Boží slovo na den 27.4. A.D. 2021
Jan 10,22-30
Jan 10,22-30
- Nahlásit
Sociální sítě
Změnit příspěvek
Smazat příspěvek
"Nastala doba odsuzovaní, nepřejícností, závisti...Mějte jedni s druhými soucit, nehledě na to kdo jsou a kým jsou. Bojím se už říci "milujte", to je příliš vysoko. Souciťte."
(ig. Nikon Vorobjov)
(ig. Nikon Vorobjov)
Igumen Nikon (Vorobjev)
Otec igumen Nikon (Nikolaj Nikolajevič Vorobjov) se narodil roku 1894 v Tverské gubernii, Bežeckém újezdu, kde po absolvování reálného gymnázia nastoupil na petrohradský Neuropatologický institut. Z něj odešel a v r. 1917 nastoupil na Moskevskou duchovní akademii. Tu nemohl dokončit, protože byla v r. 1919 bolševickým režimem uzavřena. V r. 1931 přijal v Minsku mnišský …Více
Igumen Nikon (Vorobjev)
Otec igumen Nikon (Nikolaj Nikolajevič Vorobjov) se narodil roku 1894 v Tverské gubernii, Bežeckém újezdu, kde po absolvování reálného gymnázia nastoupil na petrohradský Neuropatologický institut. Z něj odešel a v r. 1917 nastoupil na Moskevskou duchovní akademii. Tu nemohl dokončit, protože byla v r. 1919 bolševickým režimem uzavřena. V r. 1931 přijal v Minsku mnišský postřih a za rok zde byl též rukopoložen na kněze. Krátce nato byl poslán na Sibiř do sběrných táborů a po svém propuštění pracoval jako pomocná síla u lékaře ve Vyšním Voločku. Když se ke konci 2. světové války začaly znovu otevírat po revoluci zavřené chrámy, o. Nikon byl poslán na službu nejprve do Kozelska a poté byl (1948) převeden do Belova, Efremova a do Smolenska. Odtud byl poslán do města Gžatske, kde zůstal až do své smrti († 7. 9. 1963). V sebraných duchovních dopisech otce igumena Nikona je podstatou jeho odpovědí především vtělení Boha jako projev nekonečné lásky Boha k člověku a skutečnost pekelných muk pro ty, kteří se této lásky vědomě zříkají. Pramenem jeho učení mu byly dva sloupy východní asketiky: sv. Jan Lestvičnik (6. stol.) a sv. Izák Syrský (6. - 7. stol.), z ruských svatých potom světitel Ignatij Brjančaninov. Podobně jako oni vyzývá i otec igumen Nikon zejména k opravdové pokoře, bez které „nemůže být nikdy dosaženo žádného úspěchu v duchovním životě a bez níž nelze dosáhnout ani spásy“.
zdroj: fb
Pravoslavný křesťan
Otec igumen Nikon (Nikolaj Nikolajevič Vorobjov) se narodil roku 1894 v Tverské gubernii, Bežeckém újezdu, kde po absolvování reálného gymnázia nastoupil na petrohradský Neuropatologický institut. Z něj odešel a v r. 1917 nastoupil na Moskevskou duchovní akademii. Tu nemohl dokončit, protože byla v r. 1919 bolševickým režimem uzavřena. V r. 1931 přijal v Minsku mnišský postřih a za rok zde byl též rukopoložen na kněze. Krátce nato byl poslán na Sibiř do sběrných táborů a po svém propuštění pracoval jako pomocná síla u lékaře ve Vyšním Voločku. Když se ke konci 2. světové války začaly znovu otevírat po revoluci zavřené chrámy, o. Nikon byl poslán na službu nejprve do Kozelska a poté byl (1948) převeden do Belova, Efremova a do Smolenska. Odtud byl poslán do města Gžatske, kde zůstal až do své smrti († 7. 9. 1963). V sebraných duchovních dopisech otce igumena Nikona je podstatou jeho odpovědí především vtělení Boha jako projev nekonečné lásky Boha k člověku a skutečnost pekelných muk pro ty, kteří se této lásky vědomě zříkají. Pramenem jeho učení mu byly dva sloupy východní asketiky: sv. Jan Lestvičnik (6. stol.) a sv. Izák Syrský (6. - 7. stol.), z ruských svatých potom světitel Ignatij Brjančaninov. Podobně jako oni vyzývá i otec igumen Nikon zejména k opravdové pokoře, bez které „nemůže být nikdy dosaženo žádného úspěchu v duchovním životě a bez níž nelze dosáhnout ani spásy“.
