Boží slovo na den 21.12. A.D.2020
Lk 1,39-45
Lk 1,39-45
- Nahlásit
Sociální sítě
Změnit příspěvek
Smazat příspěvek
forthetruth333
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
Martina Bohumila Luterova
Bergolio NIE JE pápež je antikristov prorok tak aj jeho skutky su diabolske.
Martina Bohumila Luterova
Okres Zlín, Česko
čeština
Členom od
19. dec
Last online
pred 14 minútamiVíce
Martina Bohumila Luterova
Bergolio NIE JE pápež je antikristov prorok tak aj jeho skutky su diabolske.
Martina Bohumila Luterova
Okres Zlín, Česko
čeština
Členom od
19. dec
Last online
pred 14 minútami
Bergolio NIE JE pápež je antikristov prorok tak aj jeho skutky su diabolske.
Martina Bohumila Luterova
Okres Zlín, Česko
čeština
Členom od
19. dec
Last online
pred 14 minútami
U.S.C.A.E.
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
taká už otrepaná poznámka je hromada siekt ktoré sa opierajú len o Písmo sväté a odporujú jedna druhej to k tomu mýtu že opieranie sa len o Písmo sväté je záruka neupadnutia do bludu ono je to záruka presného opaku
U.S.C.A.E.
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
už v štvrtom storočí sa pokúšali mať tretí chrám, Julián Odpadlík im to síce dovolil ale Boh ešte nie, oni sa o to snažia stále a keďže Antikrist bude "mesiášom" akého chcú je jasné že nič menej ako chrám mu nebude stačiť kde inde sa má prehlásiť za boha a Kresťanstvo odmietajú
Ještě jeden komentář od U.S.C.A.E.
U.S.C.A.E.
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
Svätý Peter Canisius
Plinio de Oliveira
20. decembra 2020 Svätec týždňa
Životopisné údaje:
Svätý Peter Canisius (1521-1597), člen Spoločnosti Ježišovej, je vyznávač a učiteľ Cirkvi. Viedol protireformáciu v nemeckých krajinách, napísal katechizmus, ktorý ešte v jeho živote prešiel 200 vydaniami a je známy ako kladivo protestantov. V roku 1555 cisár Ferdinand Rakúsky napísal svätému Petrovi …Více
Svätý Peter Canisius
Plinio de Oliveira
20. decembra 2020 Svätec týždňa
Životopisné údaje:
Svätý Peter Canisius (1521-1597), člen Spoločnosti Ježišovej, je vyznávač a učiteľ Cirkvi. Viedol protireformáciu v nemeckých krajinách, napísal katechizmus, ktorý ešte v jeho živote prešiel 200 vydaniami a je známy ako kladivo protestantov. V roku 1555 cisár Ferdinand Rakúsky napísal svätému Petrovi Canisiovi o prvej časti jeho katechizmu toto:
„Najdôstojnejší otec a drahý priateľ.“
„Prečítali sme si a preskúmali prvú časť vášho katechizmu. S Božou pomocou usudzujeme, že zverejnenie takéhoto diela veľmi pomôže večnej spáse našich verných poddaných. Žiadame vás preto, aby ste ho bezodkladne dokončili a poslali nám úplnú kópiu, aby sme ho mohli preložiť do nemeckého jazyka. Po vydaní v latinskom a nemeckom jazyku sa bude používať na výučbu mládeže na všetkých našich školách a nahradí všetky ostatné katechizmy. Ktokoľvek sa nebude riadiť týmto dekrétom, uvalí na seba prísne tresty a náš hnev.“
„Prikazujeme, aby ste na okrajoch zahrnuli odkazy na knihy a kapitoly textov z Písma, cirkevných otcov a učiteľov, ako aj kánonického práva, ktoré v priebehu práce citujete s takou veľkou erudovanosťou. Toto umožní menej skúseným učiteľom a ľudu vyhľadať si tieto originály.“
„Máme veľkú nádej, že týmto spôsobom budú tí, ktorí upadli do bludu, privedení späť do lona Svätej Matky Cirkvi, a že mnohí, po preskúmaní pôvodných zdrojov, ktoré ste použili, sa budú riadiť náukou, ktorú vaša práca predkladá. Pomôžete tisícom duší a dostanete stonásobnú odmenu od Všemohúceho Boha.“
„Ako kresťanský kráľ, ktorý je úprimne znepokojený večnou spásou svojich verných poddaných, poskytneme vám a vašej náboženskej spoločnosti so svojou kráľovskou štedrosťou náležitú finančnú náhradu.“ Bratislava, 16. marca 1553.
