Anton,kde a kedy pápež František povedal,že sa budú svätiť ženy?Toto mu podsúvajú médiá a pritom on nič také nepovedal.
A keď sme už pri tej homosexualite,tak ak hovorí o ľudskej slabosti,má pravdu,pretože samotná homosexualita ešte nie je hriech.je to iba nezriadená náklonnosť,teda slabosť.Hriechom je samotné obcovanie medzi ľu´dmi rovnakého pohlavia.
Uvediem na porovnanie.Ženatý chlap tým,že uzavrel sviatostné manželstvo nie je ešte oslobodený od ženskej príťažlivosti.Samozrejme,musí sa strážiť už v myšlienkach.Je to tiež slabosť vyplývajúca z následkov dedičného hriechu,alebo osobných hriechov.
Sme plní nezriadeností,teda vášní a máme sa očisťovať milosťou Ducha svätého.A kto je tu bez hriechu,či dokonca už je očistený od svojich vášní,tak nech sa prihlási,virtuálne mu budeme tlieskať!

To sú dve veci. Ak niekto zľahčí homosexualitu s poukázaním na "ľudskú slabosť", to je ospravedlňovanie hriechu, nie milosrdenstvo. Dogmy - to je niečo úplne iné. Protestantizmus je práveže zľahčovanie úlohy Panny Márie. Protestantizmus je to, čo robi pápež František .- resp., je to nahrávanie protestantizmu. Viď najnovší nápad svätiť ženy. Či to je od Ducha Svätého, to ja nemám odvahu riešiť. Aby bolo jasno.

Cirkevný slobodomurar je podla Panny Márie (MKH) pojem, ktorý charakterizuje nepriatela Krista vo vnutri Cirkvi a symbolicky je znazornený aj v knihe: Zjavenie Jána ako "šelma podobna barankovi"
Delia sa na pravicu a lavicu, prisnych tradicionalistov a prisnych liberalov - obaja podrývaju autoritu zastupcu Krista na zemi (papeža), či už vedome alebo nevedome
Kto pozná identitu Boha, potom pozná aj identitu nepriatela Boha a aby poznal dostatočne, preto nám poslal Ducha poznania aj dnes.
Kto neprijma Ducha, ktorý sa zjavuje, neprijma ani toto poznanie.
... ale ak ide len o dôkazy...tak stačí, že Mons.Schneider spochybnuje exhortaciu A.L. a tým pádom aj autoritu jeho autora
Kto spochybnuje dielo Ducha Sväteho, zarmucuje Ho a napokon sa môže stať, že ťažko zhreší proti Duchu Svätemu

Vojak
pokial človek nerozlišuje medzi pravou a lavou rukou, nemôže nájsť rozdiel a ked si mysli, že to je jedno, či pravé alebo lave kridlo je poškodené, ako potom môže najsť chybu? Pravičiari a lavičiari su všade, ide len o to, aby človek našiel tu škvrnu, ktoru treba očistiť.
.
Dôkazy?
Ak človek hladá dôkazy a nevidi ich, najprv musí zahodiť staré spôsoby hladania ako ked sa chce napiť čistej vody, tak nemôže ísť k vodovodnemu kohutiku, ale k pramenu ktorý posvätila Panna Mária. Pokial si to človek neprizná a stale bude piť len z vodovodu, stale bude žiť po starom a namyšľať si že pije čistu vodu.
AKo je v Biblii: zahodte stare spôsoby a oblečte si noveho človeka. Aj dnes mame sviatok, ktorý by nás mal obratiť k novemu pohladu Ducha Sväteho
.
Preto sa pýtam si pripravený vidieť chyby aj na pravej strane?

To podcenovanie a precenovanie sa mi páči, presne vystihuje extremizmy spoločnosti

..ale Mons.Schneider sa mi nezdá, žeby bol spokojný s exhortáciou. Možno nekritizuje papeža tak okázalo ako iní...ale spochybnuje exhortaciou podobne ako iní... a v tomto už by som ho nedaval za dobrý priklad. Mons.Schneider je osoba s kontroverznou povesťou: na jednej strane mučeník komunizmu, na druhej strane cirkevný slobodomurar podobne ako v pripade o.Srholca, len v pravom sektore, na rozdiel od lavičiarov u ktorých bol o.Srholec.

