Boží slovo na den 18.3. A.D. 2022

V liste, ktorý bol 17. marca naliehavo zaslaný všetkým americkým biskupom vyzýva pápež František lokálnych pastierov, aby sa pridali k jeho zasväteniu Ruska a Ukrajiny Najsvätejšiemu Srdcu Panny Márie. Informáciu podľa Catholic News Agency zverejnil nuncius (veľvyslanec Vatikánu) v USA, arcibiskup Christophe Pierre.

List je adresovaný Mons. Michaelovi J. K. Fullerovi, generálnemu sekretárovi Americkej biskupskej konferencie, a nesie tiež podpis arcibiskupa Christopha Pierra. Okrem iného sa v ňom uvádza: „Svätý Otec má v úmysle pozvať každého biskupa alebo jeho právny ekvivalent spolu so svojimi kňazmi, aby sa pripojili k tomuto aktu zasvätenia, ak je to možné, v hodinu zodpovedajúcu 17:00 rímskeho času.“

List pokračuje:

„V najbližších dňoch Svätý Otec adresuje biskupom pozývací list, v ktorom pripojí text zasvätenej modlitby v rôznych jazykoch.“

Pápež František povedie akt zasvätenia Ruska a Ukrajiny Nepoškvrnenému Srdcu Panny Márie na sviatok Zvestovania, 25. marca, v Bazilike svätého Petra vo Vatikáne. Pápežský almužník, kardinál Konrad Krajewski, bude zároveň v portugalskej Fatime predsedať aktu konsekrácie.

List apoštolského nuncia tiež odhalil, že pozývací list sa rozširuje na členov diplomatického zboru vo Washingtone, DC, aby sa zúčastnili na svätej omši kardinála Wiltona Gregoryho, arcibiskupa z Washingtonu, v Bazilike Národnej svätyne Nepoškvrneného počatia o 12:00 hod. v piatok 25. marca.

Tento akt zasvätenia sa momentálne javí ako najväčší a najdôležitejší z tých, ktoré boli doteraz vykonané. Jednak ani pri jednom z predchádzajúcich nebolo Rusko spomenuté menovite a po druhé v predchádzajúcich zasväteniach nebolo také množstvo biskupov sveta vyzvaných na paralelnú účasť. Toto zasvätenie pôsobí ako jednoznačne najbližšie tomu, ktoré Panna Mária v roku 1917 vo Fatime požadovala.

zdroj: Pápež František pozýva všetkých biskupov k zasväteniu Ruska - Christianitas

Dnes slavíme svátek svatého Cyrila Jeruzalémského

Cyrillus, ep. Hierosolymitan. et doctor Eccl.
18. března, nezávazná památka
Postavení: biskup a učitel církve
Úmrtí: asi 386

Narodil se kolem roku 314. V mládí se v něm probudil zájem o mnišský život, studium Bible a starokřesťanských spisovatelů. Asi ve 20 letech se stal jáhnem a o 10 let později, v roce 344 knězem. V té době Ariovo učení, popírající Božství Kristovo, bylo již odsouzené (na sněmu r. 325), ale na Blízkém východě se ještě vedly teologické boje. Některé teologické výrazy nebyly zcela jasné, někde se usilovalo o kompromisní formulaci, aby se zmenšilo napětí. Také Cyril Jeruzalémský měl zájem o snížení napětí a snad se podílel na snaze o smířlivý postoj, ale co se věrouky týče vždy pevně vyznával Kristovo Božství.
Asi v roce 348 nebo v roce následujícím, po smrti jeruzalémského biskupa Maxima, nastoupil na jeho místo. Na biskupském stolci v Jeruzalémě byl velmi horlivým duchovním pastýřem. To se nelíbilo césarejskému metropolitovi Akáciovi, který ho neopodstatněně obviňoval z věroučných odchylek a pak z prodeje církevního majetku. Cyril Jeruzalémský v době velké nouze prodal drahé chrámové nádobí, aby zmírnil bídu chudého lidu. Akácios dosáhl toho, že byl Cyril dvakrát z Jeruzaléma vypovězen, a to v letech 357 a 360. Většinu vyhnanství prožil v maloasijské Tarze, kde úspěšně působil.
V roce 361 se z vyhnanství vrátil, šest let působil v Jeruzalémě a pak musel do vyhnanství po třetí. Zůstat tam musel do smrti ariánského císaře Valense v r. 378. Vyhnanství jeho lásku, kterou vyzařoval, neoslabilo. Žehnal, učil, pomáhal chudým, nemocným, opuštěným. Posledních 8 let svého života již spravoval své biskupství nerušeně. V roce 381 se však účastnil cařihradského církevního sněmu. Na sněmu byly mimo jiné přešetřeny a prohlášeny za neodůvodněné některé pomluvy proti Cyrilovi. Byl například obviňován z obojakosti, že se vyhýbal výrazům, které byly předmětem teologických hádek a příčinou nejasností ve víře. Nakonec se ukázalo, že byl důsledným zastáncem pravé nauky.
Cyrilův význam je v katechetickém zpracování křesťanského učení. Dochovalo se 24 jeho psaných katechezí, z nichž 19 bylo pro katechumeny. Zejména v nich vysvětloval svátosti pokání a křtu, dále rozebíral vyznání víry a posledních pět katechezí k nově pokřtěným obsahovalo téma biřmování a eucharistie. Při psaní vycházel z Písma svatého a z apoštolské tradice. Jeho zpracování bylo zaměřené na každodenní život. A co učil, tím žil.
Za církevního učitele jej snad právě proto vyhlásil roku 1883 papež Lev XIII.
zdroj: sv. Cyril Jeruzalémský

Křest touhy
(lat. baptismus flaminis)

Křest touhy je upřímná touha po svátostném křtu, spojená s dokonalou lítostí nad všemi těžkými osobními hříchy. Působí ospravedlnění již před přijetím svátostného křtu vodou a zajišťuje spásu, ačkoliv není svátostí. Tento křest obdrží ti, kteří ze srdce touží po svátostném křtu vodou, ale smrt je zastihne dříve, než stihnou svátostný křest přijmout.

