3
4
1
2Božství Pána Ježíše v katechismu Martina Luthera
U.S.C.A.E.
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
Matúš 1, 20
Ako o tom uvažoval, zjavil sa mu vo sne Pánov anjel a povedal: "Jozef, syn Dávidov, neboj sa prijať Máriu, svoju manželku, lebo to, čo sa v nej počalo, je z Ducha Svätého.
Ján Zlatoústy, Komentár k Matúšovi Jozefovi sa však nezjavil zrejme, tak ako pastierom, lebo mal veľkú vieru; pastieri to však ako jednoduchí ľudia potrebovali. A Panna potrebovala akoby prvotné poučenie o …Více
Matúš 1, 20
Ako o tom uvažoval, zjavil sa mu vo sne Pánov anjel a povedal: "Jozef, syn Dávidov, neboj sa prijať Máriu, svoju manželku, lebo to, čo sa v nej počalo, je z Ducha Svätého.
Ján Zlatoústy, Komentár k Matúšovi Jozefovi sa však nezjavil zrejme, tak ako pastierom, lebo mal veľkú vieru; pastieri to však ako jednoduchí ľudia potrebovali. A Panna potrebovala akoby prvotné poučenie o najväčších veciach. Podobne aj Zachariáš potreboval zázračné videnie pred počatím svojho potomka.
---
a už dám pokoj mňa proste popudzovalo to ako drzo popiera pravdivosť svätého Písma a prisúdil mu rozpornosť
svätý Ján Zlatoústy to bol vykladač svätého Písma zvlášť vedený Duchom Svätým u všetkých tých udalostí je to ten istý Archanjel však vnútorne úzko súvisia obidvaja Evanjelisti spomenuli Anjela dokonca toho istého a ešte aj v dokonalej nadväznosti jeden na druhého Inšpirácia je jasná
Ako o tom uvažoval, zjavil sa mu vo sne Pánov anjel a povedal: "Jozef, syn Dávidov, neboj sa prijať Máriu, svoju manželku, lebo to, čo sa v nej počalo, je z Ducha Svätého.
Ján Zlatoústy, Komentár k Matúšovi Jozefovi sa však nezjavil zrejme, tak ako pastierom, lebo mal veľkú vieru; pastieri to však ako jednoduchí ľudia potrebovali. A Panna potrebovala akoby prvotné poučenie o najväčších veciach. Podobne aj Zachariáš potreboval zázračné videnie pred počatím svojho potomka.
---
a už dám pokoj mňa proste popudzovalo to ako drzo popiera pravdivosť svätého Písma a prisúdil mu rozpornosť
svätý Ján Zlatoústy to bol vykladač svätého Písma zvlášť vedený Duchom Svätým u všetkých tých udalostí je to ten istý Archanjel však vnútorne úzko súvisia obidvaja Evanjelisti spomenuli Anjela dokonca toho istého a ešte aj v dokonalej nadväznosti jeden na druhého Inšpirácia je jasná
U.S.C.A.E.
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
s niečím čo nie je sa nedá naučiť žiť lebo to nie je, napríklad tvrdiť že vy ste kresťan je tak isto nezmyselný výrok ako ten o rozporoch v svätom Písme oboje totiž neexistuje vidíš to ako baží po pozornosti? že súvis hneď nie je vidieť je len dobre pyšní si na slove Božom vylámu hriešne zúbky ktoré by chceli trhať pravdu
U.S.C.A.E.
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
a aj luther bol katolícky kňaz a teraz sú obaja uznaný heretikmi v zmysle že kopa ich tvrdení sú uznané herézy a zasa pripomeniem znova sa poprel a je smiešne nedôsledný ako vie že to Pán Ježiš Kristus povedal však to zapísal iba človek pominiem že zasa má bludný výklad lebo to je tak samozrejmé ako že jedna plus jedna sú dve 
U.S.C.A.E.
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
Nezdá se však, že by byl nějaký velký problém obě vyprávění sladit. Vždyť pole, koupené za odmítnutou cenu jeho zrady, by se dalo dobře popsat jako nepřímo koupené nebo vlastněné Jidášem, i když si ho nekoupil sám. A slova svatého Petra o jménu Haceldama by se mohla vztahovat jak k "odměně za nepravost", tak k násilné smrti zrádce.
---
ono je to za peniaze ktoré mu vyplatili nech sa …Více
Nezdá se však, že by byl nějaký velký problém obě vyprávění sladit. Vždyť pole, koupené za odmítnutou cenu jeho zrady, by se dalo dobře popsat jako nepřímo koupené nebo vlastněné Jidášem, i když si ho nekoupil sám. A slova svatého Petra o jménu Haceldama by se mohla vztahovat jak k "odměně za nepravost", tak k násilné smrti zrádce.
---
ono je to za peniaze ktoré mu vyplatili nech sa nesnaží na silu na čo proste nemá a ani si to nenájde u múdrejších ale znova opakujem všetko začalo tak že sa zamotal do vlastnej hlúpej interpretácie svätého Písma miesto toho aby uznal že bludárči tak spochybnil pravdivosť miesta a krúti sa ako had
---
ono je to za peniaze ktoré mu vyplatili nech sa nesnaží na silu na čo proste nemá a ani si to nenájde u múdrejších ale znova opakujem všetko začalo tak že sa zamotal do vlastnej hlúpej interpretácie svätého Písma miesto toho aby uznal že bludárči tak spochybnil pravdivosť miesta a krúti sa ako had
U.S.C.A.E.