Existuje výňatok z kázne svätého Petra Canisia o korupcii duchovenstva v Nemecku:
„Oltár Boží sme zneuctili nečistými rukami a skazenými perami, našimi nečistými srdcami, škandalóznym životom a nesmiernymi prestúpeniami zákona. Náš hriech je o to väčší, že urážame (kňazskú) dôstojnosť, ktorá nám bola udelená. Preto je kvôli nám Božie meno vysmievané. U takýchto mužov niet doma poctivosti, niet triezvosti pri stole, niet zdržanlivosti v posteli, niet štúdia ich kníh a niet oddanosti v ich srdciach.“
Komentár profesora Plinia:
Tieto texty si zaslúžia komentár. Prvý úryvok predstavuje postoj cisára Ferdinanda Rakúskeho k šíreniu katolíckej viery v jeho ríši. Môžete si všimnúť, že v tomto výňatku zaujal cisár niektoré nesprávne postoje, poznačené regalizmom, teda nenáležitým zasahovaním panovníka do cirkevných záležitostí. Rozhodol o použití katechizmu svätého Petra Canisia, akoby bol duchovnou autoritou. Uviedol, že kráľovská autorita zakáže šírenie akéhokoľvek iného katechizmu v Rakúsku a bude akceptovať iba tento. Potom dal príkaz svätému Petrovi Canisiovi, aby na okraj uviedol citáty a odkazy, akoby bol svätec jeho úradníkom. Aj keď je pravda, že táto nepríjemná poznámka sa v liste objavuje, má aj jeden veľmi chvályhodný aspekt. Dáva dnešnému človeku, ktorý si zvykol na masívny laicizmus našej doby, lekciu o cnosti. Vidíme tu pozoruhodnú túžbu katolíckeho kráľa šíriť v jeho kráľovstve pravú náuku.
Vidno, že prijal prvú časť katechizmu, analyzoval ju a urobil si o nej a o svätom Petrovi Canisiovi vysokú mienku. Preto horlivo túžil rozšíriť ten katechizmus všade vo svojom kráľovstve. Za týmto účelom požiadal o čo najskoršie dokončenie práce. Povedal svätcovi, že od jeho katechizmu očakáva dobré výsledky, a tiež sľúbil, že ho preloží do nemčiny. Šírenie tohto katechizmu bolo veľkým dielom kontrarevolúcie; preto cisár urobil pre Cirkev veľké dobro.
Tento konkrétny katechizmus bol dôležitý, pretože mnoho ďalších autorov, ktorí písali katolícke katechizmy, robilo ústupky vtedajším bludom, a ich knihy mali protestantskú príchuť. Takže aj vtedy bolo ťažké nájsť dobrý katechizmus, ktorý by bol ortodoxný a súčasne prístupný priemernej mládeži a deťom. Preto chápeme dychtivosť cisára využiť túto príležitosť. Dobrý katolícky cisár zaujal postoj horlivosti.
Cisár chcel ustanoviť katechizmus svätého Petra Canisia ako jediný, pretože jeho poslaním bolo brániť Vieru. Jednak preto, že bol sám katolík, ale tiež preto, že najväčšou starosťou svetskej moci by malo byť šírenie katolíckej viery. Ak je katolícka viera v kráľovstve dobre vyučovaná a šírená, možno očakávať veľa dobrého. Ak sa bude zle učiť a slabo šíriť, nič dobré z toho nevzíde, pretože všetko dobré pochádza iba zo svätej katolíckej viery.
Táto zásadná obava je jadrom listu a je dobré vidieť predstaviteľa najvyššej moci na Zemi, ako usiluje o šírenie dôkladnej katolíckej náuky.
Ak porovnáte jeho postoj s postojom mnohých mocných štátnikov našej doby, pochopíte, ako veľmi poklesol celý spoločenský poriadok a znížil sa zdravý náboženský vplyv v súčasnom svete. V tomto zmysle je list poučný.
Druhý text je z kázne svätého Petra Canisia, ktorý hovoril o situácii nemeckých duchovných svojej doby.
Hovoril v množnom čísle „my“ nie preto, že by sa považoval za vinného, ale ako prejav zdvorilosti voči ostatným. Pravidlo zdvorilosti hovorí, že keď niekto musí napomínať iného, namiesto toho, aby povedal: „Máte tento nedostatok,“ mali by ste povedať: „Máme tento nedostatok.“ Toto „my“ je zdvorilý spôsob, ako hovoriť kritiku a každý, kto nie je hlupák, tomu porozumie.
Je to spôsob rozprávania, ktorý odhaľuje vôľu neuraziť ostatných, je to úctivosť a rafinovaný spôsob, ako uplatniť cnosti lásky a spravodlivosti. Odhaľuje úctu, ktorú by sme mali mať k niekomu, koho napomíname.
