Keď Hus, Kalvin, Zwingli, po smrti uvideli aký rozkol v kat. Cirkvi spravili, tak im stali vlasy dupkom. Luther, uznával Jana Husa ako svojho priameho predchodcu. Pannu Máriu si J. Hus a Luther vážili, ale kto sa v pýche vzbúri, neskôr aj Matku Božiu poprie. Veď ako môže kresťan milovať Ježiša, keď nemiluje jeho matku, oni sú stále spolu jedno?
Ako môže požehnať Boh to, čo je prekliaté? V Ríme nad Lutherom vinou svojej arogancie a bludov, bola vyhlásená kliatba a jeho spisy boli zakázané. Rozdelenie cirkvi tak bolo dokonané. Stotožňoval
seba i svoje dielo s božou vôľou.Tézy Luthera viedli pred 500 rokmi k rozkolu kresťanov. Luther rozdelil kresťanov, nenávidel moslimov a židov chcel vyhnať.Oni boli príčinou rozkolu kat. Cirkvi! Pre protestantov je charakteristické, že len on je nositeľmi skutočnej pravdy.
Všetci protestanti sú odpadli katolíci. Ak sú v očistci, budú tam dovtedy, kým sa posledný lutherán nevráti späť do kat. Cirkvi! Pre protestantov je charakteristické, že len oni je nositeľmi skutočnej pravdy, a katolíci nie.
Prečo sa nespomína Lutherovo dielo "O židoch a ich klamstvách", kde navrhol aj riešenie židovskej otázky?
Riešenie židovskej otázky podľa Luthera:
1. vypáliť ich domy a synagógy
2. odobrať im náboženské knihy
3. pod hrozbou straty končatiny alebo života im zakázať učiť
4. zrušiť pre nich záruky bezpečnosti na cestách
5. zakázať im úžerníctvo a skonfiškovať ich majetok
6. prinútiť ich k manuálnej práci
K jeho odkazu sa hlásili antisemiti v NSDAP (Nacionálno-socialistická nemecká robotnícka strana), t. j. nacistická strana v Nemecku a 10. novembra 1938 na Lutherove narodeniny v Nemecku NSDAP počas takzvanej Krištáľovej noci začali plniť Lutherov šesť bodový "program" a skutočne podpálila tisíce synagóg a odviedla desaťtisíce Židov na nútené práce do pracovných táborov.
Z Lutherových rečí pri stole (Tischreden) je známy citát: "Keď by som pokrstil jedného Žida, zavediem ho na most nad riekou Labe, zavesím mu kameň okolo krku, sotím ho dolu a poviem: Krstím ťa v mene Abraháma."
Lutherův slovník - Lutherovi přátelé byli velice nešťastní z jeho šílených výbuchů. Jazyk, jakým se arcibludař Martin Luther vyjadřuje i o nejsvětějších věcech, dává jeho dílu satanský ráz. Bossuet říká, že je třeba uvést jeho slova, i když se nám to příčí, abychom poznali, jaký duch temnot ovládl vedoucí osobnost reformace.
Papež je podle něho jen osel, mul, krtek, svině, antikrist atd. Papež je tak přeplněn ďábly, že je vydechuje a vyplivuje, říká Luther. Řím nazýval vždy Sodoma, Babylon, apokalyptická děvka, sídlo antikrista. Kardinálové, arcibiskupové, biskupové a kněží byli pro něho floutci, mniši apod.
Katolické světce a světice tituloval stádo dravých vlků, Epikurovi vepři, šílení volnomyšlenkáři, psi, toužící se koupat v krvi. Učitelé církve, kazatelé zpovědníci, řeholníci a řeholnice byli pro něho odporní červi, kteří skrze mši a odpustky vězní u sloních nohou celé lidstvo. Nejvíce se obořoval na dominikány. Teologové ze Sorbony a z Lipska byli krtci, pokrytci, osli s doktorským biretem.
Melanchton napsal: Třesu se strachem, když pomyslím na Lutherovy vášně, které v něm vřou herkulovskou silou. Hospinius říká: Luthera svedl Satan, je to člověk plný pýchy a domýšlivosti. Erasmus Lutherovi napsal: Kvílíme všichni nad nešťastným rozkolem, který šíříš všude po světě kvůli svému paličatému, nespoutanému a vzpurnému rozumu.
Pravým důvodem překotného odchodu do kláštera
byl ve skutečnosti útěk před soudním stíháním pro vraždu, kterou Luther spáchal z prchlivosti na Hieronymu Buntzovi. Azyl v klášteře vyhledal na radu vikáře Brauna. Výčitek svědomí se Luther nezbavil až do konce života. Byly příčinou jeho stálých depresí a ovlivnily závažný způsobem nejen jeho psychický život, ale i jeho nauku (Viz: Albert Mock "Abschied von Luther - Psychologische und theologische Reflexionen zum Lutherjahr" - Köln 1985; Roland Dalbiez Das Ende Luthers, in EINSICHT XVII/4, prosinec 1987, str. 110-112.)
Luther vystupoval veľmi arogantne a stotožňoval
seba i svoje dielo s božou vôľou.Útočné boli jeho knihy, napríklad Proti rímskemu pápežstvu, založenému od diabla (1545) či protižidovská Proti židom a ich lžiam (1542).
V tomto diele Luther, okrem iného, požadoval zákaz židovských bohoslužieb, zničenie ich modlitebných kníh, zabavenie majetku, zákaz požičiavať na úver a cestovať.
K najextrémnejším požiadavkám patrila tá, aby boli zbúrané ich domy, vypálené synagógy a oni vypudení „do vlastnej krajiny k Jeruzalemu“. Podľa väčšiny historikov mali Lutherove protižidovské názory významný vplyv na rozvoj antisemitizmu v Nemecku v 20. storočí.
Martinluther-apostaza-protestant 
