Čtyři důvody, proč odmítnout nový růženec
od rev. Páter. Petere. Petere. Petere. Fabrice Delestre, FSSPX
1-Rosario, stejně jako byl recitován z doby S ãoo Domingos (mezi lety 1170 a 1221), tj. od osmi století, předložilo nespočet důkazů o nadpřirozené účinnosti, a to jak v individuální rovině (je to jeden mocný nástroj posvěcení, díky kterému se nebe osídlilo a bude osídlit až do konce světa bezpočetných zvolených) , stejně jako společensky a politicky, zajištění vítězství Kristendoma nad nepřáteli skutečné víry (katary, muslimové a protestanti zejména: celá historie církve od dvacátého století svědčí). Proto, protože svatý růženec ukázal svou dokonalou účinnost po osm století a zajistil spásu duší a militantní církve, není důvod ho podstatně upravovat. Navíc v posledních vystoupeních Fatimy, uznaných církví, na které papež (Jan Pavel II, n.d.t.) odkazuje ve svém apoštolském dopise (Rosarium Virginis Mariae, § 7), svatá Panna žádá v každém svém vystoupení , každodenní recitace růžence, jak se vždy praktikovala.
2-Starý zákon obsahuje 150 žalmů, které tvoří děj Božského nebo Breviářského úřadu, kterým jsou všichni kněží povinni denně recitovat, na počest Nejsvětější Trojice a našeho Pána Ježíše Krista. Tato božská kancelář je pojata tak, aby každý týden kněz alespoň jednou recitoval každý žalm. Růženec, se svými 150 Zdrávas Marií, recitovaný na počest Panny Marie, byl vždy v duchu církve považován za něco podobného Božskému úřadu; kvůli tomu byl nazýván ′′ žalterem našeho Paní ", Jaká byla výhoda podtržení zvláštního a jedinečného místa obsazeného Pannou Marií v oddanosti církve, a v důsledku toho konkrétního kultu, který se musí vzdát svaté Panně Marii: kultu hyperdulie.
I papež upozorňuje na tuto korespondenci mezi 150 Zdrávas růžence a 150 žalmy starého zákona (Ibid. § 19). Protože potom přidejte 5 nových záhad, čímž růženec prochází 200 Zdrávas Maria, která způsobuje zmatky, a rozbije krásnou symetrii, která tak dobře vyjádřila skutečnou oddanost církve v celé církvi, vaše bohatství perfektně objednané?
3-I tak existuje výmluvná korespondence mezi patnácti záhadami růžence a nejdůležitějšími časy liturgického roku:
- Pět výsměšných záhad, jejichž středem je inkarnace a betlém našeho Pána, se ozývá liturgické časy adventu a Vánoc.
- Pět bolestivých záhad nás nutí ponořit se do ducha postní doby, která je orientována na vášeň našeho Pána a jeho smrt na kříži.
- Konečně pět nádherných záhad připomíná naše duše Pascalův čas a jeho ducha naplněného radostí a nadpřirozenou nadějí [1].
Avšak zatímco liturgický rok má konec], aby byl křesťanský podíl, období za sezónou a téměř den za dnem, pocity Krista v jeho různých záhadách, čímž člověka nutí žít v životě v Bohu [2], The Růženec považuje hlavní záhady života našeho Pána jiným způsobem: ′′ Věnuji velmi výslovnou pozornost místu, které tam Panna Maria zabírá [3]." Proto liturgický rok a svatý růženec, doplňují jedno z ti druzí, mají dobře definované místo v křesťanském životě: (...) Liturgie nepotlačuje růženec, který má svůj vlastní a nevratný charakter [4]." Navrhněte pět nových záhad, které se točí kolem našeho Pána a v nichž Marie téměř chybí [5], ′′ aby růženec poskytl jasně více křesťanské konzistenci [6], vede k denaturaci toho druhého, protože nerespektuje jeho specifický charakter a toto je to velmi vážné. Existuje velmi reálné nebezpečí, které může vést k novému opovržení růžencem a dalším útokům na jeho užitečnost v křesťanském životě: pokud růženci odeberete svůj ′′ vlastní a neurčitý charakter ", stane se zbytečným mnozí, neboť mnohým to bude zbytečné, neboť to bude považováno za duplikát liturgie.
