Ze „Života svatého Antonína“ od svatého Atanáše, biskupa (Cap. 2-4: PG 26,842-846)
O povolání svatého Antonína
Po smrti obou rodičů zůstal Antonín sám se svou jedinou sestrou, která byla ještě velmi malá. Ačkoli mu bylo sotva osmnáct nebo dvacet let, musel se starat o celé hospodářství i o sestru.
Když uběhlo od smrti rodičů necelých šest měsíců, šel Antonín jako obvykle do chrámu Páně a cestou v duchu přemýšlel, proč apoštolové všechno opustili a šli za Spasitelem1 a proč věřící, o nichž se mluví ve Skutcích apoštolů,2 prodali majetek a všechno, co za něj utržili, skládali apoštolům k nohám na almužny pro chudé; a uvažoval, co velikého je za to čeká v nebi. Když došel uprostřed těchto úvah až do kostela, právě se tam četlo evangelium. A v něm Antonín slyšel, jak Pán říká onomu boháči: Chceš-li být dokonalý, jdi a prodej všechno, co máš, a rozdej to chudým. Pak přijď a následuj mě, a budeš mít poklad v nebi.3
Antonína hned napadlo, že to byl sám Bůh, kdo mu připomněl příběh o svatých, a že to, co se četlo, patřilo vlastně jemu. A sotvaže vyšel z chrámu Páně, všechny pozemky po rodičích – patřilo mu na tři sta honů úrodných a velmi krásných polí – dal vesničanům, aby majetek nebyl jemu ani sestře na obtíž. Pak prodal také všechny movitosti a značný obnos, který z toho vytěžil, rozdal chudým. Jen něco málo nechal na sestřino zaopatření.
A když přišel znovu do chrámu, slyšel v evangeliu následující slova Páně: Nedělejte si starosti o zítřek.4 Ani v kostele už pak neměl stání, a tak hned odešel a rozdal nejnuznějším i ten zbytek. Sestru potom svěřil do výchovy známému společenství panen, které mu věřící doporučili, a sám se místo péče o hospodářství nadále zcela věnoval asketickému životu: dopřál si jenom to nejskrovnější a trpělivě snášel obtíže přísného života.
Věnoval se rovněž tělesné práci, neboť si vzal k srdci slova: Kdo nechce pracovat, ať nejí.5 Za část výdělku kupoval chléb, část rozdával chudým.
Často se modlil, protože věděl, že je třeba, abychom se bez ustání v ústraní modlili.6 A při čtení byl tak pozorný, že mu nic neuniklo a všechno si zapamatoval; tak mu posléze paměť nahradila všechny knihy.
A když všichni vesničané i jiní poctiví lidé, s nimiž přicházel Antonín do styku, zjistili, jaký je to člověk, nazývali ho Božím přítelem a měli ho rádi jako vlastního syna nebo bratra.
1 Srov. Mt 4,20. 2 Srov. Sk 4,35. 3 Srov. Mt 19,21. 4 Mt 6,34. 5 2 Sol 3,10. 6 1 Sol 5,17.
zdroj: Liturgie hodin | Dnes – modlitba se čtením

Svátek slaví sv.Antonín Veliký

Svatý Antonín je jednou z nejvýraznějších postav v celých dějinách církve. Narodil se kolem roku 250 v bohaté egyptské rodině – Egypt byl tehdy ještě křesťanskou zemí – a podle tradice se dožil více než sta let.

Po rodičích spolu se sestrou zdědil veliký majetek. Jednou však vstoupil do kostela a slyšel čtení z evangelia:

»Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě!« (Mt 19,21)

Antonín zatoužil zcela následovat Krista sebezápory, modlitbou a rozjímáním Božího slova. Proto vyplatil své sestře náležitý podíl, skutečně rozdal svůj majetek potřebným a odešel na poušť, kde žil jako poustevník; následoval tak příklad svatého Pavla z Théb, jehož svátek jsme oslavili předevčírem.