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
ono je to tak že keby sa prehlásil za ateistu resp. celkovo nekresťana tak si neprotirečí tým že vyhlási sväté Písmo za omylné a snaží sa to dokázať citátmi zo svätého Písma ale aby ho prehlásil za omylné kresťan a potom z neho citoval to je teda ukážkovo mimo ateista postupuje konzistentne ten druhý nekonzistentne lebo sa prehlásil za kresťana a koná ako ateista
tu je vyautovaná elementárna …Více
ono je to tak že keby sa prehlásil za ateistu resp. celkovo nekresťana tak si neprotirečí tým že vyhlási sväté Písmo za omylné a snaží sa to dokázať citátmi zo svätého Písma ale aby ho prehlásil za omylné kresťan a potom z neho citoval to je teda ukážkovo mimo ateista postupuje konzistentne ten druhý nekonzistentne lebo sa prehlásil za kresťana a koná ako ateista
tu je vyautovaná elementárna logickosť v konaní
tu je vyautovaná elementárna logickosť v konaní
U.S.C.A.E.
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
@Trepifajksl
keď si všimneš tak podvodník nezaprel existenciu Anjela hneď ale až potom keď sa chytil na vlastnú nezmyselnú interpretáciu:
10 ale anjel im povedal: „Nebojte sa! Zvestujem vám veľkú radosť, ktorá bude patriť všetkým ľuďom: 11 Dnes sa vám v Dávidovom meste narodil Spasiteľ, Kristus Pán. 12 A toto vám bude znamením: Nájdete dieťatko zavinuté do plienok a uložené v jasliach.“ …Více
@Trepifajksl
keď si všimneš tak podvodník nezaprel existenciu Anjela hneď ale až potom keď sa chytil na vlastnú nezmyselnú interpretáciu:
10 ale anjel im povedal: „Nebojte sa! Zvestujem vám veľkú radosť, ktorá bude patriť všetkým ľuďom: 11 Dnes sa vám v Dávidovom meste narodil Spasiteľ, Kristus Pán. 12 A toto vám bude znamením: Nájdete dieťatko zavinuté do plienok a uložené v jasliach.“
je úplne zrejmé že nejde o žiadne proroctvo ale o už prebehnúvšiu udalosť Kristus sa ako Kristus narodil to nie je žiadne proroctvo do budúcnosti až keď sa sám usvedčil až potom podvodník zaprel existenciu Anjela keby to bolo aspoň tak že zapiera logicky celú Bibliu ako Komunisti ale tu šlo o to vyvliecť sa z podvodu keby zapieral existenciu Anjela od začiatku bolo by to fér ale takto zasa len navŕšil ďalší dôkaz o podvodníckej náture on si nepomôže peklo ho pudí a on sa mu podvoľuje a za to si môže sám
včera som si to všimol keď som premýšľal použil ten verš ako dôkaz že to je o budúcnosti vidíš tú jeho hlúposť?
ináč svätý Lukáš je ukážkovo presný Qurinius spravoval sýriu dva krát a zakaždým bol súpis takže komouši majú po žížalkách pri "usvedčovaní" svätého Lukáša z klamstva resp. textu z omylu že vtedy ju nespravoval ale spravoval ju aj vtedy takto je to samozrejme s celou Bibliou ináč tá švanda evička napíše stylitovi čo tam nejaká Terézia z Avily to sväté Písmo je istota a potom lajklne podvodníka ktorý tvrdí že sväté Písmo je neisté
keď si všimneš tak podvodník nezaprel existenciu Anjela hneď ale až potom keď sa chytil na vlastnú nezmyselnú interpretáciu:
10 ale anjel im povedal: „Nebojte sa! Zvestujem vám veľkú radosť, ktorá bude patriť všetkým ľuďom: 11 Dnes sa vám v Dávidovom meste narodil Spasiteľ, Kristus Pán. 12 A toto vám bude znamením: Nájdete dieťatko zavinuté do plienok a uložené v jasliach.“
je úplne zrejmé že nejde o žiadne proroctvo ale o už prebehnúvšiu udalosť Kristus sa ako Kristus narodil to nie je žiadne proroctvo do budúcnosti až keď sa sám usvedčil až potom podvodník zaprel existenciu Anjela keby to bolo aspoň tak že zapiera logicky celú Bibliu ako Komunisti ale tu šlo o to vyvliecť sa z podvodu keby zapieral existenciu Anjela od začiatku bolo by to fér ale takto zasa len navŕšil ďalší dôkaz o podvodníckej náture on si nepomôže peklo ho pudí a on sa mu podvoľuje a za to si môže sám
včera som si to všimol keď som premýšľal použil ten verš ako dôkaz že to je o budúcnosti vidíš tú jeho hlúposť?
ináč svätý Lukáš je ukážkovo presný Qurinius spravoval sýriu dva krát a zakaždým bol súpis takže komouši majú po žížalkách pri "usvedčovaní" svätého Lukáša z klamstva resp. textu z omylu že vtedy ju nespravoval ale spravoval ju aj vtedy takto je to samozrejme s celou Bibliou ináč tá švanda evička napíše stylitovi čo tam nejaká Terézia z Avily to sväté Písmo je istota a potom lajklne podvodníka ktorý tvrdí že sväté Písmo je neisté
Trepifajksl
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
Já ho mám v merku od jeho 1. registrace s kterou jsem se tady potkal. Ano, je to podvodník a k tomu tuze hloupý. Takhle nelogicky a trapně se nevykrucuje ani malé dítě.
