvrdí, že po smrti Vašeho otce v Argentině vykonala nad ním Vaše rodina židovské rituály a že to byl hlavní (i když ne jediný) důvod pozdějšího odchodu 25 bohoslovců a osmi kněží ze semináře v La Reja. Co odpovíte?
Msgr. FAURE: Třetího března 1986 mi donesli tělo mého otce kvůli nočnímu bdění u zesnulého. Položili jej na mou postel a ne na zem, jak lživě tvrdí pomluvy sedesvakantistů. Ať jmenují svědky! Já osobně mohu jmenovat abbé Canalea (FSSPX), který odsloužil Requiem, abbé Ricarda Olmeda (FSSPX), seminární profesory, kteří znají fakta a seminaristy, kteří jsou dnes kněžími. Abbé Schmidberger (FSSPX), který byl jak na mši, tak na hřbitově a také členy rodiny Masuda, kteří byli velkými dobrodinci semináře od jeho počátku a byli přítomni celou noc na vigilii. Později přijali ve svém venkovském sídle oněch pětadvacet bohoslovců, kteří utekli ze semináře na začátku sedesvakantistické rebelie v roce 1989. Můj otec je pohřben na malém seminárním hřbitově, kde se na jeho hrob může každý podívat. Na zádušní mši byli bohoslovci a mnoho kněží i věřících. Na tom všem nebylo nic zvláštního a nebyl důvod nic skrývat, ale lze v tom hezky nalézt sedesvakantistickou logiku. Aby mohli říct, že Msgr. Faure je Žid: Narodil jsem se v Alžírsku – v Alžírsku žije mnoho Židů. Takže musím být Žid. Ale jelikož v Alžírsku je ještě mnohem více muslimů, nejsem spíše Marrano-muslim? Proti těmto pomluvám a směšným výmyslům mohu postavit dobře zpracovaný rodokmen, který mám uložený ve Francii a který zveřejním, jakmile se vrátím do Francie.
Co se týče krize v semináři Buenos Aires, musím říci, že jsem dorazil do Mexika 24. září 1985, pět dní po hrozném zemětřesení, kdy jsem byl jmenován představeným mexického distriktu, ale tato krize se odehrála až roku 1989 během sedesvakantistické rebelie proti Msgr. Lefebvrovi. Ředitel (poznámka redakce: abbé Morello, dnes Msgr. Morello), jeden z profesorů (poznámka redakce: abbé Medina) a další kněží s těmito sklony přesvědčili polovinu bohoslovců v La Reja, kteří v roce 1989 počkali na návštěvu abbé Schmidbergera, aby mohli hromadně odejít ze semináře a připojit se k „semináři“, který založila skupina mexických laiků. Byl to totální neúspěch: malá skupina těchto bohoslovců se pak uchýlila do opuštěného kláštera nedaleko Cordoby v Argentině, pak se přesunuli do okolí Lujanu a nakonec do El Boson (na jihu Argentiny). Je tedy evidentně nesmyslem, že by takzvaný skandál ohledně pohřbu mého otce tři roky před těmi událostmi, mohl bezprostředně způsobit odchod těchto pětadvaceti bohoslovců. Msgr. Tissier tato fakta popsal ve svém životopise Msgr. Lefebvrea (strana 546, 2. opravené vydání, nakladatelství Clovis, 2002).
R: Neobáváte se, že se nacházíte, prominete-li mi, Monsignore, tento lidový výraz, mezi dvěma mlýnskými kameny - „nalevo“ Bratrstvo sv. Pia X. a „napravo“ sedevakantisté? Obě strany vás obviňují, i když každá z jiných důvodů, z rozkolu a ze sektářské a nekatolické mentality.
Msgr. FAURE: Pro pána krále, existuje Pravda, která je nad všemi lidmi, ano nebo ne? Pokud ano, tak do háje s liberály a do háje se sedevakantisty! Kvůli této pravdě budeme dobrovolně mezi dvěma mlýnskými kameny. Kněz je člověk k semletí, říkával Farář Arský!
R: Odvoláváte se na Tradici. Ale kdo je autentickým vykladačem a garantem Tradice, pokud ne papež a Magisterium? Jak se tedy dostat z této slepé uličky?
