Observateur
Observateur
03:04

Never stop clapping - Leo XIV in Metz

Le peuple acclame toujours. Il se réjouit lorsque le roi est couronné, tout comme lorsque ce même roi se rend chez le bourreau.

Observateur
03:04

Never stop clapping - Leo XIV in Metz

Lid vždy jásá. Vzpomeňte si na sjezdy KSČ. To bylo potlesku ve stoje. Lid se raduje, když král je korunován, stejně tak i když tentýž jde na popravu.

Observateur
00:12

2.8K views · 64K reactions | Un moment juste inoubliable ✨🤍 #pape #stadedefrance #paris | Bervyna
Un moment juste inoubliable ✨🤍
#pape #stadedefrance #paris

Tak tohle je opravdu show! Rozhodně to nic nevypovídá o víře Francouzů. Lid se chce bavit.

Observateur
00:29

5.8K reactions · 160 comments | Amanda Gladys Vila Bayer Paloma on Reels

Komedie!

Observateur
06:04

Premiér Róbert Fico o bezpečnostnej situácii v Európe

Nevím jak je to u vás na Slovensku. U nás největší pokrytci jsou tzv. věřící, členové KDU-ČSL, alespoň ta viditelná špička.

Observateur
06:04

Premiér Róbert Fico o bezpečnostnej situácii v Európe

Jen ten, kdo tančí, ví jak se tančí!

Observateur
06:04

Premiér Róbert Fico o bezpečnostnej situácii v Európe

My v Česku bychom též potřebovali mít předsedu vlády typu pana Fica.

Observateur
15:29

Zamlčali nám 3. fatimské tajomstvo? Odpad od viery začal na najvyšších miestach!

Lidstvo propadlo materialismu. Mrzí mě, že nikdo nedokázal zodpovědět můj dotaz ohledně Církve a víry v Portugalsku. Asi to tam též nebude žádná sláva.

Observateur

Žijeme v dobe...
Žijeme v dobe, keď poznáme mnoho modlitieb, ale modlíme sa málo.
Jeme pôstne jedlá, ale nepostíme sa.
Hromadíme svedectvá o duchovnom živote, avšak vlastnú skúsenosť v ňom nemáme.
Spovedáme sa z hriechov, ale nekajáme sa.
Navštevujeme chrámy a zúčastňujeme sa na bohoslužbách, naša duša však nie je pokorná pred Spasiteľom.
To všetko sa deje, lebo naše srdcia sú uzavreté.
Musíme ich otvoriť, aby mohol vstúpiť Kristus.
sv. Paisij Svätohorec

Honíme se za všemi možnými pobožnostmi a způsoby zbožností, náš život se stává stále složitějším, zatím co by stačilo a bylo by daleko plodnějším, kdybychom se dovedli ponořit do své vlastní duše a klaněli se tam Bohu, jenž je životem našeho života a duší naší duše. Celý náš život by pak nabyl zvláštní jednoduchosti, vyrovnanosti, jistoty a klidu, protože jdeme-li s Bohem, víme, že jdeme správně, jsme-li vedeni jím, nemůžeme bloudit. Je to ovšem cesta, která nebudí žádné senzace. Dnešní doba je dychtivá po senzaci. Ale je to cesta klidná, vyrovnaná, cesta radostná. (R. M. Dacík OP: Bůh v duši. Na hlubinu 1936)