Boží slovo na den 2.3. A.D. 2024
K Ježíšovi přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptali: „Přijímá hříšníky a jí s nimi!“ Pověděl jim tedy toto podobenství: „Jeden člověk …Více
K Ježíšovi přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptali: „Přijímá hříšníky a jí s nimi!“ Pověděl jim tedy toto podobenství: „Jeden člověk měl dva syny. Mladší z nich řekl otci: `Otče, dej mi z majetku podíl, který na mě připadá.' On tedy rozdělil majetek mezi ně. Netrvalo dlouho a mladší syn sebral všechno, odešel do daleké země a tam svůj majetek rozmařilým životem promarnil. Když všechno utratil, nastal v té zemi velký hlad a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho hospodáře v té zemi. Ten ho poslal na pole pást vepře. Rád by utišil hlad lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu je nedával. Tu šel do sebe a řekl: `Kolik nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já tady hynu hladem! Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už si nezasloužím, abych se nazýval tvým synem. Vezmi mě jako jednoho ze svých nádeníků!' Vstal a šel k svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem …Více
- Nahlásit
Sociální sítě
Změnit příspěvek
Smazat příspěvek
Z traktátu „O útěku před světem“ od svatého Ambrože, biskupa
(Cap. 6,36; 7,44; 8,45; 9,52: CSEL 32,192.198-199.204)
Přimkněme se k Bohu, on je jediným opravdovým dobrem
Kde je srdce člověka, tam je i jeho poklad.1 Pán totiž nikdy neodmítá dávat dobro těm, kteří ho prosí.
Pán je přece dobrý, a zvláště dobrý je k těm, kdo se ho drží. Přilněme tedy k němu a buďme s ním celou svou duší, …Více
Z traktátu „O útěku před světem“ od svatého Ambrože, biskupa
(Cap. 6,36; 7,44; 8,45; 9,52: CSEL 32,192.198-199.204)
Přimkněme se k Bohu, on je jediným opravdovým dobrem
Kde je srdce člověka, tam je i jeho poklad.1 Pán totiž nikdy neodmítá dávat dobro těm, kteří ho prosí.
Pán je přece dobrý, a zvláště dobrý je k těm, kdo se ho drží. Přilněme tedy k němu a buďme s ním celou svou duší, celým srdcem, s veškerou silou,2 abychom byli v jeho světle a viděli jeho slávu3 a byli naplněni milostí nejvyšší radosti. Nuže, k tomuto dobru pozvedejme své duše, ať v něm jsme a v něm žijeme,4 ať se k němu přimkneme, neboť převyšuje každý rozum a každé pomyšlení a je plný ustavičného pokoje a klidu. A tento pokoj převyšuje vše, nač lze pomyslet a co lze pocítit.5
To je dobro, které všechno proniká, a všichni v něm žijeme a jsme na něm závislí a nic už nad ně není, neboť je božské. Nikdo totiž není dobrý kromě jediného Boha,6 a proto co je dobré, je Boží, a co je Boží, je dobré. Proto je řečeno: Otvíráš ruku, a sytí se dobrými dary.7 Skrze Boží dobrotu se nám totiž dostává všech opravdu dobrých věcí, a to bez příměsi jakéhokoli zla.
Tyto dobré věci slibuje věřícím Písmo, když říká: Budete jíst z dobrodiní země.8
S Kristem jsme zemřeli; neseme na svém těle Kristovu smrt, aby se na nás ukázal také jeho život.9 Nežijeme tedy již svůj vlastní život, ale život Kristův,10 život v nevinnosti, život v čistotě, život prostý a plný všech ctností. S Kristem jsme vstali k novému životu, v něm tedy žijme, v něm vystupme vzhůru, aby nás had usilující uštknout naši patu nemohl na zemi nalézt.
Prchejme odtud. Duchovně můžeš utéci, i když tě tu tělo drží. Můžeš být zároveň zde i u Pána,* jestliže k němu přilne tvá duše, jestliže ve svých myšlenkách půjdeš za ním, jestliže ho věrně, nikoli jen na oko budeš následovat, jestliže se k němu budeš utíkat; vždyť je přece naším útočištěm a silou11 ten, jemuž říká David: K tobě jsem se uchýlil a nebyl jsem zklamán.12
A protože Bůh, který je naším útočištěm, je v nebi a trůní nad nebesy, musíme odsud utíkat k němu, tam, kde je mír, kde je odpočinutí od namáhavé práce, kde můžeme slavit velké odpočinutí podle slov Mojžíšových: Co země v odpočinutí sama zplodí, bude vaší potravou.13 Neboť odpočinutí v Bohu a patření na jeho radost, to jsou pravé hody, plné blaženosti a pokoje.
