Myslím, že mezi ně nesporně patří vesnický farář Jan Maria Vianney. Ačkoliv měl takové těžkosti přijatelně se naučit mrtvý latinský jazyk, sloužil věrně latinskou mši, uctíval spornou mučednici, konal vytrvale přísné skutky pokání, byl přísný a důsledný zpovědník, zatímco jeho spolubratři již tehdy „upravovali“ zpovědní zrcadlo starých kancionálů do „lidumilnější podoby“. Trval nekompromisně na svěcení svátečního dne a především byl zapřisáhlým nepřítelem tanečních zábav, a to do té míry, že odmítal udělit rozhřešení, dokud kajícník neudělal opravdový slib, že tančení zanechá. Nad kaplí sv. Jana Křtitele umístil výmluvný nápis: Jediný tanec byl cenou za tvoji hlavu. Přitom tance jeho vesničanů měly daleko k tomu, co dnes patří na parketu k samozřejmostem. Navíc byli i při této zábavě slušně oděni.
Co by řekl svatý Jan Vianney takovým tancům, jaké se rozšířily po světě z Latinské Ameriky, konkrétně k vyzývavému, smyslnému až nestoudnému tanci zvanému „tango“, jaký by podle sv. Pavla …Více