Clicks653
Stylita
10

Boží slovo na den 27.4. A.D. 2021

V Jeruzalémě se konala slavnost posvěcení chrámu. Bylo to v zimě. Ježíš chodil v chrámě v Šalomounově podloubí. Židé se kolem něho shlukli a řekli mu: „Jak dlouho nás chceš držet v napětí? Jsi-li ty Mesiáš, řekni nám to otevřeně!“ Ježíš jim odpověděl: „Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, které konám ve jménu svého Otce, vydávají o mně svědectví. Ale vy nevěříte, protože nepatříte k mým ovcím. Moje ovce slyší můj hlas; já je znám a ony jdou za mnou. Já jim dávám věčný život. Nezahynou navěky a nikdo mi je nevyrve z rukou. Můj Otec, který mi je dal, je větší než všichni a z Otcových rukou je nemůže vyrvat nikdo. Já a Otec jedno jsme.“
Jan 10,22-30
Stylita
"Nastala doba odsuzovaní, nepřejícností, závisti...Mějte jedni s druhými soucit, nehledě na to kdo jsou a kým jsou. Bojím se už říci "milujte", to je příliš vysoko. Souciťte."
(ig. Nikon Vorobjov)
Martina Bohumila Lutherová
"Zmijí plemeno....jak douho vás mám ještě snášet.....". /Spasitel světa/
Krásný pokojný den
Je to zcela přesné.... Ano, ten soucit má místo, byť je to trochu budhovské, ale je pravda, že tu lásku nám někdy ti napravo i nalevo zdevalvovali.... A přesto budu říkat MILUJTE ale i projevujte soucit... a to nejen s lidmi, ale třeba i s němou tváří a nebo s malým stromem, který byl zničen nějakým hlupákem co jej jen tak ulomil....
Už jsem to zde jako vzpomínku kdysi uváděl - Můj kamarád z gymp…More
Je to zcela přesné.... Ano, ten soucit má místo, byť je to trochu budhovské, ale je pravda, že tu lásku nám někdy ti napravo i nalevo zdevalvovali.... A přesto budu říkat MILUJTE ale i projevujte soucit... a to nejen s lidmi, ale třeba i s němou tváří a nebo s malým stromem, který byl zničen nějakým hlupákem co jej jen tak ulomil....
Už jsem to zde jako vzpomínku kdysi uváděl - Můj kamarád z gymplu, který chtěl za komančů na faráře a pocházel z takové té rigidnější katolické rodiny s vzornou výchovou a stylem mi před pár lety říkal o svém tatínkovi. Taťka byl trochu přísný.... v konci svého života si svolal syny a dcery z nichž někteří měli už duchovní povolání a sděloval jim, ať milují a že láska je hrozně důležitá.... Jirku to překvapilo, nečekal by to od tatínka... Z této rodiny vzešlo několik duchovních povolání.... a protože Jirka byl fotbalista, pohodář, hodný kluk co neváhal při hodině jakési politické výuky za komančů se zvednout a s ředitelem gymplu vést mírný dialog, tak u mne má hluboký respekt. Opravdový rovný kluk, nyní čtyři děti, stále fotbalista, klidný, usměvavý a vytrvalý člověk..... Není třeba dodávat že na toho faráře se tehdy nedostal, neměl ten správný posudek.... Takže MILOVAT!😉
Stylita
Igumen Nikon (Vorobjev)

Otec igumen Nikon (Nikolaj Nikolajevič Vorobjov) se narodil roku 1894 v Tverské gubernii, Bežeckém újezdu, kde po absolvování reálného gymnázia nastoupil na petrohradský Neuropatologický institut. Z něj odešel a v r. 1917 nastoupil na Moskevskou duchovní akademii. Tu nemohl dokončit, protože byla v r. 1919 bolševickým režimem uzavřena. V r. 1931 přijal v Minsku mnišský …More
Igumen Nikon (Vorobjev)