Brzy k němu začaly přicházet zástupy lidí prosících o radu. Našlo se také množství těch, kteří chtěli žít podobně jako on – mnoho mladých mužů odešlo do pouště a stalo se poustevníky. Tak vlastně sv. Antonín položil základy budoucím řeholním společnostem.

zdroj: proglas.cz/svatek/?date=1_17

Ctihodný Antonij Veliký
památka 17. / 30. ledna

Egypťan narozený okolo roku 250, ve vesnici blízko města Hérakleia. Jeho ctnostní rodiče, jej vychovali ve zbožnosti křesťanské víry. Po nenadálé smrti svých rodičů, na dvacátém roku svého života, se rozhodl svůj život zasvětit mnišství, po kterém toužil od již dětství. Rozhodl se tak poté, když byl jednou ve svatém chrámu a kdy přemýšlel nad tím, jak kdysi žili svatí apoštolové. V té chvíli v tomto chrámu uslyšel evangelní slova:« Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj Mne. (Matouš 19, 21) ». Zasažen těmito slovy, rozdělil dědictví po zbožných a bohatých rodičích se svojí mladší sestrou, kterou dal do opatrovnictví k příbuzným, sám svoji část dědictví rozdal potřebným a chudým. Ponejprv začal svůj duchovní boj, nedaleko své rodné vesnice, potom proto, aby se vzdálil od blízkosti lidí, odešel do pouště, kde při břehu Rudého moře, uzavřen před světem prožil dvacet let. Během těchto let, se nedružil s nikým, jen s Bohem, skrz neustálou modlitbu a rozjímání, snášel trpělivě mnohé útoky od nepřítele našeho spasení, který jej chtěl odvrátit od jeho života, který byl podoben životu andělskému. Strádal od hladu, žízně, od chladu a horka. Nejstrašnější, ale pokušení, dle slov samotného Antonija, byla v jeho srdci. Stesk po světě, neklid myšlenek, k tomu se přidávalo svádění i hrůzy démonské. Bývaly okamžiky, kdy svatý poustevník vyčerpal své síly a div, že neupadal do sklíčenosti a pochybností. Tehdy se mu zjevoval samotný Pán, anebo byl vyslán anděl, aby jej povzbudil. Jedenkráte zcela vysílen z duchovního boje, řekl Pánu:« Kde jsi byl blahý Ježíši? Proč jsi nepřišel zastavit mé strádání? ». A Pán mu na to odpověděl:« Já jsem byl zde, ale čekal jsem, dokud nespatřím tvůj duchovní boj ». Jindy uprostřed strašného zápasu s myšlenkami, Antonij volal:« Pane, já chci být spasen, ale myšlenky mi tomu brání ». V tom najednou spatřil, jak někdo podobný jemu sedí a pracuje, potom vstává a jde se modlit, znovu opět potom usedá a pracuje.« Dělej takto a spasíš se »řekl mu poté Anděl Páně. Přestože se skrýval před lidskou slávou, o jeho duchovních skutcích, se dozvěděli mnozí a ti přicházeli za ním, neboť stejně jako on, chtěli svůj život, zasvětit Bohu. Za osmdesát pět let svého mnišského života plného duchovního zápasu, jen dvakrát odešel do Alexandrie. Poprvé se tak stalo, když vyhledával mučednictví v době pronásledování církve, podruhé pak, když přišel na pozvání svt. Athanasije, aby opovrhl pomluvou Áriových příznivců, kteří o něm prohlašovali, že i on je přívrženec této hereze. Zesnul na sto pátém roce svého života, zanechal po sobě mnohočetné vojsko učedníků a napodobitelů jeho svatého života. Jakkoli byl svatý Antonij neučený, stal se rádcem a učitelem lidí nejučenějších toho času, jako byl svt. Athanasij Veliký. Když jej zkoušeli někteří řečtí filosofové, moudrostí knih, Antonij je zahanbil otázkou: „co je starší – rozum nebo kniha? A co je (z těchto dvou) příčinou druhé?“ I zastyděli se filozofové, a rozešli se, neboť viděli, že oni mají jen knižní paměť bez rozumu a Antonij má rozum. On byl člověkem, který dostihl dokonalosti, jaké člověk kdy vůbec může dosáhnout na zemi. On byl vychovatelem vychovávatelů, a učitel učitelů, který celých osmdesát pět let, napravoval sebe a takto mohl napravovat i mnoho druhých. Naplněn mnohými léty, a velikými skutky, Antonij zesnul v Hospodinu roku 335.
zdroj fb Pravoslavný křesťan

Ne jídlo je zlem, ale obžerství, ne peníze, ale chamtivost, ne sláva, ale domýšlivost a samolibost, ve své podstatě zlo pochází ze špatného upotřebení věcí. Modlete se, aby vám Bůh daroval vidět vše jasně a rozumět, abyste mohli správně rozlišovat, co je dobro a co je zlo.

Ctihodný Antonij Veliký