ľubica
„Genderová ideologie“
Amoris laetitia podporuje ústřední aspekt „genderové ideologie“, když tvrdí, že „nesmíme zapomínat, že biologické pohlaví (sex) a socio-kulturní pohlaví (gender) lze rozlišovat, ale nikoliv oddělovat“ (odstavec 56). Toto přijímání principu, z něhož vychází genderová teorie, oslabuje jinak vítanou kritiku této ideologie a jejího vlivu obsaženou v dokumentu. Falešná představa, že biologické pohlaví je odlišitelné od tzv. „genderu“, se poprvé objevila v 50. letech a je základem „genderové ideologie“. Odpor proti následkům „genderové ideologie“ bude nemožný, přijmeme-li jeho mylný první princip.

Kritici vytrhavaju z kontextu a nenepochopili správne význam slov: "rozlišovať" a "oddelovať"
- pozrime si cely kontext a pochopite, že papež použil slovo: "rozlišovať" pre sexualnu (pohlavnu) a gender kulturu s prirovnanim k "odlišnosti medzi telom a dušou", ale už nie, čo sa týka "oddelovania tela a duše".
56. Další výzva vyvstává v různých formách ideologie obecně zvané „gender“, „která popírá přirozenou rozdílnost mezi mužem a ženou a jejich vzájemnost. Vykresluje pohlavně nerozlišenou společnost a vyprazdňuje antropologický základ rodiny. Tato ideologie zavádí výchovné projekty a legislativní usměrnění, jež prosazují identitu osob a citovou intimitu v naprosté oproštěnosti od biologické rozdílnosti mezi mužem a ženou. Lidská identita se ponechává na individuální volbě, jež se může časem i měnit.“[45] Je zneklidňující, že některé ideologie tohoto typu si nárokují odpovědi na určité, někdy pochopitelné aspirace, se snaží prosadit jako uniformní myšlení, které má ovlivňovat také výchovu dětí. Netřeba ignorovat, že „biologické pohlaví (sex) a sociálně-kulturní role pohlaví (gender) se mohou rozlišovat, stejně jako duše a tělo, ale nikoli oddělovat“.[46] Na druhé straně, „biotechnická revoluce v oblasti plození člověka umožnila manipulovat s aktem plození a učinit ho nezávislým na pohlavním styku mezi mužem a ženou. Lidský život a schopnost rození se tak staly „stavebnicovou“ záležitostí podřízenou především přáním jednotlivců i dvojic.“[47] Jednou věcí je pochopit lidskou křehkost či složitost života, druhou je přijímat ideologie, které oddělují dva neoddělitelné aspekty reality. Neupadněme do hříšného nároku zastupovat Stvořitele. Jsme tvorové, nejsme všemohoucí. Stvoření nás předchází a musí být přijato jako dar. Zároveň jsme povoláni střežit svoje lidství a to znamená především přijmout jej a respektovat tak, jak bylo stvořeno.

všetkým zástancom AL tu na GTV : čítajte pozorne ak máte naozaj oči, nepotrebujete hlášky pyšných teológov....
Připuštění „znovusezdaných rozvedených“ ke svatému přijímání
Amoris laetitia v celé kapitole VIII. (odstavce 291–312) navrhuje řadu opatření, která připravují cestu k tomu, aby „znovusezdaní rozvedení“ mohli přistupovat ke svatému přijímání bez skutečného pokání a nápravy života. Tyto odstavce:
-obsahují zmatený výklad katolické nauky o povaze a účincích smrtelného hříchu, přičitatelnosti hříchu a povaze svědomí;
-používají ideologický jazyk místo tradičního církevního pojmosloví;
-uvádějí selektivní a zavádějící citace z předchozích církevních dokumentů.

Obzvlášť znepokojivý příklad zavádějící citace najdeme v odstavci 298, který zmiňuje Familiaris consortio papeže Jana Pavla II., kde se říká, že existují situace, kdy se „muž a žena nemohou z vážných důvodů – například kvůli výchově dětí – rozejít, jak by byli povinni“. V exhortaci Amoris laetitia je však vynechána druhá část věty papeže Jana Pavla II., která konstatuje, že takové páry se „zaváží, že budou žít v úplné zdrženlivosti, totiž že se zdrží úkonů, které jsou vyhrazeny manželům“ (Familiaris consortio, 84).

