sv. Lev IX.
Jeho pontifikát nesoucí se v duchu náprav nešvarů, byl začátkem budoucích gregoriánských reforem a zapamatovatelný je nejvíce tím, že po konci jeho působení došlo k velkému schizmatu s pravoslavím. Je i prvním papežem, který v dějinách navštívil území dnešního Slovenska.
Narodil se v roce 1002 v Alsasku do šlechtické rodiny. Jeho rodné jméno bylo Bruno.
Od dětství byl velmi nadaný a dostalo se mu velice kvalitního vzdělání. Jeho církevní kariéra byla zpočátku závratná, působil na císařském dvoře a již ve 25 byl biskupem. Podporoval ho císař Konrád II., ale Bruno se chtěl raději věnovat svým lidem a odešel do Toulu, kde jako biskup působil přes 20 let. Jako biskup výrazně zvýšil morální úroveň klášterů a kléru ve své diecézi a taktéž prokázal velké diplomatické schopnosti při rokování mezi Konrádem a francouzským králem.
Když v roce 1048 odešel na věčnost papež Damasus II., císař Jindřich III. navrhl jako jeho nástupce právě Bruna. Světec se na to necítil, vykonal i veřejné pokání, ale po dalším naléhání souhlasil s podmínkou, že ho musí schválit římští duchovní a lid a vydal se v poutnickém oděvu na cestu do Říma. Připojil se k němu i mladý mnich Hildebrand, budoucí papež sv. Řehoř VII. Jak Bruno putoval, tak během cesty se k němu spontánně přidával lid a v Římě byl slavnostně přivítán. Po tamějším úspěšném zvolení přijal jméno Lev IX. a papežem se tak stal v roce 1049 ve 47 letech.
Svého pontifikátu se chopil pevně a s obrovskou aktivitou. Svolal 11 synod ve kterých řešil nejrůznější nepravosti. Bojoval zejména proti svatokupectví. K těm, co činili pokání a napravili se, byl shovívavý.
Ve snaze zvýšit efektivitu zvolil tehdy mimořádnou věc, že podnikal rozsáhlé cesty po Evropě a povzbudil tak víru. Na mnoha místech ho vítaly zástupy věřících.
Světec ochránil víru a odsoudil herezi duchovního Berengara, který hlásal, že po pozdvihování je Svátost oltářní pouze obrazem a podobenstvím Těla a Krve Páně. Tento blud se tehdy ale ještě nerozšířil.
Při svých cestách sv. Lev IX. roku 1052 zavítal i nedaleko Bratislavy, kde se snažil sjednat mír.
V roce 1053 vtrhli Normané do Itálie a Lev IX. padl do jejich zajetí, ale natolik na ně zapůsobil, že s ním dobře zacházeli a propustili ho, že to vypadalo, jako kdyby se vrátil z vítězného tažení.
Avšak tehdy již měl světec podlomené zdraví z obrovského nasazení a neustálých cest.
A v Konstantinopoli byl u moci jako patriarcha mocichtivý Michael Kerullarios (1043-58). Čekal na tuto chvíli a když byl ještě papež oslaben v zajetí, zaútočil proti latinským tradicím, napadl sobotní půst, posvátný celibát a k tomu hlásal blud, že je neplatné používat nekvašený chléb při Eucharistii. To se pro něj stalo záminkou, že zavřel latinské kostely a jeho kancléř fyzicky Nejsvětější Eucharistii pošlapal.
V reakci na to poslal sv. Lev IX. Kerullariovi vážný dopis a připomněl mu, jak mnohá kacířství vznikla v Konstantinopoli (Eusebius z Nikodémie, Nestorius, Eutychos, Pyrrhos ad.) a jak pravověrný Řím proti nim musel zasáhnout a ochránit pravou víru. Pak se zdálo, že může dojít ke smíření a Lev IX. vyslal poselství do Konstantinopole s kardinálem Humbertem.
Byzantský císař přijal legáty se ctí a ubytoval je ve svém paláci. Ale Kerullarios, který i odstranil papeže z diptychů, zůstal zatvrzelý, odmítl se s legáty setkat a jakkoli s nimi komunikovat a bylo jasné, že diplomatické řešení nebude možné.
A tak 16. července 1054 kardinál Humbert položil v chrámu Hagia Sofia exkomunikační bulu heretického konstantinopolského patriarchy a jeho stoupenců, v němž připomněl i pošlapání Eucharistie. Kerullarios se pak pokusil dát legáty zavraždit, ale jelikož byli pod ochranou císaře, nezdařilo se mu to. Pak nechal neplatně exkomunikovat kardinála Humberta s legáty a od toho se datuje tzv. Velké schizma.
Toho se ale již sv. Lev IX. nedočkal, po návratu ze zajetí se oddal ještě více svatému životu, neustále se modlil a rozdal všechen svůj majetek, naposledy dal lidu požehnání a do nebe odešel 19. dubna 1054 ve věku 52 let. Zázrakem se tehdy měl sám od sebe rozeznít zvon.
zdroj Jan Novák, fb