4-Tyto nové záhady s ′′ křesťanskou konzistencí ′′ snižují charakter Mariana Rosaria, zakrývají jednou ranou jedinečné místo, které zaujímá Marii v plánu vykoupení: role univerzálního prostředníka všech milostí, díky jejímu vlastnímu Běhu u kříže. Skutečně v textu papežské apoštolské karty nenacházíme ani jednou zmíněné pojmy ′′ božské a panenské mateřství ", ′′ Neposkvrněné početí ", ′′ Koridion ", ′′ Univerzální prostředník všech milostí ", který odkazuje k jedinečným privilegiím, která obdržela svatou Pannu, z nichž první dvě jsou definovaná dogmata víry, jedno z nich od roku 431 na Radě Efezu a druhé v roce 1854 papežem Piem IX. Pouze privilegium Nanebevzetí je zmíněno jednou, v čísle 23 Apoštolské karty.. Je jasné, že papež se snaží vyhnout zaměstnávání pojmů, které nemají rádi protestanty, a že mohou vytvářet nové překážky smírčího ekumenismu , zatímco se zároveň snažíme učinit přijatelným pro stejné protestanty revidovaný a opravený růženec, který umožňuje ′′ prohloubit antropologický dopad růžence, radikálnější důsledky, než se na první pohled zdá. Kdo uvažuje o Kristu, vzpomíná na etapy svého života, nemůže si pomoct, ale také objevuje pravdu o člověku. Je to velký výrok zastupitelstva Vatikánu II, který často podléhá mému magisteriu, od encykliky Redemptor Hominis: ′′ Ve skutečnosti se tajemství člověka pouze skutečně vyjasňuje v záhadě vtěleného slovesa ′′ (... ). Může to být tak Říkající, že každá záhada růžence, dobře meditovaná, objasňuje tajemství člověka [7]". Přiznejme si to, z takového pohledu, nic moc z tradiční Mariánské oddanosti nezůstává jako církev vždy pochopil jsem a povzbudil!
[1] - Pe. Pius Parch, představující svou knihu Průvodce liturgickým rokem, dělá toto krásné srovnání: ′′ Cesta církevním rokem připomíná zájezd po horách. Měli bychom zdolat dvě hory: první jsou Vánoce. A potom velikonoční hlavní hora. V obou případech existují:
- Jeden výstup: je čas přípravy; Advent, příprava na Vánoce; postní, příprava na Velikonoce.
- Jedna cesta ve výškách, z jednoho hřebenu na druhý: od Vánoc do Epifany; od Velikonoc do Letnic.
- A kapka na planině: neděle po zjevení; neděle po Letnicích.
Je vidět, že jedenáctka z patnácti tradičních záhad růžence nám umožňuje zdolat nebo zaparkovat nad výšinami, o kterých mluvíme. Pius Parch, zatímco nové světelné záhady nejsou, za pátou, v liturgických dobách, ve kterých vrcholí církevní rok, a znovu nenabírají přesný liturgický čas, čímž se ničí korespondence mezi růžencem a liturgickým rokem.
[2] - Citát z D. Festugi ère, převzato z jeho knihy La Liturgie Catholique.
[3] - Citace převzaté z pe článku. Calmel OP s názvem ′′ Dignité du Rosaire ′′ publikovaný v č. 62 časopisu Itinéraires, 1962 dubna, s. 142.
