Pane XY(b8111; není nad to, když se lidé mohou ve vzájemné úctě a slušnosti oslovovat jmény a ne čísly nebo nějakými šiframi), je vidět, že jste hloubavý člověk, že přemýšlíte, kladete si otázky, pokoušíte se nalézat odpovědi... Nejspíš má odpověď nebude pro Vás dostatečně uspokojivá, k tomu jsou tu mnohem kvalifikovanější lidé.
Začnu více obecně. Diskuse, kterou jste začal vést s Mikem a Stylitou(a ty právě považuji za kompetentnější) přede mnou, jež se vztahuje k Písmu svatému, se neobejde bez základního předpokladu víry, že v Písmu(ale nejen v něm) se nám zjevuje Bůh. Bůh nemůže lhát a ni v Něm nemůže být nic rozporného, proto ani v Písmu nemůže být nic, co by si odporovalo implicite, přesto je bezpočet míst, která se explicite jeví, jako rozporná, paradoxní... V takové situaci se ocitne duše, která se pokouší interpretovat Písmo Písmem a jen jím. Je to staletý přístup Martina Luthera, který povýšil na metodu i princip(sola scriptura). A nebo také, že člověk hledá v Písmu oporu a zdůvodnění svých mylných názorů či představ.
Je třeba si uvědomit a s pokorou přijmout, že Písmo je KATOLICKÁ KNIHA - AŤ SE TO NĚKOMU LÍBÍ NEBO NE. Nebudu se zabývat zdůvodněním a obhajobou předchozí věty, to by si vyžádalo další obsáhlý článek(k tomu všemu je, pro toho, kdo chce, dostatek dostupné literatury).
Jen krátce: Písmo svaté vzniklo v Církvi(Kristově - katolické církvi), která už existovala a tudíž jen ona má Bohem dané právo k jejímu závaznému výkladu(Tradice - zdroj zjevené pravdy o Bohu a spáse člověka dřívější než Písmo). To souvisí s oním údajným přepisování(falšováním) Písma. Církev, jakožto sloup a opora pravdy(1Tim 3, 15), měla vždy ve velké vážnosti a úctě Písmo a to až tak, že zabraňovala rozšiřování takových závadných Biblí. Všechno, co jsem v tomto odstavci řekla, má oporu v Písmu ať už explicite nebo implicite. Každý skutečně nezaujatý hledač pravdy to tam objeví!!!
A nyní zpět k Lk 23, 43. Odvolávaje se na výše uvedené a z toho plynoucí učení Církve, se pokusím zjednodušeně vyjádřit, co se k tomu vztahuje... Ježíšova duše(nikoli tělo) spojená s božskou přirozeností Syna, po Jeho výkupné smrti na kříži, sestoupila do předpeklí, aby oznámila duším vysvobození a otevřela jim brány nebe. Kdo můžeš a chceš rozumět, rozuměj! Káča

youtube.com/watch?v=F0_i3vdWDv0 tu potvrdzuje ten Saducej Veith ten adventistický megablud o smrti duše ja neďakujem b111 za obranu heretika ba priam ateistu ale ďakujem dohnalovcom za detailné vyvrátenie tej adventistickej hrôzy a ešte tu dakto tvrdil že to nie je pravda o Veithovi a on to pritom sám dosvedčuje že popiera nesmrteľnosť duše

a dosť dobre vysvetlili dohnalovci že prečo vlastne aj adventistický sobotári (aj) sobotujú no lebo Spása našim Pánom Ježišom Kristom v skutočnosti pre nich neznamená nič hoci sa nedá súhlasiť bezvýhradne s duchom textu o Spáse v Kristovi lebo to ťahajú do Sola Gratia má to tú príchuť

Neprinášajte viac márnu obetu, ona je mi dymom ošklivým. Novmesiac a sobota a slávne zhromaždenia? Neznesiem hriech a slávnosť! (Iz 1,13)

Keď sa pominula sobota, na úsvite prvého dňa v týždni prišla Mária Magdaléna a iná Mária pozrieť hrob. (Mt 28,1)

V prvý deň týždňa, skoro ráno, po východe slnka, prišli k hrobu; Keď ráno v prvý deň týždňa vstal z mŕtvych, zjavil sa najprv Márii Magdaléne, z ktorej kedysi vyhnal sedem zlých duchov. (Mk 16,2.9)

Ráno prvého dňa v týždni, ešte za tmy, prišla Mária Magdaléna k hrobu a videla, že kameň je od hrobu odvalený.; Večer v ten istý prvý deň v týždni, keď boli učeníci zo strachu pred Židmi zhromaždení za zatvorenými dverami, prišiel Ježiš, stal si doprostred a povedal im: "Pokoj vám!" (Jn 20,1.19)

Keď sme sa v prvý deň týždňa zišli na lámanie chleba, Pavol s nimi hovoril, lebo na druhý deň chcel odcestovať, a pretiahol reč až do polnoci. (Sk 20,7)

Nech si každý z vás v prvý deň týždňa u seba odloží, čo môže, aby sa nerobili zbierky keď prídem. (1Kor 16,2)

Nech vás teda nik nesúdi pre pokrm ani pre nápoj ani pre sviatok, novmesiac alebo soboty, lebo ony sú len tieňom budúcich vecí, no skutočnosť je Kristus. (Kol 2,16-17)

