Kardinál Marx proti Bibli | Lumen de Lumine

Kardinál Marx proti Bibli
Poslední rozhovor kardinála Marxe pro týdeník Stern, z něhož přinášíme výňatky, je mnohem víc než obvyklé pomrkávání za genderovou kulturuu. Argumenty předložené bývalým mnichovským biskupem jsou ve svém kvalitativním stylu kapitulací nejen jednoho aspektu katolické morálky, ale i samotného křesťanství v jeho rozhodujících základech. A to jde o jednoho z členů skupiny C9, nejbližších papežových poradců, které si vybral sám František.

S ostrou ironií, zcela v souladu se stylem j'accuse tohoto pontifikátu, Marx ukazuje prstem na "dogmatické přehánění", které by církev - kdo ví, kde žije - spoutalo a zabránilo lidem "nově objevit to podstatné" z křesťanského hlásání: "Musíme vytvořit možnost, jak zakoušet, co je pravá církev. Ono dosavadní dogmatické přehánění, kdy musí být vše v pořádku, kdy jde o to, kdo se může "zúčastnit"? Kterou Bibli čtou tito lidé, kteří takto smýšlejí? Ne, Ježíš by řekl: "Ať si k mému stolu sedne každý, kdo má dobrou vůli. A brzy zjistíme, koho nejvíce kritizoval: byli to zákoníci, farizeové, zkrátka všichni ti, kteří chtěli určovat, kdo je in a kdo out."

Měli bychom Marxovi položit otázku: kterou Bibli vlastně čte? Výběr z Reader's Digest? Nebo shrnutí ve stylu Bignamiho? „Když se tvůj bratr pro zhřeší proti tobě, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima. Dá – li si od tebe říct, svého bratra jsi získal. Nedá-li si však říci, přiber ještě jednoho nebo dva, aby každá výpověď byla potvzena ústy dvou nebo třín svědků. Když je však neposlechne, pověz oto církvi..Jestli však neposlechne ani církev, aˇm je pro tebe jako pohan nebo celník (Mt 18,15-17). Čí jsou to slova? Mickey Mouse? "Kdo jde dál a nezůstává v Kristově učení, nemá Boha. Kdo však zůstává v učení, má Otce i Syna. Přijde-li k vám někdo, kdo toto učení nesnáší, nepřijímejte ho do domu a ani ho nepozdravujte; kdo ho totiž pozdraví, má účast v jeho špatném jednání" (2 Jan 9-11). Kdo to napsal? Farizeus, jeden z těch, kteří chtěli rozhodovat o tom, kdo je in a kdo out?

Bible podle Marxe nejenže podporuje nepořádek a svobodu lhaní v církvi, ale také stírá hřích sodomie a cizoložství, čímž se problém vrací k otázce kvality vztahu: "Homosexualita není hřích. Odpovídá to křesťanskému postoji, když si dva lidé, bez ohledu na pohlaví, vzájemně pomáhají v radosti i smutku. Mluvím o přednosti lásky, zejména v sexuálních vztazích." A přiznává: "Musím přiznat, že ještě před deseti nebo patnácti lety jsem si nedokázal představit, že budu jednou slavit tuto liturgii. Teď jsem byl opravdu šťastný." Marx se odvolává na "queer mši", kterou sloužil 13. března v krásném mnichovském kostele svatého Pavla (qui) ) u příležitosti dvacátého výročí slavení mše iniciované městskou queer komunitou.

A Marxem zmíněný časový úsek není vůbec náhodný, protože o deset či patnáct let dříve tu byl jiný papež, který měl poněkud jiné představy. V těch letech, kdy se ještě necítil tak svobodný, přiznal kardinál Marx, že dostal "několik dopisů z Říma na toto téma, ale myslím, že dělám správnou věc". A zopakoval: "Už několik let se cítím svobodnější říkat, co si myslím, a chci podporovat učení církve. Církev se také mění v souladu s dobou: LGBTQI lidé jsou součástí stvoření a jsou Bohem milováni a my jsme povoláni k tomu, abychom se postavili proti diskriminaci."

Tím se dostáváme od zřejmého tvrzení, že každý člověk jako takový je Bohem stvořen a jím milován, povolán ke spáse, k tomu, že pak i hříšné činy, odsuzované v celém Písmu - v nezkrácené verzi, kterou Marx zřejmě nikdy nečetl - jsou podle něho nakonec součástí stvoření, a jsou tedy Bohem chtěné.