zdroj: fb
Pravoslavný křesťan
Dnes má svátek blah. Zita
Zita
27. dubna, připomínka
Postavení: služebná
Úmrtí: 1278
Patron: domácích zaměstnanců, hospodyní a poslíčků; je považována i za pomocnici při hledání ztracených věcí
Atributy: hvězda, chleba, chudí, klíče, modlitební knížka, služka
Pochází z obce Monsagrati v Toskánsku. Z důvodu bídy se ve 12 letech stala služebnou v rodině Pagana Fatinelliho. Přes všechno …Více
Dnes má svátek blah. Zita
Zita
27. dubna, připomínka
Postavení: služebná
Úmrtí: 1278
Patron: domácích zaměstnanců, hospodyní a poslíčků; je považována i za pomocnici při hledání ztracených věcí
Atributy: hvězda, chleba, chudí, klíče, modlitební knížka, služka
Pochází z obce Monsagrati v Toskánsku. Z důvodu bídy se ve 12 letech stala služebnou v rodině Pagana Fatinelliho. Přes všechno dobré i zlé tam žila jako pokorná, čistá a věrná služka 48 let, až do své smrti.
Narodila se r. 1218 v Monsagrati, nedaleko města Lucca v Itálii. Rodiče byli chudí vesničané živící se zemědělstvím. Strýce měla prý poustevníkem a starší sestra Markéta vstoupila do cisterciáckého řádu. Maminka upozorňovala Zitu na všechno, co se Bohu líbí a co ne. A tak Zita si stanovila své náboženské zásady tím, že se vždy i později ptala sama sebe: "Líbí se to či ono Ježíši, nebo nelíbí?"
Po smrti otce se matka s dcerou ocitly v tíživém postavení. V roce 1230, kdy bylo Zitě 12 let, se pro ni ve městě Lucca naskytla možnost sloužit v bohaté rodině Pagana Fatinelliho obchodujícího s vlnou a hedvábím, a tak ji tam maminka dovedla.
V nové rodině měla sice celý den mnoho práce, ale den začínala modlitbou, na kterou si přivstala a brzo ráno, kdy ještě panstvo spalo, mohla každý den chodit na mši svatou do blízkého kostela sv. Frigidiána. Také co nejčastěji chodila ke svátostem a potom celý den pilně s Ježíšem a pro něho pracovala. K Ježíši i během dne vysílala střelné modlitby a úkony lásky. Protože pracovala s láskou a radostí a snažila se o co nejlepší vztah k dalším služkám, žila s nimi v přátelství. Nesnášela jen špatné a dvojsmyslné řeči, to se dotyčného snažila pohledem nebo i slovy zarazit.
S panstvem to bývalo o něco těžší, protože paní bývala panovačná, pán zase prchlivý a tvrdý. A děti domu ji škádlívaly. I když musela snášet příkoří, vše přecházela mlčením a nikdy svůj postoj nezměnila. Pokud se vyskytly ústrky a obviňování, snášela je Zita s odevzdaností do vůle Boží, přijímajíce je jako zkoušky.
Jedním z dalších pravidel Zity prý bylo, že "služebná není zbožná, není-li pracovitá". Počáteční křivdy i podezírání panstva po čase ustalo. Paní říkala manželovi, že když má Zita vše v pořádku, ať si běhá do kostela, lépe než za radovánkami jako jiné. Zita chodila oblékaná vždy velmi prostě, ale vkusně. To, že neměla zájem o muže, pokládali spolusloužící za nenormální. Zita ale byla laskavá a vlídná. Po různých zkouškách jí všichni projevovali úctu a panstvo ji později udělalo představenou ostatního služebnictva. Byla také vyhlášenou kuchařkou a podle legendy byla její rádkyní Panna Maria.