Veľmi jasne a stručne poukázal na vady duchovenstva svojej doby. Vždy je užitočné vidieť svätého, ktorý napomína duchovenstvo, pretože normálna tendencia katolíckych laikov je zaujať voči duchovenstvu postoj úcty, uspokojenia a sympatií. Aj keď je táto tendencia dobrá, nie je dobré zatvárať oči pred pravdou a realitou. Laik má tiež povinnosť analyzovať chyby duchovenstva. Nemal by popierať pravdu v mene úcty. To by bolo nesprávne. Je užitočné vidieť, že svätí taký postoj nezaujímali.
Svätý Peter Canisius uviedol, že duchovenstvo je tvorené z mužov, ktorých život nie je cnostný. Povedal, že nie sú triezvi pri stole, ani čistí na svojich lôžkach. Počas štúdia sa nestarali o knihy a nemali v srdciach vernosť. Čo zostalo? Nič! Je to veľmi silné pokarhanie. Svätý pozrel a videl situáciu jasne a objektívne, a potom hovoril slovami, ktoré tie chyby dôrazne odsudzovali. Je pre nás dobré vidieť príklad veľkého svätca, ako je svätý Peter Canisius, že pokiaľ to od nás vyžadujú okolnosti, nemali by sme sa báť prehovoriť proti chybám dnešných duchovných.
Prosme svätého Petra Canisia, aby nám dal túto milosť.
Plinio de Oliveira
20. decembra 2020 Svätec týždňa
Životopisné údaje:
Svätý Peter Canisius (1521-1597), člen Spoločnosti Ježišovej, je vyznávač a učiteľ Cirkvi. Viedol protireformáciu v nemeckých krajinách, napísal katechizmus, ktorý ešte v jeho živote prešiel 200 vydaniami a je známy ako kladivo protestantov. V roku 1555 cisár Ferdinand Rakúsky napísal svätému Petrovi Canisiovi o prvej časti jeho katechizmu toto:
„Najdôstojnejší otec a drahý priateľ.“
„Prečítali sme si a preskúmali prvú časť vášho katechizmu. S Božou pomocou usudzujeme, že zverejnenie takéhoto diela veľmi pomôže večnej spáse našich verných poddaných. Žiadame vás preto, aby ste ho bezodkladne dokončili a poslali nám úplnú kópiu, aby sme ho mohli preložiť do nemeckého jazyka. Po vydaní v latinskom a nemeckom jazyku sa bude používať na výučbu mládeže na všetkých našich školách a nahradí všetky ostatné katechizmy. Ktokoľvek sa nebude riadiť týmto dekrétom, uvalí na seba prísne tresty a náš hnev.“
„Prikazujeme, aby ste na okrajoch zahrnuli odkazy na knihy a kapitoly textov z Písma, cirkevných otcov a učiteľov, ako aj kánonického práva, ktoré v priebehu práce citujete s takou veľkou erudovanosťou. Toto umožní menej skúseným učiteľom a ľudu vyhľadať si tieto originály.“
„Máme veľkú nádej, že týmto spôsobom budú tí, ktorí upadli do bludu, privedení späť do lona Svätej Matky Cirkvi, a že mnohí, po preskúmaní pôvodných zdrojov, ktoré ste použili, sa budú riadiť náukou, ktorú vaša práca predkladá. Pomôžete tisícom duší a dostanete stonásobnú odmenu od Všemohúceho Boha.“
„Ako kresťanský kráľ, ktorý je úprimne znepokojený večnou spásou svojich verných poddaných, poskytneme vám a vašej náboženskej spoločnosti so svojou kráľovskou štedrosťou náležitú finančnú náhradu.“ Bratislava, 16. marca 1553.
Existuje výňatok z kázne svätého Petra Canisia o korupcii duchovenstva v Nemecku:
„Oltár Boží sme zneuctili nečistými rukami a skazenými perami, našimi nečistými srdcami, škandalóznym životom a nesmiernymi prestúpeniami zákona. Náš hriech je o to väčší, že urážame (kňazskú) dôstojnosť, ktorá nám bola udelená. Preto je kvôli nám Božie meno vysmievané. U takýchto mužov niet doma poctivosti, niet triezvosti pri stole, niet zdržanlivosti v posteli, niet štúdia ich kníh a niet oddanosti v ich srdciach.“
Komentár profesora Plinia:
Tieto texty si zaslúžia komentár. Prvý úryvok predstavuje postoj cisára Ferdinanda Rakúskeho k šíreniu katolíckej viery v jeho ríši. Môžete si všimnúť, že v tomto výňatku zaujal cisár niektoré nesprávne postoje, poznačené regalizmom, teda nenáležitým zasahovaním panovníka do cirkevných záležitostí. Rozhodol o použití katechizmu svätého Petra Canisia, akoby bol duchovnou autoritou. Uviedol, že kráľovská autorita zakáže šírenie akéhokoľvek iného katechizmu v Rakúsku a bude akceptovať iba tento. Potom dal príkaz svätému Petrovi Canisiovi, aby na okraj uviedol citáty a odkazy, akoby bol svätec jeho úradníkom. Aj keď je pravda, že táto nepríjemná poznámka sa v liste objavuje, má aj jeden veľmi chvályhodný aspekt. Dáva dnešnému človeku, ktorý si zvykol na masívny laicizmus našej doby, lekciu o cnosti. Vidíme tu pozoruhodnú túžbu katolíckeho kráľa šíriť v jeho kráľovstve pravú náuku.
