Když Ježíše ukřižovali, členové velerady se mu vysmívali: „Jiným pomohl, ať pomůže sám sobě, je-li Mesiáš, Boží Vyvolený.“ Posmívali se mu i vojáci, přistupovali, podávali mu ocet a říkali: „Když jsi židovský král, zachraň sám sebe!“ Nad ním byl totiž nápis: „To je židovský král.“ Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „Copak ty nejsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ Druhý ho však okřikl: „Ani ty se nebojíš Boha? Vždyť jsi odsouzen k stejnému trestu! My ovšem spravedlivě: dostáváme přece jen, jak si zasloužíme za to, co jsme spáchali, ale on neudělal nic zlého.“ A dodal: „Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království.“ Odpověděl mu: „Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji.“ Lk 23,35-43
Přátelé, dnes slavíme svátek Krista Krále (Lukáš 23:35–43). Tento den nám připomíná, o co v křesťanství jde: že Ježíš je skutečně Král, Pán našich životů. Potvrzuje, že mu zcela patříme; že můžeme říci se svatým Pavlem: „Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.“ Pokud říkáme cokoli jiného, tak si s křesťanstvím jen zahráváme a ve skutečnosti ho nežijeme. Pokud se Ježíši jen zdánlivě svěřujeme, ale nepodřizujeme se mu plně, děláme si legraci a nejednáme s ním jako s Králem svého života. Pokud ho pustíme do jedné nebo dvou místností v domě a ne do každé, není naším Králem. Ježíš je náš Pán – nebo nám uniká pointa. zdroj: fb biskup Robert Barron
"Modlete se stále. I když nemáte žádná slova. I když nemáte sílu. I když je vaše srdce prázdné. Říkejte: „Pane, smiluj se.“ To je velká zbraň. Drtí temnotu. Zachraňuje. Utěšuje. Nikdy se nepřestávejte modlit a Bůh vás uslyší. Hlavní je nezoufat si. Nikdy. Za žádných okolností. Pán je blízko. Vždy." Gabriel Urgebadze, +1995, svatořečen gruzínskou pravoslavnou církví Svatá Matko Boží, oroduj za nás u Boha!
"Všemohoucí Pán řídí svět a vše, co se v něm děje, děje se buď z Boží milosti nebo z Božího dopuštění. Sudby Boží jsou pro člověka nepochopitelné... Jen takovýto pohled na podstatu všeho, co se děje, přináší duši pokoj, brání ji, aby byla unášena zhoubnou vášní, směruje zrak mysli k Věčnosti a dává trpělivost v zármutcích. A i samotné zármutky se poté jeví jako prchavé, nevýznamné a malicherné." Serafim Vyrický, ♰ 1949, svatořečen ruskou pravoslavnou církví Hospodin dal, Hospodin vzal, jméno Hospodinovo buď požehnáno. Jób 1, 21
Když Ježíš vešel do chrámu, začal vyhánět prodavače a řekl jim: „Je psáno: `Můj dům má být domem modlitby', ale vy jste z něho udělali lupičské doupě.“ Každý den učil v chrámě. Velekněží a učitelé Zákona i přední muži z lidu usilovali o to, aby ho zahubili, ale nevěděli, jak to provést, protože všechen lid na něm visel a rád mu naslouchal. Lk 19,45-48
Světové zednářství proti Karlu I. Rakouskému, králi a mučedníku Poslední rakouský císař Karel I. (1887-1922) vládl také pod titulem uherského krále Karla IV. a českého krále Karla III. Tento panovník rodu Habsburků-Lotrinských-Este byl blahořečen sv. Janem Pavlem II. dne 3. října 2004 (viz zde). Již v 19. století bylo zřejmé, že zednářský projekt pro velkou univerzální evropskou republiku znamená zkázu katolické monarchie Habsburků (viz zde). Dva svazky Positio super virtutibus také ukazují velký boj zednářů proti blahoslavenému Karlu I. Rakouskému (viz Congregatio de Causis Sanctorum, Vindobonen. Beatificationis et Canonizationis Servi Dei Caroli a Domo Austriae Imperatoris ac Regis (1887-1922) – Positio super virtutibus et fame sanctitatis, sv. I-II, Řím 1994). Z Positio budu citovat obsah a stránku. Zde je krátká historie Božího služebníka. Stal se císařem v roce 1916 a udělal vše pro dosažení míru, ale v červnu 1917 zednářství usilovalo o pád rodu Habsburků.…More
Před útokem mladík komunikoval s umělou inteligencí (AI) a sděloval jí své zabijácké plány. Mimo jiné se ptal, jak by se měl vypořádat se svými fantaziemi, touhou vraždit a jak si vybrat oběť. ChatGPT měl podle deníku Bild odpovědět: „Najděte si lékaře!“ Janneck Z. se nakonec vrhl na svou kolegyni Danielu S. Zasadil jí osm bodných ran do hrudníku a krku. Pobodal také svého šéfa Volkera S. a účetního Waltera R., kteří chtěli jeho krvavé lázni zabránit. „Doufal ve vnitřní uspokojení,“ řekl státní zástupce Küstner. To se ale nedostavilo, přiznal po svém zatčení mladík. pozn. Stylita: Ďábel je podvodník ,lhář a nikoho nevede správně.
