Novéna k Božímu milosrdenství V řadě zjevení pověřil Pán Ježíš sv. Faustynu Kowalskou (+1938 v Krakově), aby vybízela lidstvo k hluboké a neochvějné důvěře v Boží milosrdenství. Novéna k Božímu milosrdenství, kterou ji Ježíš přikázal napsat a konat před svátkem Milosrdenství, začíná na Velký pátek a končí v sobotu před 2. nedělí velikonoční. Tato neděle je svátek Božího milosrdenství …Více
Novéna k Božímu milosrdenství
V řadě zjevení pověřil Pán Ježíš sv. Faustynu Kowalskou (+1938 v Krakově), aby vybízela lidstvo k hluboké a neochvějné důvěře v Boží milosrdenství.
Novéna k Božímu milosrdenství, kterou ji Ježíš přikázal napsat a konat před svátkem Milosrdenství, začíná na Velký pátek a končí v sobotu před 2. nedělí velikonoční. Tato neděle je svátek Božího milosrdenství. Novéna uvedená v deníčku sv. Faustyny byla poprvé vytištěna v Krakově v r. 1937, rok před smrtí světice.
Pán Ježíš řekl sv. Faustyně: „Toužím, abys během těchto devíti dní přiváděla duše k prameni mého milosrdenství, aby načerpaly síly a osvěžení i všechnu milost, kterou potřebují v těžkostech života, a zvláště v hodině smrti. Každého dne přivedeš do mého Srdce jinou skupinu duší a ponoříš je do toho moře mého milosrdenství. A já všechny tyto duše uvedu do domu mého Otce. Budeš to dělat v tomto i v budoucím životě. A žádné duši, kterou uvedeš do zdroje mého milosrdenství, nic neodmítnu. Každého dne budeš prosit mého Otce o milosti pro tyto duše pro mé bolestné utrpení.“
Novéna spočívá v prosté modlitbě korunky k Božímu milosrdenství. V Deníčku sestry Faustyny je však zaznamenána ještě rozšířenější novéna, kterou jí Pán Ježíš nadiktoval pro ni samotnou. Uvádíme ji zde také pro ty, kteří se chtějí pomodlit novénu v této rozšířené verzi.
5. DEN: Modleme se za bloudící ve víře
„Dnes mi přiveď duše odloučených bratří a ponoř je do moře mého milosrdenství. Hořkým utrpením drásali mé tělo i srdce – moji církev. Když se vracejí k jednotě s církví, hojí se mé rány, a tak zmírňují mé utrpení.“
Nejmilosrdnější Ježíši, jenž jsi dobro samo, ty neodpíráš světlo těm, kdo prosí, přijmi do příbytku svého nejslitovnějšího srdce duše našich odloučených bratří a přitáhni je svým světlem k jednotě s církví a nepropouštěj je z příbytku svého nejslitovnějšího srdce, ale učiň, ať i oni oslaví štědrost tvého milosrdenství.
Věčný Otče, shlédni milosrdně na duše našich odloučených bratří, zvláště na ty, kteří promrhali tvá dobra a zneužili tvých milostí zarputilým setrváváním ve svých omylech. Nehleď na jejich chyby, ale na lásku svého Syna a na jeho hořké utrpení, které pro ně podstoupil, neboť i oni jsou uzavřeni v nejslitovnějším Ježíšově srdci. Učiň, ať také oni oslavují Tvé veliké milosrdenství na věky věků. Amen.
V řadě zjevení pověřil Pán Ježíš sv. Faustynu Kowalskou (+1938 v Krakově), aby vybízela lidstvo k hluboké a neochvějné důvěře v Boží milosrdenství. Novéna …
PŘÍBĚH DUŠE Svatá Terezie z Lisieux (nebo od Dítěte Ježíše) "ŽÁKYNĚ V KLÁŠTEŘE. NEMOC A UZDRAVENÍ" (část první) Můj život plynul klidně a šťastně, náklonnost, kterou jsem byla obklopena u Buissonnets, mě nutila růst, ale nepochybně jsem už byla dost stará na to, abych začala bojovat, abych začala poznávat svět a strasti, kterých je plný... Bylo mi osm a půl roku, když se Leonia vrátila z …Více
PŘÍBĚH DUŠE Svatá Terezie z Lisieux (nebo od Dítěte Ježíše) "ŽÁKYNĚ V KLÁŠTEŘE. NEMOC A UZDRAVENÍ" (část první) Můj život plynul klidně a šťastně, náklonnost, kterou jsem byla obklopena u Buissonnets, mě nutila růst, ale nepochybně jsem už byla dost stará na to, abych začala bojovat, abych začala poznávat svět a strasti, kterých je plný... Bylo mi osm a půl roku, když se Leonia vrátila z důchodu a já nastoupila na její místo v opatství 3S. Často jsem slýchával, že čas strávený v internátě je v životě nejlepší a nejsladší, ale pro mě to tak nebylo, těch pět let, které jsem tam strávil, bylo nejsmutnějších v mém životě; kdybych s sebou neměl svou milovanou Celinu, nemohl bych tam zůstat ani měsíc, aniž bych onemocněl... ubohá malá květinka byla zvyklá zapouštět své křehké kořínky do vybrané půdy, vytvořené jen pro ni, a tak se těžko viděla mezi květinami všeho druhu, s kořínky, které někdy nebyly příliš jemné, a byla nucena hledat v obyčejné půdě mízu potřebnou pro své přežití... Vychovala jsi mě tak dobře, drahá matko, že když jsem přišla do internátu, byla jsem před všemi dívkami mého věku; dali mě do třídy, kde byly všechny dívky starší než já, a jedna, které bylo třináct až čtrnáct let, nebyla příliš inteligentní, ale uměla se prosadit u žáků i u učitelů. Když mě viděla tak malou, ale téměř vždy na špici třídy a hýčkanou všemi jeptiškami, vyvodila z toho žárlivost, která byla nepochybně omluvitelná pro toho, kdo vyrostl na internátě, a nutila mě tisícerými způsoby platit za mé drobné triumfy...