Smutný osud - jeho koníček je lhát a přitom mu to nejde. Měl by radši zkusit včely nebo kaktusy.
Smutný osud - jeho koníček je lhát a přitom mu to nejde. Měl by radši zkusit včely nebo kaktusy.
U.S.C.A.E.
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
Pavlovo obrácení v Damašku: Jsou Skutky 9 v rozporu se Skutky 22?
Dr. Taylor Marshall
Stále častěji se setkávám s protikřesťanskou apologetikou proti "Pavlovi" jako falešnému zakladateli křesťanství. Učenci jako Bart Ehrman tvrdí, že Kristus byl původně jen apokalyptický rabín, jehož eschatologická vize ztroskotala na jeho ukřižování.
Tvrdí, že to byl Saul/Pavel, kdo založil křesťanské …Více
Pavlovo obrácení v Damašku: Jsou Skutky 9 v rozporu se Skutky 22?
Dr. Taylor Marshall
Stále častěji se setkávám s protikřesťanskou apologetikou proti "Pavlovi" jako falešnému zakladateli křesťanství. Učenci jako Bart Ehrman tvrdí, že Kristus byl původně jen apokalyptický rabín, jehož eschatologická vize ztroskotala na jeho ukřižování.
Tvrdí, že to byl Saul/Pavel, kdo založil křesťanské náboženství, nikoli Kristus, a že historický Kristus byl univerzalizován a zbožštěn do podoby kosmického Krista.
Argumentuje se tím, že Saul prošel určitým druhem konverze od radikálního farizejského judaismu k víře v Krista, ale že Saul/Pavel neměl žádnou interakci s mrtvým rabínem Ježíšem.
Je pravda, že Saul/Pavel netvrdil, že Ježíše Nazaretského znal nebo viděl před jeho ukřižováním. Místo toho Saul/Pavel tvrdí, že se s Ježíšem Nazaretským setkal a poznal ho prostřednictvím mystických zážitků.
Prvním Pavlovým setkáním s Ježíšem je jeho obrácení na cestě do Damašku. Lukáš převypráví obrácení ze Skutků a vyprávění přirovnává Ježíše ke starozákonní teofanii Jahveho.
Ve Skutcích 9,7 Lukáš píše:
Muži, kteří s ním cestovali, zůstali stát beze slova, slyšeli hlas, ale nikoho neviděli."
Lukáš zde dává do souvislosti Boží teofanii v Deuteronomiu s Kristovou teofanií Pavlovi:
Tehdy k vám Hospodin promluvil zprostřed ohně; slyšeli jste zvuk slov, ale neviděli jste žádnou podobu; byl to jen hlas." (Dt 4,12)
Všimněte si, že v obou případech neexistuje vizuální podoba, ale pouze hlas.
Údajná kontroverze Pavlových damašských účtů
Příběh "slyšel jsem hlas, ale nic jsem neviděl" ve Skutcích 9 je skvělou paralelou s Deuteronomiem, ale otevírá problém.
Mezi Lukášovým vyprávěním o Pavlově obrácení ve Skutcích 9 a druhou verzí, kterou převyprávěl sám Pavel ve Skutcích 22,6-9, existuje údajný rozpor:
6 Když jsem se vydal na cestu a blížil se k Damašku, kolem poledne mě náhle ozářilo veliké světlo z nebe. 7 Padl jsem na zem a uslyšel jsem hlas, který mi říkal: "Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?" 8 Odpověděl jsem: "Kdo jsi, Pane?" 9 "Proč mě pronásleduješ?" zeptal jsem se. A on mi odpověděl: 'Já jsem Ježíš Nazaretský, kterého ty pronásleduješ'. 9 Ti, kdo byli se mnou, viděli světlo, ale neslyšeli hlas toho, který ke mně mluvil.
Někteří tvrdí, že je to v rozporu s popisem ve Skutcích 9, protože:
· Skutky 9: muži se Saulem slyší hlas, ale nikoho nevidí.
· Skutky 22,6-9: muži se Saulem viděli světlo, ale neslyšeli hlas. Tímto způsobem se snadno zbavíme rozporu:
· Skutky 9 uvádějí, že muži nikoho neviděli, a Skutky 22 říkají, že viděli světlo. To není rozpor. Tito muži viděli světlo, ale neviděli v něm žádnou postavu ani osobu.
· Skutky 9 uvádějí, že muži slyšeli obecný hlas, ale Skutky 22 říkají, že "neslyšeli hlas toho, který ke mně mluvil". Ve Skutcích 22 je důraz kladen na "hlas toho, který mluvil k Saulovi". To znamená, že muži slyšeli nějaký zvuk (Sk 9), ale že jim nebyl srozumitelný (Sk 22).
Zde vidíme, že Saulovo setkání s Kristem není smyšlené. Skutečnost, že je ve Skutcích vyprávěno třikrát, je pozoruhodná. Je oporou Pavlova nároku na apoštolství. Bez něj je Pavel pouhým nadšencem. Lukášovy Skutky ukazují, že Pavlovo apoštolství je doprovázeno zázraky, a tato skutečnost odhaluje Pavla jako pravého a platného proroka novozákonní [katolické] církve.