Otec igumen Nikon (Nikolaj Nikolajevič Vorobjov) se narodil roku 1894 v Tverské gubernii, Bežeckém újezdu, kde po absolvování reálného gymnázia nastoupil na petrohradský Neuropatologický institut. Z něj odešel a v r. 1917 nastoupil na Moskevskou duchovní akademii. Tu nemohl dokončit, protože byla v r. 1919 bolševickým režimem uzavřena. V r. 1931 přijal v Minsku mnišský postřih a za rok zde byl též rukopoložen na kněze. Krátce nato byl poslán na Sibiř do sběrných táborů a po svém propuštění pracoval jako pomocná síla u lékaře ve Vyšním Voločku. Když se ke konci 2. světové války začaly znovu otevírat po revoluci zavřené chrámy, o. Nikon byl poslán na službu nejprve do Kozelska a poté byl (1948) převeden do Belova, Efremova a do Smolenska. Odtud byl poslán do města Gžatske, kde zůstal až do své smrti († 7. 9. 1963). V sebraných duchovních dopisech otce igumena Nikona je podstatou jeho odpovědí především vtělení Boha jako projev nekonečné lásky Boha k člověku a skutečnost pekelných muk pro ty, kteří se této lásky vědomě zříkají. Pramenem jeho učení mu byly dva sloupy východní asketiky: sv. Jan Lestvičnik (6. stol.) a sv. Izák Syrský (6. - 7. stol.), z ruských svatých potom světitel Ignatij Brjančaninov. Podobně jako oni vyzývá i otec igumen Nikon zejména k opravdové pokoře, bez které „nemůže být nikdy dosaženo žádného úspěchu v duchovním životě a bez níž nelze dosáhnout ani spásy“.
zdroj: fb
Pravoslavný křesťan
Stylita
Dnes má svátek blah. Zita

Zita
27. dubna, připomínka
Postavení: služebná
Úmrtí: 1278
Patron: domácích zaměstnanců, hospodyní a poslíčků; je považována i za pomocnici při hledání ztracených věcí
Atributy: hvězda, chleba, chudí, klíče, modlitební knížka, služka

Pochází z obce Monsagrati v Toskánsku. Z důvodu bídy se ve 12 letech stala služebnou v rodině Pagana Fatinelliho. Přes všechno dobré i …More
Dnes má svátek blah. Zita

Zita
27. dubna, připomínka
Postavení: služebná
Úmrtí: 1278
Patron: domácích zaměstnanců, hospodyní a poslíčků; je považována i za pomocnici při hledání ztracených věcí
Atributy: hvězda, chleba, chudí, klíče, modlitební knížka, služka