Vidno, že prijal prvú časť katechizmu, analyzoval ju a urobil si o nej a o svätom Petrovi Canisiovi vysokú mienku. Preto horlivo túžil rozšíriť ten katechizmus všade vo svojom kráľovstve. Za týmto účelom požiadal o čo najskoršie dokončenie práce. Povedal svätcovi, že od jeho katechizmu očakáva dobré výsledky, a tiež sľúbil, že ho preloží do nemčiny. Šírenie tohto katechizmu bolo veľkým dielom kontrarevolúcie; preto cisár urobil pre Cirkev veľké dobro.
Tento konkrétny katechizmus bol dôležitý, pretože mnoho ďalších autorov, ktorí písali katolícke katechizmy, robilo ústupky vtedajším bludom, a ich knihy mali protestantskú príchuť. Takže aj vtedy bolo ťažké nájsť dobrý katechizmus, ktorý by bol ortodoxný a súčasne prístupný priemernej mládeži a deťom. Preto chápeme dychtivosť cisára využiť túto príležitosť. Dobrý katolícky cisár zaujal postoj horlivosti.
Cisár chcel ustanoviť katechizmus svätého Petra Canisia ako jediný, pretože jeho poslaním bolo brániť Vieru. Jednak preto, že bol sám katolík, ale tiež preto, že najväčšou starosťou svetskej moci by malo byť šírenie katolíckej viery. Ak je katolícka viera v kráľovstve dobre vyučovaná a šírená, možno očakávať veľa dobrého. Ak sa bude zle učiť a slabo šíriť, nič dobré z toho nevzíde, pretože všetko dobré pochádza iba zo svätej katolíckej viery.
Táto zásadná obava je jadrom listu a je dobré vidieť predstaviteľa najvyššej moci na Zemi, ako usiluje o šírenie dôkladnej katolíckej náuky.
Ak porovnáte jeho postoj s postojom mnohých mocných štátnikov našej doby, pochopíte, ako veľmi poklesol celý spoločenský poriadok a znížil sa zdravý náboženský vplyv v súčasnom svete. V tomto zmysle je list poučný.
Druhý text je z kázne svätého Petra Canisia, ktorý hovoril o situácii nemeckých duchovných svojej doby.
Hovoril v množnom čísle „my“ nie preto, že by sa považoval za vinného, ale ako prejav zdvorilosti voči ostatným. Pravidlo zdvorilosti hovorí, že keď niekto musí napomínať iného, namiesto toho, aby povedal: „Máte tento nedostatok,“ mali by ste povedať: „Máme tento nedostatok.“ Toto „my“ je zdvorilý spôsob, ako hovoriť kritiku a každý, kto nie je hlupák, tomu porozumie.
Je to spôsob rozprávania, ktorý odhaľuje vôľu neuraziť ostatných, je to úctivosť a rafinovaný spôsob, ako uplatniť cnosti lásky a spravodlivosti. Odhaľuje úctu, ktorú by sme mali mať k niekomu, koho napomíname.
Veľmi jasne a stručne poukázal na vady duchovenstva svojej doby. Vždy je užitočné vidieť svätého, ktorý napomína duchovenstvo, pretože normálna tendencia katolíckych laikov je zaujať voči duchovenstvu postoj úcty, uspokojenia a sympatií. Aj keď je táto tendencia dobrá, nie je dobré zatvárať oči pred pravdou a realitou. Laik má tiež povinnosť analyzovať chyby duchovenstva. Nemal by popierať pravdu v mene úcty. To by bolo nesprávne. Je užitočné vidieť, že svätí taký postoj nezaujímali.
Svätý Peter Canisius uviedol, že duchovenstvo je tvorené z mužov, ktorých život nie je cnostný. Povedal, že nie sú triezvi pri stole, ani čistí na svojich lôžkach. Počas štúdia sa nestarali o knihy a nemali v srdciach vernosť. Čo zostalo? Nič! Je to veľmi silné pokarhanie. Svätý pozrel a videl situáciu jasne a objektívne, a potom hovoril slovami, ktoré tie chyby dôrazne odsudzovali. Je pre nás dobré vidieť príklad veľkého svätca, ako je svätý Peter Canisius, že pokiaľ to od nás vyžadujú okolnosti, nemali by sme sa báť prehovoriť proti chybám dnešných duchovných.
