Komentář Eleison DCCXXXVI – Moudrost arcibiskupa Lefebvra – I (2021)
(736)
21. srpna 2021
MOUDROST ARCIBISKUPA LEFEBVRA – I
Co má tento „Komentář“ říct k poslednímu ohromnému pohoršení papeže Františka, jmenovitě k jeho Motu Proprio „Traditionis Custodes“, v němž dělá vše, co umí, aby zadusil odvěký tradiční mešní ritus v latině a aby zajistil to, že navždy zmizí ze slavení mší? Především tento „Komentář“ vzdá slávu Bohu za to, že nám dal vzor – který nás povede skrze tuto krizi Církve konce světa – arcibiskupa Lefebvra. Své dny skončil údajně „exkomunikovaný“ ze strany konvenčních duchovních. Vůdčí duchovní Bratrstva sv. Pia X., které sám vytvořil, jej úplně věrně nenásledují. Historický záznam toho, co udělal a řekl, tu však je a jeho moudrost pro budoucnost Církve se stává každým dnem jasnější.
Tento záznam nám přesně říká, jak by na Traditionis Custodes reagoval. Na jednu stranu by znovu zcela odmítnul mylnou nauku Druhého vatikánského koncilu, která stojí za Novus Ordo mší a která dodnes usiluje o to, aby odstranila všechny stopy starého tridentského mešního ritu, který se od roku 1969 ukázal jako nezničitelný konkurent nové mše papeže Pavla VI. u kterého existuje riziko, že přežije dlouho po tom, co nová mše skončí na smetišti dějin. Na druhou stranu i při trýznivém problému, který katolíkům připravili papežové bojující proti katolické Tradici urputněji než kdy dříve – jako František v tomto Motu Propriu – se zdá velice nepravděpodobné, že by arcibiskup prohlásil, že papež František není papež. Spíše by kvůli struktuře Církve trval na uctivosti a zdvořilosti vůči všem zjevný papežům Druhého vatikánského koncilu a nechal by pouze na oficiální Církvi v klidnější době v budoucnosti, aby rozhodla, jaký status přisoudí těmto náměstkům Krista, kteří mají tak málo pochopení pro katolickou Tradici.
Tato arcibiskupova vyváženost mezi odsuzováním nauky koncilních papežů a respektováním jejich úřadu, se stala známou jako pozice „Uznávej a vzdoruj“ [Recognize and Resist] – tzn. uznávej jejich úřad, ale vzdoruj jejich nauce. A jako politika, kterou by měli katolíci následovat, je tvrdě kritizována oběma stranami. Liberálové řeknou: Jestliže správně uznáváte tento úřad, pak nemáte žádné právo vzdorovat jeho příkazům. Antiliberální „sedesvakantisté“ tento postoj vezmou opačně a řeknou: Jestliže správně vzdorujete mylným příkazům tohoto úřadu, pak již nemůžete uznávat tento úřad, který vydává ony příkazy, tj. nemůžete zároveň uznávat a vzdorovat. Musíte přijmout buď jedno, nebo druhé. Ne, řekl arcibiskup, já odmítám nauku, ne však nutně i učitele. Katoličtí papeži, kteří nenávidí Tradici, jsou záhadou, kterou vyřeší až budoucí věk Církve, pokud bude chtít a moct. A od té doby arcibiskupa v tomto postoji následovalo mnoho katolíků, nikoliv kvůli jeho oficiální autoritě, kterou prakticky neměl, ale kvůli tomu, že když byli konfrontováni se stejnými problémy v Církvi, přišli sami ke stejnému závěru jako on. A tak jej následovali a tím z něj učinili průkopníka vyváženosti a zdravého rozumu v pokračující krizi Církve.
