Prijímanie na ruku ako útok protestantov na katolícku vieru a kňazstvo. Spisy niektorých Otcov, podobne ako Ružový kódex z V. storočia dokazujú, že Ježiš podával prijímanie do úst. Prijímanie na …Viac
Prijímanie na ruku ako útok protestantov na katolícku vieru a kňazstvo. Spisy niektorých Otcov, podobne ako Ružový kódex z V. storočia dokazujú, že Ježiš podával prijímanie do úst.
Prijímanie na ruku ako útok protestantov na katolícku vieru a kňazstvo. Spisy niektorých Otcov, podobne ako Ružový kódex z V. storočia dokazujú, že Ježiš podával prijímanie do úst
Zvyk prijímať „na ruku“, ktorý bol v období patristiky neutrálny, získal u protestantských reformátorov jasný doktrinálny charakter.
Podľa Martina Buceryho, propagátora anglikánskej reformy, podávanie do úst stavia na dvoch poverách: na „falošnej úcte“, aká sa venuje tejto Sviatosti, a „perverznej povere“, že ruky ordinovaných kňazov sú viac sväté než laikov. Od tohto momentu gesto prijímať na ruku získalo výraznú úlohu v polemickom protestantskom napádaní reálnej prítomnosti a katolíckeho kňazstva.
Podľa dokumentov prevzatých z knihy La Riforma liturgica 1948-1975 mons. Annibale Buniniho, ktorý bol nielen svedkom, ale hlavným protagonistom týchto reforiem, tento postup smeroval k tomu, aby sa predišlo možným nezhodám. Autorita tak nebude napadnutá v otváraní dodržiavania zákazu prijímať na ruku, ten však neskôr s ťažkosťami obstojí v praxi. Lebo keď sú k dispozícii dve možné riešenia, dá sa predpokladať, že nastúpi silná reakcia a v niektorých oblastiach sa skôr uplatní neposlušnosť než zavádzanie nového stavu. Je tu zrejmý reštriktívny zámer zákonodarcu dokumentu, Memoriale Domini, ktorý počíta s efektom, že ústupky najlepšie podporí žiaduce rozšírenie novoty.
Toto zákonodarstvo nikdy nebolo modifikované, a bez toho, aby sa prijímanie na ruku propagovalo, početné žiadosti biskupských konferencií prichádzali aj z miest, kde nebolo konfliktov, a tak sa vytvárali podmienky pre šírenie indultov. Príliš ľahké povolenia zo strany dikastériá a predchádzajúce mlčanie k neposlušnosti bolo v skutočnosti jediným motívom k žiadostiam o udeľovanie indultu, ktorý sa nakoniec takmer všeobecne rozšíril.
Druhým bodom v štúdii mons. Laiseho, ktorý si zaslúži pozornosť, je konštatovanie, že nová prax sa zrazu stala znovuobjavením „starej tradície“, a údajného návratu k počiatkom Cirkvi a Otcom, ako to často počujeme.
V skutočnosti, ako to tlmočí mons. Laise, evanjelium a spisy niektorých Otcov, podobne ako Ružový kódex z V. storočia dokazujú, že Ježiš podával prijímanie do úst.
V Inštrukcii Memoriale Domini je jasne povedané, že aj keď v prvotnom kresťanstve sa prijímanie podávalo normálne na ruku, »postupom času sa prehlbovalo poznanie eucharistického tajomstva, takže v zmysle úcty a pokory bolo žiaduce zavádzať prax, ktorá podávala posvätné spôsoby na jazyk«.
A tak v určitom momente jeden spôsob nahradil druhý, a ten prvý bol nielen opustený, ale dokonca výslovne zakázaný.
Z kontextu je jasne vidieť, že Pavol VI. v zmene praxe urobil krok od nedokonalej praxe k praxi dokonalejšej. Pritom v starých textoch nenachádzame žiadnu zmienku, že by Otcovia Cirkvi objavili nejaký pokrok v tom, že sa podávalo na ruku, a rovnako tak nikde nenachádzame žiadnu zmienku, že by táto prax bola vychvaľovaná, ale jednoducho je konštatovaný tento spôsob prijímania.
Ale ako hovorí Mons. Laise v opakovanom varovaní pred nebezpečenstvami, ktoré sú s tým spojené, Otcovia si jasne uvedomujú nedostatky takejto praxe prijímania.
Preto autor si dovoľuje tvrdiť, že prijímanie na ruku sa u Otcov síce praktizovalo, ale svätci túžili po zavedení spôsobu (prijímania) do úst. Po niekoľkých storočiach prijímanie na ruku, ktoré bolo v patristickom období „neutrálne“, použili protestantskí reformátori ako jasný dôkaz priority praxe pred náukou. Napr. Martin Bucer, propagátor anglikánskej reformy, tvrdí, že podávanie do úst stavia na dvoch poverách: na „falošnej úcte“, aká sa venuje tejto Sviatosti, a na „perverznej povere“, že ruky ordinovaných kňazov sú viac sväté ako ruky laikov. Od tohto momentu gesto prijímať na ruku je prejavom protikladné náuky a v týchto dvoch základných výrazných bodoch sa odlišuje protestantská pozícia od katolíckej a rozdielne poňatie reálnej prítomnosti i kňazstva.
Preto keď v druhej polovici XX. storočia začalo prenikať prijímania na ruku do katolíckeho priestoru, nepokladalo sa to za púhy návrat k primitívnej praxi. Je to súčasť protestantských útokov.
Nie je to vôbec náhoda, že miesta, kde bol zavedený a zneužívaný spôsob na ruku, boli prvými miestami, kde sa rozšíril „Nový katechizmus“ známy ako Holandský, v ktorom musela cirkev vykonať početné úpravy (15 podstatných a 45 menších), aby odstránila ťažké vieroučné bludy. V tomto texte, objednanom holandským episkopátom a prezentovanom ako „kolektívny pastiersky list“, sa vyslovuje pochybnosť o reálnej prítomnosti Krista v Eucharistii, uvádza sa neprípustné vysvetlenie transsubstanciácie a popiera sa akákoľvek forma reálnej prítomnosti v čiastočkách a úlomkoch po premenení. Na druhej strane sa tu vytvára zmätené stotožňovanie všeobecného kňazstva veriacich a hierarchického sviatostného kňazstva.
Ďalší aspekt argentínskeho preláta vhodne upozorňuje, že dokonca aj tam, kde je prijímanie na ruku zavedené, nejedná sa o voľbu, ktorú by viac odporučila cirkev. V skutočnosti postoj Svätej stolice k spôsobu prijímania nemôže byť ľahostajný. Aj v tých miestach, kde bol akceptovaný indultom, zostáva prijímanie do úst jediným autorizovaným zákonom cirkvi, ktorý je jasne odporúčaný, zatiaľ čo každý iný spôsob je len tolerovaný (a ako to definuje Laise, je to v skutočnosti prejav najťažšej neposlušnosti voči pápežskej autorite v poslednej dobe). Je nutné sprevádzať ho radom opatrení, najmä pokiaľ ide o čistotu rúk, starostlivosť venovanú každej čiastočke a používanie patény, (ktoré sa v praxi málo dodržiavajú).
Podľa encykliky Memoriale Domini spôsob podávania do úst, ktorý viac ako tisíc rokov nahrádza prijímanie na ruku, si vyžaduje aj náležitú prípravu, aby prijatie Tela Pána bolo čo najplodnejšie, aby bolo praktizované dôstojným spôsobom a eliminovalo sa nebezpečenstvo profanácie posvätných eucharistických spôsobov, pretože upozorňuje na starostlivosť, akú cirkev vždy odporúčala pre zaobchádzanie s posvätenými hostiami (u prijímanie na ruku je potrebný skôr zázrak, aby nedochádzalo k pádu hostií a úlomkov na dlažbu a nezachytili sa úlomky na koži).