V poznámce pod čarou k této zavádějící citaci navíc čteme:

„V těchto situacích mnoho lidí, ačkoli znají a akceptují možnost žít ‚jako bratr se sestrou‘, kterou jim nabízí Církev, poukazuje na to, že jestliže chybí určité vyjádření intimity, ‚často dochází k ohrožení věrnosti a trpí dobro dětí‘ (Druhý vatikánský koncil, Gaudium et spes, 51).“[1]

Dokument uvádí tento mylný názor, aniž by vysvětlil, proč se jedná o falešný přístup, konkrétně, že:

každý sexuální akt mimo platné manželství je vnitřně špatný a vnitřně špatný akt nelze nikdy ospravedlnit, a to ani dobrým účelem;

„věrnost je ohrožena“ akty sexuální intimity mimo manželství, avšak věrnost je žita, když se dva lidé v neplatném svazku zdrží sexuální intimity z věrnosti původnímu manželství, které zůstává platné;

z citace vyplývá, že děti trpí, protože jejich rodiče s pomocí Boží milosti žijí čistě. Takoví rodiče však svým dětem naopak dávají příklad věrnosti, čistoty a důvěry v Boží milost.

Dokument cituje Gaudium et spes, ale pasáž je vytržena ze souvislosti a uvedený argument nepodporuje. Z kontextu je jasné, že Gaudium et spes mluví v souvislosti s plozením o katolících žijících v manželství, nikoli o lidech, kteří spolu žijí v neplatném svazku. Celá věta zní takto:

„Kde je však důvěrný manželský život přerušen, tam může být nezřídka ohrožena věrnost a poškozeno dobro dětí: tehdy se dostává do nebezpečí výchova dětí i odvaha mít další“ (Gaudium et spes, 51).[2]

Je tedy obtížné vyhnout se závěru, že apoštolská exhortace přinejmenším nastoluje možnost, že cizoložné sexuální akty mohou být v některých případech ospravedlnitelné, a kvůli tomu, aby to odůvodnila, cituje Gaudium et spes zavádějícím způsobem.

K dalším postojům, které oslabují katolickou nauku o přijímání svátostí, se Hlas rodiny ještě vyjádří.

Rodičovská práva a sexuální výchova

Amoris laetitia obsahuje oddíl nazvaný „Potřeba sexuální výchovy“ (odstavce 280–286), který zabírá více než pět stran, aniž by uváděl jedinou zmínku o rodičích. Naopak se zmiňuje o „vzdělávacích institucích“. Sexuální výchova je však „základním právem a povinností rodičů“ a „musí se dít stále za jejich pečlivého vedení jak doma, tak ve vzdělávacích ústavech, které pro své děti zvolili a které mají kontrolovat“ (papež Jan Pavel II., Familiaris consortio, 37). Opomenutí tohoto učení je vážným zklamáním pro rodiče v době, kdy jsou rodičovská práva ve vztahu k sexuální výchově terčem vážných a trvalých útoků v mnoha zemích světa i v mezinárodních institucích. Amoris laetitia v tomto oddíle nezmiňuje žádný z předchozích církevních dokumentů, které toto právo jasně potvrzují, zato však cituje psychoanalytika Ericha Fromma spojeného s Frankfurtskou školou. Předcházející zmínky o rodičovských právech (odstavec 84), jakkoli vítané, nemohou nahradit vynechání rodičovských práv v tomto oddíle.

Svazky homosexuálů

Amoris laetitia se drží podobného přístupu, který se uplatnil předtím v synodních dokumentech, a naznačuje, že „stejnopohlavní svazky“ mohou poskytovat „určitou stabilitu“ a mohou vykazovat jistou podobnost či souvislost s manželstvím:

„Musíme uznat velkou rozmanitost rodinných situací, které mohou poskytovat určitou stabilitu, i když faktické či stejnopohlavní svazky nelze klást jednoduše naroveň s manželstvím“ (odstavec 53).

V mezinárodních institucích existuje velký tlak na odmítnutí tradičního chápání rodiny pomocí jazyka, který mluví o „rozmanitosti“ nebo „různosti“ forem rodiny. Naznačování, že „stejnopohlavní svazky“ jsou součástí „velké rozmanitosti rodinných situací“, je přesně tím, proti čemu prorodinné organizace těžce bojují. Používáním tohoto jazyka apoštolská exhortace podkopává úsilí prorodinného hnutí o ochranu pravdivé definice rodiny a v důsledku toho o ochranu dětí, jejichž prospěch a zdravý vývoj závisí na struktuře rodiny, jak ji chce Bůh.

