Dnes slavíme svátek svatého Deograciase
Deogratias, ep. Carthaginen
5. ledna, připomínka
Postavení: biskup
Úmrtí: 457/458
V Kartágu, při okraji dnešního Tunisu v severní Africe, byl římskokatolickým knězem v době, kdy zde již 14 let chyběl biskup. Posledního biskupa Quodvultdea (pam. 19. 2.), vyhnal ze země na lodi bez vesel vandalský král Genserich. V roce 453 tento král, na žádost římského císaře Valentiniána III., povolil opět v Kartágu biskupa, za kterého si lid vybral Deograciase. Ten prý získal respekt pohanů i u některých ariánů. Jako biskup se zaměřil na pomoc těm, kteří ji nejvíce potřebovali.
V červnu 455 Genserich vpadl do Říma a po jeho drancování odvezl do severní Afriky množství křesťanských zajatců jako otroky. Oddělil od sebe manžele a děti od rodičů. Biskup Deogracias je začal vykupovat a za tím účelem rozprodával všechno, co mohl z vlastního i z diecézního majetku. Snažil se kupovat a držet pohromadě celé rodiny. Dva největší chrámy přeměnil na ubytovnu a nemocnici, ve kterých, pokud mu to jeho povinnosti dovolily, každého dne navštěvoval nemocné a s láskou pomáhal trpícím. Vandalové prý uskutečnili několik neúspěšných pokusů o jeho zabití. Deogracias zemřel po třech letech v biskupském úřadě. Byl charakterizován jako upřímný, čistý, moudrý a svatý muž.
Pohřeb Deograciase se kvůli množství lidí toužících po získání jeho relikvie, konal v tajnosti.
zdroj: catholica.cz/?id=6228

Z denní liturgie
m.liturgie.cz/misal/02vanoce/01_05.htm

1. čtení:
Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.
Milovaní! To je to poselství, které jste slyšeli už na začátku: máme se navzájem milovat. Ne jako Kain, který byl ze zlého ducha a zabil svého bratra. A proč ho zabil? Protože jeho skutky byly špatné, ale skutky jeho bratra byly spravedlivé. Bratři, nic se nedivte, že svět vás nenávidí. My víme, že jsme přešli ze smrti do života, a proto milujeme bratry. Kdo nemiluje, zůstává ve smrti. Každý, kdo nenávidí svého bratra, je vrah - a víte, že žádný vrah nemá v sobě trvalý a věčný život. Z toho jsme poznali Lásku: že Kristus za nás položil svůj život. Také my jsme povinni položit život za své bratry. Jestliže má někdo majetek a vidí, že jeho bratr je v nouzi, ale zavře před ním svoje srdce - jak v něm může zůstávat Boží láska? Děti, nemilujme jen slovem a jazykem, ale činem, doopravdy! Podle toho poznáme, že jsme z pravdy, a to uklidní před ním naše svědomí, když by nám něco vyčítalo, neboť Bůh ví všechno dokonaleji a lépe než naše svědomí. Milovaní, jestliže nás svědomí neobviňuje, dodá nám to radostné důvěry v Boha.
1Jan 3,11-21

Žalm:

Odp: Plesejte Hospodinu, všechny země!

Plesejte Hospodinu, všechny země,
služte Hospodinu s radostí,
vstupte před něho s jásotem!

Uznejte, že Hospodin je Bůh:
on nás učinil, a my mu náležíme,
jsme jeho lid a stádce jeho pastvy.

Vstupte do jeho bran s díkem,
do jeho nádvoří s chvalozpěvem,
slavte ho, žehnejte jeho jménu!

Neboť Hospodin je dobrý,
jeho milosrdenství je věčné,
po všechna pokolení trvá jeho věrnost.
Zl 100

Evangelium:
Jan 1,43-51

5. január

Svätí mučeníci Teopempt a Teónas.

Počas prvých rokov svojej vlády cisár Dioklecián (284 – 305) kresťanov toleroval, ba dokonca dovolil, aby si v maloázijskej Nikomédii, kam preniesol hlavné mesto Rímskej ríše, postavili nádhernú katedrálu. Ale v roku 303 z dôvodov, ktoré doposiaľ nie sú celkom objasnené, došlo v jeho postojoch k nečakanému obratu. Katedrálu dal zbúrať a postupne vydával edikty, ktorých dôsledkom bolo azda najkrvavejšie prenasledovanie Cirkvi v celých jej dejinách.

