Dnes 24.ledna, podle liturgického kalendaru CZ,památku,připomínku,na

Sv. František Saleský

Franciscus de Sales

Postavení;,,biskup a učitel církve.
Úmrtí;,1622.

Patron;,katolického tisku a spisovatelů, saleziánů, Ženevy, Annecy i Chambéry..

Atributy;,biskup, gloriola (svatozář), kříž, srdce (bývá probodnuté ovinuté trním), psací potřeby s listem.

ŽIVOTOPIS.

Pochází ze Savojska (Francie). V Paříži studoval a prošel krizí. Stal se doktorem práv a potom knězem. Pak bránil a šířil katolickou víru v kraji Chablais, kde kalvinisté nenáviděli vše katolické. Čtyři léta působil uprostřed nepřátel a dlouho bez úspěchu, nakonec však obrátil 72 000 kalvinistů. R. 1602 byl zvolen biskupem v Ženevě, tehdy kalvínské. Láska k Bohu mu byla nástrojem, kterým přesvědčil své odpůrce i pronásledovatele. Napsal díla, která jsou řazena mezi základní náboženskou literaturu.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

CELOU TEOLOGII VIDĚL V LÁSCE

Narodil se na zámku Sales v Savojsku 21. 8. 1567 jako potomek venkovského šlechtického rodu. Od šesti let chodil do školy v La Roche, kde se začal učit vedle francouzštiny i latinu. V 15 letech šel studovat filosofii a právo do Paříže. Dalším jeho jazykem se stala řečtina a oblíbeným předmětem rétorika (řečnictví). Jezdil na koni a cvičil se v šermu. Jeho duchovní formaci pozitivně ovlivnili jezuité v Clermontu. V době studií ve věku 19 let prošel krizí víry, na které se podílelo Kalvínovo učení o předurčení. Domníval se, že se nevyhne zatracení a že nebude moci na věčnosti Boha milovat. Rozhodl se proto ze všech sil milovat Boha alespoň na zemi. Svému předsevzetí zůstal věrný. Během šesti týdnů k nejčastějším modlitbám, které mu z krize pomohly, patřilo: "Bože, obětuji ti celé své srdce a kdyby se stalo, že bych tě nesměl milovat v nebi, chci tě milovat alespoň pokud žiji." A druhá modlitba byla k Matce: "Rozpomeň se nejlaskavější Panno Maria, že nikdy nebylo slýcháno, abys opustila toho, kdo se utíkal pod tvou ochranu a prosil o tvou přímluvu..." (- celá je na závěr). Později v Chablais poznal, jak Bůh využil k dobrému i tuto cestu. Po studiu v Paříži pokračoval v Padově, kde dosáhl titulu doktora práv ve 24 letech. V savojském Chambéry se stal členem senátu, ale kariéra ho nelákala, toužil po kněžství. Pro dříve získané teologické znalosti proběhla jeho příprava na kněžství tak rychle, že již 18. 12. 1593 přijal kněžské svěcení. Jeho cesta pak vedla do kalvínského kraje Chablais, ležícího jižně od Ženevského jezera. Jednalo se o místo, kde druzí neobstáli a kde následkem protestantské reformace měl z počátku jen 15 katolíků. Kalvíni s ním odmítali diskutovat a tvrdými vyhrůžkami ho chtěli vyhnat. František se dal do psaní letáků přitažlivým stylem a snažil se postupovat co nejsmířlivěji. Letáky připevňoval na domy. Někteří kalvíni byli už rozhodnuti ho zabít, jenže při střetnutí s ním je odzbrojovala jeho láska. František pozvolna začal získávat srdce odpůrců. K výrazné změně došlo až po sedmi měsících, ale v roce 1603 již v hlášení do Říma oznamoval návrat 25 tisíc jinověrců.

V roce 1599 byl Klementem VII. jmenován pomocným biskupem a po třech letech převzal ženevské biskupství, jehož sídlo pro nesnášenlivost kalvínů bylo v Annecy.