[4] - Pe. Uklidni se ibid
[5] - Panna Maria zcela chybí čtyři z pěti světelných záhad, a i když je přítomna na svatbě Kanady, nejsme výslovně zváni, abychom uvažovali o roli, kterou hraje v této epizodě, ale pouze Ježíše Krista odhalení vašeho já. Papež si byl také vědom této obtíže a pokusil se reagovat na námitku na konci apoštolské karty číslo 21, vysvětlující, že ′′ v záhadách [svítivosti], s výjimkou Kanady je Maria přítomna pouze v pozadí, (...) role, kterou hraje v Kanadě, svým způsobem provází celý Kristus svým způsobem ". Ale celé toto vysvětlení je nepřesvědčivé! Někdo by mohl namítat, že Marie není vedle svého Syna v prvních třech bolestivých záhadách. V tomto ohledu je třeba pochopit, že při zprostředkování všech bolestivých záhad jsme vyzváni, abychom uvažovali o Panně bolestí, Koridoru lidského žánru na úpatí kříže; tento koridment Panny Marie byl prorokován starý Simeon v epizodě prezentace Ježíše v chrámu (čtvrté tajemství výsměchu), když říká Marii ′′ a tobě, meč projde tvou duší, a tak budou odhaleny skryté myšlenky v srdci srdce velké množství ′′ (Lc. 2, 35) Takto je kontinuita mezi výsměchem a bolestivými záhadami dobře vyzdvižena a tato kontinuita je porušena, pokud se světelné záhady mění, protože Marie, dispozicí božské prozřetelnosti, téměř chybí veřejný život našeho Pána, aby znamenal, že jeho poslání nebylo stejné jako apoštolové. Ta noha. Ta noha. Klid, který dokončuje svůj článek ′′ Důstojnost růžence ′′ již citovaný, velmi dobře označuje kapitálový význam Marie v meditaci bolestivých záhad: ′′ Růženec je modlitbou soucitu, protože oslovuje Pannu Bolestivou, která nekonečně trpěla noha kříže za vykoupení lidstva."
[6] - Rosarium Virginis Mariae apoštolský dopis § 19
[7] - Rosarium Virginis Mariae § 24. Vatikánská rada II citát je získán z pastorační ústavy o církvi v moderním světě Gaudium et Spes, ne. 22.
1-Rosario, stejně jako byl recitován z doby S ãoo Domingos (mezi lety 1170 a 1221), tj. od osmi století, předložilo nespočet důkazů o nadpřirozené účinnosti, a to jak v individuální rovině (je to jeden mocný nástroj posvěcení, díky kterému se nebe osídlilo a bude osídlit až do konce světa bezpočetných zvolených) , stejně jako společensky a politicky, zajištění vítězství Kristendoma nad nepřáteli skutečné víry (katary, muslimové a protestanti zejména: celá historie církve od dvacátého století svědčí). Proto, protože svatý růženec ukázal svou dokonalou účinnost po osm století a zajistil spásu duší a militantní církve, není důvod ho podstatně upravovat. Navíc v posledních vystoupeních Fatimy, uznaných církví, na které papež (Jan Pavel II, n.d.t.) odkazuje ve svém apoštolském dopise (Rosarium Virginis Mariae, § 7), svatá Panna žádá v každém svém vystoupení , každodenní recitace růžence, jak se vždy praktikovala.
2-Starý zákon obsahuje 150 žalmů, které tvoří děj Božského nebo Breviářského úřadu, kterým jsou všichni kněží povinni denně recitovat, na počest Nejsvětější Trojice a našeho Pána Ježíše Krista. Tato božská kancelář je pojata tak, aby každý týden kněz alespoň jednou recitoval každý žalm. Růženec, se svými 150 Zdrávas Marií, recitovaný na počest Panny Marie, byl vždy v duchu církve považován za něco podobného Božskému úřadu; kvůli tomu byl nazýván ′′ žalterem našeho Paní ", Jaká byla výhoda podtržení zvláštního a jedinečného místa obsazeného Pannou Marií v oddanosti církve, a v důsledku toho konkrétního kultu, který se musí vzdát svaté Panně Marii: kultu hyperdulie.