Článek Více než čtyři měsíce po útoku nožem byl dvaadvacetiletý Janneck Z. obviněn z vraždy. Státní zastupitelství ve Schweinfurtu ho viní z toho, že kolegyni zabil zákeřně a z vražedného chtíče, píše Süddeutsche Zeitung. Na počátku vyšetřování se kriminalisté domnívali, že mladík nebyl během útoku při smyslech. Znalci z oboru psychiatrie pro to nemají žádné důkazy. Podle nich je za útok zodpovědný. Obviněný se později k činu přiznal a uvedl, že „cítil vnitřní nutkání zabít člověka“. Toužil po tom už delší dobu, ale nutkání dokázal potlačit konzumací tablet a konopí, uvedla obžaloba. Zhruba dva týdny před zločinem jeho vražedné fantazie a touha zabít zesílily. Nakonec se rozhodl, že někoho ubodá. „Když nenašel vhodnou oběť, připadla volba na jeho kolegyni. Doufal ve vnitřní uspokojení prostřednictvím tohoto činu,“ uvedl úřad. S kolegyní neměl žádný konflikt. Podle svého prohlášení nechtěl zabít nebo zranit ani další dva zaměstnance dodavatele elektřiny …
Toto je problem dnešnej mladeže: za Bohom nechodia sa radiť, ani ku psychologovi, ale radia sa s počitačom, AI, s niekym, koho ani nepoznaju resp nevedia, čo za teroristu a psychouša sedí na druhej strane Ja ked vidim ako na križovatke prechadzaju so sluchatkami na ušiach a pozeraju do smartfonu, tak se mi chce blejt
Druhé to snad varuje, že ono vnitřní uspokojení (tak to trochu připomíná Raskolnikova z románu Dostojevského Zločinu a trestu, kdy Raskolnikov vraždí, aby si dokázal, že je silný, aby nakonec skončil v zoufalství a jde se udat na policii) se prostě nedostaví po vraždě, je to myšlenka od zlého, tak se mi to jeví.
"Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstali stejní; jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky; kdo byl věrný, byl věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslí vždycky jenom na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky. Kdo mění víru, neměl žádnou. Člověka nepředěláš, jenom se ti vybarví." Karel Čapek, 4.12. 1938 Křesťan věří, že je možná změna člověka, jeho proměna v Duchu svatém, jeho znovuzrození. Brána k ní je uznání vlastní hříšnosti a pokání před Hospodinem. Přesto člověk cítí, že ony věty Karla Čapka v sobě mají jistou platnost. Byly napsány v době národního ohrožení, v předvečer II. světové války. V době, která naplno ukázala charaktery lidí. Mimochodem sám Karel Čapek umírá 25.12. 1938 zcela utrápen ze situace a útoků na svoji osobu.
Keď človek odmietne Objektívnu Pravdu, potom uverí akejkoľvek hlúposti! Viď. Egalite, Fraternite, Liberite. Aj v tomto prípade platí - Po ovocí! Mnohí sa rozkukali, a dali spiatočku. A tí, čo nestačili spiatočku dať, boli zabítí "svojimi". Pokiaľ človek nemá zdeformované svedomia, pochopí!
Generál Rudolf Medek, ředitel Památníku osvobození, za první republiky každoroční slavnostní řečník o T. G. M. na shromáždění pražské posádky, označil Karla Čapka za „levicového zednářského velekněze a Čeku veřejného života“.