---
príklad jedného "rozporu" on tam je iba pre tých ktorí sú nevzdelaní alebo "rozopry" v svätom Písme nasilu hľadajú
Dr. Taylor Marshall
Stále častěji se setkávám s protikřesťanskou apologetikou proti "Pavlovi" jako falešnému zakladateli křesťanství. Učenci jako Bart Ehrman tvrdí, že Kristus byl původně jen apokalyptický rabín, jehož eschatologická vize ztroskotala na jeho ukřižování.
Tvrdí, že to byl Saul/Pavel, kdo založil křesťanské náboženství, nikoli Kristus, a že historický Kristus byl univerzalizován a zbožštěn do podoby kosmického Krista.
Argumentuje se tím, že Saul prošel určitým druhem konverze od radikálního farizejského judaismu k víře v Krista, ale že Saul/Pavel neměl žádnou interakci s mrtvým rabínem Ježíšem.
Je pravda, že Saul/Pavel netvrdil, že Ježíše Nazaretského znal nebo viděl před jeho ukřižováním. Místo toho Saul/Pavel tvrdí, že se s Ježíšem Nazaretským setkal a poznal ho prostřednictvím mystických zážitků.
Prvním Pavlovým setkáním s Ježíšem je jeho obrácení na cestě do Damašku. Lukáš převypráví obrácení ze Skutků a vyprávění přirovnává Ježíše ke starozákonní teofanii Jahveho.
Ve Skutcích 9,7 Lukáš píše:
Muži, kteří s ním cestovali, zůstali stát beze slova, slyšeli hlas, ale nikoho neviděli."
Lukáš zde dává do souvislosti Boží teofanii v Deuteronomiu s Kristovou teofanií Pavlovi:
Tehdy k vám Hospodin promluvil zprostřed ohně; slyšeli jste zvuk slov, ale neviděli jste žádnou podobu; byl to jen hlas." (Dt 4,12)
Všimněte si, že v obou případech neexistuje vizuální podoba, ale pouze hlas.
Údajná kontroverze Pavlových damašských účtů
Příběh "slyšel jsem hlas, ale nic jsem neviděl" ve Skutcích 9 je skvělou paralelou s Deuteronomiem, ale otevírá problém.
Mezi Lukášovým vyprávěním o Pavlově obrácení ve Skutcích 9 a druhou verzí, kterou převyprávěl sám Pavel ve Skutcích 22,6-9, existuje údajný rozpor:
6 Když jsem se vydal na cestu a blížil se k Damašku, kolem poledne mě náhle ozářilo veliké světlo z nebe. 7 Padl jsem na zem a uslyšel jsem hlas, který mi říkal: "Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?" 8 Odpověděl jsem: "Kdo jsi, Pane?" 9 "Proč mě pronásleduješ?" zeptal jsem se. A on mi odpověděl: 'Já jsem Ježíš Nazaretský, kterého ty pronásleduješ'. 9 Ti, kdo byli se mnou, viděli světlo, ale neslyšeli hlas toho, který ke mně mluvil.
Někteří tvrdí, že je to v rozporu s popisem ve Skutcích 9, protože:
· Skutky 9: muži se Saulem slyší hlas, ale nikoho nevidí.
· Skutky 22,6-9: muži se Saulem viděli světlo, ale neslyšeli hlas. Tímto způsobem se snadno zbavíme rozporu:
· Skutky 9 uvádějí, že muži nikoho neviděli, a Skutky 22 říkají, že viděli světlo. To není rozpor. Tito muži viděli světlo, ale neviděli v něm žádnou postavu ani osobu.
· Skutky 9 uvádějí, že muži slyšeli obecný hlas, ale Skutky 22 říkají, že "neslyšeli hlas toho, který ke mně mluvil". Ve Skutcích 22 je důraz kladen na "hlas toho, který mluvil k Saulovi". To znamená, že muži slyšeli nějaký zvuk (Sk 9), ale že jim nebyl srozumitelný (Sk 22).
Zde vidíme, že Saulovo setkání s Kristem není smyšlené. Skutečnost, že je ve Skutcích vyprávěno třikrát, je pozoruhodná. Je oporou Pavlova nároku na apoštolství. Bez něj je Pavel pouhým nadšencem. Lukášovy Skutky ukazují, že Pavlovo apoštolství je doprovázeno zázraky, a tato skutečnost odhaluje Pavla jako pravého a platného proroka novozákonní [katolické] církve.
---
príklad jedného "rozporu" on tam je iba pre tých ktorí sú nevzdelaní alebo "rozopry" v svätom Písme nasilu hľadajú
Martina Bohumila Lutherová
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
Já také.......
U.S.C.A.E.
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
Teofylakt Keď Dávid utekal pred Saulovou tvárou, prišiel k veľkňazovi, jedol predkladané chleby a vzal si Goliášov meč, hoci to bolo obetované Pánovi (porov. 1Sam 21,2-10). Niektorí sa však pýtajú, prečo tu evanjelista nazval veľkňaza Abiatarom, keď Kniha kráľov uvádza meno Abimelech.
Béda Nie je v tom žiaden rozpor. Keď Dávid prišiel, prosil o chleby a dostal ich, boli tam obaja: veľkňaz …Více
Teofylakt Keď Dávid utekal pred Saulovou tvárou, prišiel k veľkňazovi, jedol predkladané chleby a vzal si Goliášov meč, hoci to bolo obetované Pánovi (porov. 1Sam 21,2-10). Niektorí sa však pýtajú, prečo tu evanjelista nazval veľkňaza Abiatarom, keď Kniha kráľov uvádza meno Abimelech.