V encyklike Mysterium Fidei uvádza Pavol VI. Origenovo svedectvo, že veriaci pokladali za hriech, (a to oprávnene, dodáva pápež), keď pri všetkej starostlivosti a pozornosti spadol úlomok na dlažbu. Vyjadrenie Otcov k zmene spôsobu prijímania na konci prvého tisícročia a argumenty Pavla VI. proti návratu k archaickému spôsobu sú prejavom reálnej podstatnej a trvalej úcty a poklone, akú je potrebné venovať aj najmenšej premenenej čiastočke.
Výroky Otcov, zmena spôsobu prijímania na konci prvého tisícročia a argumenty Pavla VI. popierajúce, že ide o návrat k archaickému spôsobu, dokumentujú jednoznačnú vieru Cirkvi v reálnu prítomnosť, podstatnú a trvalú, a to aj v tých najmenších čiastočkách, ktoré vyžadujú náležitú pozornosť a úplnú úctu.
dokončenie
Preklad A. Č.
alianciazanedelu.sk/archiv/6834
Prijímanie na ruku ako útok protestantov na katolícku vieru a kňazstvo. Spisy niektorých Otcov, podobne ako Ružový kódex z V. storočia dokazujú, že Ježiš podával prijímanie do úst
Zvyk prijímať „na ruku“, ktorý bol v období patristiky neutrálny, získal u protestantských reformátorov jasný doktrinálny charakter.
Podľa Martina Buceryho, propagátora anglikánskej reformy, podávanie do úst stavia na dvoch poverách: na „falošnej úcte“, aká sa venuje tejto Sviatosti, a „perverznej povere“, že ruky ordinovaných kňazov sú viac sväté než laikov. Od tohto momentu gesto prijímať na ruku získalo výraznú úlohu v polemickom protestantskom napádaní reálnej prítomnosti a katolíckeho kňazstva.
Podľa dokumentov prevzatých z knihy La Riforma liturgica 1948-1975 mons. Annibale Buniniho, ktorý bol nielen svedkom, ale hlavným protagonistom týchto reforiem, tento postup smeroval k tomu, aby sa predišlo možným nezhodám. Autorita tak nebude napadnutá v otváraní dodržiavania zákazu prijímať na ruku, ten však neskôr s ťažkosťami obstojí v praxi. Lebo keď sú k dispozícii dve možné riešenia, dá sa predpokladať, že nastúpi silná reakcia a v niektorých oblastiach sa skôr uplatní neposlušnosť než zavádzanie nového stavu. Je tu zrejmý reštriktívny zámer zákonodarcu dokumentu, Memoriale Domini, ktorý počíta s efektom, že ústupky najlepšie podporí žiaduce rozšírenie novoty.
Toto zákonodarstvo nikdy nebolo modifikované, a bez toho, aby sa prijímanie na ruku propagovalo, početné žiadosti biskupských konferencií prichádzali aj z miest, kde nebolo konfliktov, a tak sa vytvárali podmienky pre šírenie indultov. Príliš ľahké povolenia zo strany dikastériá a predchádzajúce mlčanie k neposlušnosti bolo v skutočnosti jediným motívom k žiadostiam o udeľovanie indultu, ktorý sa nakoniec takmer všeobecne rozšíril.
Druhým bodom v štúdii mons. Laiseho, ktorý si zaslúži pozornosť, je konštatovanie, že nová prax sa zrazu stala znovuobjavením „starej tradície“, a údajného návratu k počiatkom Cirkvi a Otcom, ako to často počujeme.
V skutočnosti, ako to tlmočí mons. Laise, evanjelium a spisy niektorých Otcov, podobne ako Ružový kódex z V. storočia dokazujú, že Ježiš podával prijímanie do úst.
V Inštrukcii Memoriale Domini je jasne povedané, že aj keď v prvotnom kresťanstve sa prijímanie podávalo normálne na ruku, »postupom času sa prehlbovalo poznanie eucharistického tajomstva, takže v zmysle úcty a pokory bolo žiaduce zavádzať prax, ktorá podávala posvätné spôsoby na jazyk«.
A tak v určitom momente jeden spôsob nahradil druhý, a ten prvý bol nielen opustený, ale dokonca výslovne zakázaný.
Z kontextu je jasne vidieť, že Pavol VI. v zmene praxe urobil krok od nedokonalej praxe k praxi dokonalejšej. Pritom v starých textoch nenachádzame žiadnu zmienku, že by Otcovia Cirkvi objavili nejaký pokrok v tom, že sa podávalo na ruku, a rovnako tak nikde nenachádzame žiadnu zmienku, že by táto prax bola vychvaľovaná, ale jednoducho je konštatovaný tento spôsob prijímania.
Ale ako hovorí Mons. Laise v opakovanom varovaní pred nebezpečenstvami, ktoré sú s tým spojené, Otcovia si jasne uvedomujú nedostatky takejto praxe prijímania.
Preto autor si dovoľuje tvrdiť, že prijímanie na ruku sa u Otcov síce praktizovalo, ale svätci túžili po zavedení spôsobu (prijímania) do úst. Po niekoľkých storočiach prijímanie na ruku, ktoré bolo v patristickom období „neutrálne“, použili protestantskí reformátori ako jasný dôkaz priority praxe pred náukou. Napr. Martin Bucer, propagátor anglikánskej reformy, tvrdí, že podávanie do úst stavia na dvoch poverách: na „falošnej úcte“, aká sa venuje tejto Sviatosti, a na „perverznej povere“, že ruky ordinovaných kňazov sú viac sväté ako ruky laikov. Od tohto momentu gesto prijímať na ruku je prejavom protikladné náuky a v týchto dvoch základných výrazných bodoch sa odlišuje protestantská pozícia od katolíckej a rozdielne poňatie reálnej prítomnosti i kňazstva.
Preto keď v druhej polovici XX. storočia začalo prenikať prijímania na ruku do katolíckeho priestoru, nepokladalo sa to za púhy návrat k primitívnej praxi. Je to súčasť protestantských útokov.
Nie je to vôbec náhoda, že miesta, kde bol zavedený a zneužívaný spôsob na ruku, boli prvými miestami, kde sa rozšíril „Nový katechizmus“ známy ako Holandský, v ktorom musela cirkev vykonať početné úpravy (15 podstatných a 45 menších), aby odstránila ťažké vieroučné bludy. V tomto texte, objednanom holandským episkopátom a prezentovanom ako „kolektívny pastiersky list“, sa vyslovuje pochybnosť o reálnej prítomnosti Krista v Eucharistii, uvádza sa neprípustné vysvetlenie transsubstanciácie a popiera sa akákoľvek forma reálnej prítomnosti v čiastočkách a úlomkoch po premenení. Na druhej strane sa tu vytvára zmätené stotožňovanie všeobecného kňazstva veriacich a hierarchického sviatostného kňazstva.
Ďalší aspekt argentínskeho preláta vhodne upozorňuje, že dokonca aj tam, kde je prijímanie na ruku zavedené, nejedná sa o voľbu, ktorú by viac odporučila cirkev. V skutočnosti postoj Svätej stolice k spôsobu prijímania nemôže byť ľahostajný. Aj v tých miestach, kde bol akceptovaný indultom, zostáva prijímanie do úst jediným autorizovaným zákonom cirkvi, ktorý je jasne odporúčaný, zatiaľ čo každý iný spôsob je len tolerovaný (a ako to definuje Laise, je to v skutočnosti prejav najťažšej neposlušnosti voči pápežskej autorite v poslednej dobe). Je nutné sprevádzať ho radom opatrení, najmä pokiaľ ide o čistotu rúk, starostlivosť venovanú každej čiastočke a používanie patény, (ktoré sa v praxi málo dodržiavajú).