... Protestanti tvrdia, že globálna cirkev je neviditeľná, kým katolíci tvrdia, že je viditeľná. Keď protestant povie: „Cirkev je pod útokom“, myslí tým všetkých 40-tisíc denominácií, teda všetky, ktoré veria v Krista, sú pod útokom. Ich pojem cirkvi teda nemá žiadnu štruktúru, je to niečo skôr metafyzické, neviditeľné, abstraktné. Keď katolík povie: „Cirkev je pod útokom“, myslí tým len jedinú Cirkev, t. j. katolícku, ktorá má jasnú štruktúru od pápeža až po bežných kňazov a laikov. Je to niečo skôr číro fyzické a viditeľné. Ježiš Kristus, keď niečo konal, nebolo to vo sfére neviditeľna – všetky jeho skutky, ak nepočítame odpúšťanie hriechov, boli jasne viditeľné. Nestačilo len uveriť (ako hovoria protestanti), bolo neraz treba aj konať – opustiť matku i otca, zriecť sa bohatstva, dávať almužnu, odpustiť blížnemu. I Ježišove zázraky boli fyzickým prejavom – dotkol sa tváre malomocného, potrel Svojimi slinami oči slepého, chorá žena sa chytila jeho plášťa… Skrátka …More
Když se Ježíš přiblížil k Jeruzalému a uviděl město, zaplakal nad ním a řekl: „Kéž bys v tento den poznalo i ty, co je pro tebe k pokoji! Nyní však je to tvým očím skryté. Neboť přijdou na tebe dny, kdy tě tvoji nepřátelé obklíčí náspem, oblehnou tě a sevřou ze všech stran, srovnají tě se zemí, vyhladí tvé děti a nenechají v tobě kámen na kameni, protože jsi nepoznalo čas, kdy ti Bůh nabídl svou přízeň.“ Lk 19,41-44
Pokorná duše je požehnaná. Pán ji miluje. Matka Boží je v pokoře vyšší než všechny ostatní, a proto jí všechna pokolení na zemi blahoslaví, zatímco nebeské mocnosti jí slouží. A Pán nám dal tuto svou požehnanou Matku jako ochránkyni a pomocnici. Siluan z Athosu, svatořečen pravoslavnou církví, +1961
Ježíš byl blízko Jeruzaléma a lidé mysleli, že se Boží království musí ihned objevit; pověděl jim toto podobenství. „Jeden urozený člověk odcházel do daleké země, aby převzal královskou důstojnost a pak aby se vrátil. Zavolal si deset svých služebníků, svěřil jim deset hřiven a řekl jim: `Hospodařte s nimi, dokud se nevrátím.' Ale jeho občané ho nenáviděli; poslali proto za ním poselstvo se vzkazem: `Nechceme toho člověka za krále!' On se však vrátil s královskou hodností a nařídil předvolat k sobě ty služebníky, kterým svěřil peníze, aby zjistil, kolik kdo vyzískal. Přišel první a řekl: `Pane, tvoje hřivna vyzískala deset hřiven.' Řekl mu: `Správně, dobrý služebníku! Že jsi byl věrný v maličkosti, budeš mít pod mocí deset měst.' Přišel druhý a řekl: `Pane, tvoje hřivna vynesla pět hřiven.' Odpověděl mu: `A ty budeš mít pod sebou pět měst.' Další přišel a řekl: `Pane, tady je tvoje hřivna; měl jsem ji uloženou v šátku. Bál jsem se tě, protože jsi přísný člověk …More
Optinská poustevna je až dodnes významným centrem ruské pravoslavné duchovnosti. V následujícím článku přinášíme historii tohoto místa včetně mnoha citací optinských starců, které jsou plodem jejich duchovního života. „Všechna hořkost v srdci, vše bolestné, s čím sem (do Optiny) člověk přicházel, zanechal za tímto posvátným prahem, a zpět odtud vycházel již se srdcem čistým, otevřeným, pohotovým ke konání dobra a lásky, naplněným neohraničenou důvěrou v Boha a vnitřním zklidněním." I.V. Sacharov (poutník z Optiny) Boží blahodatí naplněné starectví[1] lze bezesporu považovat za jeden z nejvyšších duchovních plodů v tajnodějném životě Církve, starectví je vlastně jejím květem, je věncem duchovních vzmachů Církve a jejích členů, plodem vnitřní modlitby srdce a nazírání Boha. Tradice „starectví" byla převzata od egyptského mnišství sv. Antonína Velikého přes Antonína Pečerského do Kyjeva, a odtud dále skrze Kyjevo-pečerský mnišský typikon[2] do dalších …More
"Milujte své bližní!...Když vidím dobrého člověka, raduji se více než z čehokoliv jiného a není u mně větší radosti." blažená Xenia Petrohradská, jurodivá pro Krista
"Dobrý člověk ještě žije, na Moravě vinko pije" To ale milá Xenia nemyslela. Mě přišel na mysl pan Duka a jeho rozesmátý obličej, s každým zadobře, chceš přijímat v klače -prosím, ve stoje na ruku - prosím dobře ti tak.
Katolická víra a buddhismus Buddhismus dnes čítá ve světě cca 300 milionů vyznavačů a je rozdělen do různých směrů, které si leckdy navzájem příkře odporují. Hlavní rozdíly mezi křesťanstvím a buddhismem jsou tyto: Křesťanská zjevená pravda říká, že existuje pouze jeden Bůh ve třech osobách. Pro buddhismus však není existence či neexistence Boha či bohů vůbec důležitá. Některé směry věří ve velké množství pohanských božstev, jiné jsou zase téměř ateistické, uznávají pouze jakousi božskou podstatu přírody, která ovšem není osobním Bohem. Buddhisté považují za krajně ponižující, že by měli přijmout existenci vyšší bytosti, která je nad svým stvořením a zasahuje do lidských životů. Buddhisté dovolují uctívat neomezené množství bůžků, ale berou je tak, že i oni podléhají rozkladu a jsou nižší než člověk a nesrovnatelně nižší než Buddha ve své „dokonalosti“ a ti, kteří se k jeho dokonalosti blíží. Je ironií, že jistý láma vyzval „všechny ‚osvícené‘ pravé …More