Zita přes svoji chudobu byla mimořádně štědrá a v lásce k chudým vynalézavá. Schovávala prý pro ně polovinu svého jídla a vyřazené obnošené šatstvo pečlivě čistila, spravovala a pak rozdávala nejchudším. Známé vyobrazení Zity ukazuje vánoční příběh, kdy pán jí pro velkou zimu půjčil svůj kožich, který Zita s poslušností přijala. V kostele pak uviděla zimou se třesoucího žebráka, tak kožich svlékla a se slovy, že mu ho půjčuje, chudého starce do něj zabalila. Po bohoslužbách pak žebráka s kožichem marně hledala. Se strachem a s pláčem po návratu vyprávěla pánovi, co se stalo. Ten se velice rozzlobil, ale v poledne přišel žebrák s radostnou tváří a děkováním kožich vrátit. Proto se pan Fatinelli usmířil a Zitě už důvěřoval.
Až do své smrti, v 60 letech po pětidenním onemocnění zimnicí, žila v domě svých pánů jako pokorná a věrná služebná, které si stále více vážili.
V zápětí po její smrti začal veřejný kult, k němuž se přidružily zázraky. Místní kult schválil po čtyřech letech z vlastní autority biskup Luccy. S očekávaným blahořečením se v roce 1652 uskutečnila její exhumace a její tělo bylo shledáno neporušené. Papež Inocenc XII. ji prohlásil blahoslavenou 5. 9. 1696 a Pius XII. ji vyhlásil patronkou sloužících.
Její neporušené tělo bylo uloženo v toskánské Lucce v chrámu San Frediano, kde jsou prý pohřbeni i sv. Frigidián a Richard z Wessexu.
zdroj: catholica.cz/?id=1478
Zita
27. dubna, připomínka
Postavení: služebná
Úmrtí: 1278
Patron: domácích zaměstnanců, hospodyní a poslíčků; je považována i za pomocnici při hledání ztracených věcí
Atributy: hvězda, chleba, chudí, klíče, modlitební knížka, služka
Pochází z obce Monsagrati v Toskánsku. Z důvodu bídy se ve 12 letech stala služebnou v rodině Pagana Fatinelliho. Přes všechno dobré i zlé tam žila jako pokorná, čistá a věrná služka 48 let, až do své smrti.
Narodila se r. 1218 v Monsagrati, nedaleko města Lucca v Itálii. Rodiče byli chudí vesničané živící se zemědělstvím. Strýce měla prý poustevníkem a starší sestra Markéta vstoupila do cisterciáckého řádu. Maminka upozorňovala Zitu na všechno, co se Bohu líbí a co ne. A tak Zita si stanovila své náboženské zásady tím, že se vždy i později ptala sama sebe: "Líbí se to či ono Ježíši, nebo nelíbí?"
Po smrti otce se matka s dcerou ocitly v tíživém postavení. V roce 1230, kdy bylo Zitě 12 let, se pro ni ve městě Lucca naskytla možnost sloužit v bohaté rodině Pagana Fatinelliho obchodujícího s vlnou a hedvábím, a tak ji tam maminka dovedla.
V nové rodině měla sice celý den mnoho práce, ale den začínala modlitbou, na kterou si přivstala a brzo ráno, kdy ještě panstvo spalo, mohla každý den chodit na mši svatou do blízkého kostela sv. Frigidiána. Také co nejčastěji chodila ke svátostem a potom celý den pilně s Ježíšem a pro něho pracovala. K Ježíši i během dne vysílala střelné modlitby a úkony lásky. Protože pracovala s láskou a radostí a snažila se o co nejlepší vztah k dalším služkám, žila s nimi v přátelství. Nesnášela jen špatné a dvojsmyslné řeči, to se dotyčného snažila pohledem nebo i slovy zarazit.
S panstvem to bývalo o něco těžší, protože paní bývala panovačná, pán zase prchlivý a tvrdý. A děti domu ji škádlívaly. I když musela snášet příkoří, vše přecházela mlčením a nikdy svůj postoj nezměnila. Pokud se vyskytly ústrky a obviňování, snášela je Zita s odevzdaností do vůle Boží, přijímajíce je jako zkoušky.
