Boží slovo na den 13.12. A.D. 2018

No, Pán řekl, že přijdou mnozí v mém jménu a řeknou já jsem to a to a čas se přiblížil, mnohé dokáží, nechoďte za nimi. Pán přijde jako blesk, tou cestou kterou vystoupil. Jistě, buďte připraveni a bděte, mějte olej v lampách, nebo nevíte dny ani hodiny. To ví jen Otec v nebi. Nejhorší jsou ti páni v oblecích a kravatách, kteří by chtěli poučovat jiné a přitom sami jsou plni neposlušnosti. Apoštol Pavel se též zmiňuje o některých, kteří už mluvili o druhém příchodu, jako by už nastal, ačkoli nedostali od náš žádné pověření. Takže bych udělal závěr, že páni v kravatách jednají bez pověření a jen své představy. Jsou jistě zapálení, ale i tou měrou pomýlení.

@henta a kde mas antikrista 3,5 roka + cipovanie + mucenikov Kristovych...........

ja si nemozem vybrat co mi vyhovuje. ja mozem iba sledovat co nam Boh pripravil.

arcibiskup marcel lefebvre - „Žijete stále v minulosti"

Katolíci velice dobře zpozorovali, že se kolem nich odehrávají radikální přeměny, ale je to pro ně přece jen obtížné odporovat propagandě, která je jako při všech revolucích velmi vytrvalá. Říká se jim: „Vy nepřijímáte změny, ale celý svět kolem vás se změnil a vy holdujete neměnitelnosti; to, co bylo dobré před padesáti lety již neodpovídá dnešní mentalitě a také našemu způsobu života. Uzavřeli jste se do vaší minulosti. Nejste schopni změnit způsob svého života." Ze strachu před podobnými výčitkami, bylo přijato mnoho reforem, protože se nenašly žádné pádné argumenty, které by chránily před řečmi typu: „vy jste zaostalí, včerejší, nežijete v naší době."

Ale nic z toho se ani zdaleka nepřiblížilo tomu, co se stalo v r. 1969, totiž novému pojetí mše.

Bývá nám předhazováno také to, že lpíme na vnějších a druhořadých formách, např. na latině. Je to mrtvá řeč jak se říká, které nikdo nerozumí, jako by ji křesťanský lid v 17. nebo 19. století rozuměl lépe. Jaká nedbalost je to tedy podle jejich mínění, že Církev tento den tak dlouho odkládala a muselo se tak dlouho čekat na toto zrušení. Já si myslím, že k tomu Církev měla své důvody. Není to nic překvapujícího, že katolíci cítí potřebu lépe porozumět překrásným textům, z nichž se šije jejich duchovní oděv a z nichž čerpají svou výživu, že se chtějí vroucněji zapojit do onoho dění, jež se před jejich očima odehrává. Jejich požadavky ovšem nejsou oprávněné pokud chtějí, aby od počátku do konce byla mše svatá přeložena do lidové řeči.Čtení epištoly a evangelii v lidovém jazyce znamenají zlepšení. Co se týče zbývajících textů, není žádný vztah mezi tím co známe a mezi tím, co jsme zapomněli. Neboť porozumění textům není nejvyšší cíl modlitby. Je to pouze jeden z prostředků, jak uvést duši do stavu modlitby s Bohem, jejž nazýváme sjednocení s Bohem. Pokud totiž věnujeme velkou pozornost porozumění textům, může se nám to stát překážkou v modlitbě. Překvapuje mne, že se tomu nerozumí zvláště dnes, v době, kdy se tolik mluví o náboženství srdce, které je méně intelektuální, ale zato má být více spontánní. Spojení s Bohem může nastat velice rychle skrze zbožnost, soustředění, jež vyzařuje z prostředí bohoslužby, z architektonické krásy, ze všeobecné atmosféry liturgického dění, zachování nebeských zpěvů, uctivosti a zbožnosti celebranta, symbolickou výzdobu prostoru, z vůně kadidla a mnoha jiného. K tomu nedochází jen tak jako na odrazovém můstku, že se duše na chvíli pozvedne.
Je přesto jistě nutné stále lepší porozumění přímluvám, modlitbám a hymnům a snaha o stále dokonalejší účast na bohoslužbách. Je ale omyl chtít dosáhnout tohoto cíle jednoduše pouhým převedením bohoslužby do lidového jazyka a naprostým odstraněním universální řeči církve, jež bylo bohužel téměř všude ve světě provedeno.
Latina je totiž universální řečí Církve. Když ji liturgie používala, činila nás právě oním jedním universálním a katolickým společenstvím. Tím, že nyní naproti tomu vznikly i daleko menší územní oblasti se svými rozdílnými vlastními způsoby slavení, ztratila liturgie onu dimensi, která se do duší tak hluboce vtiskovala. Abychom se vyhnuly takové bláznivé cestě, stačí pozorovat orientální rity, v nichž byla již dlouho liturgie sloužena v místním jazyce. Mezi členy těchto společností pozorujeme bohužel izolaci. Když totiž žijete mimo svou rodnou zemi, potřebujete znát při mši a při udílení svátostí a ceremoniích všechny způsoby jednotlivých kněží. Budují si vlastní církve, skrze něž budete neodvratně odděleni od ostatního katolického lidu.

