arcibiskup marcel lefebvre - rodiny se musi branit.

Jak je možné, že se vedoucí osobnosti odvolávají na křesťanské náboženství a ve stejnou dobu každou autoritu ve státě ničí? Jde přece naopak o to, aby autorita oněch dvou přirozených společností božského práva, jejichž působení zde na zemi je velkého významu: rodiny a občanské společnosti byla obnovena. Obzvlášť rodina trpí v poslední době nejtvrdšími útoky. Přechod k socialismu v zemích jako Španělsko a Francie tento proces jen urychluje. Vydávané zákony a opatření jež na ně navazují ukazují na užší souvislosti vůle zničit zřízení rodiny. Umenšováním otcovské autority, ulehčováním rozvodu, chybějícím vědomím zodpovědnosti při početí nového života, úředním uznáním divokých manželství, dokonce homosexuálů, společnou láskou mladých, manželstvím na zkoušku, zmenšováním sociálních dávek a daňových úlev pro početnější rodiny. ...Stát sám začíná a sice ve vlastním zájmu, pozorovat následky úbytku počtu narozených. Ptá se, jak již v blízké budoucnosti mají zaručit mladé generace starým lidem odcházejícím na odpočinek zaopatření? Ale důsledky v duchovní oblasti jsou ještě mnohem závažnější.

V tomto ohledu bývá autorita již od základu zpochybňována těmi, kteří tvrdí, že „rodiče nejsou vlastníky svých dětí", čímž jim chtějí říci, že jejich výchova je věcí státu s jeho laicistními školami, jeho jeslemi a mateřskými školkami.
Tyto ideje nás vedou zpět k anglickým filosofům 17. století, kteří si přáli vidět v lidech pouze jednotlivce, kteří jsou od narození nezávislí, navzájem si rovní a nespadající pod žádnou autoritu. My víme, že je to mylné. Dítě dostává všechno od svého otce a od své matky, potravu pro své tělo i ducha, charakterovou i občanskou výbavu a výchovu. Rodiče si při tom nechávají pomáhat od učitelů, kteří mají ve vědomí dětí účast na autoritě rodičů. Téměř veškeré vědomosti, které dospívající získává jsou od jeho rodičů a učitelů.

Kdybychom měli jen čekat, až se budou děti rozumět náboženským pravdám, aby uvěřili a obrátili se, to bychom dnes měli dnes jen velice málo křesťanů. Náboženským pravdám věříme pro hodnověrnost svědků. Svědectvím je jejich ctnostný, svatý život, jejich nezištnost, jejich láska. Potom dává víra, jak říká sv. Augustinus, přesvědčení.
Ale přece ne tak velmi, aby nemohli pečovat o to podstatné; Boží milost způsobí to ostatní. Co tedy dělat? Existují skutečně katolické školy, i když v menším počtu. Pošlete do nich své děti i když to zatíží vaši peněženku! Zakládejte nové školy tak, jak to již mnozí udělali. Pokud máte k používání jen školy, v nichž je vyučování zkažené, odejděte z nich, stěžujte si, nedejte se, nedopusťte, aby vaše děti vinou vašeho vychovatele ztratily víru! (aj v rkc sa da stratit viera)

Ctěte si doma v rodině katechismus tridentského koncilu 1 , je nejkrásnější, nejdokonalejší a nejúplnější! každá křesťanská rodina by měla vlastnit Vulgátu,
zpracovanou sv. Jeronýmem ve 4. století a Církví kanonizovaný latinský překlad.

Dnes je ďábel vypuštěn na Církev; o to dnes jde! Snad zažijeme i jeho poslední bitvu, jeho generální útok. Utočí na všech frontách a když naše milá Paní z Fatimy řekla, že jednoho dne pronikne do nejvyšších kruhů Církve, tak k tomu právě dochází. Nechci nic zjednodušovat, ale jsou známky, podle kterých se dá poznat, že na nejvyšších římských místech jsou lidé, kteří ztratili víru. Za těchto okolností se musíme naléhavě chopit jistých náboženských opatření! Musíme se modlit, činit pokání, musíme se, jak to požaduje Nejsvětější Panna Maria, modlit v rodinách růženec. Lidé se začínají modlit, jak můžeme vidět v každé válce teprve tehdy, když padají bomby. A právě nyní již padají. Můžeme přece ztratit víru! Jste si vědomi toho, že to je daleko horší než všechny katastrofy, kterých se lidé obávají, horší než světová hospodářská krize, nebo atomová válka?

Starý svět spěje ke svému zániku, je to svět potratu. Rodiny věrné tradici jsou současně rodiny bohaté na děti, právě jejich víra jim zabezpečuje potomstvo. „Množte se a rozrůstejte se!" Když budete zachovávat to, co Církev vždy učila, pak je vaše budoucnost jistá.