Jedním z dalších pravidel Zity prý bylo, že "služebná není zbožná, není-li pracovitá". Počáteční křivdy i podezírání panstva po čase ustalo. Paní říkala manželovi, že když má Zita vše v pořádku, ať si běhá do kostela, lépe než za radovánkami jako jiné. Zita chodila oblékaná vždy velmi prostě, ale vkusně. To, že neměla zájem o muže, pokládali spolusloužící za nenormální. Zita ale byla laskavá a vlídná. Po různých zkouškách jí všichni projevovali úctu a panstvo ji později udělalo představenou ostatního služebnictva. Byla také vyhlášenou kuchařkou a podle legendy byla její rádkyní Panna Maria.
Zita přes svoji chudobu byla mimořádně štědrá a v lásce k chudým vynalézavá. Schovávala prý pro ně polovinu svého jídla a vyřazené obnošené šatstvo pečlivě čistila, spravovala a pak rozdávala nejchudším. Známé vyobrazení Zity ukazuje vánoční příběh, kdy pán jí pro velkou zimu půjčil svůj kožich, který Zita s poslušností přijala. V kostele pak uviděla zimou se třesoucího žebráka, tak kožich svlékla a se slovy, že mu ho půjčuje, chudého starce do něj zabalila. Po bohoslužbách pak žebráka s kožichem marně hledala. Se strachem a s pláčem po návratu vyprávěla pánovi, co se stalo. Ten se velice rozzlobil, ale v poledne přišel žebrák s radostnou tváří a děkováním kožich vrátit. Proto se pan Fatinelli usmířil a Zitě už důvěřoval.
Až do své smrti, v 60 letech po pětidenním onemocnění zimnicí, žila v domě svých pánů jako pokorná a věrná služebná, které si stále více vážili.
V zápětí po její smrti začal veřejný kult, k němuž se přidružily zázraky. Místní kult schválil po čtyřech letech z vlastní autority biskup Luccy. S očekávaným blahořečením se v roce 1652 uskutečnila její exhumace a její tělo bylo shledáno neporušené. Papež Inocenc XII. ji prohlásil blahoslavenou 5. 9. 1696 a Pius XII. ji vyhlásil patronkou sloužících.
Její neporušené tělo bylo uloženo v toskánské Lucce v chrámu San Frediano, kde jsou prý pohřbeni i sv. Frigidián a Richard z Wessexu.
zdroj: catholica.cz/?id=1478
U.S.C.A.E.
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
Pánem je Otec, Pánem je Syn, Pánem je i Duch Svatý
sv. Irenej z Lyonu, 29.7. 2020
"Důkaz apoštolského zvěstování" je méně známý spis sv. Ireneje z Lyonu (+ cca 202/203), ve kterém v odkazu na nauku přijatou od apoštolů Irenej vykládá základní body křesťanské víry, týkající se zejména trojjediného Boha a jeho vykupitelského zjevení v Ježíši Kristu. Následující krátký úryvek z něj …Více
Pánem je Otec, Pánem je Syn, Pánem je i Duch Svatý
sv. Irenej z Lyonu, 29.7. 2020
"Důkaz apoštolského zvěstování" je méně známý spis sv. Ireneje z Lyonu (+ cca 202/203), ve kterém v odkazu na nauku přijatou od apoštolů Irenej vykládá základní body křesťanské víry, týkající se zejména trojjediného Boha a jeho vykupitelského zjevení v Ježíši Kristu. Následující krátký úryvek z něj dosvědčuje právě ono křesťanské poznání Boha jako nerozdílné Trojice.
Pánem je Otec a Pánem je Syn, Bohem je Otec a Bohem je Syn, neboť zrozený z Boha je Bohem. A tak podle substance, své moci a podstaty[1] se ukazuje jeden Bůh, podle řádu naší spásy[2] pak Syn a Otec. Otec všech věcí je neviditelný a nepřístupný, proto je třeba, aby ti, kteří se chtějí přiblížit k Otci, měli k Otci přístup skrze Syna.