Nutno podotknout, že odstavec 251 opakuje autentickou nauku Církve, že „nejsou absolutně žádné důvody k tomu, aby byly homosexuální svazky pokládány za jakkoli podobné nebo byť vzdáleně analogické Božímu plánu pro manželství a rodinu“.

„Genderová ideologie“

Amoris laetitia podporuje ústřední aspekt „genderové ideologie“, když tvrdí, že „nesmíme zapomínat, že biologické pohlaví (sex) a socio-kulturní pohlaví (gender) lze rozlišovat, ale nikoliv oddělovat“ (odstavec 56). Toto přijímání principu, z něhož vychází genderová teorie, oslabuje jinak vítanou kritiku této ideologie a jejího vlivu obsaženou v dokumentu. Falešná představa, že biologické pohlaví je odlišitelné od tzv. „genderu“, se poprvé objevila v 50. letech a je základem „genderové ideologie“. Odpor proti následkům „genderové ideologie“ bude nemožný, přijmeme-li jeho mylný první princip.

Útoky na nevinný lidský život

Amoris laetitia neřeší obrovskou hrozbu pro nenarozené děti, staré lidi a postižené. Střízlivé odhady naznačují, že za poslední století byla umělým potratem zničena více než miliarda nenarozených životů. Přesto je v dokumentu, který se zabývá problémy rodiny a má 264 stran, jen malý počet letmých zmínek o potratu. Vůbec se nezmiňuje o ničení způsobeném umělým oplodněním, které rovněž vedlo ke ztrátám miliónů lidských životů. Absence seriózní diskuse o útocích na životy nenarozených je v tomto kontextu vážným opomenutím.

Také zmínky o euthanasii a asistované sebevraždě jsou přes rostoucí celosvětový tlak na jejich legalizaci minimální. Chybějící adekvátní pojednání o této hrozně je dalším velmi politováníhodným opomenutím.

Antikoncepce

Amoris laetitia neopakuje katolickou nauku o užívání antikoncepce odpovídajícím způsobem. To je znepokojivé pochybení vzhledem ke skutečnosti, že:

oddělení plodivého a jednotícího účelu sexuálního aktu je hlavním katalyzátorem kultury smrti;

v této oblasti existuje rozšířená neposlušnost a neznalost nauky Církve právě proto, že hierarchie hlásání této pravdy opomíjí.

Také pojednání o svědomí v dokumentu je vadné jak v odstavci 222, který se zabývá „odpovědným rodičovstvím“, tak v kapitole VIII., jež se týká připuštění těch, kdo žijí ve veřejném cizoložství, ke svátostem. Obzvlášť znepokojivý je odstavec 303, zejména tento výrok:

„Svědomí však může učinit více než jen uznat, že daná situace objektivně neodpovídá celkovým požadavkům evangelia. Může rovněž upřímně a čestně uznat, co je v dané chvíli nejvelkodušnější odpovědí, kterou lze Bohu dát, a s určitou mravní jistotou dospět k přesvědčení, že to je to, co žádá sám Bůh v konkrétní složitosti omezení daného člověka, i když to dosud není objektivně v plnosti ideál. Každopádně pamatujme, že toto rozlišování je dynamické; musí zůstat stále otevřeno růstu a novým rozhodnutím, které mohou umožnit uskutečnění ideálu plnějším způsobem.“

Zdá se, že tento výrok přejímá falešné chápání „principu graduality“ a naznačuje, že existují jisté okolnosti, kdy se hříchu nejen nelze vyhnout, ale dokonce je tím, co si Bůh pro daného člověka aktivně přeje. To by bylo jasně nepřijatelné.

Závěry

Toto je jen stručný úvod do četných problémů, které v exhortaci Amoris laetitia nacházíme. Plně vystihnout vše, co z textu vyplývá, bude vyžadovat další studium, je však již naprosto zřejmé, že dokument neposkytuje jasný a věrný výklad katolické nauky a nevyhnutelně vede k závěrům, které by mohly vyústit v narušení neměnného učení katolické církve a disciplíny, jež z něho neoddělitelně vyplývá. Náš počáteční přehled poskytuje dostatečné důvody k tomu, abychom tento dokument považovali za ohrožení neporušitelnosti katolické víry a skutečného dobra rodiny.

