Hongkong: Kardinál Zen prítomný na súdnom procese s Jimmym Laiem

Že vás to baví, vytahovat tisíckráte vyvrácené bludy. Myslíte, že za to dostanete v pekle nanuka?
-----
Dominantní barvou katolického kléru není fialová ani červená, nýbrž bílá. Nejen biskupové a kardinálové, ale všichni kněží a jáhni během katolické bohoslužby jsou oděni do bílého roucha (tzv. alby, od latinského albus, bílý).
Text knihy Zjevení staví do kontrastu purpur a šarlat nevěstky s bělostí nového Jeruzaléma, nevěsty Beránkovy (Zj 19, 8).
Zmínil jsem již, že dominantní barvou katolického kléru je bílá; pokud bychom barvu vykládali doslovně, pak by je bylo třeba ztotožnit s novým Jeruzalémem.
Oděv nevěsty má symbolický význam ("spravedlivé skutky svatých": Zj 19, 8).
Totožnost nevěsty coby nového Jeruzaléma (Zj 3, 12; 21, 2. 10) dává tušit, že nevěstka je starým (odpadlým) Jeruzalémem; tohoto kontrastu se užívá i na jiných místech Písma (Gal 4, 25-26).
Asociace fialové a červené s katolickou církví ignoruje liturgický význam symboliky, kterou tyto barvy nesou – fialová je barvou pokání a pokory, červená barvou krve Kristovy a krve křesťanských mučedníků. Pokud tyto barvy tvoří součást "všedního" oblečení biskupů a kardinálů, pak mají právě tento význam – biskup si má být vědom toho, že jeho služba má být pokorná, jako poslání Ježíše Krista, který se ponížil a byl poslušný až k smrti kříže (Flp 2, 8); kardinál pak, že pro víru v Syna božího má třeba i prolít svou krev.
Užití těchto barev při bohoslužbě také není nebiblické – Bůh přikázal, aby šarlatové (karmínové) barvivo se má užívat při liturgických obřadech (Lv 14, 4. 6. 49-52; Nm 19, 6) a oděv kněží má být z "fialově purpurového, nachového a karmínového jemného plátna" (Ex 28, 4-8. 15. 33; 39, 1-8. 24. 29).
Mnohačetné jsou pokusy zdiskreditovat ze strany některých fundamentalistů římskou církev či jejího papeže poukázáním na svou interpretaci některých Janových vizí z knihy Zjevení, která aplikují na církev.
Nejčastěji je to citát ze Zj 13,18:

To je třeba pochopit: kdo má rozum, ať sečte číslice té šelmy. To číslo označuje člověka, a je to číslo šest set šedesát šest.
Například podle A. Helwiga v knize Roman Antichrist, sečteme-li hodnotu písmen titulu římského biskupa, totiž „náměstek Kristův“, napíšeme-li ho jako „vicarius filii dei“, totiž „náměstek Syna Božího“, dojdeme k číslici 666. To má odkazovat na fakt, že se verš ze Zjevení vztahuje na papeže.
Jenže ouha – ono je tu několik fatálních chyb.
„Vicarius filii dei“ nebyl nikdy papežovým přídomkem. Když, tak mezi všemi těmi tituly, které popisují jeho službu, je pouze „vicarius Iesu Christi“, zkráceně „vicarius Christi“, náměstek Kristův. A hodnota římských číslic tohoto titulu jistojistě není 666. Nálepka apokalyptické šelmy by se možná některým na papeži hodila, avšak nejde o nic jiného než o blamáž.
2.I kdyby bývala tato teorie správnou, jakože není, musel by její autor pamatovat, jakým jazykem byla kniha Zjevení sepsána – nikoli latinsky, nýbrž řecky. Pro podobný závěr by tedy musel využít řecké numerologie.
Mnoho rukopisů konce 2. století má v tomto místě významnou variantu – číslo není 666, nýbrž 616. Zjevně opisovači měli nějaký důvod, proč číslo změnili – a tou mohlo být, aby nedošlo k nedorozumění, že se jedná o někoho jiného než císaře Nerona. Řecká podoba jeho jména (Nerón kaisar), zapsaná hebrejskými písmeny (nrwn qsr), opravdu vydá hodnotu 666 (=50+200+6+50+100+60+200). Latinská forma jména (Nero) však v hebrejských písmenech zní (nrw qsr), která po sečtení vydá 616. Bylo tedy pochopitelné, že se latinští opisovači domnívali, že v textu je chyba, a proto číslo pozměnili.

4. Proč Nero? Byl to první císař, který pronásledoval křesťany a tím se stal symbolem zla, antikristem. Když se potom stalo, že jeden z jeho nástupců, Domitianus, nastoupil na trůn a začal stejně tvrdě pronásledovat křesťany, začalo se mu říkat Nero redivivus, Nero znovu ožilý.

Hlupák neporozumí ničemu a stále si bude nabubřele pobreptávat své, proto se nedržme takových, ti se honosí jen úspěchem ve vyvolávání hádek, svárů, bludů, nepravd a vlastního povyšování své sobě rovné nechápavosti.

Čest takovým:

9Modlím se, aby i vaše láska stále víc a více rostla spolu s poznáním a hlubokou vnímavostí, 10abyste uměli rozeznat, co je správné, abyste byli ryzí a bezúhonní až do Kristova dne 11a dali se od Ježíše Krista naplnit ovocem spravedlnosti ke slávě a chvále Boží.
Filipským 1:9-11

Žít je pro mě Kristus

12Chtěl bych, bratři, abyste věděli, že to, co mě potkalo, přispělo spíše k prospěchu evangelia. 13Celý palác i všichni ostatní tu vědí, že jsem vězněn pro Krista. 14Mé okovy dodaly mnoha sourozencům v Pánu jistotu, takže teď káží Slovo mnohem směleji a beze strachu.

15Někteří sice kážou Krista ze závisti a soupeřivosti, jiní však s dobrým úmyslem. 16Jedni hlásají Krista ze ctižádosti, neupřímně, v domnění, že mi k mým okovům přidají soužení; 17druzí však z lásky a s vědomím, že jsem tu proto, abych obhajoval evangelium. 18Ale co na tom! Hlavně že se jakýmkoli způsobem, ať už naoko nebo opravdově, káže Kristus.

Raduji se tedy a budu se radovat i nadále, neboť 19vím, že díky vaší modlitbě a pomoci Ducha Ježíše Krista to vše povede k mé záchraně. 20Už se nemohu dočkat! Mám totiž naději, že v ničem nebudu zahanben, ale že nyní, tak jako vždy, bude na mém těle veřejně oslaven Kristus, ať už skrze život anebo smrt. 21Žít – to je pro mě Kristus, a umřít – to je zisk!

Filipským 1:12-21