Prosme svätého Petra Canisia, aby nám dal túto milosť.
Dnes slavíme svátek svatého Petra Kanisia
Petrus Canisius, presb. et doctor Eccl.
21. prosince, nezávazná památka
Postavení: kněz TJ a učitel církve
Úmrtí: 1597
Atributy: jezuita, klečící postava, kniha, nápis Charitas, pero; P.Maria a mladí posluchači
Pocházel z nizozemského města Nijmegene. Vystudoval na univerzitě v Kolíně nad Rýnem a v květnu 1543 vstoupil v Mohuči do jezuitského …Více
Dnes slavíme svátek svatého Petra Kanisia
Petrus Canisius, presb. et doctor Eccl.
21. prosince, nezávazná památka
Postavení: kněz TJ a učitel církve
Úmrtí: 1597
Atributy: jezuita, klečící postava, kniha, nápis Charitas, pero; P.Maria a mladí posluchači
Pocházel z nizozemského města Nijmegene. Vystudoval na univerzitě v Kolíně nad Rýnem a v květnu 1543 vstoupil v Mohuči do jezuitského řádu. Roku 1546 se stal knězem. Zúčastnil se tridentského koncilu, působil v Messině na Sicílii a po složení slibu v r. 1549 a získání doktorátu teologie byl poslán do Německa, kde po třicet let pracoval na oživení a upevnění katolické víry v konfrontaci s protestantismem. Roku 1556 se stal provinciálem jezuitů a do Prahy přivedl řádové bratry. Vedle Německa a naší vlasti působil také v Rakousku a ve Švýcarsku, kde v 76 letech zemřel.
Narodil se 8. 5. 1521 v Nijmegen ve vévodství Geldern (v dnešním Holandsku), tehdy patřícím do Svaté říše římské národa německého. Jeho otcem byl místní starosta. Svou matku brzy ztratil a otec tří dětí se znovu oženil. Narodilo se mu potom 8 dalších dětí, mezi nimi Teodorik, který později následoval Petra do řádu.
Petr od dětského věku prý toužil po kněžském povolání, i když otcovy plány byly odlišné. Při studiích na univerzitě v Kolíně nad Rýnem navštěvoval mnichy v kartouze sv. Barbory a další věřící muže, kteří spojovali nizozemský humanismus s německou mystikou a věnovali se spiritualitě nazývané devotio moderna - moderní zbožnost, v níž šlo o duchovní obnovu.
V roce 1540 Petr dosáhl titulu magistra svobodných umění a pak se při studiu teologie věnoval i vědecké práci, z níž vydal dva svazky, týkající se církevních otců Cyrila Alexandrijského a Lva Velikého. V té době se seznámil s Petrem Favre (pam. 1. 8.), pod jeho vedením konal 30denní exercicie a 8. 5. 1543 vstoupil v Mohuči do Tovaryšstva Ježíšova.
Když se v Kolíně arcibiskup Hermann začal přiklánět k protestantismu, stal se mluvčím těch, kteří chtěli zůstat věrni církvi a v r. 1545 se třikrát setkal s císařem Karlem V. a hovořil s ním o závažnosti situace.
Kněžské svěcení přijal 12. 6. 1546 a do roku 1562 se jako kazatel stal známým v Německu, Švýcarsku, Rakousku i v Čechách.
Od února do června 1547 se jako teolog biskupa z Augsburku, kard. Otty Truchsess, zúčastnil Tridentského koncilu, kde spolupracoval s Diegem Lainezem a Alfonsem Salmeronem. Kardinál si ho vybral při zasedání říšského sněmu ve Wormsu, kde se oba setkali s císařem Karlem V.
Petra Kanisia pak povolal zakladatel řehole, Ignác z Loyoly (pam. 31. 7.) do Říma. Zde dokončil formaci a na jaře 1548 byl poslán k seminaristům v Messině na Sicílii, aby je učil rétoriku, latinu a italštinu. Z Messiny byl odvolán do Říma, kde 7. 9. 1549 složil slavnostní řeholní sliby a přijal požehnání od papeže Pavla III. Poté 4. října obdržel v Boloni doktorát z teologie a byl poslán do Německa, kde po třicet let pracoval na oživení a obnově katolické víry.