Msgr. FAURE: Čtěte v Evangeliu sv. Jana. Naleznete tam dobrou dvacítku pasáží, kde Ježíš, jako člověk, vyjadřuje svou naprostou podřízenost vůli svého Otce, který je nad Ním a který je absolutní. Tuto pravdu a tuto vůli předat (tradidit) a to je základ neomylnosti Tradice, která stojí tedy sama také nad papeži tím spíše, že byla nad Ježíšem (jako člověkem). To je to, co ztratili ze zřetele všichni konciliaristé a co nikdy neztratil ze zřetele Msgr. Lefebvre: správně chápaná Tradice je mírou pro papeže a ne naopak. Zůstává tím, čím vždy byla, zcela nezávislá na různých hloupostech [papežů].
Celý smysl a síla svěcení z 19. března, je věrnost této Tradici. Ať nás Bůh zachová ve věrnosti v ní skrze Přesvatou Panu Marii.
***
Msgr. Jean-Michel Faure: „Menzingen již není věrný pravdě“ (2015) Rozhovor pro časopis RIVAROL 29.3.2015
Odpovědi získal Jérôme BOURBON.
Zdroj: Tradi News
Překlad: Lapis Reprobatus rexcz.blogspot.cz/…/msgr-jean-miche…
Rozhovor s novým biskupem Faurem 25.3.2015 L: Konverze papeže nenastane před 3. světovou válkou
Vaše Excelence, někteří se ptají, jaké jsou důvody, které vedly k tomu, že vaše svěcení bylo provedeno s tak velkou diskrétností. Nebylo by bývalo lepší dát takovéto radostné události větší publicitu?
Svěcení muselo být provedeno tímto způsobem, aby mu nebylo zabráněno. Situace biskupa Williamsona zůstává choulostivá. Vybrali jsme tento klášter, protože je trochu odlehlý a poskytuje jistá opatření na bezpečnost. Navíc je zde adekvátní prostor, který pro účastníky liturgie činí svěcení snadným. V souhrnu zde byla potřeba vyhnout se jakémukoliv druhu vyrušení a toho bylo úspěšně dosaženo.
Vaše Excelence, můžete nám cokoliv říct o podpisu protokolu z roku 1988? Byl jste v těch dnech s arcibiskupem Lefebvrem?
Nebyl, namísto toho jsem byl uvědomen o těchto skutečnostech stejně jako jakýkoliv jiný člen Bratrstva. 5. května 1988 arcibiskup Lefebvre podepsal protokol o dohodě s Římem, v němž papež uznal právo vysvětit jednoho z kněží FSSPX na biskupa. V té době to bylo považováno za něco nutného, aby dílo arcibiskupa Lefebvra přežilo po jeho smrti, taková věc však také byla návnadou k získání arcibiskupova podpisu. Myslím si, že když arcibiskup podepsal tento dokument, měl chvilku (skutečně dočasné) slabosti, jako tomu bylo v případě svaté Johanky z Arku, a stejně jako ona, i on napsal po „nejhorší noci svého života“ odvolací dopis představitelům Vatikánu, jímž protokol anuloval. Biskup Fellay nemůže těžit z této chvilky slabosti, která byla později odvolána, aby říkal, že napodobuje chování arcibiskupa Lefebvra. „Zašel jsem příliš daleko,“ řekl později arcibiskup Lefebvre, když mluvil o podpisu tohoto protokolu. Arcibiskup Lefebvre neměl žádné iluze o římské diplomacii a římských účastnících rozhovorů, jak je demonstrováno v mnoha jeho prohlášeních a v rozhodnutí bez diplomacie, které se objevuje ve fundamentálním prohlášení z roku 1974 o dvou Římech: Věčném a modernistickém, nebo dvou církvích: Katolické a koncilní. A biskup Fellay v prohlášení, v němž zaměňuje současný, oficiální, modernistický Řím s Věčným Římem, se stává nevěrným Věčnému Římu, strážci Pravdy. Plete si koncilní církev – o níž tolik mluvil arcibiskup Lefebvre – s katolickou Církví. Pro biskupa Fellayho existuje pouze jediná církev a pouze jediný Řím: to je však protikladem postoje arcibiskupa Lefebvra.