Ještě jasněji o Otci a Synu mluví David: „Trůn tvůj, Bože, je na věky věků. Zamiloval sis spravedlnost a pojal nenávist k nepravosti, proto tě Bůh pomazal olejem radosti více než tvé druhy" (Ž 45,7-8; srov. Žid 1,8-9). Tak tedy Syn, který je přece Bohem, obdržel od Otce, to jest od Boha, trůn věčného panování a olej pomazání, více než jeho druhové. Olejem pomazání je Duch, kterým byl pomazán, a jeho druhové, to jsou proroci, spravedliví, apoštolové a všichni, kteří docházejí účasti v jeho Království, tj. jeho učedníci.
[Irenej z Lyonu: Důkaz apoštolského zvěstování (Demonstratio Apostolicae Praedicationis), 48. Na základě polského překladu (Ireneusz z Lyonu: Wykład nauki apostolskiej, Kraków 1997) a s přihlédnutím k překladům latinskému (Irenaeus Lungdunensis: Demonstratio Apostolicae Praedicationis, Friburgum Brisgoviae 1917) a anglickému (Irenaeus: The Demonstration of the Apostolic Preaching, London 1920) přeložil Lukáš Drexler.]
theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=2927
sv. Irenej z Lyonu, 29.7. 2020
"Důkaz apoštolského zvěstování" je méně známý spis sv. Ireneje z Lyonu (+ cca 202/203), ve kterém v odkazu na nauku přijatou od apoštolů Irenej vykládá základní body křesťanské víry, týkající se zejména trojjediného Boha a jeho vykupitelského zjevení v Ježíši Kristu. Následující krátký úryvek z něj dosvědčuje právě ono křesťanské poznání Boha jako nerozdílné Trojice.
Pánem je Otec a Pánem je Syn, Bohem je Otec a Bohem je Syn, neboť zrozený z Boha je Bohem. A tak podle substance, své moci a podstaty[1] se ukazuje jeden Bůh, podle řádu naší spásy[2] pak Syn a Otec. Otec všech věcí je neviditelný a nepřístupný, proto je třeba, aby ti, kteří se chtějí přiblížit k Otci, měli k Otci přístup skrze Syna.
Ještě jasněji o Otci a Synu mluví David: „Trůn tvůj, Bože, je na věky věků. Zamiloval sis spravedlnost a pojal nenávist k nepravosti, proto tě Bůh pomazal olejem radosti více než tvé druhy" (Ž 45,7-8; srov. Žid 1,8-9). Tak tedy Syn, který je přece Bohem, obdržel od Otce, to jest od Boha, trůn věčného panování a olej pomazání, více než jeho druhové. Olejem pomazání je Duch, kterým byl pomazán, a jeho druhové, to jsou proroci, spravedliví, apoštolové a všichni, kteří docházejí účasti v jeho Království, tj. jeho učedníci.
[Irenej z Lyonu: Důkaz apoštolského zvěstování (Demonstratio Apostolicae Praedicationis), 48. Na základě polského překladu (Ireneusz z Lyonu: Wykład nauki apostolskiej, Kraków 1997) a s přihlédnutím k překladům latinskému (Irenaeus Lungdunensis: Demonstratio Apostolicae Praedicationis, Friburgum Brisgoviae 1917) a anglickému (Irenaeus: The Demonstration of the Apostolic Preaching, London 1920) přeložil Lukáš Drexler.]
theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=2927
U.S.C.A.E.
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
ομοούσιον τω πατρί [homoúsion tó patri]
Z denní liturgie
liturgie.cz/misal/05velikonoce/04_02.htm
1. čtení:
Čtení ze Skutků apoštolů.
Ti, kdo se rozprchli při pronásledování, které vzniklo kvůli Štěpánovi, přišli až do Fénicie, na Kypr a do Antiochie. Boží slovo však zvěstovali jenom židům. Ale ti z nich, kteří pocházeli z Kypru a z Kyrény, přišli do Antiochie a hlásali tam radostnou zvěst o Pánu Ježíši také pohanům. Bůh jim …Více
Z denní liturgie
liturgie.cz/misal/05velikonoce/04_02.htm
1. čtení:
Čtení ze Skutků apoštolů.