Pochází z obce Monsagrati v Toskánsku. Z důvodu bídy se ve 12 letech stala služebnou v rodině Pagana Fatinelliho. Přes všechno dobré i zlé tam žila jako pokorná, čistá a věrná služka 48 let, až do své smrti.
Narodila se r. 1218 v Monsagrati, nedaleko města Lucca v Itálii. Rodiče byli chudí vesničané živící se zemědělstvím. Strýce měla prý poustevníkem a starší sestra Markéta vstoupila do cisterciáckého řádu. Maminka upozorňovala Zitu na všechno, co se Bohu líbí a co ne. A tak Zita si stanovila své náboženské zásady tím, že se vždy i později ptala sama sebe: "Líbí se to či ono Ježíši, nebo nelíbí?"
Po smrti otce se matka s dcerou ocitly v tíživém postavení. V roce 1230, kdy bylo Zitě 12 let, se pro ni ve městě Lucca naskytla možnost sloužit v bohaté rodině Pagana Fatinelliho obchodujícího s vlnou a hedvábím, a tak ji tam maminka dovedla.
V nové rodině měla sice celý den mnoho práce, ale den začínala modlitbou, na kterou si přivstala a brzo ráno, kdy ještě panstvo spalo, mohla každý den chodit na mši svatou do blízkého kostela sv. Frigidiána. Také co nejčastěji chodila ke svátostem a potom celý den pilně s Ježíšem a pro něho pracovala. K Ježíši i během dne vysílala střelné modlitby a úkony lásky. Protože pracovala s láskou a radostí a snažila se o co nejlepší vztah k dalším služkám, žila s nimi v přátelství. Nesnášela jen špatné a dvojsmyslné řeči, to se dotyčného snažila pohledem nebo i slovy zarazit.
S panstvem to bývalo o něco těžší, protože paní bývala panovačná, pán zase prchlivý a tvrdý. A děti domu ji škádlívaly. I když musela snášet příkoří, vše přecházela mlčením a nikdy svůj postoj nezměnila. Pokud se vyskytly ústrky a obviňování, snášela je Zita s odevzdaností do vůle Boží, přijímajíce je jako zkoušky.
Jedním z dalších pravidel Zity prý bylo, že "služebná není zbožná, není-li pracovitá". Počáteční křivdy i podezírání panstva po čase ustalo. Paní říkala manželovi, že když má Zita vše v pořádku, ať si běhá do kostela, lépe než za radovánkami jako jiné. Zita chodila oblékaná vždy velmi prostě, ale vkusně. To, že neměla zájem o muže, pokládali spolusloužící za nenormální. Zita ale byla laskavá a vlídná. Po různých zkouškách jí všichni projevovali úctu a panstvo ji později udělalo představenou ostatního služebnictva. Byla také vyhlášenou kuchařkou a podle legendy byla její rádkyní Panna Maria.
Zita přes svoji chudobu byla mimořádně štědrá a v lásce k chudým vynalézavá. Schovávala prý pro ně polovinu svého jídla a vyřazené obnošené šatstvo pečlivě čistila, spravovala a pak rozdávala nejchudším. Známé vyobrazení Zity ukazuje vánoční příběh, kdy pán jí pro velkou zimu půjčil svůj kožich, který Zita s poslušností přijala. V kostele pak uviděla zimou se třesoucího žebráka, tak kožich svlékla a se slovy, že mu ho půjčuje, chudého starce do něj zabalila. Po bohoslužbách pak žebráka s kožichem marně hledala. Se strachem a s pláčem po návratu vyprávěla pánovi, co se stalo. Ten se velice rozzlobil, ale v poledne přišel žebrák s radostnou tváří a děkováním kožich vrátit. Proto se pan Fatinelli usmířil a Zitě už důvěřoval.
Až do své smrti, v 60 letech po pětidenním onemocnění zimnicí, žila v domě svých pánů jako pokorná a věrná služebná, které si stále více vážili.
V zápětí po její smrti začal veřejný kult, k němuž se přidružily zázraky. Místní kult schválil po čtyřech letech z vlastní autority biskup Luccy. S očekávaným blahořečením se v roce 1652 uskutečnila její exhumace a její tělo bylo shledáno neporušené. Papež Inocenc XII. ji prohlásil blahoslavenou 5. 9. 1696 a Pius XII. ji vyhlásil patronkou sloužících.
Její neporušené tělo bylo uloženo v toskánské Lucce v chrámu San Frediano, kde jsou prý pohřbeni i sv. Frigidián a Richard z Wessexu.
zdroj: catholica.cz/?id=1478
Martina Bohumila Lutherová
Tak by měl vypadat život každého křesťana.
Ovšem i bez svatořečení .
Martina Bohumila Lutherová
Nezahynou navěky a nikdo mi je nevyrve z rukou.
Můj Otec, který mi je dal, je větší než všichni a

z Otcových rukou je nemůže vyrvat nikdo. Já a Otec jedno jsme
.“

Chvála tobě Bože Trojjediný.
U.S.C.A.E.
Pánem je Otec, Pánem je Syn, Pánem je i Duch Svatý

sv. Irenej z Lyonu, 29.7. 2020

"Důkaz apoštolského zvěstování" je méně známý spis sv. Ireneje z Lyonu (+ cca 202/203), ve kterém v odkazu na nauku přijatou od apoštolů Irenej vykládá základní body křesťanské víry, týkající se zejména trojjediného Boha a jeho vykupitelského zjevení v Ježíši Kristu. Následující krátký úryvek z něj dosvědčuje …More
Pánem je Otec, Pánem je Syn, Pánem je i Duch Svatý

sv. Irenej z Lyonu, 29.7. 2020

"Důkaz apoštolského zvěstování" je méně známý spis sv. Ireneje z Lyonu (+ cca 202/203), ve kterém v odkazu na nauku přijatou od apoštolů Irenej vykládá základní body křesťanské víry, týkající se zejména trojjediného Boha a jeho vykupitelského zjevení v Ježíši Kristu. Následující krátký úryvek z něj dosvědčuje právě ono křesťanské poznání Boha jako nerozdílné Trojice.

