@běda vám bezbožníci čemu se divíš královno pohanů?! Nemáš snad Bibli? Více by Pána bolelo, kdyby jsi měla a stále jí opovrhovala.

Nemáš snad psáno, že falešná církev je nevěst[k]a a Kristova církev nevěsta? Ano je to v Bibli, tak kde je problém???

Z kázání svatého Bernardina Sienského, kněze
(Sermo 2, de S. Joseph: Opera 7,16.27-30)

Věrný pěstoun a strážce

U všech mimořádných milostí, které se dostanou kterékoli rozumné bytosti, platí obecné pravidlo: Kdykoli si Bůh ve své dobrotě vyvolí někoho k nějaké zvláštní milosti nebo k nějakému vznešenému stavu, daruje tomu člověku, jehož si vyvolil, všechna charismata, která potřebuje pro svůj úkol, a bohatě ho jimi ozdobí.
To se plně potvrdilo také na svatém Josefu, považovaném za otce našeho Pána Ježíše Krista, pravém snoubenci královny světa a vládkyně andělů. Toho si věčný Otec vybral za věrného pěstouna a strážce svých největších pokladů, svého Syna a své Snoubenky. Tento úkol vykonával Josef s velikou svědomitostí. A proto mu patří slovo Páně: Služebníku dobrý a věrný, vejdi do radosti svého Pána.1
A když uvážíme, jaký má Josef vztah k celé Kristově církvi, což není člověkem vyvoleným a mimořádným? Vždyť skrze něho a pod jeho ochranou byl Kristus řádně a počestně uveden do světa. Jestliže je tedy celá církev zavázána Panně Marii, že skrze ni mohla přijmout Krista, pak hned po ní je zavázána obzvláštní vděčností a úctou také svatému Josefovi.
On zajisté uzavírá Starý zákon, důstojnost patriarchů a proroků v něm došla zaslíbeného ovoce. Právě on jediný osobně dosáhl toho, co jim Boží dobrota zaslíbila.
Jistěže není pochyb, že když mu Kristus na světě prokazoval přátelskou náklonnost, úctu a nejvyšší vážnost jako syn vlastnímu otci, ani v nebi mu ji určitě neodepřel, naopak spíš naplnil a dovršil.
Právem proto Pán dodává: Vejdi do radosti svého Pána. Takže ačkoli radost věčné blaženosti vstupuje do lidského srdce,2 přesto mu Pán raději říká: Vejdi do radosti, aby tím tajemně naznačil, že ta radost není jen uvnitř v jeho srdci, ale že ho ze všech stran obklopuje a pohlcuje, takže se do ní noří jako do bezedné propasti.
Nuže pamatuj na nás, svatý Josefe, a zastaň se nás svou přímluvou u Pána, který byl pokládán za tvého syna. A nakloň nám milostivě také nejsvětější Pannu, svou snoubenku a matku toho, který s Otcem a Svatým Duchem žije a kraluje po věčné věky. Amen.
1 Mt 25,21. 2 Srov. 1 Kor 2,9.

zdroj: Denní modlitba církve

Hymnus

Davidův potomku slavný,
světlo patriarchů dávných,
ó svatý Josefe,
snoubenče Boží Rodičky,
pros za nás nyní i vždycky,
pěstoune Ježíšův.
Čisté Panny cudný strážce,
Syna Božího ochránce,
ó svatý Josefe,
přimluv se za nás zvlášť nyní,
ty hlavo svaté Rodiny,
živiteli Kristův.
Muži Bohem vyvolený,
spravedlivý, čistý, věrný,
ó svatý Josefe,
zrcadlo trpělivosti,
k moudrosti a statečnosti
uč nás jít cestou tvou.
Kéž jak ty ctíme chudobu,
věrní jsme Božímu slovu,
ó svatý Josefe;
tys zářným vzorem otcům všem
a dělníkům jsi příkladem,
buď rodin oporou.
Veď naše srdce k čistotě,
utěšuj v těžkém životě,
ó svatý Josefe,
vlévej naději nemocným,
buď v smrti ochráncem mocným,
vypros v nebi místa.
Pomoz nám všem žíti svatě,
záštitou buď církve svaté,
ó svatý Josefe,
ducha zla od nás zapuzuj,
jednou u soudu při nás stůj,
přimluv se u Krista.

zdroj: Denní modlitba církve

Z denní liturgie
Liturgie.cz

1. čtení:
Čtení z druhé knihy Samuelovy.
Hospodinovo slovo se ozvalo k Nátanovi: „Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: Tak praví Hospodin: Až se naplní tvé dny a uložíš se ke svým otcům, vzbudím po tobě potomstvo, které vzejde z tvých útrob, a upevním jeho království. Postaví dům mému jménu a já upevním jeho královský trůn navěky. Já mu budu otcem a on mi bude synem. Tvůj dům a tvé království potrvá přede mnou navěky, tvůj trůn bude pevný navždy.“
2Sam 7,4-5a.12-14a.16

Žalm:
Jeho potomstvo potrvá navěky.

Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech,
po všechna pokolení hlásat svými ústy tvou věrnost.
Řekl jsi totiž: „Navěky je založena milost.“
Na nebi jsi upevnil svou věrnost.

„Smlouvu jsem sjednal se svým vyvoleným,
přísahal jsem Davidovi, svému služebníku:
Navěky zajistím tvůj rod
a tvůj trůn zbuduji pro všechna pokolení.

On mě bude vzývat: Ty jsi můj otec,
můj Bůh a skála mé spásy.
Navěky mu zachovám svou milost,
má smlouva s ním platit nepřestane.“
Zl 89(88)

2. čtení:
Čtení z listu svatého apoštola Římanům.
Bratři! Abrahámovi a jeho potomstvu se dostalo zaslíbení, že bude dědicem světa, ale ne v závislosti na Zákoně, nýbrž proto, že byl ospravedlněn na základě víry. A proto (se člověk stává dědicem) na základě víry, a tím z milosti, poněvadž tak je ono zaslíbení jisté pro všechny potomky, a to nejen pro ty, kteří mají Zákon, ale i pro ty, kteří mají víru jako Abrahám. Vždyť on je naším společným otcem – jak stojí v Písmu: `Ustanovil jsem tě za otce mnoha národů' – před Bohem, kterému on uvěřil, že oživuje mrtvé a volá k bytí to, co není. Ačkoli už nebylo naděje, on přece doufal a uvěřil, že se stane otcem mnoha národů, protože mu bylo řečeno: `Tak četné bude tvé potomstvo!' A proto `mu to bylo uznáno za spravedlnost'.
Rim 4,13.16-18.22

Zpěv před evangeliem
(Aleluja.) Blaze těm, kdo přebývají v tvém domě, Pane, stále tě mohou chválit. (Aleluja.)
Žl 84,5

Evangelium:
Mt 1,16.18-21.24a