V Kanisiově spiritualitě je připomínán jeho asketický život a láskyplná úcta nejen k Ježíši, s nímž prožíval hluboké osobní přátelství, ale i k Panně Marii, za jejíž pomoci vykonával své apoštolské poslání. Na jeho samém počátku, už v Římě 4. září, tři dny před sliby, měl podle duchovního deníku zjevení Božského Srdce. Zapsal si: „Jako by mi potom tvé přesvaté tělo otevřelo své Srdce - zdálo se mi, že hledím přímo do něho – a tys mi přikázal z tohoto pramene pít, neboť ty mě, můj Spasiteli, nepřestáváš zvát, abych z tvých pramenů čerpal vodu své spásy.“ Uvádí zde také vidění, v němž mu Spasitel dal šat sešitý ze tří dílů, kterými jsou pokoj, láska a vytrvalost – ctnosti potřebné pro apoštolát, který byl Petr poslán konat v Německu.
Jeho působnost na německém území začala v Bavorském vévodství. Roku 1556 byl jmenován provinciálem řádu, pod jehož pravomoc patřilo i Rakousko, Čechy, Polsko a Švýcarsko. Zakládal jezuitské koleje, které pomáhaly uskutečňovat reformy podle Tridentského koncilu. V Praze otevřel Klementinum a do opuštěného kláštera sem přivedl 12 jezuitů. Protestanti svou nenávist vůči němu projevovali i házením kamenů při jeho bohoslužbě a nazývali ho „psem“, podle Kanijs (z latinského canisius).
Svou úspěšnou činností vykonal nejvíce pro zachování katolicismu v jižním Německu a jeho nejrozšířenějším dílem se staly tři Katechismy, které napsal kolem roku 1556 - 57. V prvním objasňoval základní teologické pojmy studentům, ve druhém podával základy náboženské výuky pro mládež a třetí sepsal pro studenty středních a vysokých škol. Používal formy otázek a odpovědí stručně a velmi jasně. Katechismem, který již za jeho života byl vydán 200 krát a vydával se až do konce 20. století, formoval víru lidu.
Připravil také vydání modlitebních knih v různých jazycích, texty homilií i životopisy švýcarských světců. Ve Wormsu se r. 1557 účastnil rozhovorů s protestantskými představiteli. Vždy se věrně držel každé dogmatické pravdy a zároveň projevoval úctu ke každé osobě. Jak vzkázal do Říma, poznal, že většina Němců přešla k protestantismu nezaviněně a rozlišoval vědomé odpadnutí od víry a její nezaviněné ztráty. K vyvracení protestantství napsal tři svazky: O vtěleném Slovu, O Matce Panně Marii a O papežství.
Třikrát mu byla nabídnuta hodnost vídeňského biskupa a vždy ji odmítl. V roce 1558 měl v Polsku funkci papežského nuncia. Další rok i roku 1565 se zúčastnil dvou zemských sněmů v Augsburku. Na závěrečném zasedání Tridentského koncilu v r. 1562 hovořil k otázce přijímání pod obojí způsobou a o indexu zakázaných knih.
Od roku 1580 kázal a psal ve švýcarském Freiburgu, kde také ve věku 76 let zemřel.
Blahořečený byl roku 1864 Piem IX. a roku 1897 byl papežem Lvem XIII. prohlášen za druhého apoštola Německa. V roce 1925 jej kanonizoval papež Pius XI. s prohlášením za Učitele církve.
zdroj: catholica.cz/?id=4890
Petrus Canisius, presb. et doctor Eccl.
21. prosince, nezávazná památka
Postavení: kněz TJ a učitel církve
Úmrtí: 1597
Atributy: jezuita, klečící postava, kniha, nápis Charitas, pero; P.Maria a mladí posluchači
Pocházel z nizozemského města Nijmegene. Vystudoval na univerzitě v Kolíně nad Rýnem a v květnu 1543 vstoupil v Mohuči do jezuitského řádu. Roku 1546 se stal knězem. Zúčastnil se tridentského koncilu, působil v Messině na Sicílii a po složení slibu v r. 1549 a získání doktorátu teologie byl poslán do Německa, kde po třicet let pracoval na oživení a upevnění katolické víry v konfrontaci s protestantismem. Roku 1556 se stal provinciálem jezuitů a do Prahy přivedl řádové bratry. Vedle Německa a naší vlasti působil také v Rakousku a ve Švýcarsku, kde v 76 letech zemřel.
Narodil se 8. 5. 1521 v Nijmegen ve vévodství Geldern (v dnešním Holandsku), tehdy patřícím do Svaté říše římské národa německého. Jeho otcem byl místní starosta. Svou matku brzy ztratil a otec tří dětí se znovu oženil. Narodilo se mu potom 8 dalších dětí, mezi nimi Teodorik, který později následoval Petra do řádu.