Béda Nie je v tom žiaden rozpor. Keď Dávid prišiel, prosil o chleby a dostal ich, boli tam obaja: veľkňaz Abimelech i jeho syn Abiatar. A keď Abimelecha zabil Šaul, Abiatar ušiel k Dávidovi (1Sam 22,6-20) a stal sa jeho spoločníkom počas celého vyhnanstva. Za jeho vlády potom i sám získal veľkňazský úrad (2Sam 8,15-17) a syn dosiahol oveľa vyššie postavenie než otec. Preto bol hoden, aby ho Pán nazval veľkňazom ešte za otcovho života. Nasleduje: 27 i povedal im: Sobota bola ustanovená pre človeka, a nie človek pre sobotu. Väčšmi sa treba starať o zdravie a život človeka než o zachovávanie soboty. Zachovávať sobotu bolo navyše prikázané tak, že kto porušil sobotu v prípade potreby, nebol vinný. Preto nie je v sobotu zakázané obrezávať, lebo je to potrebné, a Machabejci v čase núdze bojovali v sobotu (1Mach 2,40-41). Keď teda boli učeníci hladní, núdza vyplývajúca z hladu urobila nedovolené Zákonom dovoleným. Tak sa i dnes v žiadnom prípade nepovažuje za vinného ten, kto nezachová pôst pre chorobu. Nasleduje: 28 a tak je Syn človeka pánom aj nad sobotou. Ako keby povedal: kráľa Dávida, ktorý jedol pokrm pre kňazov, je možné ospravedlniť. O čo väčšmi nie je vinný pre trhanie klasov v sobotu Syn človeka, ktorý je pravý kráľ a kňaz, a pán nad sobotou?
---
v Biblii nie je jediný rozpor len Biblia nie je bulvárna tlač nie je instantne pochopiteľný súbor Kníh
Béda Nie je v tom žiaden rozpor. Keď Dávid prišiel, prosil o chleby a dostal ich, boli tam obaja: veľkňaz Abimelech i jeho syn Abiatar. A keď Abimelecha zabil Šaul, Abiatar ušiel k Dávidovi (1Sam 22,6-20) a stal sa jeho spoločníkom počas celého vyhnanstva. Za jeho vlády potom i sám získal veľkňazský úrad (2Sam 8,15-17) a syn dosiahol oveľa vyššie postavenie než otec. Preto bol hoden, aby ho Pán nazval veľkňazom ešte za otcovho života. Nasleduje: 27 i povedal im: Sobota bola ustanovená pre človeka, a nie človek pre sobotu. Väčšmi sa treba starať o zdravie a život človeka než o zachovávanie soboty. Zachovávať sobotu bolo navyše prikázané tak, že kto porušil sobotu v prípade potreby, nebol vinný. Preto nie je v sobotu zakázané obrezávať, lebo je to potrebné, a Machabejci v čase núdze bojovali v sobotu (1Mach 2,40-41). Keď teda boli učeníci hladní, núdza vyplývajúca z hladu urobila nedovolené Zákonom dovoleným. Tak sa i dnes v žiadnom prípade nepovažuje za vinného ten, kto nezachová pôst pre chorobu. Nasleduje: 28 a tak je Syn človeka pánom aj nad sobotou. Ako keby povedal: kráľa Dávida, ktorý jedol pokrm pre kňazov, je možné ospravedlniť. O čo väčšmi nie je vinný pre trhanie klasov v sobotu Syn človeka, ktorý je pravý kráľ a kňaz, a pán nad sobotou?
---
v Biblii nie je jediný rozpor len Biblia nie je bulvárna tlač nie je instantne pochopiteľný súbor Kníh
U.S.C.A.E.
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
ono to má v židovskom podaní obe mená
8 dalších komentářů od U.S.C.A.E.
U.S.C.A.E.
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
koupil pole - hrnčířovo pole POLE POLE pole krvi a hrnčiarovo pole je to isté miesto
U.S.C.A.E.
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
nie keby sa mi stýskalo tak idem k vám a idem? vy potrebujete pozornosť a nevydržíte
U.S.C.A.E.
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
oni tam žiadne nikdy nie sú nasaďte si aj stromy a ináč stále žiadny dôkaz o vašom úrade a všemohúcnosti z viery ale ja si počkám len mám tušák že nikdy nič nenastane stále sa zhodujú v židovskom kráľovi čiže zjavne píšu o TEJ ISTEJ TABUĽKE
U.S.C.A.E.
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
jasne hovoria o tej istej len nie tým istým tak svätý Marek písal primárne Rímskym pohanom
U.S.C.A.E.
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
áno chlap cituje niečo čo má za omylné čím si dokazuje svoju pravdu no ale ako ju môžete dokazovať keď neviete či necitujete omyl? ono to môže byť oboje omylné aha aha
U.S.C.A.E.
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
Nezdá se však, že by byl nějaký velký problém obě vyprávění sladit. Vždyť pole, koupené za odmítnutou cenu jeho zrady, by se dalo dobře popsat jako nepřímo koupené nebo vlastněné Jidášem, i když si ho nekoupil sám. A slova svatého Petra o jménu Haceldama by se mohla vztahovat jak k "odměně za nepravost", tak k násilné smrti zrádce.