Podľa encykliky Memoriale Domini spôsob podávania do úst, ktorý viac ako tisíc rokov nahrádza prijímanie na ruku, si vyžaduje aj náležitú prípravu, aby prijatie Tela Pána bolo čo najplodnejšie, aby bolo praktizované dôstojným spôsobom a eliminovalo sa nebezpečenstvo profanácie posvätných eucharistických spôsobov, pretože upozorňuje na starostlivosť, akú cirkev vždy odporúčala pre zaobchádzanie s posvätenými hostiami (u prijímanie na ruku je potrebný skôr zázrak, aby nedochádzalo k pádu hostií a úlomkov na dlažbu a nezachytili sa úlomky na koži).
V encyklike Mysterium Fidei uvádza Pavol VI. Origenovo svedectvo, že veriaci pokladali za hriech, (a to oprávnene, dodáva pápež), keď pri všetkej starostlivosti a pozornosti spadol úlomok na dlažbu. Vyjadrenie Otcov k zmene spôsobu prijímania na konci prvého tisícročia a argumenty Pavla VI. proti návratu k archaickému spôsobu sú prejavom reálnej podstatnej a trvalej úcty a poklone, akú je potrebné venovať aj najmenšej premenenej čiastočke.
Výroky Otcov, zmena spôsobu prijímania na konci prvého tisícročia a argumenty Pavla VI. popierajúce, že ide o návrat k archaickému spôsobu, dokumentujú jednoznačnú vieru Cirkvi v reálnu prítomnosť, podstatnú a trvalú, a to aj v tých najmenších čiastočkách, ktoré vyžadujú náležitú pozornosť a úplnú úctu.
dokončenie
Preklad A. Č.
alianciazanedelu.sk/archiv/6834
Nikdo nedává nikomu právu urážet Pána Ježíše, je to strašné, v kostelích je místo svěcené vody dezinfekce jako výraz strachu ze smrti a nedůvěry v Boha. Na prvním místě má být poslušnost vůči Bohu a nějaká pitomá hygiena.
apredsasatoci
- Nahlásiť
Zmeniť komentár
Vymazať komentár
Pán Ježiš povedal: Nechajte nech skodna škodí, špina špini o nich je už postarané.
správy z bojiska
Staršie články,bohužiaľ stále aktuálne.
EÚ,OSN...a ostané inštitúcie mlčia.
www.lifenews.sk/content/irackí-kresťani…
www.hlavnespravy.sk/…/637331
Irackí kresťania pod ISIS: nútení pľuť na kríž a konvertovať na Islam
christiantoday.com/…/101505.htm
"Urob to alebo zomri!"
Toto bol príkaz, ktorému, ako sa Irackí kresťania vyjadrili, neustále čelili zo strany militantov Islamského …Viac
správy z bojiska
Staršie články,bohužiaľ stále aktuálne.
EÚ,OSN...a ostané inštitúcie mlčia.
www.lifenews.sk/content/irackí-kresťani…
www.hlavnespravy.sk/…/637331
Irackí kresťania pod ISIS: nútení pľuť na kríž a konvertovať na Islam
christiantoday.com/…/101505.htm
"Urob to alebo zomri!"
Toto bol príkaz, ktorému, ako sa Irackí kresťania vyjadrili, neustále čelili zo strany militantov Islamského štátu (ISIS) počas dvoch rokov, kedy boli pod nadvládou ISIS.
Militanti ISIS sa prehnali Ninevskou pláňou v severnom Iraku v auguste 2014 a povedali kresťanským obyvateľom, aby si vybrali jednu zo štyroch možností-konvertovať na Islam, zaplatiť daň, odísť, alebo zomrieť.
Okolo 120-tisíc z nich si vybralo možnosť úteku. Ale tí, ktorí nedostali možnosť odísť čelili jednej zo zvyšných troch možností.
Nadväzujúc na oslobodenie ich mesta Irackou armádou, zvyšní kresťanskí obyvatelia odhalili rôzne spôsoby, ktorými boli brutálne mučení a ohrození militantami ISIS, a ponižujúce či degradujúce činy, ku ktorým boli prinútení, hlási agentúra Agence France Presse (AFP).
Zarifa Bakoos Daddo (v strede), 77, rozpráva počas rozhovoru s agentúrou Reuters v meste Arbil, Irak, 30. októbra 2016.
Zarifa Bakoos Daddo, 77, je jednou z kresťanských preživších. Zarifa si spomenula, že kedysi ona a jej starší priateľ žijúci s ňou boli vo svojom dome v Karakoši keď k ním prišiel mladý militant ISIS a povedal im, aby konvertovali na Islam.
"Povedala som mu že my máme svoju vieru a oni zase tú ich," povedala.
Jej odpoveď zjavne naštvala džihádistu, ktorý jej potom prikázal opľuť obrázok s Pannou Máriou a kríž. "Odmietla som, ale on ma prinútil. Po celý ten čas som v mojom srdci hovorila Bohu že nič z tohto som nechcela," povedala Zarifa.
Militant sa potom pokúsil spáliť obraz Ježišovej matky-ale jeho zapaľovač nevydal ani iskru. "Vedela som že ma Boh počul pretože on sa pokúsil spáliť ten obraz no jeho zapaľovač nefungoval," povedala Zarifa, rozosmejúc členov svojej rodiny u nich doma v oslobodenom meste Arbil.
V ďalšom incidente povedala, že jeden z bojovníkov ISIS prišiel do ich domu požadujúc peniaze a zlato. "Strčil mi pušku medzi rebrá a povedal 'Musíš nám to dať'," povedala.
Zarifa mu odovzdala 300 amerických dolárov, ktoré jej ostali, zatiaľ čo jej priateľ jej dal 15-karátové zlato.
Niekoľko dní potom, čo Iracké jednotky oslobodili Karakoš koncom minulého mesiaca si ona a jej priateľ konečne zhlboka vydýchli.
"Po celý ten čas som sa modlila za mojich ľudí, za mesto, a taktiež za tých členov Daeš - nech im Boh otvorí ich srdcia," povedala.
Konečne opäť spolu so svojou rodinou Zarifa hovorí, že radosť, ktorú práve cíti už vymazala jej utrpenie.
Ismail Matti, 16, je taktiež ďalší z preživších, ktorý má pre vás úchvatný príbeh na prerozprávanie. Povedal, že keď džihádisti ISIS dorazili do jeho rodného mesta Bartally, východne od Mosulu, on a jeho chorá matka boli hodení do väznice presne ako aj ostatní obyvatelia, ktorí sa pokúsili utiecť.
"V cele vedľa tej našej boli natlačení Šíti. Vybrali jedného z nich, strelili ho do hlavy a pritiahli jeho telo priamo pred nás," povedal.
"Mojej mame povedali, že to isté sa stane aj mne ak odmietneme konvertovať," spomína Ismail.
Potom im bolo dovolené vrátiť sa späť do dediny v Bartalle, kde všetci ich "susedia boli Daeš," používajúc arabský akronym pre ISIS. "Mohli prísť skontrolovať, či dodržiavam Šaríu (Islamský zákon)".