Petr od dětského věku prý toužil po kněžském povolání, i když otcovy plány byly odlišné. Při studiích na univerzitě v Kolíně nad Rýnem navštěvoval mnichy v kartouze sv. Barbory a další věřící muže, kteří spojovali nizozemský humanismus s německou mystikou a věnovali se spiritualitě nazývané devotio moderna - moderní zbožnost, v níž šlo o duchovní obnovu.
V roce 1540 Petr dosáhl titulu magistra svobodných umění a pak se při studiu teologie věnoval i vědecké práci, z níž vydal dva svazky, týkající se církevních otců Cyrila Alexandrijského a Lva Velikého. V té době se seznámil s Petrem Favre (pam. 1. 8.), pod jeho vedením konal 30denní exercicie a 8. 5. 1543 vstoupil v Mohuči do Tovaryšstva Ježíšova.
Když se v Kolíně arcibiskup Hermann začal přiklánět k protestantismu, stal se mluvčím těch, kteří chtěli zůstat věrni církvi a v r. 1545 se třikrát setkal s císařem Karlem V. a hovořil s ním o závažnosti situace.
Kněžské svěcení přijal 12. 6. 1546 a do roku 1562 se jako kazatel stal známým v Německu, Švýcarsku, Rakousku i v Čechách.
Od února do června 1547 se jako teolog biskupa z Augsburku, kard. Otty Truchsess, zúčastnil Tridentského koncilu, kde spolupracoval s Diegem Lainezem a Alfonsem Salmeronem. Kardinál si ho vybral při zasedání říšského sněmu ve Wormsu, kde se oba setkali s císařem Karlem V.
Petra Kanisia pak povolal zakladatel řehole, Ignác z Loyoly (pam. 31. 7.) do Říma. Zde dokončil formaci a na jaře 1548 byl poslán k seminaristům v Messině na Sicílii, aby je učil rétoriku, latinu a italštinu. Z Messiny byl odvolán do Říma, kde 7. 9. 1549 složil slavnostní řeholní sliby a přijal požehnání od papeže Pavla III. Poté 4. října obdržel v Boloni doktorát z teologie a byl poslán do Německa, kde po třicet let pracoval na oživení a obnově katolické víry.
V Kanisiově spiritualitě je připomínán jeho asketický život a láskyplná úcta nejen k Ježíši, s nímž prožíval hluboké osobní přátelství, ale i k Panně Marii, za jejíž pomoci vykonával své apoštolské poslání. Na jeho samém počátku, už v Římě 4. září, tři dny před sliby, měl podle duchovního deníku zjevení Božského Srdce. Zapsal si: „Jako by mi potom tvé přesvaté tělo otevřelo své Srdce - zdálo se mi, že hledím přímo do něho – a tys mi přikázal z tohoto pramene pít, neboť ty mě, můj Spasiteli, nepřestáváš zvát, abych z tvých pramenů čerpal vodu své spásy.“ Uvádí zde také vidění, v němž mu Spasitel dal šat sešitý ze tří dílů, kterými jsou pokoj, láska a vytrvalost – ctnosti potřebné pro apoštolát, který byl Petr poslán konat v Německu.
Jeho působnost na německém území začala v Bavorském vévodství. Roku 1556 byl jmenován provinciálem řádu, pod jehož pravomoc patřilo i Rakousko, Čechy, Polsko a Švýcarsko. Zakládal jezuitské koleje, které pomáhaly uskutečňovat reformy podle Tridentského koncilu. V Praze otevřel Klementinum a do opuštěného kláštera sem přivedl 12 jezuitů. Protestanti svou nenávist vůči němu projevovali i házením kamenů při jeho bohoslužbě a nazývali ho „psem“, podle Kanijs (z latinského canisius).
Svou úspěšnou činností vykonal nejvíce pro zachování katolicismu v jižním Německu a jeho nejrozšířenějším dílem se staly tři Katechismy, které napsal kolem roku 1556 - 57. V prvním objasňoval základní teologické pojmy studentům, ve druhém podával základy náboženské výuky pro mládež a třetí sepsal pro studenty středních a vysokých škol. Používal formy otázek a odpovědí stručně a velmi jasně. Katechismem, který již za jeho života byl vydán 200 krát a vydával se až do konce 20. století, formoval víru lidu.
Připravil také vydání modlitebních knih v různých jazycích, texty homilií i životopisy švýcarských světců. Ve Wormsu se r. 1557 účastnil rozhovorů s protestantskými představiteli. Vždy se věrně držel každé dogmatické pravdy a zároveň projevoval úctu ke každé osobě. Jak vzkázal do Říma, poznal, že většina Němců přešla k protestantismu nezaviněně a rozlišoval vědomé odpadnutí od víry a její nezaviněné ztráty. K vyvracení protestantství napsal tři svazky: O vtěleném Slovu, O Matce Panně Marii a O papežství.