Vaše Excelence, nedávno jsme mohli o vás číst mnohé kritiky. Ďábel jistě není příliš šťastný z tohoto svěcení. Co byste nám o tom mohl říct?
To, co se děje je, že zamýšlíme pokračovat co nejvíce v linii arcibiskupa Lefebvra a z tohoto důvodu jsme napadáni zprava i zleva, stejně jako se to dělo arcibiskupu Lefebvrovi.
Zprava i zleva?
Ano. Nalevo jsou ti, kteří pokračují v integrování FSSPX do koncilní církve a vpravo jsou sedesvakantisté. Sedesvakantismus je přílišným zjednodušením situace (a někdy není prosté sentimentalismu, i když to může být pochopitelné), které z obezřetnosti a po hlubokém zkoumání nepřijal arcibiskup Lefebvre a teologové a kanonisté vysoké úrovně, s nimiž měl možnost konzultovat. Ohledně toho musí člověk hovořit o skutečné milosti stavu u arcibiskupa Lefebvra, který měl do jisté míry stejnou roli jako svatý Atanáš proti modernismu. Nepochybujeme, že jej Prozřetelnost postavila sem, aby nás vedl v této krizi Církve, která se po jeho smrti jen zhoršila, ale v podstatě zůstává stejná. Nemůžeme říct, že František má větší odpovědnost než Pavel VI. nebo Jan Pavel II. za vývoj této krize, jíž arcibiskup Lefebvre, biskup De Castro Mayer, P. Calmel a mnozí jiní velcí teologové čelili.
Na druhou stranu Menzingen říká, že Vaše Excelence a biskup Williamson neuznáváte římské autority „nežli čistě rétorickým způsobem“.
Ne víc a ne méně než arcibiskup Lefebvre. Proto nás sedesvakantisté také napadají a to velmi agresivním způsobem.
Vaše Excelence, při svých mších se modlíte za papeže Františka?
Následuji pokyny arcibiskupa Lefebvra v této věci: modlete se za papeže a kritizujte jeho hereze jako svatý Atanáš a mnozí světci, kteří museli odporovat papežům své doby.
Pokud jde o tyto liberální a modernistické papeže a otázku katolické Církve vs. koncilní církve, souhlasí Vaše Excelence s postojem dominikánů z Avrillé, jak byl vyložen v článku s názvem: „Jeden papež pro dvě církve“? [K této problematice články česky např. zde a zde.]
Ano.
Pokračujme tématem papeže. V předešlém rozhovoru jsme se zeptali P. Faureho, co by udělal, kdyby jej František pozval, aby přijel do Vatikánu. A nyní se vás ptáme jako biskupa Faureho, co byste řekl Františkovi?
Především musím říct, že takový rozhovor je prakticky nemožný, protože sine qua non podmínkou je přítomnost biskupa Williamsona a dalších kněží, jakýkoliv druh „rozhovorů“ vnímaný jako jakákoliv dohoda je již vyloučen, jak říkával arcibiskup Lefebvre, dokud nedojde k radikální konverzi ze strany Říma, který by ve skutečnosti a právně přijal všechny encykliky z doby před Druhým vatikánským koncilem, stejně jako všechna odsouzení liberalismu a modernismu, která zahrnují. To se však zjevně nestane před třetí světovou válkou (která se zdá blízko). Papeži bych řekl: „Do jaké Církve patříte? Do katolické Církve nebo do zfalšované církve?“ Jeho úlohou je utvrzovat své bratry ve Víře. Připomněl bych mu slova svatého Pavla: vaše autorita vám byla dána „na povznesení jiných, a ne na zkázu“ (2 Kor 13, 10), povznášet a ne ničit katolickou víru a morálku. Citoval bych arcibiskupa Lefebvra a řekl bych: „Souhlasíte s velkými encyklikami všech papežů před Janem XXIII. a se všemi papeži do Pia XII. včetně? Jste za společenskou vládu Našeho Pána Ježíše Krista? Nepřijímáte-li nauku těchto svých předchůdců, je zbytečné se s vámi bavit. Protože jsme věrní Věčnému Římu, máme povinnost oddělit se od modernistického a liberálního, současného a oficiálního Říma. Nemyslete si, že jen proto, že se Menzingen (tj. nejvyšší biskup Fellay a spol. z FSSPX) dal svést, že biskup Williamson nebo já padneme do stejné pasti.“
Když se vrátíme ke kritikám a lžím o vás, některé z nich jsou krajně absurdní. Odpusťte proto tuto otázku, když se vás ptáme za účelem dostát pravdě a abychom ochránili některé prosté a nadměrně důvěřivé duše: Můžete nám něco říct o okolnostech pohřbu vašeho otce? [Dle spolehlivě vyvrácených pomluv byl prý otec biskupa Faureho Žid a byl prý pohřben dle židovského rituálu. Následně to mělo vést k odchodu některých seminaristů z La Reja. – pozn. překl.]