---
VY neviete zladiť to neznamená naozajstný rozpor a …Více
Nezdá se však, že by byl nějaký velký problém obě vyprávění sladit. Vždyť pole, koupené za odmítnutou cenu jeho zrady, by se dalo dobře popsat jako nepřímo koupené nebo vlastněné Jidášem, i když si ho nekoupil sám. A slova svatého Petra o jménu Haceldama by se mohla vztahovat jak k "odměně za nepravost", tak k násilné smrti zrádce.
---
VY neviete zladiť to neznamená naozajstný rozpor a mne šlo o to že vy nemôžete argumentovať že je niekde rozpor keďže ani nemôžete tvrdiť táto časť je pravdivá to je čo? pre vás je to neriešiteľné práve vy si protirečíte už len tým že niečo citujete lebo ako viete že je to zapísané dobre? stále sa popierate stačí uvážiť vec do dôsledku
---
VY neviete zladiť to neznamená naozajstný rozpor a mne šlo o to že vy nemôžete argumentovať že je niekde rozpor keďže ani nemôžete tvrdiť táto časť je pravdivá to je čo?
U.S.C.A.E.
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
dobre judáš by už bol vyriešený a tabuľku ani netreba lebo opisujú tú istú takže tam nie je o čom udalosť je potvrdená ale tá ctibažnosť o mne sa zmieňujete a ja nič ja sa koľkokrát ani nezmienim a musíte sa predvádzať ja za to nemôžem že slušný ľudia vás po chvíli ignorujú to vy potrebujte dokazovať že viete no a neviete
U.S.C.A.E.
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
ja nadávam? a to že ste vy ctibažný je vaša vec
U.S.C.A.E.
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
Jediná Boha hodná oběť: Kristus na Kříži, Kristus v eucharistii
Jan Evangelista Urban, 30.3. 2021
Kristus "v předvečer svého utrpení" způsobem nekrvavým ustanovil to, co způsobem krvavým uskutečnil v den následující: výkupnou a na věky trvalou oběť za celé lidstvo a celé stvoření. Tu jednou uskutečnil na Kříži a tu pokaždé zpřítomňuje při každé mši v eucharistickém chlebu a vínu, jak …Více
Jediná Boha hodná oběť: Kristus na Kříži, Kristus v eucharistii
Jan Evangelista Urban, 30.3. 2021
Kristus "v předvečer svého utrpení" způsobem nekrvavým ustanovil to, co způsobem krvavým uskutečnil v den následující: výkupnou a na věky trvalou oběť za celé lidstvo a celé stvoření. Tu jednou uskutečnil na Kříži a tu pokaždé zpřítomňuje při každé mši v eucharistickém chlebu a vínu, jak znovu připomíná známý františkánský teolog a exercitátor Jan Evangelista Urban (+1991).
Bůh ve Starém Zákoně projevil svou vůli, jak si přeje, aby lidé dali výraz své snaze po oběti:
Zjevil svým služebníkům, Mojžíšovi a prorokům, dvojí tajemství své vůle: Především, že jen jediná oběť bude s to, aby stačila dokonale vzdát Bohu úctu, slávu i zadostučinění za lidské viny, a dále, že ustanovil jisté způsoby, které tuto oběť zatím budou naznačovat nebo předobrazovat, než se skutečně stane.
Která je tato jediná Boha hodná oběť? Kristus na kříži.
Tou Bůh odpověděl božským způsobem na onu velkou otázku, jak je možné mu dát nejen dostačující, ale jeho úplně důstojnou oběť: Otázka byla v tom, že oběť měl dát člověk, aby byla lidskou, - ale aby byla zároveň hodnou Boha, tedy nekonečné ceny, nemohl ji vykonat nikdo jiný než On, Nekonečný. A tu se stalo, že Bůh, jenž neměl za nedůstojné Boha stvořit člověka, nepovažoval za nehodné sobě člověkem se i stát, čili vzít na sebe lidství. Syn Boží, věčně z Boha vycházející jeho Myšlenka čili Slovo, se stal člověkem.
Ježíš Kristus jako člověk je vrcholem všeho lidstva, je první člověk a zástupce lidstva před Bohem. A tedy také On, když se Bohu dal čili obětoval, přinesl jedinou pravou a vlastní Oběť, - která je jednak božská, neboť ji podal Kristus-Bůh, - jednak lidská, neboť ji přinesl Kristus-člověk, - Bohočlověk.
Tato oběť se tedy stala na kříži. Ale Spasitel, věčná Moudrost, rozšířil její trvání na celou budoucnost, aby ji celé lidstvo mělo stále před sebou, a dal své oběti na kříži pro toto ustavičné trvání nekrvavou podobu, ač její podstata a vlastní povaha zůstala v celé pravosti v ní skryta. Tato trvalá oběť Kristova, - stále se obnovující a prodlužující oběť kříže, - se děje na oltářích jeho Církve proměnou chleba v jeho tělo a vína v jeho krev a jejich obětováním a jmenuje se mše svatá. (...)