Třikrát mu byla nabídnuta hodnost vídeňského biskupa a vždy ji odmítl. V roce 1558 měl v Polsku funkci papežského nuncia. Další rok i roku 1565 se zúčastnil dvou zemských sněmů v Augsburku. Na závěrečném zasedání Tridentského koncilu v r. 1562 hovořil k otázce přijímání pod obojí způsobou a o indexu zakázaných knih.
Od roku 1580 kázal a psal ve švýcarském Freiburgu, kde také ve věku 76 let zemřel.
Blahořečený byl roku 1864 Piem IX. a roku 1897 byl papežem Lvem XIII. prohlášen za druhého apoštola Německa. V roce 1925 jej kanonizoval papež Pius XI. s prohlášením za Učitele církve.
zdroj: catholica.cz/?id=4890
Z denní liturgie
m.liturgie.cz/misal/01advent/12_21.htm
1. čtení:
Čtení z Písně písní.
Hlas mého miláčka! Právě přichází, běží po horách, skáče po pahorcích. Můj miláček se podobá gazele nebo kolouchu laně. Hle - už stojí za naší zdí, dívá se okny, nahlíží mřížovím. Můj miláček se ujímá slova a říká mi: "Vstaň, moje milá, moje krásko, a pojď! Hle, už zima přešla, déšť přestal a …Více
Z denní liturgie
m.liturgie.cz/misal/01advent/12_21.htm
1. čtení:
Čtení z Písně písní.
Hlas mého miláčka! Právě přichází, běží po horách, skáče po pahorcích. Můj miláček se podobá gazele nebo kolouchu laně. Hle - už stojí za naší zdí, dívá se okny, nahlíží mřížovím. Můj miláček se ujímá slova a říká mi: "Vstaň, moje milá, moje krásko, a pojď! Hle, už zima přešla, déšť přestal a pominul. Květy se objevily na zemi, přišel čas ke zpěvu, vrkání hrdličky je slyšet po kraji. Zrají plody fíkovníku, poupata révy voní. Vstaň a pojď, moje milá, moje krásko, pojď! Moje holubičko ve skalním úkrytu, v dutině srázu, ukaž mi svoji tvář, ať slyším tvůj hlas, vždyť tvůj hlas je líbezný a půvabná je tvoje tvář."
Pis 2,8-14
Žalm:
Odp: Radujte se, spravedliví, z Hospodina, zpívejte mu píseň novou.
Citerou oslavujte Hospodina,
hrejte mu na desetistrunné harfě.
Zpívejte mu píseň novou,
dovedně sáhněte do strun, slavnostně je rozezvučte!
Hospodinův úmysl trvá navěky,
myšlenky jeho srdce po všechna pokolení.
Blaze národu, jehož Bohem je Hospodin,
blaze lidu, který si vyvolil za svůj majetek.
Naše duše vyhlíží Hospodina,
on sám je naše pomoc a štít.
V něm se raduje naše srdce,
důvěřujeme v jeho svaté jméno.
Žl 33,2-3.11-12.20-21
Evangelium:
Lk 1,39-45
m.liturgie.cz/misal/01advent/12_21.htm
1. čtení:
Čtení z Písně písní.
Hlas mého miláčka! Právě přichází, běží po horách, skáče po pahorcích. Můj miláček se podobá gazele nebo kolouchu laně. Hle - už stojí za naší zdí, dívá se okny, nahlíží mřížovím. Můj miláček se ujímá slova a říká mi: "Vstaň, moje milá, moje krásko, a pojď! Hle, už zima přešla, déšť přestal a pominul. Květy se objevily na zemi, přišel čas ke zpěvu, vrkání hrdličky je slyšet po kraji. Zrají plody fíkovníku, poupata révy voní. Vstaň a pojď, moje milá, moje krásko, pojď! Moje holubičko ve skalním úkrytu, v dutině srázu, ukaž mi svoji tvář, ať slyším tvůj hlas, vždyť tvůj hlas je líbezný a půvabná je tvoje tvář."
Pis 2,8-14
Žalm:
Odp: Radujte se, spravedliví, z Hospodina, zpívejte mu píseň novou.
Citerou oslavujte Hospodina,
hrejte mu na desetistrunné harfě.
Zpívejte mu píseň novou,
dovedně sáhněte do strun, slavnostně je rozezvučte!
Hospodinův úmysl trvá navěky,
myšlenky jeho srdce po všechna pokolení.
Blaze národu, jehož Bohem je Hospodin,
blaze lidu, který si vyvolil za svůj majetek.
Naše duše vyhlíží Hospodina,
on sám je naše pomoc a štít.
V něm se raduje naše srdce,
důvěřujeme v jeho svaté jméno.
Žl 33,2-3.11-12.20-21
Evangelium:
Lk 1,39-45