"Keď zistili, že som sa nebol pomodliť v mešite, bol som zbičovaný," povedal Ismail.
www.hlavnespravy.sk/…/637331
Bojovníci Islamského štátu ukrižovali dve deti
Mayadin/Mosul 25. júna 2015 (HSP/kath.netidea/Foto:TASR/AP-Manish Swarup)
Špionážna sieť amerických tajných služieb CIA sa v kruhoch Islamského štátu rozrastá. Do „džihádu“ vycestuje z Nemecka až 700 islamistov
Aj počas moslimského pôstneho mesiaca Ramadán (18. júna-16.júla) pokračujú krutosti teroristickej organizácie „Islamský štát“ (IS) neobmedzene ďalej. Podľa informácií „Sýrskeho pozorovacieho centra pre ľudské práva“ (SOHR) vo Veľkej Británii islamisti ukrižovali vo východosýrskom mestečku Mayadin dve deti. Údajne nedodržiavali predpisy počas pôstneho mesiaca Ramadán. „Očividne ich prichytili pre jedle“, potvrdil zakladateľ SOHR Rami Abel Rahman. Počas Ramadánu moslimovia nesmú jesť ani piť od východu až do západu Slnka.
IS v minulosti stále znova tiež zneužíval postihnuté deti ako samovražedných atentátnikov. Začiatkom júna uverejnila IS video, na ktorom bolo vidno deti, ktoré bojovníci IS cvičili pre „džihád – svätú vojnu“.
IS utopila zajatcov
Na ďalšom videu vidno piatich mužov v železnej klietke, ktorých islamisti topia na kúpalisku v Mosule. IS ich obvinila zo špionáže pre USA. Ďalším zajatcom priviazali teroristi na krk kábel k výbušnine, ktorú odpálili a tak im odťali hlavu.
V máji špeciálne komando americkej armády usmrtilo islamského vodcu Abu Sayyafa, ako aj 11 ďalších teroristov na východe Sýrie. Podľa pozorovateľov akcia ukazuje, že špionážna sieť amerických tajných služieb CIA v kruhoch IS sa rozrastá.
Minister vnútra varuje pred islamistami v Nemecku
Nemecký minister vnútra Thomas de Maizière (CDU) varoval pred rastúcou radikalizáciou islamistov v Nemecku.
„Počet tých čo vycestujú do džihádu vzrástol na cirka 700. Taký veľký počet sme doteraz ešte nikdy nezaznamenali. Takýchto radikalizovaných ohrozovateľov bezpečnosti v Nemecku je v súčasnosti až 330,“ povedal minister pre noviny „Rheinische Post“ (Düsseldorf).
Pritom ide o osoby, od ktorých štátne orgány očakávajú, že spáchajú „politicky motivované trestné činy rozsiahleho významu“. V súčasnosti prebieha 500 procesov vyšetrovania 800 obvinených z islamistického prostredia. Štátne orgány sa usilujú bojachtivým extrémistom zabrániť vo vycestovaní, ako dodal minister
Staršie články,bohužiaľ stále aktuálne.
EÚ,OSN...a ostané inštitúcie mlčia.
www.lifenews.sk/content/irackí-kresťani…
www.hlavnespravy.sk/…/637331
Irackí kresťania pod ISIS: nútení pľuť na kríž a konvertovať na Islam
christiantoday.com/…/101505.htm
"Urob to alebo zomri!"
Toto bol príkaz, ktorému, ako sa Irackí kresťania vyjadrili, neustále čelili zo strany militantov Islamského štátu (ISIS) počas dvoch rokov, kedy boli pod nadvládou ISIS.
Militanti ISIS sa prehnali Ninevskou pláňou v severnom Iraku v auguste 2014 a povedali kresťanským obyvateľom, aby si vybrali jednu zo štyroch možností-konvertovať na Islam, zaplatiť daň, odísť, alebo zomrieť.
Okolo 120-tisíc z nich si vybralo možnosť úteku. Ale tí, ktorí nedostali možnosť odísť čelili jednej zo zvyšných troch možností.
Nadväzujúc na oslobodenie ich mesta Irackou armádou, zvyšní kresťanskí obyvatelia odhalili rôzne spôsoby, ktorými boli brutálne mučení a ohrození militantami ISIS, a ponižujúce či degradujúce činy, ku ktorým boli prinútení, hlási agentúra Agence France Presse (AFP).
Zarifa Bakoos Daddo (v strede), 77, rozpráva počas rozhovoru s agentúrou Reuters v meste Arbil, Irak, 30. októbra 2016.
Zarifa Bakoos Daddo, 77, je jednou z kresťanských preživších. Zarifa si spomenula, že kedysi ona a jej starší priateľ žijúci s ňou boli vo svojom dome v Karakoši keď k ním prišiel mladý militant ISIS a povedal im, aby konvertovali na Islam.
"Povedala som mu že my máme svoju vieru a oni zase tú ich," povedala.
Jej odpoveď zjavne naštvala džihádistu, ktorý jej potom prikázal opľuť obrázok s Pannou Máriou a kríž. "Odmietla som, ale on ma prinútil. Po celý ten čas som v mojom srdci hovorila Bohu že nič z tohto som nechcela," povedala Zarifa.
Militant sa potom pokúsil spáliť obraz Ježišovej matky-ale jeho zapaľovač nevydal ani iskru. "Vedela som že ma Boh počul pretože on sa pokúsil spáliť ten obraz no jeho zapaľovač nefungoval," povedala Zarifa, rozosmejúc členov svojej rodiny u nich doma v oslobodenom meste Arbil.
V ďalšom incidente povedala, že jeden z bojovníkov ISIS prišiel do ich domu požadujúc peniaze a zlato. "Strčil mi pušku medzi rebrá a povedal 'Musíš nám to dať'," povedala.
Zarifa mu odovzdala 300 amerických dolárov, ktoré jej ostali, zatiaľ čo jej priateľ jej dal 15-karátové zlato.
Niekoľko dní potom, čo Iracké jednotky oslobodili Karakoš koncom minulého mesiaca si ona a jej priateľ konečne zhlboka vydýchli.
"Po celý ten čas som sa modlila za mojich ľudí, za mesto, a taktiež za tých členov Daeš - nech im Boh otvorí ich srdcia," povedala.
Konečne opäť spolu so svojou rodinou Zarifa hovorí, že radosť, ktorú práve cíti už vymazala jej utrpenie.
Ismail Matti, 16, je taktiež ďalší z preživších, ktorý má pre vás úchvatný príbeh na prerozprávanie. Povedal, že keď džihádisti ISIS dorazili do jeho rodného mesta Bartally, východne od Mosulu, on a jeho chorá matka boli hodení do väznice presne ako aj ostatní obyvatelia, ktorí sa pokúsili utiecť.
"V cele vedľa tej našej boli natlačení Šíti. Vybrali jedného z nich, strelili ho do hlavy a pritiahli jeho telo priamo pred nás," povedal.
"Mojej mame povedali, že to isté sa stane aj mne ak odmietneme konvertovať," spomína Ismail.
Potom im bolo dovolené vrátiť sa späť do dediny v Bartalle, kde všetci ich "susedia boli Daeš," používajúc arabský akronym pre ISIS. "Mohli prísť skontrolovať, či dodržiavam Šaríu (Islamský zákon)".