I papež upozorňuje na tuto korespondenci mezi 150 Zdrávas růžence a 150 žalmy starého zákona (Ibid. § 19). Protože potom přidejte 5 nových záhad, čímž růženec prochází 200 Zdrávas Maria, která způsobuje zmatky, a rozbije krásnou symetrii, která tak dobře vyjádřila skutečnou oddanost církve v celé církvi, vaše bohatství perfektně objednané?
3-I tak existuje výmluvná korespondence mezi patnácti záhadami růžence a nejdůležitějšími časy liturgického roku:
- Pět výsměšných záhad, jejichž středem je inkarnace a betlém našeho Pána, se ozývá liturgické časy adventu a Vánoc.
- Pět bolestivých záhad nás nutí ponořit se do ducha postní doby, která je orientována na vášeň našeho Pána a jeho smrt na kříži.
- Konečně pět nádherných záhad připomíná naše duše Pascalův čas a jeho ducha naplněného radostí a nadpřirozenou nadějí [1].
Avšak zatímco liturgický rok má konec], aby byl křesťanský podíl, období za sezónou a téměř den za dnem, pocity Krista v jeho různých záhadách, čímž člověka nutí žít v životě v Bohu [2], The Růženec považuje hlavní záhady života našeho Pána jiným způsobem: ′′ Věnuji velmi výslovnou pozornost místu, které tam Panna Maria zabírá [3]." Proto liturgický rok a svatý růženec, doplňují jedno z ti druzí, mají dobře definované místo v křesťanském životě: (...) Liturgie nepotlačuje růženec, který má svůj vlastní a nevratný charakter [4]." Navrhněte pět nových záhad, které se točí kolem našeho Pána a v nichž Marie téměř chybí [5], ′′ aby růženec poskytl jasně více křesťanské konzistenci [6], vede k denaturaci toho druhého, protože nerespektuje jeho specifický charakter a toto je to velmi vážné. Existuje velmi reálné nebezpečí, které může vést k novému opovržení růžencem a dalším útokům na jeho užitečnost v křesťanském životě: pokud růženci odeberete svůj ′′ vlastní a neurčitý charakter ", stane se zbytečným mnozí, neboť mnohým to bude zbytečné, neboť to bude považováno za duplikát liturgie.
4-Tyto nové záhady s ′′ křesťanskou konzistencí ′′ snižují charakter Mariana Rosaria, zakrývají jednou ranou jedinečné místo, které zaujímá Marii v plánu vykoupení: role univerzálního prostředníka všech milostí, díky jejímu vlastnímu Běhu u kříže. Skutečně v textu papežské apoštolské karty nenacházíme ani jednou zmíněné pojmy ′′ božské a panenské mateřství ", ′′ Neposkvrněné početí ", ′′ Koridion ", ′′ Univerzální prostředník všech milostí ", který odkazuje k jedinečným privilegiím, která obdržela svatou Pannu, z nichž první dvě jsou definovaná dogmata víry, jedno z nich od roku 431 na Radě Efezu a druhé v roce 1854 papežem Piem IX. Pouze privilegium Nanebevzetí je zmíněno jednou, v čísle 23 Apoštolské karty.. Je jasné, že papež se snaží vyhnout zaměstnávání pojmů, které nemají rádi protestanty, a že mohou vytvářet nové překážky smírčího ekumenismu , zatímco se zároveň snažíme učinit přijatelným pro stejné protestanty revidovaný a opravený růženec, který umožňuje ′′ prohloubit antropologický dopad růžence, radikálnější důsledky, než se na první pohled zdá. Kdo uvažuje o Kristu, vzpomíná na etapy svého života, nemůže si pomoct, ale také objevuje pravdu o člověku. Je to velký výrok zastupitelstva Vatikánu II, který často podléhá mému magisteriu, od encykliky Redemptor Hominis: ′′ Ve skutečnosti se tajemství člověka pouze skutečně vyjasňuje v záhadě vtěleného slovesa ′′ (... ). Může to být tak Říkající, že každá záhada růžence, dobře meditovaná, objasňuje tajemství člověka [7]". Přiznejme si to, z takového pohledu, nic moc z tradiční Mariánské oddanosti nezůstává jako církev vždy pochopil jsem a povzbudil!