Žil prostě a skromně i jako biskup. Své příjmy považoval za majetek chudých. Všude kázal, uděloval svátosti, navštěvoval nemocné, podporoval chudé, kam přišel šířil pokoj a lásku. Dával nejen cenné rady, ale dle potřeby napomínal, těšil, usmiřoval rozbroje. Naslouchal kněžím i věřícím a pomáhal jim řešit jejich problémy. Během tří let provedl vizitaci svých 450 farností včetně těch v horách obtížněji dostupných. Postní kázání konával na různých místech své diecéze. Při jednom z nich se v Dijoně setkal s Janou Františkou de Chantal (její památka 12. 8.). Výsledkem setkání bylo později společné založení nového řádu Navštívení Panny Marie, nazvaného také po něm Salesiánkami. Založili jej r. 1610 v Annecy a k papežskému schválení došlo v r. 1618. Mimo to biskup František některé zrušené kláštery obnovil. Docílil také navracení církevního majetku.

Často zdůrazňoval vnitřní snahu o dokonalou lásku k Bohu a k bližnímu, kterou měl na prvním místě. Na dotaz, jak se té lásce naučit, řekl: "Je to jednoduché. Jako se učí dítě pomalu chodit, tak se učíme milovat, když se prostě milovat pokoušíme." Pro kněze napsal instrukce ohledně svátosti pokání (smíření) a kázání. Vydal směrnice pro vyučování náboženství. Jeho výuka byla jednoduchá, jasná, používal mnoho příkladů. Měl bohatou korespondenci, napsal na 6000 dopisů, které se později staly základem knihy "Filotea," nazvané též "Návod ke zbožnému životu." (Kniha poprvé v češtině vyšla již v roce 1657 přeložená jezuity.) Celé jeho literární dílo představuje 26 svazků.

Osobnost sv. Františka Saleského dokreslují jeho výroky na téma zbožného života a vztahů k druhým lidem: "Nechci žádnou zvláštní, neklidnou smutnou a mrzutou zbožnost, nýbrž mírnou, vlídnou, příjemnou a přátelskou; prostě svobodnou a veselou zbožnost, která je milá Bohu i lidem."

"Lepší je mlčet, než dokazovat pravdu bez lásky."

"Pravda ať je vlídná."

Jeho vztah k nepřátelům byl takový, že řekl: "Kdyby mi nepřítel vyloupl jedno oko, druhým se na něj přátelsky podívám."

Máme se od něj co učit. K druhým byl dokonale laskavý a ohleduplný, sám k sobě přísný, protože láska k Bohu a k lidem měla u něj vždy přednost. Z lásky zemřel vyčerpáním již v 55 letech v Lyonu.

Kanonizován byl roku 1665 a v r. 1877 Piem IX. prohlášen za učitele církve.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Celý jeden den se budu učit lásce ve stylu sv. Františka Saleského. Každý den začínal znamením kříže, při němž si připomenul svou situaci, možnosti a program. Dotýkaje se čela si říkal: "Sám ze sebe nemohu nic;" když se dotýkal hrudi: "s Bohem mohu všechno." A končil dotekem ramen: "chci dělat vše jen z lásky k Bohu." K opětnému sepnutí rukou dodával: "Bohu sláva a mně pohrdání."

Na zvládnutí úkolů měl pomocníka, jakého dal Bůh každému. Říkal mu: "Můj svatý anděli! Ty jsi od mého narození mým ochráncem. Tobě svěřuji dnes své srdce, předej je mému Spasiteli, jemuž jedinému má náležet. Ty jsi ochráncem mého života. Buď také mou útěchou ve smrti. Posiluj mou víru, upevňuj mou naději, zapaluj ve mně božskou lásku! Dopřej mi, abych netrpěl úzkostí pro minulý život, neznepokojoval se přítomným a neděsil se budoucího. Posiluj mě ve smrtelném zápasu, povzbuzuj mou trpělivost, dodej mi pokoje. Vypros mi milost, aby mým posledním pokrmem byl chléb andělů; mými posledními slovy Ježíš, Maria, Josef, posledním vydechnutím byl dech lásky a tvoje přítomnost buď mou poslední útěchou. Amen."

Na závěr modlitba, když byl na dně svých sil:

"Rozpomeň se nejlaskavější Panno Maria, že nikdy nebylo slýcháno, abys opustila toho, kdo se utíkal pod tvou ochranu, kdo vzýval tvou moc, kdo prosil o tvou přímluvu. V této důvěře se také já k tobě utíkám, Panno panen a Matko. K tobě přicházím, před tebou stojím, já, kající hříšník. Dobrá Matko Slova, neodvracej se od mých slov, ale slyš je a vyslyš."

Svatý Františku, přimlouvej se za nás, ať jsme dobrými křesťany...