St. Luigi Orione 25.6.1913 dramaticky předpověděl: U modernismu a polomodernismu to nekončí, dříve nebo později se přejde k protestantismu (L: r.2016/2017 Vatikánská oslava Luthera) a ke schizmatu (4.2.2019 v Abu Dhabi podepsal "papež" František a Velký Imám z Al Azharu) uvnitř církve, které bude tím nejstrašnějším, jaké svět ještě neviděl (Scritti vol 43, str.53) 53). Historik církve Roberto de Mattei,Corrispondenza Romana https://www.lumendelumine.cz/index.php?page=nejstrasnejsi-schizma-jake-kdy-spatril-svet

Jak se může papež provinit herezí, když existuje Pánův slib, že bude vždy se svou církví?
Prof. Claudio Pierantoni: Zločin je skutek, který porušuje právo druhých. Katoličtí věřící mají právo, aby biskupové zachovávali a veřejně učili správné nauce církve, bez dvojznačností, změn a novot. Pojem Tradice nebo pokladu víry je v katolické církvi velmi přesný: není to neurčitá láska k minulosti a úcta k moudrosti předků, nýbrž velmi přesný příkaz. Tak jako ve smlouvě o uložení je úschovna povinna zachovat pro ukládajícího přesně to, co přijala, nic víc a nic méně, tak biskup v církvi musí neporušeně vyučovat tomu, co přijal od apoštolů, kteří to přijali přímo od Krista. A má povinnost bdít, aby to nikdo nezměnil, nebo neinfikoval cizími naukami.
Tato povinnost platí zvláštním způsobem pro biskupa Říma, jemuž sám Kristus udělil primát, v jehož smyslu má pást a střežit své stádo. Větu, kterou Ježíš řekl Petrovi a kterou nám zachoval milovaný učedník: »Pas mé ovce», a opakoval třikrát (Jan 21, 15–19), je možno číst zlatým písmem v obrovských rozměrech na římse celé kopule u Svatého Petra. Nedodržet tuto povinnost znamená pro papeže nejen zločin, ale ten nejtěžší ze zločinů, protože vystavuje nebezpečí spásu duší. Tím nedodržuje samotnou svou podstatu jakožto Pastýř, a proto de facto rezignuje na své poslání jako takové.
Sám papež upadl do hereze, to je věc, na kterou výslovně upozorňuje kanonická tradice jako na jeden ze tří důvodů pro ztrátu papežského úřadu. Jak vysvětlujeme v dodatku ke ztrátě papežského úřadu, nejedná se o sesazení papeže, ale pouze o prohlášení, že on sám se zříká papežského úřadu tím, že přilnul k herezi. Tím méně se protivíme kán. 1373, který trestá toho, kdo veřejně vyvolává odpor podřízených k Apoštolskému stolci. (…) Naopak, podporujeme důstojnost Apoštolského stolce tím, že toužíme, aby ten, kdo ho okupuje, nebyl v zajetí hereze.
Je to založeno na sérii evidentních důkazů.

Signatáři zastávají názor, že existuje vazba mezi papežovým odmítáním katolické nauky s jeho přízní, jakou projevuje vůči biskupům a dalším kněžím, kteří se dopouštějí hříchu sexuálních deliktů nebo jejich zakrývání. Můžete uvést nějaký příklad?
Prof. Claudio Pierantoni: Snad nejvýmluvnější je případ kardinála Rodrígueze Maradiagy, o kterém je mimo jiné uvedeno: »Odmítl vyšetřovat obvinění ze zneužívání homosexuální povahy 48 ze 180 seminaristů v semináři v Hondurasu a dokonce napadal ty, kteří to ohlásili. Papež František ho jmenoval členem a koordinátorem devíti kardinálů, kteří od roku 2013 asistují při vedení všeobecné církve. V tomto případě si papež osobu s jasnými kriminálními sklony jmenuje za nejbližšího spolupracovníka.
Více než jen jednotlivá osoba je zarážející počet prelátů, kteří ukrývali nebo i dokonce sami se těžce provinili, a papež je povolal na nejodpovědnější místa v církvi. Velmi dobře to potvrdil arcibiskup Viganò; mělo by postačit jedno toto jmenování, aby ospravedlnilo demisi papeže. Myslím, že bude nezbytné, aby několik málo kardinálů (a biskupů), kteří si uvědomují závažnost situace, jako Burke, Brandmüller, Eijk, Sarah, Woelki, Schneider, Chaput, Laun, Viganò a další mohli a měli by začít formovat síť vztahů a komunikací v různých zemích a kontinentech a senzibilizovat tu část episkopátu, která by byla ochotná pracovat ve prospěch rezistence vůči heretické kalamitě, která se šíří. Více na: www.lumendelumine.cz/index.php