Ako prvý bol predvedený na vypočúvanie nikomédijský biskup Teopempt, ktorý na cisárovu žiadosť obetovať pohanským bohom povedal: „Títo strieborní, zlatí, drevení a kamenní bohovia vôbec nie sú Bohovia, veď nedokážu ani dýchať, ani rozprávať, ani robiť čokoľvek dobré alebo zlé. Nebo, zem a more i všetko, čo je v nich, stvoril všemohúci Boh nebeský.“ Cisár mu s hnevom odvetil: „Nepredvolal som ťa preto, aby si mudroval, ale preto, aby si bez rečí priniesol obetu bohu Apolónovi,“ teda grécko-rímskemu božstvu osvietenia mysle a Slnka. Teopempt to rozhodne odmietol, a tak cisár vydal rozkaz rozpáliť pec a biskupa do nej vrhnúť. Teopempt vyhlásil: „Počkajte trocha a ja vám ukážem moc Pána, svojho Boha, kvôli ktorého svätému menu sa táto pec pre mňa roztápa.“ A sám sa do nej vrhol. Keď na druhý deň Dioklecián vstal a prišiel k rozpálenej peci, našiel Teopempta stáť uprostred plameňov a oslavovať Boha. Udivený prikázal vrhnúť do plameňov psa, aby zistil, či tiež zostane nedotknutý. Ten však okamžite zhorel.

Vtedy cisár povedal biskupovi: „Ako bezbožníka ťa vydám na mučenia, ktoré budú ešte krutejšie, lebo som sa presvedčil, že si podvodník a mág.“ A dal Teopempta zavrieť do malej temnice, kde ho nechal bez jedla a bez nápoja. Po dvadsiatich dvoch dňoch dal temnicu otvoriť a keď našiel biskupa nažive, tleskol rukami a povedal: „Pozrite, aká mocná je kresťanská mágia!“ Teopempt mu odvetil: „Nešťastník, dokedy budeš zaslepený a dokedy nebudeš uznávať pravého Boha, v ktorého verím?! Veď to on mi dal moc a silu, aby som nad tebou zvíťazil, aby som bol vyvýšený nad všetky mučenia, ktoré pre mňa vymyslíš, a aby som si ich nevšímal.“

Keď biskup urobil aj ďalšie nevysvetliteľné veci, Dioklecián vyhlásil: „Prisahám na rímskeho Apolóna, že si neoddýchnem dovtedy, kým nenájdem mága, ktorý bude silnejší ako ty a dokáže všetky tvoje podvody a magické praktiky rozvrátiť.“ A začal sa zháňať po nejakom vhodnom mágovi. Napokon si vybral Teóna, ktorý pred jeho očami pošepol niečo do uší privedeného býka a ten sa vzápätí rozpadol na dve časti.

Keď to cisár uvidel, dal Teopempta predviesť a povedal mu: „Viem, že si podvodník a mág. Hľa, tento mág prišiel z Egypta a teraz chcem vedieť, kto z vás dvoch je v mágii silnejší.“ Teónas pripravil z múky dva otrávené posúchy a podal ich biskupovi. Teopempt ich zjedol a nijako mu neublížili. Nato užasnutý Teónas zobral čašu s vodou, vložil do nej jedovaté byliny a vzýval nečistých démonov, aby účinok nápoja ešte posilnili. Keď to biskup vypil a neuškodilo mu to, Teónas mu padol k nohám a zvolal: „Niet iného Boha, v ktorého by bolo možné dúfať, okrem jediného, Ježiša!“ A cisárovi povedal: „Odteraz som kresťan a klaniam sa Ukrižovanému!“ Cisár rozkázal odviesť obidvoch mužov do väzenia, kde biskup Teóna poučil o základných pravdách kresťanskej viery, dal mu meno Synesios, čo v preklade z gréčtiny znamená Chápavý, a pokrstil ho.

Na druhý deň si dal cisár predviesť najprv Teopempta a znova sa usiloval presvedčiť ho o potrebe prijať pohanské náboženstvo. Keď nepomohli ani mučenia, vyniesol nad ním rozsudok smrti, na ktorý biskup zvolal: „Nech je zvelebený Boh, Otec môjho Pána Ježiša Krista, že ma uznal za hodného dožiť sa tohto dňa, po ktorého príchode som vždy túžil. A tak ťa prosím, Pane, pamätaj na mňa naveky aj v tejto hodine!“ Nato si kľakol a bol sťatý. Potom si dal cisár predviesť Teóna a keď ani jeho nedokázal priviesť k prineseniu obety božstvám, prikázal ho hodiť do hlbokej jamy, zasypať zemou a vodiť po nej divoké kone, aby ju dupali. Takto odišiel k Pánovi aj Teónas.

Autor: ThLic. Marcel Gajdoš

zoe.sk/?svatci&id=186