[1] - Pe. Pius Parch, představující svou knihu Průvodce liturgickým rokem, dělá toto krásné srovnání: ′′ Cesta církevním rokem připomíná zájezd po horách. Měli bychom zdolat dvě hory: první jsou Vánoce. A potom velikonoční hlavní hora. V obou případech existují:
- Jeden výstup: je čas přípravy; Advent, příprava na Vánoce; postní, příprava na Velikonoce.
- Jedna cesta ve výškách, z jednoho hřebenu na druhý: od Vánoc do Epifany; od Velikonoc do Letnic.
- A kapka na planině: neděle po zjevení; neděle po Letnicích.
Je vidět, že jedenáctka z patnácti tradičních záhad růžence nám umožňuje zdolat nebo zaparkovat nad výšinami, o kterých mluvíme. Pius Parch, zatímco nové světelné záhady nejsou, za pátou, v liturgických dobách, ve kterých vrcholí církevní rok, a znovu nenabírají přesný liturgický čas, čímž se ničí korespondence mezi růžencem a liturgickým rokem.
[2] - Citát z D. Festugi ère, převzato z jeho knihy La Liturgie Catholique.
[3] - Citace převzaté z pe článku. Calmel OP s názvem ′′ Dignité du Rosaire ′′ publikovaný v č. 62 časopisu Itinéraires, 1962 dubna, s. 142.
[4] - Pe. Uklidni se ibid
[5] - Panna Maria zcela chybí čtyři z pěti světelných záhad, a i když je přítomna na svatbě Kanady, nejsme výslovně zváni, abychom uvažovali o roli, kterou hraje v této epizodě, ale pouze Ježíše Krista odhalení vašeho já. Papež si byl také vědom této obtíže a pokusil se reagovat na námitku na konci apoštolské karty číslo 21, vysvětlující, že ′′ v záhadách [svítivosti], s výjimkou Kanady je Maria přítomna pouze v pozadí, (...) role, kterou hraje v Kanadě, svým způsobem provází celý Kristus svým způsobem ". Ale celé toto vysvětlení je nepřesvědčivé! Někdo by mohl namítat, že Marie není vedle svého Syna v prvních třech bolestivých záhadách. V tomto ohledu je třeba pochopit, že při zprostředkování všech bolestivých záhad jsme vyzváni, abychom uvažovali o Panně bolestí, Koridoru lidského žánru na úpatí kříže; tento koridment Panny Marie byl prorokován starý Simeon v epizodě prezentace Ježíše v chrámu (čtvrté tajemství výsměchu), když říká Marii ′′ a tobě, meč projde tvou duší, a tak budou odhaleny skryté myšlenky v srdci srdce velké množství ′′ (Lc. 2, 35) Takto je kontinuita mezi výsměchem a bolestivými záhadami dobře vyzdvižena a tato kontinuita je porušena, pokud se světelné záhady mění, protože Marie, dispozicí božské prozřetelnosti, téměř chybí veřejný život našeho Pána, aby znamenal, že jeho poslání nebylo stejné jako apoštolové. Ta noha. Ta noha. Klid, který dokončuje svůj článek ′′ Důstojnost růžence ′′ již citovaný, velmi dobře označuje kapitálový význam Marie v meditaci bolestivých záhad: ′′ Růženec je modlitbou soucitu, protože oslovuje Pannu Bolestivou, která nekonečně trpěla noha kříže za vykoupení lidstva."
[6] - Rosarium Virginis Mariae apoštolský dopis § 19
[7] - Rosarium Virginis Mariae § 24. Vatikánská rada II citát je získán z pastorační ústavy o církvi v moderním světě Gaudium et Spes, ne. 22.