Obdobnou skutečností je tzv. „křest krve".

Křest krve
(lat. baptismus sanguinis)

Křest krve přijímají ti dospělí i děti, kteří pro víru v Krista podstoupili násilnou (tj. mučednickou) smrt ještě před tím, než mohli přijmout svátostný křest vodou.
Jak píše Cyril Jeruzalémský ve své Katechezi (3,10): "Kdo není pokřtěn, není spasen, kromě mučedníků, kteří i bez křestní vody dostávají království." Sv. Basil Veliký k tomu píše: "Jsou pak tací, kteří bojovali v obraně pravé víry a skutečně, a nikoliv napodobováním, podstoupili smrt pro Krista. Pokřtěni ve vlastní krvi nepotřebovali ke spáse ani symbolu vody." (O Duchu Svatém, XV,36)

[Převzato z Jan Merell: Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963. Upraveno a doplněno redakcí Revue Theofil.]
Křest krve | Theofil - Bůh, křesťanství, duchovní život

Proto vám říkám: Vám bude Boží království odňato a bude dáno národu,

který ponese jeho ovoce.“

Z denní liturgie
Liturgie.cz

1. čtení:
Čtení z první knihy Mojžíšovy.
Izrael miloval Josefa víc než všechny své syny, poněvadž se mu narodil ve stáří; dal mu zhotovit dlouhou suknici. Když jeho bratři viděli, že ho otec miluje víc než všechny své syny, nenáviděli ho a nechtěli s ním ani laskavě promluvit. Jednou šli bratři pást ovce svého otce k Sichemu; Izrael řekl Josefovi: „Tvoji bratři šli pást k Sichemu, pojď, pošlu tě k nim.“ Josef tedy šel za svými bratry a našel je v Dotanu. Viděli ho z dálky, a dříve než k nim došel, lstivě se smluvili, že ho zabijí. Řekli si mezi sebou: „Tamhle přichází ten snílek. Nuže pojďme, zabijme ho a hoďme ho do nějaké cisterny a řekněme, že ho sežrala dravá šelma, a uvidíme, k čemu budou jeho sny.“ Ruben to slyšel a poněvadž ho chtěl z jejich rukou vysvobodit, řekl: „Nezabíjejme ho!“ A dodal: „Neprolévejte krev, hoďte ho do této cisterny, která je tady na stepi, ale nevkládejme na něj ruku!“ Chtěl ho z jejich rukou vysvobodit a vrátit jeho otci. Když tedy přišel Josef ke svým bratřím, svlékli ho z jeho suknice, kterou měl na sobě. Vzali ho a hodili do cisterny. Cisterna byla prázdná, nebyla v ní voda. Sedli si, aby se najedli. Když zdvihli oči, podívali se – a hle, karavana Izmaelitů přicházela z Gileadu. Jejich velbloudi nesli dragantovou gumu, balzám a vonnou pryskyřici. Chtěli to dopravit do Egypta. Juda řekl svým bratřím: „Jaký užitek budeme mít z toho, že svého bratra zabijeme, i když zahladíme stopy po jeho krvi. Nuže, prodejme ho Izmaelitům, ať na něm není naše ruka, vždyť je to náš tělesný bratr.“ Bratři ho poslechli. Když kolem přecházeli obchodníci z Midjanu, (bratři) rychle Josefa z cisterny vytáhli a prodali Izmaelitům za dvacet stříbrných, a ti ho přivedli do Egypta.
Gn 37,3-4.12-13a.17b-28

Žalm:
Pamatujte na divy, které učinil Hospodin.

(Hospodin) přivolal na zemi hlad,
zbavil je chleba.
Poslal před nimi muže,
Josef byl prodán za otroka.

Sevřeli pouty jeho nohy,
do želez jeho hrdlo,
dokud se nesplnil jeho výrok,- Hospodinovo slovo jej ověřilo.

Král poslal, a osvobodil ho,
vládce národů ho propustil.
Ustanovil ho pánem svého domu
a vládcem veškerého svého majetku.
Zl 105

Evangelium:
Mt 21,33-43.45-46

Znáte slova Pána Ježíše Krista:
mé jho netlačí a břemeno netíží
(Mat 11, 30).
A opravdu, víra v Boha je lehčí než nevíra.
Půst je lehčí než obžerství a střízlivost nežli opilství.
Život je lehčí s modlitbou než bez ní, odpuštění je lehčí než odsuzovat,
dávat milodar je lehčí, než brát to co je cizí.
Podepřít někoho, pomoci někomu, je sladší než ponižovat.
Vzájemná láska, je radostnější, než samolibost a nenávist.
Cesta pravdy, se někomu může zdát těžká, avšak každý by měl vědět, že cesta lži, nespravedlnosti je mnohem těžší.

Nikolaj Velimirović