Náš Pán Ježíš Kristus ustanovil nejsvětější oběť v předvečer svého utrpení, když „vzal chléb, vzdal Bohu díky a rozlámal jej a dal apoštolům řka: ‚Toto je mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.‘" (Lk 22,19) „A vzal kalich, vzdal díky Bohu a dal jim řka: ‚Pijte z něho všichni, neboť toto je má krev nového zákona, která se za mnohé vylévá na odpuštění hříchů.‘" (Mt 26,28) Tak Pán Ježíš Kristus obětoval první oběť mše svaté při poslední večeři. Oběť kříže při mši svaté je v tom, že Kristus vstupuje proměnou chleba ve své tělo a vína ve svou krev do vnitřně skutečného vztahu k oběti kříže, - jak to učinil slovy „vydává" a „vylévá", - že je tedy při ní na oltáři ve stavu oběti na kříži, což je naznačeno i vykonáno oddělenými způsobami chleba a vína.
A tak se dostalo lidstvu božského daru, že konečný stvořený člověk může dát Bohu nekonečnou oběť v Ježíši Kristu, který je „prvorozený celého tvorstva" (Kol 1,15).
[Úryvek z knihy: P. Jan Ev. Urban O. F. M.: Mše svatá, oběť Kristova a naše, Praha 1942, s. 8-11; upraven redakcí Revue Theofil.]
theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=3135
Jan Evangelista Urban, 30.3. 2021
Kristus "v předvečer svého utrpení" způsobem nekrvavým ustanovil to, co způsobem krvavým uskutečnil v den následující: výkupnou a na věky trvalou oběť za celé lidstvo a celé stvoření. Tu jednou uskutečnil na Kříži a tu pokaždé zpřítomňuje při každé mši v eucharistickém chlebu a vínu, jak znovu připomíná známý františkánský teolog a exercitátor Jan Evangelista Urban (+1991).
Bůh ve Starém Zákoně projevil svou vůli, jak si přeje, aby lidé dali výraz své snaze po oběti:
Zjevil svým služebníkům, Mojžíšovi a prorokům, dvojí tajemství své vůle: Především, že jen jediná oběť bude s to, aby stačila dokonale vzdát Bohu úctu, slávu i zadostučinění za lidské viny, a dále, že ustanovil jisté způsoby, které tuto oběť zatím budou naznačovat nebo předobrazovat, než se skutečně stane.
Která je tato jediná Boha hodná oběť? Kristus na kříži.
Tou Bůh odpověděl božským způsobem na onu velkou otázku, jak je možné mu dát nejen dostačující, ale jeho úplně důstojnou oběť: Otázka byla v tom, že oběť měl dát člověk, aby byla lidskou, - ale aby byla zároveň hodnou Boha, tedy nekonečné ceny, nemohl ji vykonat nikdo jiný než On, Nekonečný. A tu se stalo, že Bůh, jenž neměl za nedůstojné Boha stvořit člověka, nepovažoval za nehodné sobě člověkem se i stát, čili vzít na sebe lidství. Syn Boží, věčně z Boha vycházející jeho Myšlenka čili Slovo, se stal člověkem.
Ježíš Kristus jako člověk je vrcholem všeho lidstva, je první člověk a zástupce lidstva před Bohem. A tedy také On, když se Bohu dal čili obětoval, přinesl jedinou pravou a vlastní Oběť, - která je jednak božská, neboť ji podal Kristus-Bůh, - jednak lidská, neboť ji přinesl Kristus-člověk, - Bohočlověk.
Tato oběť se tedy stala na kříži. Ale Spasitel, věčná Moudrost, rozšířil její trvání na celou budoucnost, aby ji celé lidstvo mělo stále před sebou, a dal své oběti na kříži pro toto ustavičné trvání nekrvavou podobu, ač její podstata a vlastní povaha zůstala v celé pravosti v ní skryta. Tato trvalá oběť Kristova, - stále se obnovující a prodlužující oběť kříže, - se děje na oltářích jeho Církve proměnou chleba v jeho tělo a vína v jeho krev a jejich obětováním a jmenuje se mše svatá. (...)
Náš Pán Ježíš Kristus ustanovil nejsvětější oběť v předvečer svého utrpení, když „vzal chléb, vzdal Bohu díky a rozlámal jej a dal apoštolům řka: ‚Toto je mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.‘" (Lk 22,19) „A vzal kalich, vzdal díky Bohu a dal jim řka: ‚Pijte z něho všichni, neboť toto je má krev nového zákona, která se za mnohé vylévá na odpuštění hříchů.‘" (Mt 26,28) Tak Pán Ježíš Kristus obětoval první oběť mše svaté při poslední večeři. Oběť kříže při mši svaté je v tom, že Kristus vstupuje proměnou chleba ve své tělo a vína ve svou krev do vnitřně skutečného vztahu k oběti kříže, - jak to učinil slovy „vydává" a „vylévá", - že je tedy při ní na oltáři ve stavu oběti na kříži, což je naznačeno i vykonáno oddělenými způsobami chleba a vína.
A tak se dostalo lidstvu božského daru, že konečný stvořený člověk může dát Bohu nekonečnou oběť v Ježíši Kristu, který je „prvorozený celého tvorstva" (Kol 1,15).
[Úryvek z knihy: P. Jan Ev. Urban O. F. M.: Mše svatá, oběť Kristova a naše, Praha 1942, s. 8-11; upraven redakcí Revue Theofil.]
theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=3135
U.S.C.A.E.