"Keď zistili, že som sa nebol pomodliť v mešite, bol som zbičovaný," povedal Ismail.
www.hlavnespravy.sk/…/637331
Bojovníci Islamského štátu ukrižovali dve deti
Mayadin/Mosul 25. júna 2015 (HSP/kath.netidea/Foto:TASR/AP-Manish Swarup)
Špionážna sieť amerických tajných služieb CIA sa v kruhoch Islamského štátu rozrastá. Do „džihádu“ vycestuje z Nemecka až 700 islamistov
Aj počas moslimského pôstneho mesiaca Ramadán (18. júna-16.júla) pokračujú krutosti teroristickej organizácie „Islamský štát“ (IS) neobmedzene ďalej. Podľa informácií „Sýrskeho pozorovacieho centra pre ľudské práva“ (SOHR) vo Veľkej Británii islamisti ukrižovali vo východosýrskom mestečku Mayadin dve deti. Údajne nedodržiavali predpisy počas pôstneho mesiaca Ramadán. „Očividne ich prichytili pre jedle“, potvrdil zakladateľ SOHR Rami Abel Rahman. Počas Ramadánu moslimovia nesmú jesť ani piť od východu až do západu Slnka.
IS v minulosti stále znova tiež zneužíval postihnuté deti ako samovražedných atentátnikov. Začiatkom júna uverejnila IS video, na ktorom bolo vidno deti, ktoré bojovníci IS cvičili pre „džihád – svätú vojnu“.
IS utopila zajatcov
Na ďalšom videu vidno piatich mužov v železnej klietke, ktorých islamisti topia na kúpalisku v Mosule. IS ich obvinila zo špionáže pre USA. Ďalším zajatcom priviazali teroristi na krk kábel k výbušnine, ktorú odpálili a tak im odťali hlavu.
V máji špeciálne komando americkej armády usmrtilo islamského vodcu Abu Sayyafa, ako aj 11 ďalších teroristov na východe Sýrie. Podľa pozorovateľov akcia ukazuje, že špionážna sieť amerických tajných služieb CIA v kruhoch IS sa rozrastá.
Minister vnútra varuje pred islamistami v Nemecku
Nemecký minister vnútra Thomas de Maizière (CDU) varoval pred rastúcou radikalizáciou islamistov v Nemecku.
„Počet tých čo vycestujú do džihádu vzrástol na cirka 700. Taký veľký počet sme doteraz ešte nikdy nezaznamenali. Takýchto radikalizovaných ohrozovateľov bezpečnosti v Nemecku je v súčasnosti až 330,“ povedal minister pre noviny „Rheinische Post“ (Düsseldorf).
Pritom ide o osoby, od ktorých štátne orgány očakávajú, že spáchajú „politicky motivované trestné činy rozsiahleho významu“. V súčasnosti prebieha 500 procesov vyšetrovania 800 obvinených z islamistického prostredia. Štátne orgány sa usilujú bojachtivým extrémistom zabrániť vo vycestovaní, ako dodal minister
apredsasatoci
- Nahlásiť
Zmeniť komentár
Vymazať komentár
Ak máš vieru katolík nemáš sa čoho báť, či? Vieru k Trojjedinemu Bohu, nie pacamame.
Tak sa konečne prestaň vyhovárať na protestantov....
Na rkc boli neustále utoky a držala sa 2000 rokov.
Tak sa konečne prestaň vyhovárať na protestantov....
Na rkc boli neustále utoky a držala sa 2000 rokov.
apredsasatoci
- Nahlásiť
Zmeniť komentár
Vymazať komentár
Nie nechodím do mešity!
Nie nechodím do Ríma, kde je v kostole pacamama., tvoja maminka.
Nie nechodím do Ríma, kde je v kostole pacamama., tvoja maminka.
Marxistickým aktivistom nejde o boj proti rasizmu.
Ide im o viac.
Preto boj proti BOHU a kresťanstvu skrývajú.
www.euportal.cz/Articles/42944-horici-ko…
Hořící kostely, zničené sochy: Útoky ze všech stran. Černý rasismus káže zničení "bílého" náboženství. Zbabělý klérus mlčí. I Francie v plamenech. Erdogan se chechtá. Budeme jen trpět a nebránit se?
MARGARET C. GALITZIN si všímá útoků na …Viac
Marxistickým aktivistom nejde o boj proti rasizmu.
Ide im o viac.
Preto boj proti BOHU a kresťanstvu skrývajú.
www.euportal.cz/Articles/42944-horici-ko…
Hořící kostely, zničené sochy: Útoky ze všech stran. Černý rasismus káže zničení "bílého" náboženství. Zbabělý klérus mlčí. I Francie v plamenech. Erdogan se chechtá. Budeme jen trpět a nebránit se?
MARGARET C. GALITZIN si všímá útoků na sakrální objekty při současném rasistickém běsnění Antify a BLM v Americe jako zvnějšnění celosvětového tažení proti křesťanství všemi prostředky a ideologiemi, které jsou zrovna po ruce
Během července 2020 (zvláště o víkendu 10. a 11. července) se staly v USA cílem vandalů katolické kostely a náboženské sochy. Musíte však opravdu usilovně pátrat, abyste o tom objevili nějaké zprávy v médiích. A když je najdete, zjistíte, že původci tohoto ničení a zohavování byli - jak jinak - teroristé z Antify a hnutí Black Lives Matter (BLM).
Podvolení jako vždy
Kdyby někdo veřejně podpálil budovu hnutí Black Lives Matter nebo popsal urážkami zeď židovské synagogy nebo hanobil korán na veřejném náměstí, v médiích by se strhla bouře.
Jak by odpověděli vůdci BLM, židovští rabíni nebo muslimští radikálové? Nepochybně dost důrazně a žádali by omluvy, náhrady atd. Byly by svolány tiskové konference, celý svět by uslyšel jejich křik rozhořčení.
Čekání ve frontě před sídlem místní vlády v Minnesotě na to, až bude možné si šlápnout na hlavu Kryštofa Kolumba
Jak na tyto strašlivé urážky svaté Církve a zvláště Panny Marie reagovaly katolické autority? Vidíme odlišný obrázek. Vydaly prohlášení o odpuštění, poselství míru, předvedly velké „nastavení druhé tváře“. Ano, je pravda, že nás Evangelium učí nastavit druhou tvář při osobních urážkách. Nikoliv však při veřejných urážkách naší svaté Víry. A toto jsou veřejné urážky Blahoslavené Panny Marie, zločiny, které vyžadují zasloužený trest, omluvu a nápravu, aby se už znovu nestaly.
Pochopitelně by bylo vhodné, aby papež – který nepřejde jediné utonutí imigranta ve Středozemním moři bez slov lítosti – vystoupil s veřejným prohlášením a napravil ohavné urážky vůči Královně nebeské. Od Františka ani biskupů však nepřichází ani slovo.
Namísto toho jsou činěny pokusy tyto zločiny zamlčet a dokonce i odvést pozornost od protikatolických nálad v chaosu vyvolaného BLM a Antifou.
Vzpomeňte, že aktivista BLM Shaun King nedávno veřejně vyzval, aby byla zničena všechna zpodobnění „bílého evropského“ Ježíše, protože představují „bělošskou nadřazenost“ a „rasistickou propagandu“. Pak vyzýval, aby se skoncovalo se „všemi malbami a vitrážemi bílého Ježíše a jeho evropské matky a jejich bílých přátel“.
Jeden katolický fejetonista to komentoval tak, že poslední požáry kostelů a ničení soch jsou vinou Shauna Kinga. Není tomu tak. Jestliže katoličtí biskupové a kněží nereagují s rozhořčením, není to otevřenou výzvou pro ďáblem inspirované výtržníky, aby ve žhářských útocích, ničení a ohavných činech pokračovali?
Podpálená socha Panny Marie
Před farností sv. Petra v Dorchesteru na předměstí Bostonu byla 11. července 2020 podpálena socha Blahoslavené Panny Marie. Zapáleny byly plastové květiny v jejich rukách, což způsobilo ožehnutí tváře a horní části těla Naší Paní.