A tak teda, bratia, stojte pevne a držte sa učenia, ktoré ste prijali či už slovom a či naším listom. (2Sol 2,15)

Lebo keby ich bol Jozue voviedol do pokoja, nehovorilo by sa po tomto o inom dni. A tak ostáva sobotný odpočinok pre Boží ľud. (Hebr 4,8-9)

Lebo keď sa zmení kňazstvo, musí sa zmeniť aj zákon. (Hebr 7,12)

V Pánov deň som bol vo vytržení a počul som za sebou hlas mohutný ako zvuk poľnice hovoriť: (Zjv 1,10)

Tebe dám kľúče od nebeského kráľovstva: čo zviažeš na zemi, bude zviazané v nebi, a čo rozviažeš na zemi, bude rozviazané v nebi."; Veru, hovorím vám: Čo zviažete na zemi, bude zviazané v nebi, a čo rozviažete na zemi, bude rozviazané v nebi. (Mt 16,19; Mt 18,18)

z denní liturgie
m.liturgie.cz/misal/06mezidobi/27_05.htm

1. čtení:
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.
Bratři! Dobře rozumějte: ti, kdo jednají na základě víry, to jsou (pravé) Abrahámovy děti. Písmo totiž už předvídalo, že Bůh uzná pohany za spravedlivé, když uvěří, a proto už předem Abrahámovi ohlásilo radostnou zvěst: `Skrze tebe dojdou požehnání všecky národy.' Proto ti, kdo jednají na základě víry, docházejí požehnání s Abrahámem, který uvěřil. Ti však, kdo se opírají o skutky Zákona, jsou všichni pod kletbou. Stojí přece (v Písmu): `Proklet je každý, kdo vytrvale neplní všechno, co je psáno v knize Zákona'. Je tedy zřejmé, že ze Zákona nebývá od Boha nikdo ospravedlněn, protože `spravedlivý bude žít z víry'. Zákon však nemá na zřeteli víru, ale (tam platí): `Kdo (ty předpisy) bude plnit, najde v nich život.' Kristus nás vykoupil z té kletby Zákona tím, že ono prokletí vzal na sebe za nás. Stojí totiž v Písmu: `Proklet je každý, kdo visí na dřevě.' Tak se pohanům dostává skrze Ježíše Krista požehnání, které bylo slíbeno Abrahámovi, a my vírou dostáváme ten slíbený (dar): Ducha (svatého).
Gal 3,7-14

Žalm:
Hospodin bude neustále pamatovat na svou smlouvu.
Nebo: Aleluja.

Oslavím Hospodina celým srdcem
ve sboru spravedlivých i ve shromáždění.
Veliká jsou Hospodinova díla,
ať o nich uvažují všichni, kteří je milují.

Velebnost a vznešenost je jeho dílo
a jeho spravedlnost zůstává navěky.
Památku ustanovil na své divy,
Hospodin je milosrdný a dobrotivý.

Dal pokrm těm, kdo se ho bojí,
neustále bude pamatovat na svou smlouvu.
Své mocné činy ukázal svému lidu,
když jim dal majetek pohanů. Zl 111

Evangelium:
Lk 11,15-26

Dnes slavíme svátek svatého Dionýsa (česky Diviš) a jeho druhů

Dionysius et socii, mm. Lutetiæ
9. října, nezávazná památka
Postavení: mučedníci
Úmrtí: s. III.
Patron: Francie, francouzských králů; přímluvce v nouzi, vzýván při bolestech hlavy
Atributy: hlava s biskupskou mitrou v ruce, mezi 14 pomocníky

V první polovině 3. století byl z Říma poslán s několika pomocníky jako misijní biskup do Galie. Byl prvním biskupem sídlícím v Lutetia (dnešní Paříži) a kázal s velkým úspěchem. Založil křesťanské centrum na ostrově v Seine a větší počet kostelů, připomínány jsou zvláště v Paříži a Chartres.
Úspěchy v evangelizaci vystřídalo pronásledování a s knězem Rustikem a jáhnem Eleuteriem byl Dionýsus, z nařízení římského guvernéra Fescennina Sissinnuse, zatčen a uvězněn. Nakonec na pařížském vrchu s dnešním názvem Montmartre došlo k jejich popravě. V údajích, které nejsou zcela jisté, se vyskytuje rok 258 nebo 285.
Legenda vypráví, že po stětí vzal popravený svou hlavu do rukou a s přitisknutou k srdci ušel asi dvě míle, až do místa jeho pohřbení. Zde, severně od Paříže, byl postaven kostel, který nese jeho jméno, Saint-Denis (tj. Dionýsius a česky Diviš). Uvádí se, že stavbu chrámu začala v roce 475 sv. Genovefa. Jeho vznešená podoba byla dokončena asi kolem r. 625 za merovejského krále Dagoberta I.
K první přestavbě chrámu došlo asi v roce 750, v době, kdy zde bylo již benediktinské opatství. Místo se stalo i pohřebištěm králů a katedrála byla víckrát stavebními pracemi změněna a restaurována.
S ním byli popraveni i jeho druhové, kněz Rustik a jáhen Eleuterius.
více: catholica.cz/…hupzQ6jNrENu7K7PR8ujPUw-c0ejQQ

obr. sv. Dionýsius na katedrále Notre-Dame v Paříži