A co to tedy bylo, co arcibiskupovi umožnilo udržet si vyváženost a klid, když hned po koncilu tolik věřících katolíků buď ztratilo svou víru, nebo ztratilo naději v Církev? Nepochybně to byla jeho neotřesitelná víra v Boha a Pravdu, jež oboje stojí vysoko nad všemi lidskými změnami nebo vlivy nebo politikou nebo čímkoliv. Bůh a Pravda zakotvená v katolické Tradici ku prospěchu lidí, nikterak však vnitřně podřízená lidem nebo závislá na lidech. Zde jsou ty výšiny, v nichž v duchu žil a z nichž sestupoval do každodenního života. Nepřipouštěl ani přílišnou změnu v Božích věcech, ani nepožadoval příliš mnoho dokonalosti ve věcech lidských. Liberálové šíleli a chtěli přizpůsobit jedinou pravou Církev Boží naší bezbožné době, zatímco katolíci se mýlili, když zpochybňovali Prozřetelnost při Božím řízení Jeho Církve.
Ubohý papež František je šílený, ale Ježíš Kristus je se Svou Církví do konce světa – Mt. XXVIII, 20. Kyrie Eleison
Novus Ordo raz ked pride dobry papez bud zrusene. A knazi-dobry knazi sa budu musiet ucit sluzit TLO po latinsky a znovu sa "vrati" viera ludi, tak ako ma byt, podla Bozej vole.
Latinčina nemá iba túto praktickú stránku a výhodu ale aj nadprirodzený aspekt ktorý je ešte dôležitejší ono je to tak že Latinčina je konsekrovaná nástrojom spásy peklo ju nenávidí a zvlášť satan ono Anjelský intelekt je iný ako náš okamžite chápe veci v kontexte akonáhle zachytia cirkevnú latinčinu či byzantskú cirkevnú gréčtinu či hebrejčinu okamžite ich to trýzni lebo majú pred sebou …Více
Latinčina nemá iba túto praktickú stránku a výhodu ale aj nadprirodzený aspekt ktorý je ešte dôležitejší
ono je to tak že Latinčina je konsekrovaná nástrojom spásy peklo ju nenávidí a zvlášť satan ono Anjelský intelekt je iný ako náš okamžite chápe veci v kontexte akonáhle zachytia cirkevnú latinčinu či byzantskú cirkevnú gréčtinu či hebrejčinu okamžite ich to trýzni lebo majú pred sebou Kríž a porážku exorcisti by mohli celé knihy o tom ako vnímajú zlí duchovia bežný jazyk a ako cirkevnú latinčinu priepastný rozdiel je slabé pomenovanie
však o tom svedčili samy posadnutí na NOM sme vydržali do premenenia žiadna reakcia zo strany démona či démonov v nás na TLO jančili a bolo ródeo už pri stupňovej modlitbe čiže na samom začiatku a ono to iste nesúvisí iba s jazykom tento rozdiel
Ja nema ziaden pocit, ale istotu, ze Latincina je jazyk, ktory prijala Cirkev za svoj a je to Jazyk jednoty, pretoze vsade na svete ked navstivi veriaci TLO tak je hned "doma". Okrem toho (ako poznamenal U.S.C.A.E.)demoni ju nenavidia a exorcisti to vsade potvrdzuju. Treba sa dovzdelat milboy...
... dávnych časoch ked sa voda sypala a piesok lial som zažil stovky omší v latinčine a nemal som tým problém, ale ak už chceš hovoriť o tom ako cirkev prijala tento jazyk, tak iste vieš celý "príbeh" aj s časovou osou vzdialenou storočia od Kristových čias. Môžem ti citovať zo skrípt z TF v Olomouci pripadne dohľadať v dejinach cirkvi čo napisal, (myslím že bol) ThDr. J. Špirko, čo bol začiatkom …Více
... dávnych časoch ked sa voda sypala a piesok lial som zažil stovky omší v latinčine a nemal som tým problém, ale ak už chceš hovoriť o tom ako cirkev prijala tento jazyk, tak iste vieš celý "príbeh" aj s časovou osou vzdialenou storočia od Kristových čias. Môžem ti citovať zo skrípt z TF v Olomouci pripadne dohľadať v dejinach cirkvi čo napisal, (myslím že bol) ThDr. J. Špirko, čo bol začiatkom minulého storočia jeden z významných teológov. Môžem ti tu knihu požičať má dva zväzky a hoodne strán.