Socha sem byla umístěna před více než 75 lety k poctě vojáků z druhé světové války
Reakce? Mluvčí bostonské policie, seržant John Boyle, řekl, že jednotka na ochranu občanských práv „se chystá vyšetřit, zda jde u tohoto zločinu o nějakou předpojatost nebo ne“. Pro tento protikatolický zločin "kupodivu" ani nepoužil módního termínu „zločin z nenávisti“.
Zástupci organizace Catholic Action League reagovali následovně: „Jsme potěšeni, že tento incident berete vážně.“
„Nebojte se,“ řekl kněz farnosti P. John Curran směrem ke stále ještě neznámému pachateli tohoto zločinu, „Maria se na vás dívá z nebe a říká: Miluji tě.“
Ustrašený mluvčí bostonské arcidiecéze v prohlášení vydaném po incidentu v Dorchesteru řekl: „Mám důvěru v prosazení práva a vyšetření této věci. Nebudu se dohadovat o důvodech, které stojí za tímto vandalským činem, a vyzývám všechny, aby počkali, dokud nebudeme vědět víc.“
"Poprava" sochy Panny Marie
U kostela svatého Štěpána v Chattanooga v Tennessee byla atakována a o hlavu připravena socha Blahoslavené Panny Marie. V sobotu 11. července šel kněz P. Manuel Perez po pozemku u kostela a připravoval se na mši, když si všiml, že stopadesáticentimetrová socha je svržena z podstavce. Při bližším ohledání zjistil, že socha byla připravena o hlavu.
Venkovní socha Blahoslavené Panny Marie ve farnosti sv. Štěpána v Chattanooga byla připravena o hlavu
Reakce? Sekulární média byla ohledně "popravy" této posvátné sochy jako obvykle rezervovaná: Policie vyšetřuje, zda by to mohlo být „případně vnímáno jako zločin z nenávisti“.
Typická katolická zpráva v médiích: „Nevíme, zda to bylo cílené znesvěcení posvátné sochy a naší katolické víry, nebo zda šlo o nějaký druh pomýleného žertu. Bolí nás to.“
Z biskupské kanceláře v Knoxville přišla výzva, abychom žili dle příkladu sv. Matouše a s ostatními jednali tak, jak bychom chtěli, aby druzí jednali s námi. „Pokaždé, když se něco takového stane,“ komentovala to, „ je to zneklidňující a znepokojivé.“
Znepokojivé a zneklidňující? Případně“ zločin z nenávisti? Takovéto mdlé reakce jsou ostudou a ukazují nezájem o čest a slávu Naší Paní.
Útok před katolickou školou
Socha Panny Marie stála u vchodu do katolické školy pro chlapce a semináře v Queensu v New Yorku více než 100 let.
Nad ránem 10. července vandal přes sochu Panny Marie nastříkal sprejem nápis „MODLA“ Policie čin kvalifikovala jako „vandalismus“.
P. James Kuroly, rektor školy, samozřejmě nežádal, aby byla přijata jakákoliv opatření, ačkoliv připustil, že „tato tragédie nás hluboce rmoutí“.
Zapálit kostel je „úžasný čin“
Tato satansky vyhlížející tvář, která na nás vzdorovitě zírá, je Steven Anthony Shields (24 let), který v sobotu ráno 11. července najel autem do předních dveří katolického kostela Královny míru v Ocale na Floridě.
Podle kanceláře šerifa okresu Marion po nárazu vyšel z auta, rozlil benzín ve vstupní části kostela a zapálil ho, přičemž uvnitř byli farníci. Následně se vrátil do auta.
Zástupce šerifa, Josue Gonzalez, auto zpozoroval, pronásledoval a podařilo se mu provést manévr, aby jej zastavil a Shieldse zatkl. Shields se smál a policii se přiznal, že udělal něco „úžasného“ a že má „poslání“.
Otázkou, která nikdy nepadla, je, kdo stojí za tímto „posláním“. Nikdo se neodvažuje naznačit, že je to satan, nicméně alespoň církevní autority by si takovou otázku položit měly.
Oheň pohltil misii San Gabriel
Téhož víkendu v sobotu brzy ráno oheň zničil střechu a většinu interiéru kostela historické misie San Gabriel v Kalifornii, která právě procházela renovací u příležitosti oslav 250. výročí. Misii San Gabriel založil v roce 1771 P. Junípero Serra.
Neporušený zůstal v kostele misie San Gabriel jen oltář
Federální i místní oficiální představitelé stále vyšetřují příčinu požáru v misii San Gabriel a zdráhavě připouštějí „možnost, že požár byl žhářským útokem“. Protože protestující povalili a poničili další čtyři Serrovy sochy v San Francisku, Los Angeles a v Sacramentu, a obvinili jej z rasismu a propagace španělského imperialismu, zdá se, že prvním podezřením je, že to byl další zpustlý akt BLM.
Den po požáru sloužil arcibiskup z Los Angeles Jose Gomez mši v misii a všem přál pokoj, naději a dobrou vůli. Odmítl uznat, že by požár mohl být aktem protestu proti P. Serrovi nebo katolické Církvi.
Pochopení pro zločince a násilníky a žádné pobouření pro čest Boží. To se stává součástí nových pokoncilních dějin – církev, kterou lze jen stěží nazvat katolickou, vlastně sympatizuje s BLM a Antifou.
Precedens a žádná reakce
16. června 2020 vypukn ohromný požár v katolickém kostele sv. Pia X. v Queensu v New Yorku, po kterém z něj zůstala jen ohořelá kostra. Navzdory výtržnostem a nepokojům v okolí to biskup Nicholas DiMarzio odbyl jako možný problém elektroinstalace.
Zleva doprava, kostel sv. Pia X. v plamenech, jen několik fotek menších škod, které vydaly autority této baziliky, aby zlehčily výtržnosti; graffiti na katedrále sv. Patrika
V Minneapolisu výtržníci 28. května vypálili interiér katolické Baziliky sv. Panny Marie, jeden z nejstarších kostelů svého druhu v Americe. Škoda byla podle církevních autorit, které ji bagatelizovaly, jen minimální. Zároveň žádaly o „modlitby za pokoj a uzdravení“ a přenášely bohoslužbu se „svatodušní večerní modlitbou za spravedlnost a mír“.
V sobotu 31. května v noci výtržníci z BLM vandalsky poničily katedrálu sv. Patrika v New Yorku, jeden z nejznámějších kostelů v Americe. Na zdech katedrály na 5. avenue zanechaly čmáranice se sprostými vzkazy, hesly proti policii a nápisem „BLM“.
Média tento útok ignorovala. Církevní autority se proti tomuto ohavnému činu neozvaly.
Zdroj.
Evropské chrámy v plamenech
A tak již přidejme jen zprávu z dnešního rána. Svědčí o tom, že satanské útoky proti všemu katolickému již opět „přeskakují“ oceán. V Evropě jsou jejich „chapadly“ především imigranti: Francouzská policie kvůli požáru gotické katedrály v Nantes znovu zatkla Rwanďana, kterého vyšetřovala už před týdnem – a propustila ho. Nyní jej konečně obvinila ze žhářství. Devětatřicetiletý imigrant, který působí u místní diecéze jako dobrovolník, se podle listu Le Monde k činu přiznal.
Kdy se dozvíme, kdo zapálil Notre Dame. Nejspíš nikdy. Proč – je zjevné.
Čtěte ZDE: Hořící katedrála: Čemu věří ty udivené tváře? Nové božstvo Evropy. Lépe chrám zdevastovat než znesvětit. Není místa pro živé ani pro mrtvé. Notre Dame není zas taková škoda. Prorocká slova Marcela Prousta
Ve Francii je zaznamenáno kolem jednoho tisíce útoků na křesťanské objekty ročně. Informace o těchto aktech není jednoduché podchytit, neboť jsou všemožně tutlány.