S touto myšlenkou odpuštění, která zbavuje hříchu nikoliv výzvou k pokání a obrácení, ale prostě tím, že ho přestane jako hříšný definovat, Marx dochází k závěru, že "existující homosexuální, jiní, queer a trans lidé, nemohou být jiní...". Vskutku, "nesmí se lišit! Věřím, že Bůh usiluje o společenství s nimi stejně jako se všemi lidmi. Pro mě je spíše hříchem chtít druhé z církve vytlačit. Kdo to chce, měl by začít u sebe." Odejít.

Jádrem této "etiky inkluzivity", za jejíhož ž hlasatelem se sám navrhuje, je samozřejmě "primát lásky", "kvalita vztahů", kterou Marx vysvětluje jako "setkání na úrovni očí, respekt k druhým". Hodnota lásky se projevuje ve vztahu: v tom, že druhého nezneužíváme, nevyužíváme ho a neponižujeme, že jsme si navzájem věrní a důvěryhodní." K tomu došlo již na synodě o rodině, kde se cizoložství zázračně stalo aktem lásky, pokud byl vztah stabilní. Marx zdůrazňuje důležitost udělit svazkům rozvedených a homosexuálů požehnání, „jaké jsem udělil před několika lety v Los Angeles po mši, při níž jsem kázal o jednotě a rozmanitosti".

A pak je tu jeho slavný výrok, že "katechismus není vytesán do kamene", a proto "může být také zpochybněn". Marx vzpomíná na diskuse na „synodě o rodině“ , kde panovala jistá neochota cokoli psát. „Už tehdy se mě jeden velmi konzervativní muž zeptal, jak se stavím k homosexualitě. Řekl jsem mu: „Jsou lidé, kteří žijí v intimním milostném vztahu, který má také určitou formu sexuálního vyjádření. A my bychom chtěli říct, že to nemá cenu?". Transformace reálného zla na možné dobro, to propagoval Fumagalli & C. "Samozřejmě - pokračuje Marx - existují lidé, kteří chtějí, aby se sexualita omezila na plození, ale co mají říkat lidé, kteří nemohou mít děti?", čímž dokazuje, že nauce Církve, kterou by měl jako pastýř vítat a vážit si jí, a snažit se ji "rozvíjet, vlastně nerozuměl, protože ji vůbec nechápal. V "dřívějších letech", tedy v těch, kdy se necítil svobodný, Marx zjevně mlčel z oportunismu, oděn do beránčího roucha, pod kterým skrýval vlčí srst.

Samozřejmě nemohl nepodpořit pro kněze možnost oženit se: "Když budou kněží celibátní i kněží ženatí, nic se tím nezhroutí. Dokazuje to příklad jiných církví.“ A i v této otázce se objevuje léta utajovaná lež. Na otázku tazatele, zda pro něj byl problém rozhodnout se pro celibát před vysvěcením, Marx odpověděl: "Tehdy jsme se všichni usmívali nad formulkou, kterou jsme museli v roce svěcení podepsat: 'Dobrovolně přijímám celibát'. Ale spojovala nás také myšlenka, že povolání ke kněžství je pro nás to největší a nejkrásnější, co si lze představit."

Nakonec tím kardinál Marx odhaluje, kam skutečně směřuje synoda o synodalitě, a vysvětluje svůj zvláštní postoj k roli Petrova nástupce: "Univerzální církev se skládá z partikulárních církví v různých kulturách. Papež je základem jednoty. To znamená, že musí dbát na to, aby spolu všichni vedli dialog. Jedná se o živý proces diskuse, který je pro další rozvoj církve zásadní. "Papež je jako pojítko dialogů, kde si pak každá místní církev dělá, co může a chce, třeba i v otázce LGBT, jen když setrvá v dialogu“.

Luisella Scloratti Nuova Bussola Quotidiana

Die kirchlichen "Illuminaten" - Liste der katholischen Geheimbündler - Katholisches
BISCHÖFE biskupi
Kardinal Reinhard Marx, Erzbischof von München-Freising, Vorsitzender der Deutschen Bischofskonferenz
Erzbischof Georges Pontier, Erzbischof von Marseille, Vorsitzender der Französischen Bischofskonferenz
Bischof Markus Büchel, Bischof von St. Gallen, Vorsitzender der Schweizer Bischofskonferenz
Bischof Franz-Josef Bode von Osnabrück, Deutschland
Bischof Heiner Koch von Dresden-Meißen, Deutschland
Bischof Felix Gmür von Basel, Schweiz
Bischof Jean-Marie Lovey von Sitten, Schweiz
Bischof Bruno Ann-Marie Feillet von Reims, Frankreich
Bischof Jean-Luc Brunin von Le Havre, Frankreich