Boží slovo na den 3.4. A.D. 2022
Jan 8,1-11
Jan 8,1-11
- Nahlásit
Sociální sítě
Změnit příspěvek
Smazat příspěvek
Svátek slaví sv. Niketas
Niketas se narodil v Caesareji v Bithynii kolem roku 760. Již jako mladík byl přitahován životem v samotě a rozjímáním, proto po upřímném hledání Boží vůle vstoupil do kláštera Mendikion u Černého moře, kde se věnoval řeholní formaci. Niketas se prokázal jako velice inteligentní a schopný člověk, proto jej patriarcha Tarasios roku 790 vysvětil na kněze. Roku 813…Více
Svátek slaví sv. Niketas
Niketas se narodil v Caesareji v Bithynii kolem roku 760. Již jako mladík byl přitahován životem v samotě a rozjímáním, proto po upřímném hledání Boží vůle vstoupil do kláštera Mendikion u Černého moře, kde se věnoval řeholní formaci. Niketas se prokázal jako velice inteligentní a schopný člověk, proto jej patriarcha Tarasios roku 790 vysvětil na kněze. Roku 813 zemřel představený kláštera a Niketas nastoupil na jeho místo.
Již dva roky nato však vypukly ikonoklastické bouře a začalo pronásledování těch, kdo se úcty k obrazům nechtěli vzdát. Mezi prvními oběťmi byl právě Niketas; nejprve byl uvězněn v maloasijské pevnosti Masalaion, později jej nechal císař Leon V. předvolat do Konstantinopole a pokoušel se ho přesvědčit o správnosti ikonoklastických názorů. Niketas však, díky podpoře svých přátel, zvláště svatého Teodora Studity, obstál a vytrval ve víře. Byl proto poslán do vyhnanství na ostrov Svaté Glycerie, kde musel snášet trýznění od svých strážců.
Roku 820 byl císař Leon V. zavražděn a nejpřísnější obrazoborecké zákony byly zmírněny. také Niketas se mohl vrátit z vyhnanství. Nevrátil se však do svého kláštera Medikion, místo toho vstoupil jako obyčejný řeholník do jednoho z konstantinopolských klášterů. Tam také 3. dubna 824 zemřel. Jeho ostatky pak byly slavnostně přeneseny do Mendikionu a s nadšením uvítány všemi spolubratry.
Zdroj: proglas.cz/svatek/?date=4_3
Uctíván církvemi
Římskokatolická církev
Řeckokatolická církev
Pravoslavná církev
Niketas se narodil v Caesareji v Bithynii kolem roku 760. Již jako mladík byl přitahován životem v samotě a rozjímáním, proto po upřímném hledání Boží vůle vstoupil do kláštera Mendikion u Černého moře, kde se věnoval řeholní formaci. Niketas se prokázal jako velice inteligentní a schopný člověk, proto jej patriarcha Tarasios roku 790 vysvětil na kněze. Roku 813 zemřel představený kláštera a Niketas nastoupil na jeho místo.
Již dva roky nato však vypukly ikonoklastické bouře a začalo pronásledování těch, kdo se úcty k obrazům nechtěli vzdát. Mezi prvními oběťmi byl právě Niketas; nejprve byl uvězněn v maloasijské pevnosti Masalaion, později jej nechal císař Leon V. předvolat do Konstantinopole a pokoušel se ho přesvědčit o správnosti ikonoklastických názorů. Niketas však, díky podpoře svých přátel, zvláště svatého Teodora Studity, obstál a vytrval ve víře. Byl proto poslán do vyhnanství na ostrov Svaté Glycerie, kde musel snášet trýznění od svých strážců.
Roku 820 byl císař Leon V. zavražděn a nejpřísnější obrazoborecké zákony byly zmírněny. také Niketas se mohl vrátit z vyhnanství. Nevrátil se však do svého kláštera Medikion, místo toho vstoupil jako obyčejný řeholník do jednoho z konstantinopolských klášterů. Tam také 3. dubna 824 zemřel. Jeho ostatky pak byly slavnostně přeneseny do Mendikionu a s nadšením uvítány všemi spolubratry.
Zdroj: proglas.cz/svatek/?date=4_3
Uctíván církvemi
Římskokatolická církev
Řeckokatolická církev
Pravoslavná církev
Martina Bohumila Lutherová
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
Stačilo jednoho zavraždit a hned se otevřela cesta.....
do ......
do ......