Ti, kdo se rozprchli při pronásledování, které vzniklo kvůli Štěpánovi, přišli až do Fénicie, na Kypr a do Antiochie. Boží slovo však zvěstovali jenom židům. Ale ti z nich, kteří pocházeli z Kypru a z Kyrény, přišli do Antiochie a hlásali tam radostnou zvěst o Pánu Ježíši také pohanům. Bůh jim zvlášť pomáhal, takže velký počet lidí přijal víru a obrátil se k Pánu. Když se zpráva o tom dostala k sluchu církevní obce v Jeruzalémě, poslali do Antiochie Barnabáše. Přišel tam a viděl, jak Boží milost působí; zaradoval se proto a povzbuzoval všechny, aby celým srdcem zůstali Pánu věrni. Byl to výborný muž, plný Ducha Svatého a víry. Tak byl získán pro Pána velký počet lidí. Pak odcestoval do Tarsu, aby vyhledal Šavla. Když ho našel, vzal ho s sebou do Antiochie. V (této) církevní obci spolu pobyli celý rok a vyučili velké množství lidí, takže se v Antiochii ponejprv začalo učedníkům říkat „křesťané“.
Sk 11,19-26
Žalm:
Chvalte Hospodina, všechny národy!
Nebo: Aleluja.
Hospodin miluje, co založil na svatých horách,
miluje brány Siónu nad všechna Jakubova sídla.
Slavné věci se o tobě vypravují, město Boží!
Připočtu Rahab i Bábel mezi své ctitele,
ba i Filištínsko, Tyrus s Etiopií;
i ti se tam narodili.
O Siónu se řekne: „Jeden jako druhý se v něm narodil,
sám Svrchovaný mu dal pevný základ.“
Hospodin zapíše do knihy národů:
„Tito se tam narodili.“
Při tanci budou zpívat:
„Všechna zřídla mé spásy jsou v tobě.“
Zl 87
Evangelium:
Jan 10,22-30
liturgie.cz/misal/05velikonoce/04_02.htm
1. čtení:
Čtení ze Skutků apoštolů.
Ti, kdo se rozprchli při pronásledování, které vzniklo kvůli Štěpánovi, přišli až do Fénicie, na Kypr a do Antiochie. Boží slovo však zvěstovali jenom židům. Ale ti z nich, kteří pocházeli z Kypru a z Kyrény, přišli do Antiochie a hlásali tam radostnou zvěst o Pánu Ježíši také pohanům. Bůh jim zvlášť pomáhal, takže velký počet lidí přijal víru a obrátil se k Pánu. Když se zpráva o tom dostala k sluchu církevní obce v Jeruzalémě, poslali do Antiochie Barnabáše. Přišel tam a viděl, jak Boží milost působí; zaradoval se proto a povzbuzoval všechny, aby celým srdcem zůstali Pánu věrni. Byl to výborný muž, plný Ducha Svatého a víry. Tak byl získán pro Pána velký počet lidí. Pak odcestoval do Tarsu, aby vyhledal Šavla. Když ho našel, vzal ho s sebou do Antiochie. V (této) církevní obci spolu pobyli celý rok a vyučili velké množství lidí, takže se v Antiochii ponejprv začalo učedníkům říkat „křesťané“.
Sk 11,19-26
Žalm:
Chvalte Hospodina, všechny národy!
Nebo: Aleluja.
Hospodin miluje, co založil na svatých horách,
miluje brány Siónu nad všechna Jakubova sídla.
Slavné věci se o tobě vypravují, město Boží!
Připočtu Rahab i Bábel mezi své ctitele,
ba i Filištínsko, Tyrus s Etiopií;
i ti se tam narodili.
O Siónu se řekne: „Jeden jako druhý se v něm narodil,
sám Svrchovaný mu dal pevný základ.“
Hospodin zapíše do knihy národů:
„Tito se tam narodili.“
Při tanci budou zpívat:
„Všechna zřídla mé spásy jsou v tobě.“
Zl 87
Evangelium:
Jan 10,22-30