Katolík Louis de Funès.
Samozřejmě, samozřejmě.
Jak dlouho?
Od vždycky… Ježíš byl oslňujícím společníkem mého dětství, je oslňujícím společníkem mého profesního života a mého života vůbec.
Pomáhá vám v profesním životě?
Pořád. Byl jsem velmi šťastný, a to jistě díky němu.
A jaká je vaše představa Ježíše?
Na obrázcích mého katechismu byl vždycky někým jemným, plavovlasým, zdálo se, že při sebemenším poryvu větru uletí. On byl ale synem tesaře. Myslím, že to byl velmi silný chlapík, který měřil metr devadesát, a musel mít takovéhle bicepsy! Když vyhazoval kupce z chrámu, tak je bral po třech… a hop! Mluvil mocným hlasem a dělal gesta… Byl vůdcem lidí a já ho vidím, jak se hodně směje. Jsem si jistý, že se s apoštoly hodně smáli…
(Z televizního rozhovoru Guye Béarta s Louisem de Funèsem na Štědrý den roku 1981)
Louis de Funès (31. 7. 1914 – 27. 1. 1983) je u nás všeobecně znám díky svým filmovým rolím. Jen málo diváků ví, že přívětivý a srdečný smysl pro humor, s nímž ve své tvorbě přistupoval k Církvi, vycházel z hluboké víry. Náboženské prvky sice nejsou v jeho filmech přílišně zdůrazňovány, jelikož byl mistrem v oboru vzdáleném od patřičné vážnosti, ale dokonce i těch pár utkví v paměti.
Divák, jenž ví o jeho katolické horlivosti a tradičních názorech, zcela jistě mezi „řádky“ pozná nejednu narážku a komentář. Třeba scénu, kdy sestra vincentka, která je častou hrdinkou četnické série, při setkání s inspektorem Cruchotem na pláži (a dodejme, že je oblečená do skrovných plavek a má na hlavě velký čepec sester křesťanské lásky) vysvětluje, že „vyšla k lidu, jak to nyní činí dělničtí kněží“. Na konci Zelňačky, která měla být jeho posledním filmem, zpívají Claude Ratinier a jeho přítel Francis Charesse refrén lurdské písně Ave Maria, zatímco míří v kosmické lodi vzhůru.[1] Podobných scén je ve Funèsových filmech vícero. Nutno podotknout, že takový humor nevyvolával pobouření katolíků, nýbrž přívrženců „laické republiky“, kterým vadil sebemenší odkaz na náboženství.
Funèsovy názory se odrážely v jeho podpoře Kněžského bratrstva sv. Pia X. a jeho zakladatele arcibiskupa Lefebvra, který po koncilu žádal o právo na „experiment tradice“. Slavný komik finančně podporoval P. Françoise Ducaud-Bourgeta v době prvních, těžkých let „okupace“ pařížského kostela Saint-Nicolas-du-Chardonnet, který tradiční katolíci obsadili v roce 1977. Kněžskému bratrstvu pak odkázal třetinu svého značného majetku. S ohledem na svoje vlastenectví a roajalismus nikdy nezapomínal na den výročí smrti krále Ludvíka XVI. 21. ledna a účastnil se u této příležitosti probíhajících slavností.
Snad se nám příště při jméně Funès nevybaví, byť po zásluze, jen četník nebo v lepším případě Molièrův Harpagon.
Jakub Pytel
Převzato z Pod Mitrą.
Přeložila Marta Trnková.
pravý katolík – Gloria.tv