3. března 1986 bylo tělo mého otce převezeno do mého domu na hlídku u zemřelého. Zde byl položen na mou postel a nikoliv na podlahu, jak mylně tvrdí nactiutrhační sedesvakantisté. Řekněme jim jména svědků! Osobně mohu jmenovat P. Canaleho, FSSPX, který celebroval zádušní mši, P. Ricarda Olmeda, FSSPX, a profesory semináře, kteří znali fakta, seminaristy, kteří jsou dnes kněžími, P. Schmidberger, FSSPX, který byl na mši a na hřbitově a také členy rodiny Mesudových, kteří byli velkými mecenáši semináře, když započal a kteří byli přítomni při obřadu hlídky u zemřelého. Ti později pohnutí milosrdenstvím na svém pozemku shromáždili dvacet seminaristů, kteří opustili seminář během sedesvakantistické rebelie v roce 1989. Můj otec byl pohřben na malém hřbitově Bratrstva, kde byl viditelně umístěn náhrobní kámen po mši navštívené všemi seminaristy a mnoha kněžími a věřícími. Na této události nebylo nic nenormálního a nebylo co skrývat. To, co zde však máme, je příkladem sedesvakantistické logiky, jak říct, že biskup Faure je Žid. Narodil jsem se v Alžírsku; Židé jsou v Alžírsku početní, proto „musím být Žid“. Ale protože muslimové jsou mnohem početnější, možná jsem marrano muslim? Proti těmto všem velmi absurdním pomluvám a výmyslům mám ve Francii velmi dobrý genealogický strom své rodiny, který zveřejním, až se tam vrátím zpět.
A co nám můžete říct o té krizi v argentinském semináři v roce 1989? Také vás za ni viní.
Ohledně krize v semináři v Buenos Aires vyjasňuji, že jsem přijel do Mexika 24. září 1985, pět dní po strašlivém zemětřesení, poté, co jsem byl jmenován představeným Mexického distriktu, ale tato krize se udála v roce 1989 v období sedesvakantistické krize proti arcibiskupu Lefebvrovi. Ředitel, jeden profesor a mnoho kněží s tímto sklonem ovlivnili polovinu seminaristů v La Reja, kteří počkali na návštěvu P. Schmidbergera v roce 1989, aby zcela opustili seminář a vstoupili do „semináře“ vytvořeného sekulární skupinou v Mexiku. Byl to naprostý nezdar: malá skupina z nich zůstala v opuštěném klášteře poblíž Cordoby v Argentině a poté kolem Lujánu a nakonec v El Bolsónu (jih Argentiny). Proto je zjevnou lží, že údajný skandál okolo pohřbu mého otce, který se odehrál tři roky předtím, vyprovokoval okamžitý odchod těchto dvaceti seminaristů. Biskup Tissier o těchto faktech píše v biografii arcibiskupa Lefebvra (str. 546, 2. vydání, Clovis, 2002).