Podívejme se na situaci mimo Církev: Jak mohl islám úspěšně zajistit svou jednotu, ačkoliv se nachází v tak rozdílných oblastech a mezi národy tak rozdílných ras jako v Turecku, v severní Africe, Indonésii nebo černé Africe? Právě tím, že se všude užívá arabština jako jediná předepsaná řeč koránu. Viděl jsem v Africe jak marabuti učili děti nazpaměť súry, kterým tyto naprosto nemohly rozumět. Islám navíc všeobecně zakazuje překládat svoje knihy. Patří dnes takřka k povinnostem obdivovat mohamedánské náboženství k němuž, jak slyšíme se obracejí tisíce Francouzů. Ale střežíme se toho, vzít si z něj jediný příklad, jehož napodobením bychom se mohli nechat inspirovat: vytrvalé držení se jedné jediné řeči pro modlitbu a kult.

Latina tím, že se stala mrtvou řečí se hodí právě pro toto uchovávání. Je to nejlepší prostředek k ochraně věroučných výroků proti přizpůsobování se řeči jež zcela přirozeně během staletí vzniká.Myslíte si, že by se nedotknutelné formulace věčných pravd během dvou tisíciletí podařilo bez nejmenších změn zachránit v řeči, která se neustále mění a v zemích k tomu ještě tak rozdílných? Živé jazyky jsou proměnlivé a nestálé.

Odluka Církve od státu, kdysi přijatá a snad dokonce mnohdy považovaná za nejlepší stav, způsobila, že ateismus všeobecně pronikl do všech oblastí činnosti a musíme konstatovat, že veliký počet katolíků a dokonce kněží nemá žádnou jasnou představu o jedinečné roli katolického náboženství v občanské společnosti. Laicismus všechno zaplavil.

V nové Církvi se doporučuje dialog. Jak jej ale máme navázat, když jej začínáme tím, že se skrýváme před pohledem možného partnera k rozhovoru? V komunistických diktaturách byla první starost tamních držitelů moci zakázat sutany. To patří k prostředkům, které se používají k zardoušení náboženství. Můžeme si být jisti, že opak toho je rovněž správně. Kněz, který se jako takový dá poznat skrze svůj zevnějšek, je živoucím kázáním. Chybění vnější poznatelnosti kněze ve velkých městech poukazuje na závažný nedostatek při zvěstování evangelia, je to pokračování neblahého díla revoluce a zákonů o odluce Církve od státu.

V neposlední řadě chrání sutana kněze před zlem. Udržuje jeho chování, připomíná mu v každém okamžiku jeho misii na zemi a chrání ho před pokušením. Kněz v sutaně neprožívá žádnou krizi identity a věřící vědí, s kým mají dočinění. Sutana je garantem pravosti kněžství. Často mi katolíci říkali, jak těžko se jim zpovídá knězi v civilu, protože cítí, jako by jen tak komusi svěřovali tajemství svého svědomí. Zpověď je soudcovský akt. Proč předepisuje zcela světská občanská justice povinné nošení talárů svým soudcům?

Denní liturgie (Cyklus - C)
www.liturgie.cz/…/ctvrtek-po-2-ne…

1. čtení:
Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě drží za ruku a říká ti: "Nestrachuj se! Já ti pomohu! Neboj se, červíčku Jakube, izraelský hloučku! Já ti pomohu" - praví Hospodin. Tvůj vykupitel je Svatý Izraele. Udělám z tebe ostrou mlátičku, novou, s mnohými zuby. Rozmlátíš hory a rozdrtíš je, pahorky obrátíš v plevy. Převěješ je a vítr je odvane, vichřice je rozpráší, ty však zaplesáš v Hospodinu, budeš se chlubit ve Svatém Izraele. Chudáci a ubožáci marně hledají vodu, jejich jazyk vysychá žízní. Já, Hospodin, je vyslyším, já, Bůh Izraele, je neopustím. Na holých pahorcích dám vytrysknout řekám, uprostřed údolí zřídlům, změním step v jezera vod, vyprahlou zemi v prameny vod. Vysázím cedry na poušti, akácie, myrty a stromy oliv, v pustině vysázím cypřiše, jilmy, s nimi i terebinty, aby všichni viděli a poznali, aby uvážili a pochopili, že to způsobila Hospodinova ruka, že Svatý Izraele to stvořil.
Iz 41,13-20

Žalm:
Odp: Milosrdný a milostivý je Hospodin, shovívavý a plný lásky.

Budu tě oslavovat, můj Bože, králi,
budu velebit tvé jméno po všechny věky.
Dobrotivý je Hospodin ke všem
a soucit má se všemi svými tvory.

Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla
a tvoji zbožní ať tě velebí!
Ať vypravují o slávě tvého království,
ať mluví o tvé síle!

Aby poučili lidi o tvé moci,
o slávě tvé vznešené říše.
Tvé království je království všech věků
a tvá vláda trvá po všechna pokolení.
Zl 145
Žalm 145

Evangelium: Mt 11,11-15

Církevní kalendář:
sv. Lucie (Světluše)
Pocházela ze Syrakus. Proti její vůli ji rodiče zaslíbili bohatému mladému pohanovi. Matka, až po svém uzdravení na přímluvu sv. Agáty, se smířila s přáním Lucie, která chtěla žít v celibátním zasvěcení Kristu. Snoubenec ale nesouhlasil. Za Diokleciánova pronásledování ji udal jako křesťanku. Byla odsouzena k násilné prostituci a protože byla od ní uchráněna zázračnou silou, byla údajně oslepena a probodnuto jí hrdlo.
Úcta k ní byla rozšířena v celé církvi již na konci 6.století, se zařazením jména do mešního římského kánonu. Při průzkumu katakomb v Syrakusách byl objeven její hrob.
více: catholica.cz