Pánem je Otec a Pánem je Syn, Bohem je Otec a Bohem je Syn, neboť zrozený z Boha je Bohem. A tak podle substance, své moci a podstaty[1] se ukazuje jeden Bůh, podle řádu naší spásy[2] pak Syn a Otec. Otec všech věcí je neviditelný a nepřístupný, proto je třeba, aby ti, kteří se chtějí přiblížit k Otci, měli k Otci přístup skrze Syna.

Ještě jasněji o Otci a Synu mluví David: „Trůn tvůj, Bože, je na věky věků. Zamiloval sis spravedlnost a pojal nenávist k nepravosti, proto tě Bůh pomazal olejem radosti více než tvé druhy" (Ž 45,7-8; srov. Žid 1,8-9). Tak tedy Syn, který je přece Bohem, obdržel od Otce, to jest od Boha, trůn věčného panování a olej pomazání, více než jeho druhové. Olejem pomazání je Duch, kterým byl pomazán, a jeho druhové, to jsou proroci, spravedliví, apoštolové a všichni, kteří docházejí účasti v jeho Království, tj. jeho učedníci.

[Irenej z Lyonu: Důkaz apoštolského zvěstování (Demonstratio Apostolicae Praedicationis), 48. Na základě polského překladu (Ireneusz z Lyonu: Wykład nauki apostolskiej, Kraków 1997) a s přihlédnutím k překladům latinskému (Irenaeus Lungdunensis: Demonstratio Apostolicae Praedicationis, Friburgum Brisgoviae 1917) a anglickému (Irenaeus: The Demonstration of the Apostolic Preaching, London 1920) přeložil Lukáš Drexler.]

theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=2927
U.S.C.A.E.
ομοούσιον τω πατρί [homoúsion tó patri]
Stylita
Z denní liturgie
liturgie.cz/misal/05velikonoce/04_02.htm

1. čtení:
Čtení ze Skutků apoštolů.
Ti, kdo se rozprchli při pronásledování, které vzniklo kvůli Štěpánovi, přišli až do Fénicie, na Kypr a do Antiochie. Boží slovo však zvěstovali jenom židům. Ale ti z nich, kteří pocházeli z Kypru a z Kyrény, přišli do Antiochie a hlásali tam radostnou zvěst o Pánu Ježíši také pohanům. Bůh jim zvlášť …More
Z denní liturgie
liturgie.cz/misal/05velikonoce/04_02.htm

1. čtení:
Čtení ze Skutků apoštolů.
Ti, kdo se rozprchli při pronásledování, které vzniklo kvůli Štěpánovi, přišli až do Fénicie, na Kypr a do Antiochie. Boží slovo však zvěstovali jenom židům. Ale ti z nich, kteří pocházeli z Kypru a z Kyrény, přišli do Antiochie a hlásali tam radostnou zvěst o Pánu Ježíši také pohanům. Bůh jim zvlášť pomáhal, takže velký počet lidí přijal víru a obrátil se k Pánu. Když se zpráva o tom dostala k sluchu církevní obce v Jeruzalémě, poslali do Antiochie Barnabáše. Přišel tam a viděl, jak Boží milost působí; zaradoval se proto a povzbuzoval všechny, aby celým srdcem zůstali Pánu věrni. Byl to výborný muž, plný Ducha Svatého a víry. Tak byl získán pro Pána velký počet lidí. Pak odcestoval do Tarsu, aby vyhledal Šavla. Když ho našel, vzal ho s sebou do Antiochie. V (této) církevní obci spolu pobyli celý rok a vyučili velké množství lidí, takže se v Antiochii ponejprv začalo učedníkům říkat „křesťané“.
Sk 11,19-26

Žalm:
Chvalte Hospodina, všechny národy!
Nebo: Aleluja.

Hospodin miluje, co založil na svatých horách,
miluje brány Siónu nad všechna Jakubova sídla.
Slavné věci se o tobě vypravují, město Boží!

Připočtu Rahab i Bábel mezi své ctitele,
ba i Filištínsko, Tyrus s Etiopií;
i ti se tam narodili.
O Siónu se řekne: „Jeden jako druhý se v něm narodil,
sám Svrchovaný mu dal pevný základ.“

Hospodin zapíše do knihy národů:
„Tito se tam narodili.“
Při tanci budou zpívat:
„Všechna zřídla mé spásy jsou v tobě.“
Zl 87

Evangelium:
Jan 10,22-30