Zdroj: Non Possumus
Překlad: D. Grof
rexcz.blogspot.cz/…/rozhovor-s-bisk…
Srovnej s:
Neplatné zvolení bylo konvalidováno přijetím za papeže ze strany církve
Protokol z května 1988 podepsaný arcibiskupem Lefebvrem v jednom bodě říká:
„Prohlašujeme rovněž, že uznáváme platnost mešní oběti a svátostí slavených s úmyslem činit, co Církev činí, dle obřadů předepsaných vzorovými vydáními Římského misálu a svátostných rituálů promulgovaných papeži Pavlem VI. a Janem Pavlem II.“
Věroučná deklarace biskupa Fellayho z dubna 2012 říká až na jedno slovo totéž:
„Prohlašujeme, že uznáváme platnost mešní oběti a svátostí slavených s úmyslem činit, co Církev činí, dle obřadů předepsaných vzorovými vydáními Římského misálu a svátostných rituálů legitimně promulgovaných papeži Pavlem VI. a Janem Pavlem II.“
Rozdíl onoho jednoho slova je zásadní a rozebírá jej zmíněný samostatný článek. Zde postačí říci, že arcibiskup Lefebvre sice připouštěl, že nový mešní obřad, když jej slaví kněz s intencí činit, co Církev činí, přičemž se striktně drží jeho rubrik, je platný. Nicméně však vždy odmítal myšlenku, že je Novus Ordo mše legitimní. (L: byl tím v souladu se stigmatičkou Jahenny žijící roky bez jídla jen z eucharistie, která prorocky varovala r.1910 před budoucí novou mší s některými slovy pro Pána Ježíše ohavnými, která se slouží od r.1969). Stejný postoj Bratrstvo zastávalo i po smrti arcibiskupa Lefebvra po roce 1991 a jak se v článku říká: „Byla to jedna z věcí, která jasně odlišovala FSSPX od pseudotradičních společenství jako je Bratrstvo sv. Petra“.
To je jeden zásadní rozdíl mezi tím, co zastával arcibiskup Lefebvre, a tím, co zastává biskup Fellay. Dalším důležitým faktem je, že arcibiskup hned druhého dne podpis pod Protokolem odvolal, protože pochopil, jak veliké nebezpečí potenciálně do budoucna pro Bratrstvo i Tradici obecně představuje. Biskup Fellay byl oproti tomu připraven „vylepšený“ Protokol (rozuměj Věroučnou deklaraci) bez okolků podepsat! Kdyby Řím neodmítl a nežádal ještě daleko víc, dnes by již byla praktická dohoda podepsána!
Arcibiskup Lefebvre také vždy předřazoval dosažení věroučné dohody praktické dohodě. Biskup Fellay oproti tomu zastával – a oprávněně se lze domnívat, že vnitřně stále zastává – postoj, že lze dojít praktické shody, aniž by ji nutně musela předcházet shoda věroučná.
Z obojího je jasné, že přinejmenším část vedení Bratrstva představovaná biskupem Fellayem, P. Pflugerem a některými představenými distriktů, zastává jiné postoje než Zakladatel, nové postoje, a snaží se z Bratrstva učinit Novobratrstvo.
rexcz.blogspot.cz/…/je-pojem-novobr…
Hus tím co napsal ve své latinské knize O Církvi (do češtiny přeložené F. M. Dobiášem a Amedeo Molnárem, Československá akademie věd, Praha 1965) opustil katolickou víru v existenci Božího daru papežství.
Nic takového nemoudrého neudělali ani římskokatolický arcibiskup Lefebvre, ani biskup Williamson, ani biskup Jean-Michela Faure. Nic takového neudělali sv. Cyril a sv. Metoděj. Tito lidé, svatého myšlení, dělají to, co udělal sv. apoštol Pavel, když apoštol Petr, první papež, se přizpůsoboval židovským farizeům a hrozilo, že židovským farizeismem se prokvasí celá církev.
Apoštol Petr byl natolik pokorný, že napomenutí od sv. apoštola Pavla přijal a neexkomunikoval sv. apoštola Pavla z Katolické církve. Ne tak se zachoval papež (myslím, že jménem Sergius), který exkomunikoval svatého Athanásia ve 4. století. Ne tak pokorně se zachoval papež Jan Pavel II. k arcibiskupu Lefebvrovi, ne tak pokorně se zachoval papež František k biskupu Jean-Michela Fauremu.
Poslední slovo bude mít Bůh sám, když ho papežové odmítají poslouchat po dobrém, udělá pořádek v Katolické církvi po zlém - jakmile uplyne papežem Lvem XIII. předpovězených 100 let ničení Katolické církve probíhající i zevnitř a shora. Snad to bude už r.2017, vytrvejme v pravé víře.