Z denní liturgie
Liturgie.cz
1. čtení:
Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Tak praví Hospodin, který vytvořil v moři cestu, v mohutných vodách stezku, který vyvedl vozy i koně, vojsko i silné (reky); všichni spolu leží, již nevstanou, jako knot zhasli, dohořeli. „Nevzpomínejte na věci minulé, nedbejte na to, co se dávno stalo! Hle, já dělám věci nové, teď již vzcházejí, což (to) neznáte? Cestu …Více
Z denní liturgie
Liturgie.cz
1. čtení:
Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Tak praví Hospodin, který vytvořil v moři cestu, v mohutných vodách stezku, který vyvedl vozy i koně, vojsko i silné (reky); všichni spolu leží, již nevstanou, jako knot zhasli, dohořeli. „Nevzpomínejte na věci minulé, nedbejte na to, co se dávno stalo! Hle, já dělám věci nové, teď již vzcházejí, což (to) neznáte? Cestu vytvořím na poušti a řeky na neschůdných místech. Divoká zvěř mě oslaví, šakalové a pštrosi, že jsem dal vodu na poušti, řeky na neschůdných místech, abych napojil svůj lid, svého vyvoleného. Ten lid jsem stvořil pro sebe, bude hlásat mou chválu.“
Iz 43,16-21
Žalm:
Velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.
Když Hospodin přiváděl siónské zajatce,
byli jsme jako ve snách.
Tehdy byla naše ústa plná smíchu
a náš jazyk plný jásotu.
Tehdy se říkalo mezi pohany:
„Velkou věc s nimi udělal Hospodin!“
Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin,
naplnila nás radost.
Hospodine, změň náš osud,
jako se mění údolí na jihu země.
Kdo sejí v slzách,
žnout budou s jásotem.
Vycházejí s pláčem,
když nesou semeno k setí:
přijdou však s jásotem
a přinesou své snopy.
Zl 126
2. čtení:
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.
(Bratři!) Všecko považuji za škodu ve srovnání s oním nesmírně cenným poznáním Ježíše Krista, svého Pána. Pro něj jsem se toho všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista a byl s ním spojen; nemám přece vlastní spravedlnost, která se získá (zachováváním) Zákona, ale tu, (která se dává) tomu, kdo věří v Krista, totiž tu, která (přichází) od Boha a (spočívá) na víře. Tak na sobě poznám Krista i moc jeho zmrtvýchvstání a účast v jeho utrpení; a protože umřel on, i já mu chci být v tom podobný. Potom, (jak doufám), dosáhnu i vzkříšení z mrtvých. (Tím neříkám,) že už bych toho dosáhl nebo že už jsem dokonalý; ale ze všech sil se snažím to uchvátit, protože i mne samého uchvátil Kristus Ježíš. Bratři, já si nenamlouvám, že už jsem to uchvátil. Ale o jedno (mi jde): nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou. Běžím k cíli za vítěznou nebeskou odměnou, ke které nás Bůh povolal skrze Krista Ježíše.
Flp 3,8-14
Evangelium:
Jan 8,1-11
Liturgie.cz
1. čtení:
Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Tak praví Hospodin, který vytvořil v moři cestu, v mohutných vodách stezku, který vyvedl vozy i koně, vojsko i silné (reky); všichni spolu leží, již nevstanou, jako knot zhasli, dohořeli. „Nevzpomínejte na věci minulé, nedbejte na to, co se dávno stalo! Hle, já dělám věci nové, teď již vzcházejí, což (to) neznáte? Cestu vytvořím na poušti a řeky na neschůdných místech. Divoká zvěř mě oslaví, šakalové a pštrosi, že jsem dal vodu na poušti, řeky na neschůdných místech, abych napojil svůj lid, svého vyvoleného. Ten lid jsem stvořil pro sebe, bude hlásat mou chválu.“
Iz 43,16-21
Žalm:
Velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.
Když Hospodin přiváděl siónské zajatce,
byli jsme jako ve snách.
Tehdy byla naše ústa plná smíchu
a náš jazyk plný jásotu.
Tehdy se říkalo mezi pohany:
„Velkou věc s nimi udělal Hospodin!“
Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin,
naplnila nás radost.
Hospodine, změň náš osud,
jako se mění údolí na jihu země.
Kdo sejí v slzách,
žnout budou s jásotem.
Vycházejí s pláčem,
když nesou semeno k setí:
přijdou však s jásotem
a přinesou své snopy.
Zl 126
2. čtení:
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.
(Bratři!) Všecko považuji za škodu ve srovnání s oním nesmírně cenným poznáním Ježíše Krista, svého Pána. Pro něj jsem se toho všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista a byl s ním spojen; nemám přece vlastní spravedlnost, která se získá (zachováváním) Zákona, ale tu, (která se dává) tomu, kdo věří v Krista, totiž tu, která (přichází) od Boha a (spočívá) na víře. Tak na sobě poznám Krista i moc jeho zmrtvýchvstání a účast v jeho utrpení; a protože umřel on, i já mu chci být v tom podobný. Potom, (jak doufám), dosáhnu i vzkříšení z mrtvých. (Tím neříkám,) že už bych toho dosáhl nebo že už jsem dokonalý; ale ze všech sil se snažím to uchvátit, protože i mne samého uchvátil Kristus Ježíš. Bratři, já si nenamlouvám, že už jsem to uchvátil. Ale o jedno (mi jde): nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou. Běžím k cíli za vítěznou nebeskou odměnou, ke které nás Bůh povolal skrze Krista Ježíše.
Flp 3,8-14
Evangelium:
Jan 8,1-11