Utíkejme jako jeleni k pramenům vod.14 Po čem žíznil David, po tom ať žízní i naše duše. Kdože je ten pramen? Slyš, co David říká: Neboť u tebe je pramen života.15 A tomuto pramenu ať řekne má duše: Kdy už smím přijít a spatřit tvou tvář?16 Tím pramenem je totiž Bůh.
1 Srov. Mt 6,21. 2 Srov. Mk 12,30; Lk 10,27. 3 Srov. Jan 1,14. 4 Srov. Sk 17,28. 5 Srov. Flp 4,7. 6 Srov. Mk 10,18. 7 Žl 104 (103),28. 8 Iz 1,19. 9 Srov. 2 Kor 4,10. 10 Srov. Gal 2,20. * Srov. Flp 1,23-24. 11 Srov. Žl 46 (45),2. 12 Žl 71 (70),1. 13 Lv 25,6. 14 Srov. Žl 42 (41),2. 15 Žl 36 (35),10. 16 Srov. Žl 42 (41),3.
Liturgie hodin | Dnes – modlitba se čtením
(Cap. 6,36; 7,44; 8,45; 9,52: CSEL 32,192.198-199.204)
Přimkněme se k Bohu, on je jediným opravdovým dobrem
Kde je srdce člověka, tam je i jeho poklad.1 Pán totiž nikdy neodmítá dávat dobro těm, kteří ho prosí.
Pán je přece dobrý, a zvláště dobrý je k těm, kdo se ho drží. Přilněme tedy k němu a buďme s ním celou svou duší, celým srdcem, s veškerou silou,2 abychom byli v jeho světle a viděli jeho slávu3 a byli naplněni milostí nejvyšší radosti. Nuže, k tomuto dobru pozvedejme své duše, ať v něm jsme a v něm žijeme,4 ať se k němu přimkneme, neboť převyšuje každý rozum a každé pomyšlení a je plný ustavičného pokoje a klidu. A tento pokoj převyšuje vše, nač lze pomyslet a co lze pocítit.5
To je dobro, které všechno proniká, a všichni v něm žijeme a jsme na něm závislí a nic už nad ně není, neboť je božské. Nikdo totiž není dobrý kromě jediného Boha,6 a proto co je dobré, je Boží, a co je Boží, je dobré. Proto je řečeno: Otvíráš ruku, a sytí se dobrými dary.7 Skrze Boží dobrotu se nám totiž dostává všech opravdu dobrých věcí, a to bez příměsi jakéhokoli zla.
Tyto dobré věci slibuje věřícím Písmo, když říká: Budete jíst z dobrodiní země.8
S Kristem jsme zemřeli; neseme na svém těle Kristovu smrt, aby se na nás ukázal také jeho život.9 Nežijeme tedy již svůj vlastní život, ale život Kristův,10 život v nevinnosti, život v čistotě, život prostý a plný všech ctností. S Kristem jsme vstali k novému životu, v něm tedy žijme, v něm vystupme vzhůru, aby nás had usilující uštknout naši patu nemohl na zemi nalézt.
Prchejme odtud. Duchovně můžeš utéci, i když tě tu tělo drží. Můžeš být zároveň zde i u Pána,* jestliže k němu přilne tvá duše, jestliže ve svých myšlenkách půjdeš za ním, jestliže ho věrně, nikoli jen na oko budeš následovat, jestliže se k němu budeš utíkat; vždyť je přece naším útočištěm a silou11 ten, jemuž říká David: K tobě jsem se uchýlil a nebyl jsem zklamán.12
A protože Bůh, který je naším útočištěm, je v nebi a trůní nad nebesy, musíme odsud utíkat k němu, tam, kde je mír, kde je odpočinutí od namáhavé práce, kde můžeme slavit velké odpočinutí podle slov Mojžíšových: Co země v odpočinutí sama zplodí, bude vaší potravou.13 Neboť odpočinutí v Bohu a patření na jeho radost, to jsou pravé hody, plné blaženosti a pokoje.
Utíkejme jako jeleni k pramenům vod.14 Po čem žíznil David, po tom ať žízní i naše duše. Kdože je ten pramen? Slyš, co David říká: Neboť u tebe je pramen života.15 A tomuto pramenu ať řekne má duše: Kdy už smím přijít a spatřit tvou tvář?16 Tím pramenem je totiž Bůh.
1 Srov. Mt 6,21. 2 Srov. Mk 12,30; Lk 10,27. 3 Srov. Jan 1,14. 4 Srov. Sk 17,28. 5 Srov. Flp 4,7. 6 Srov. Mk 10,18. 7 Žl 104 (103),28. 8 Iz 1,19. 9 Srov. 2 Kor 4,10. 10 Srov. Gal 2,20. * Srov. Flp 1,23-24. 11 Srov. Žl 46 (45),2. 12 Žl 71 (70),1. 13 Lv 25,6. 14 Srov. Žl 42 (41),2. 15 Žl 36 (35),10. 16 Srov. Žl 42 (41),3.
Liturgie hodin | Dnes – modlitba se čtením