Každopádně například jen mezi červnem 2018 a dubnem 2019, tedy za 10 měsíců, shořelo ve Francii 11 významných kostelů a katedrál.
Notre Dame de Grace v Revelu (červen 2018)
Saint-Paul de Bas-Caraquet (červen 2018)
Saint Therese v Rennes (červenec 2018)
Kostel Villeneuve d'Amont (srpen 2018)
Saint Jean v Bruelu (říjen 2018)
Kostel svatého srdce v Angouleme (leden 2019)
Saint Jacques v Grenoblu (leden 2019)
Katedrála Saint Alain v Lavauru (únor 2019)
Saint Sulpice v Paříži (březen 2019)
Notre Dame v Paříži (duben 2019)
Notre Grace v Eyguieres (duben 2019)
Saint-Paul de Bas-Caraquet
Notre Dame v Paříži
Saint Therese v Rennes
Saint Jacques v Grenoblu
Kostel Villeneuve d'Amont
a další...
Mezitím se Erdoganovým dekretem stala z chrámu Boží Moudrosti (Hagia Sofia) v Istanbulu znovu mešita. Snaha Kemala Atatürka udělat z Turecka sekulární stát je v troskách. Osmanská říše opět zbrojí (ideologicky i materiálně) na hranicích někdejší křesťanské Evropy. Část jí už znovu dokonce okupuje (miliónové turecké výsadky v evropských městech), zatímco jí EU platí výpalné a místní duchovní i političtí vůdci se předhánějí v tom, kdo sem přivede více muslimských kolonizátorů a kdo se jim zvládne hlouběji uklonit...
Opravdu si necháme toto všechno se sklopenou hlavou líbit?
Hagia Sofia
Ide im o viac.
Preto boj proti BOHU a kresťanstvu skrývajú.
www.euportal.cz/Articles/42944-horici-ko…
Hořící kostely, zničené sochy: Útoky ze všech stran. Černý rasismus káže zničení "bílého" náboženství. Zbabělý klérus mlčí. I Francie v plamenech. Erdogan se chechtá. Budeme jen trpět a nebránit se?
MARGARET C. GALITZIN si všímá útoků na sakrální objekty při současném rasistickém běsnění Antify a BLM v Americe jako zvnějšnění celosvětového tažení proti křesťanství všemi prostředky a ideologiemi, které jsou zrovna po ruce
Během července 2020 (zvláště o víkendu 10. a 11. července) se staly v USA cílem vandalů katolické kostely a náboženské sochy. Musíte však opravdu usilovně pátrat, abyste o tom objevili nějaké zprávy v médiích. A když je najdete, zjistíte, že původci tohoto ničení a zohavování byli - jak jinak - teroristé z Antify a hnutí Black Lives Matter (BLM).
Podvolení jako vždy
Kdyby někdo veřejně podpálil budovu hnutí Black Lives Matter nebo popsal urážkami zeď židovské synagogy nebo hanobil korán na veřejném náměstí, v médiích by se strhla bouře.
Jak by odpověděli vůdci BLM, židovští rabíni nebo muslimští radikálové? Nepochybně dost důrazně a žádali by omluvy, náhrady atd. Byly by svolány tiskové konference, celý svět by uslyšel jejich křik rozhořčení.
Čekání ve frontě před sídlem místní vlády v Minnesotě na to, až bude možné si šlápnout na hlavu Kryštofa Kolumba
Jak na tyto strašlivé urážky svaté Církve a zvláště Panny Marie reagovaly katolické autority? Vidíme odlišný obrázek. Vydaly prohlášení o odpuštění, poselství míru, předvedly velké „nastavení druhé tváře“. Ano, je pravda, že nás Evangelium učí nastavit druhou tvář při osobních urážkách. Nikoliv však při veřejných urážkách naší svaté Víry. A toto jsou veřejné urážky Blahoslavené Panny Marie, zločiny, které vyžadují zasloužený trest, omluvu a nápravu, aby se už znovu nestaly.
Pochopitelně by bylo vhodné, aby papež – který nepřejde jediné utonutí imigranta ve Středozemním moři bez slov lítosti – vystoupil s veřejným prohlášením a napravil ohavné urážky vůči Královně nebeské. Od Františka ani biskupů však nepřichází ani slovo.
Namísto toho jsou činěny pokusy tyto zločiny zamlčet a dokonce i odvést pozornost od protikatolických nálad v chaosu vyvolaného BLM a Antifou.
Vzpomeňte, že aktivista BLM Shaun King nedávno veřejně vyzval, aby byla zničena všechna zpodobnění „bílého evropského“ Ježíše, protože představují „bělošskou nadřazenost“ a „rasistickou propagandu“. Pak vyzýval, aby se skoncovalo se „všemi malbami a vitrážemi bílého Ježíše a jeho evropské matky a jejich bílých přátel“.
Jeden katolický fejetonista to komentoval tak, že poslední požáry kostelů a ničení soch jsou vinou Shauna Kinga. Není tomu tak. Jestliže katoličtí biskupové a kněží nereagují s rozhořčením, není to otevřenou výzvou pro ďáblem inspirované výtržníky, aby ve žhářských útocích, ničení a ohavných činech pokračovali?
Podpálená socha Panny Marie
Před farností sv. Petra v Dorchesteru na předměstí Bostonu byla 11. července 2020 podpálena socha Blahoslavené Panny Marie. Zapáleny byly plastové květiny v jejich rukách, což způsobilo ožehnutí tváře a horní části těla Naší Paní.
Socha sem byla umístěna před více než 75 lety k poctě vojáků z druhé světové války
Reakce? Mluvčí bostonské policie, seržant John Boyle, řekl, že jednotka na ochranu občanských práv „se chystá vyšetřit, zda jde u tohoto zločinu o nějakou předpojatost nebo ne“. Pro tento protikatolický zločin "kupodivu" ani nepoužil módního termínu „zločin z nenávisti“.
Zástupci organizace Catholic Action League reagovali následovně: „Jsme potěšeni, že tento incident berete vážně.“
„Nebojte se,“ řekl kněz farnosti P. John Curran směrem ke stále ještě neznámému pachateli tohoto zločinu, „Maria se na vás dívá z nebe a říká: Miluji tě.“
Ustrašený mluvčí bostonské arcidiecéze v prohlášení vydaném po incidentu v Dorchesteru řekl: „Mám důvěru v prosazení práva a vyšetření této věci. Nebudu se dohadovat o důvodech, které stojí za tímto vandalským činem, a vyzývám všechny, aby počkali, dokud nebudeme vědět víc.“
"Poprava" sochy Panny Marie
U kostela svatého Štěpána v Chattanooga v Tennessee byla atakována a o hlavu připravena socha Blahoslavené Panny Marie. V sobotu 11. července šel kněz P. Manuel Perez po pozemku u kostela a připravoval se na mši, když si všiml, že stopadesáticentimetrová socha je svržena z podstavce. Při bližším ohledání zjistil, že socha byla připravena o hlavu.
Venkovní socha Blahoslavené Panny Marie ve farnosti sv. Štěpána v Chattanooga byla připravena o hlavu
Reakce? Sekulární média byla ohledně "popravy" této posvátné sochy jako obvykle rezervovaná: Policie vyšetřuje, zda by to mohlo být „případně vnímáno jako zločin z nenávisti“.
