Ty woe pane Glockner krásně napsáno, pozoruhodný postřeh... Nicméně je to v lidech. Ten prožitek je různý a v různém čase. Uctivost a pokora při přijímání a vnitřní radost se může rozvinout i v pokleku, když dotyčný dojde k svému místu... Osobně nemám rád, když to lidé do sebe (po Covidu především) natlačí s hrdě vztaženými rukami a přežvykují jdouce do lavice (ti mladší... páč méně vychovaní v době "neodebilizace" :) Jiní zase hypnotizují podávajícího a smějí se a málem by mu řekli - tak co Franto, jak se máš.... A Tělo vstřebají jen tak mimochodem.... Jiní na druhém poli jsou zase zasmušilí vyplazovači, jichž totálně ubývá.... Jak najít ten zdravý zbožná střed s důstojnou radostí z Krista... Toť otázka pane Glockner, ale BRAVO, váš postřeh se mi velmi líbil....

Bohužel jsem také zaregistroval jednoho posvěceného katolického vola, když v kázání vybízel lid, aby přijímaného eucharistického Ježíška v ústech vší silou kousali a žvýkali jako nějakou masitou klišku. To mě disgustovalo, když přece příjímám Spasitele docela pokojně, dokud se mi všechno nerozplyne v ústech, aby se mnou byl napořád všude. Poblil bych se z takového "posvěceného vola" v ornátu.