Znovu opakujeme, že tuto kritiku vznášíme s velkou úctou k papežskému úřadu, avšak s vědomím povinností, jež jako katoličtí laici máme vůči dobru Církve, i své povinnosti chránit rodinu a její nejzranitelnější členy, kterou máme jako aktivisté pro život a pro rodinu.

více

www.tedeum.cz/…/hlas-rodiny-kat…

alebo tu: Katolíci mají mravní povinnost odporovat ap. exhortaci Amoris laetitia, která ohrožuje víru a rodinu

Pripad neomylnosti papeža mi pripadá ako pripad vyznania o Svätej Trojice:
- Nicejsko – carihradské vyznanie viery pôvodne hovorilo, že Duch Svätý pochádza od Otca. Ale v roku 675 koncil v španielskom meste Braga túto vetu rozšíril a pridal, že pochádza od Otca i Syna.
Východne cirkvi odmietali toto rozšírenie prijať. Všeobecný Lyonský (1274) a Florentský (1439) koncil potvrdil platnosť a vieroučnú správnosť náuky, že Svätý Duch pochádza od Otca i Syna.

www.tkkbs.sk/view.php

1.Vatikan.koncil hovorí, že papež je neomylný ked sa vyjadruje ex-cathedra
2.Vatikan.,koncil hovorí, že aj mimo ex-cathedra

Tak ako Pravoslavny neprijali učenie koncilu z r.675, podobne aj v dnešnej dobe niektorí nechcu prijať nove učenie koncilu z r.1963
Vtedy to bolo o sv.Trojici, dnes to je o neomylnosti papeža

Peter(skala)
Ak by Jezis stál za tou exhortáciou, tak by si protirecil a z nas by si robil dobrý den. Jezis povie, ze co Boh spojil, clovek nech nerozlucuje, ale potom neskor o 2000 rokov povie, ze je v poriadku, ked si zijú ludia v hriechu. Aj ten Boh je potom nejaký cudný, najprv spáli a znicí Sodomu a Gomoru, och, aký ten Boh bol strasne nemilosrdný, a zrazu v dnesnej dobe uz mozu aj sodomské vztahy byt dobré, a je zrazu z Boha automat na milosrdenstvo... pachajte hriechy kolko chcete, robte si co chcete, ved Boh je automaticky milosrdný. Ze to Virgo Mária, Matka Bozia vo Fatime nevedela, ale ona malé deti, chudence strasila peklom, ze duse sa rútia do pekla.... mala predsa vediet, ze Boh je nekonecne automaticky milosrdný, vsetko odpustí, ci to niekto chce alebo nechce, ako sa to dnes hlása.
Jezis na krízi zvolal: Dokonané je! Ale v dnesnej dobe nam istý papa Francis hlása o prekvapeniach.... Ci Jezis predcasne odisiel a nedal nam vsetko, co bolo potrebné?

Caesar
Jezis Kristus hovoril uplne jasne. Drzte sa ucenia Jezisovho a apostolov...

Máš pravdu, tak ako všetci, ktorí sa odvolávajú na Ježiša, ale čo hovorí Ježiš?
Všade, kde sa zjavuje, hovorí aby sme boli poslušní pápežovi a jeho učeniu.
A čo na to ludia?
Bud ako protestanti hovoria, že ich nič nezaujima len Biblia alebo ak pripustia Ježišove zjavenia, tak povedia, že Ježiš to tak nemyslel - presnejšie, že Ježiš nemyslel konkretne papeža Františka alebo ked, tak nie konkretne jeho exhortaciu.

Zaujimalo by ma, čo by povedali, keby sa Ježiš zjavil a povedal, že exhortacia je v poriadku, že Duch Svätý to tak chce a že ked niekto chce niečo pridať, nech si počká na další papežský dokument.
Škripali by zubami a nechtami aby im nik toto zjavenie nepripominal, lebo by to považovali za diabolstvo alebo by sa zamyslel nad tým a uvažovali, čo ak naozaj Ježiš stojí za pp.Františkom a jeho exhortaciou?