Typická katolická zpráva v médiích: „Nevíme, zda to bylo cílené znesvěcení posvátné sochy a naší katolické víry, nebo zda šlo o nějaký druh pomýleného žertu. Bolí nás to.“
Z biskupské kanceláře v Knoxville přišla výzva, abychom žili dle příkladu sv. Matouše a s ostatními jednali tak, jak bychom chtěli, aby druzí jednali s námi. „Pokaždé, když se něco takového stane,“ komentovala to, „ je to zneklidňující a znepokojivé.“
Znepokojivé a zneklidňující? Případně“ zločin z nenávisti? Takovéto mdlé reakce jsou ostudou a ukazují nezájem o čest a slávu Naší Paní.
Útok před katolickou školou
Socha Panny Marie stála u vchodu do katolické školy pro chlapce a semináře v Queensu v New Yorku více než 100 let.
Nad ránem 10. července vandal přes sochu Panny Marie nastříkal sprejem nápis „MODLA“ Policie čin kvalifikovala jako „vandalismus“.
P. James Kuroly, rektor školy, samozřejmě nežádal, aby byla přijata jakákoliv opatření, ačkoliv připustil, že „tato tragédie nás hluboce rmoutí“.
Zapálit kostel je „úžasný čin“
Tato satansky vyhlížející tvář, která na nás vzdorovitě zírá, je Steven Anthony Shields (24 let), který v sobotu ráno 11. července najel autem do předních dveří katolického kostela Královny míru v Ocale na Floridě.
Podle kanceláře šerifa okresu Marion po nárazu vyšel z auta, rozlil benzín ve vstupní části kostela a zapálil ho, přičemž uvnitř byli farníci. Následně se vrátil do auta.
Zástupce šerifa, Josue Gonzalez, auto zpozoroval, pronásledoval a podařilo se mu provést manévr, aby jej zastavil a Shieldse zatkl. Shields se smál a policii se přiznal, že udělal něco „úžasného“ a že má „poslání“.
Otázkou, která nikdy nepadla, je, kdo stojí za tímto „posláním“. Nikdo se neodvažuje naznačit, že je to satan, nicméně alespoň církevní autority by si takovou otázku položit měly.
Oheň pohltil misii San Gabriel
Téhož víkendu v sobotu brzy ráno oheň zničil střechu a většinu interiéru kostela historické misie San Gabriel v Kalifornii, která právě procházela renovací u příležitosti oslav 250. výročí. Misii San Gabriel založil v roce 1771 P. Junípero Serra.
Neporušený zůstal v kostele misie San Gabriel jen oltář
Federální i místní oficiální představitelé stále vyšetřují příčinu požáru v misii San Gabriel a zdráhavě připouštějí „možnost, že požár byl žhářským útokem“. Protože protestující povalili a poničili další čtyři Serrovy sochy v San Francisku, Los Angeles a v Sacramentu, a obvinili jej z rasismu a propagace španělského imperialismu, zdá se, že prvním podezřením je, že to byl další zpustlý akt BLM.
Den po požáru sloužil arcibiskup z Los Angeles Jose Gomez mši v misii a všem přál pokoj, naději a dobrou vůli. Odmítl uznat, že by požár mohl být aktem protestu proti P. Serrovi nebo katolické Církvi.
Pochopení pro zločince a násilníky a žádné pobouření pro čest Boží. To se stává součástí nových pokoncilních dějin – církev, kterou lze jen stěží nazvat katolickou, vlastně sympatizuje s BLM a Antifou.
Precedens a žádná reakce
16. června 2020 vypukn ohromný požár v katolickém kostele sv. Pia X. v Queensu v New Yorku, po kterém z něj zůstala jen ohořelá kostra. Navzdory výtržnostem a nepokojům v okolí to biskup Nicholas DiMarzio odbyl jako možný problém elektroinstalace.
Zleva doprava, kostel sv. Pia X. v plamenech, jen několik fotek menších škod, které vydaly autority této baziliky, aby zlehčily výtržnosti; graffiti na katedrále sv. Patrika
V Minneapolisu výtržníci 28. května vypálili interiér katolické Baziliky sv. Panny Marie, jeden z nejstarších kostelů svého druhu v Americe. Škoda byla podle církevních autorit, které ji bagatelizovaly, jen minimální. Zároveň žádaly o „modlitby za pokoj a uzdravení“ a přenášely bohoslužbu se „svatodušní večerní modlitbou za spravedlnost a mír“.
V sobotu 31. května v noci výtržníci z BLM vandalsky poničily katedrálu sv. Patrika v New Yorku, jeden z nejznámějších kostelů v Americe. Na zdech katedrály na 5. avenue zanechaly čmáranice se sprostými vzkazy, hesly proti policii a nápisem „BLM“.
Média tento útok ignorovala. Církevní autority se proti tomuto ohavnému činu neozvaly.
Zdroj.
Evropské chrámy v plamenech
A tak již přidejme jen zprávu z dnešního rána. Svědčí o tom, že satanské útoky proti všemu katolickému již opět „přeskakují“ oceán. V Evropě jsou jejich „chapadly“ především imigranti: Francouzská policie kvůli požáru gotické katedrály v Nantes znovu zatkla Rwanďana, kterého vyšetřovala už před týdnem – a propustila ho. Nyní jej konečně obvinila ze žhářství. Devětatřicetiletý imigrant, který působí u místní diecéze jako dobrovolník, se podle listu Le Monde k činu přiznal.
Kdy se dozvíme, kdo zapálil Notre Dame. Nejspíš nikdy. Proč – je zjevné.
Čtěte ZDE: Hořící katedrála: Čemu věří ty udivené tváře? Nové božstvo Evropy. Lépe chrám zdevastovat než znesvětit. Není místa pro živé ani pro mrtvé. Notre Dame není zas taková škoda. Prorocká slova Marcela Prousta
Ve Francii je zaznamenáno kolem jednoho tisíce útoků na křesťanské objekty ročně. Informace o těchto aktech není jednoduché podchytit, neboť jsou všemožně tutlány.
Každopádně například jen mezi červnem 2018 a dubnem 2019, tedy za 10 měsíců, shořelo ve Francii 11 významných kostelů a katedrál.
Notre Dame de Grace v Revelu (červen 2018)
Saint-Paul de Bas-Caraquet (červen 2018)
Saint Therese v Rennes (červenec 2018)
Kostel Villeneuve d'Amont (srpen 2018)
Saint Jean v Bruelu (říjen 2018)
Kostel svatého srdce v Angouleme (leden 2019)
Saint Jacques v Grenoblu (leden 2019)
Katedrála Saint Alain v Lavauru (únor 2019)
Saint Sulpice v Paříži (březen 2019)
Notre Dame v Paříži (duben 2019)
Notre Grace v Eyguieres (duben 2019)
Saint-Paul de Bas-Caraquet
Notre Dame v Paříži
Saint Therese v Rennes
Saint Jacques v Grenoblu
Kostel Villeneuve d'Amont
a další...
Mezitím se Erdoganovým dekretem stala z chrámu Boží Moudrosti (Hagia Sofia) v Istanbulu znovu mešita. Snaha Kemala Atatürka udělat z Turecka sekulární stát je v troskách. Osmanská říše opět zbrojí (ideologicky i materiálně) na hranicích někdejší křesťanské Evropy. Část jí už znovu dokonce okupuje (miliónové turecké výsadky v evropských městech), zatímco jí EU platí výpalné a místní duchovní i političtí vůdci se předhánějí v tom, kdo sem přivede více muslimských kolonizátorů a kdo se jim zvládne hlouběji uklonit...
Opravdu si necháme toto všechno se sklopenou hlavou líbit?
Hagia Sofia