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
Syn člověka
věrouka, biblistika, Bible, christologie, patristika
Syn člověka
Syn člověka se nazývá sám Ježíš Kristus ve smyslu Davidova proroctví (7,13n.) o Mesiáši. Označením Syn člověka vyznal Ježíš Kristus, že je očekávaným Mesiášem, ale zároveň odmítl nacionální a časné představy, které si současné židovstvo o Mesiáši vytvořilo. Pojem Syn člověka v ústech Ježíšových vyjadřoval …Více
Syn člověka
věrouka, biblistika, Bible, christologie, patristika
Syn člověka
Syn člověka se nazývá sám Ježíš Kristus ve smyslu Davidova proroctví (7,13n.) o Mesiáši. Označením Syn člověka vyznal Ježíš Kristus, že je očekávaným Mesiášem, ale zároveň odmítl nacionální a časné představy, které si současné židovstvo o Mesiáši vytvořilo. Pojem Syn člověka v ústech Ježíšových vyjadřoval jak pozemské lidství, tak Boží synovství Ježíše Krista, Vykupitele.
[Jan Merell. Převzato z Jan Merell: Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963; upraveno redakcí Revue Theofil.]
Syn člověka je hebrejský, jakož i aramejský výraz vícekrát použitý v Knize Ezechiel k označení „někoho", kdo je slabý a smrtelný (tzn. proroka), a mimo to jednou v Knize Daniel k označení apokalyptické postavy z nebe (Dn 7,13-14).
Ježíš mnohokrát použil toto označení ve vztahu k sobě s ohledem na:
své dílo a život na zemi (např. Mt 8,20; 1,19),
svou smrt a zmrtvýchvstání (např. Mk 8,31) a
svůj příchod ve slávě k Poslednímu soudu (např. Mk 8,38; 13,26-27).
Mimo synoptická evangelia se tento titul takřka nevyskytuje; ve svém prorokování a vyučování prvotní církev upřednostňovala tituly Syn Boží, Pán a Kristus. V patristickém období a později se tento titul objevil znovu pouze jako prostředek k odkazu na Ježíšovo lidství - když se tehdy tento titul užíval, tak nebyl brán v úvahu bod č. 3, a sice božské poslání Syna člověka, přicházejícího, aby uskutečnil soud všech lidí, který náleží Bohu.
[Gerald O'Collins, Edward G. Farrugia. Z knihy: O'Collins, G. - Farrugia, E. G.: Leksykon teologiczny (orig. A Concise Dictionary of Theology), Kraków 2002, přeložil Lukáš Drexler.]
theofil.cz/krestanske-pojmy-detail.php?clanek=1636
věrouka, biblistika, Bible, christologie, patristika
Syn člověka
Syn člověka se nazývá sám Ježíš Kristus ve smyslu Davidova proroctví (7,13n.) o Mesiáši. Označením Syn člověka vyznal Ježíš Kristus, že je očekávaným Mesiášem, ale zároveň odmítl nacionální a časné představy, které si současné židovstvo o Mesiáši vytvořilo. Pojem Syn člověka v ústech Ježíšových vyjadřoval jak pozemské lidství, tak Boží synovství Ježíše Krista, Vykupitele.
[Jan Merell. Převzato z Jan Merell: Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963; upraveno redakcí Revue Theofil.]
Syn člověka je hebrejský, jakož i aramejský výraz vícekrát použitý v Knize Ezechiel k označení „někoho", kdo je slabý a smrtelný (tzn. proroka), a mimo to jednou v Knize Daniel k označení apokalyptické postavy z nebe (Dn 7,13-14).
Ježíš mnohokrát použil toto označení ve vztahu k sobě s ohledem na:
své dílo a život na zemi (např. Mt 8,20; 1,19),
svou smrt a zmrtvýchvstání (např. Mk 8,31) a
svůj příchod ve slávě k Poslednímu soudu (např. Mk 8,38; 13,26-27).
Mimo synoptická evangelia se tento titul takřka nevyskytuje; ve svém prorokování a vyučování prvotní církev upřednostňovala tituly Syn Boží, Pán a Kristus. V patristickém období a později se tento titul objevil znovu pouze jako prostředek k odkazu na Ježíšovo lidství - když se tehdy tento titul užíval, tak nebyl brán v úvahu bod č. 3, a sice božské poslání Syna člověka, přicházejícího, aby uskutečnil soud všech lidí, který náleží Bohu.
[Gerald O'Collins, Edward G. Farrugia. Z knihy: O'Collins, G. - Farrugia, E. G.: Leksykon teologiczny (orig. A Concise Dictionary of Theology), Kraków 2002, přeložil Lukáš Drexler.]
theofil.cz/krestanske-pojmy-detail.php?clanek=1636
U.S.C.A.E.
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
Nikdo nevstoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe
sv. Augustin, 12.5. 2015
"Dnes vstoupil náš Pán Ježíš Kristus na nebesa. Kéž tam s ním vystoupí i naše srdce!" povzbuzuje nás Učitel Církve sv. Augustin (+430) ve svém kázání ke svátku Nanebevstoupení Páně.
1. Dnes vstoupil náš Pán Ježíš Kristus na nebesa. Kéž tam s ním vystoupí i naše srdce!
Slyšme, co říká apoštol: „Když …Více
Nikdo nevstoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe
sv. Augustin, 12.5. 2015
"Dnes vstoupil náš Pán Ježíš Kristus na nebesa. Kéž tam s ním vystoupí i naše srdce!" povzbuzuje nás Učitel Církve sv. Augustin (+430) ve svém kázání ke svátku Nanebevstoupení Páně.
1. Dnes vstoupil náš Pán Ježíš Kristus na nebesa. Kéž tam s ním vystoupí i naše srdce!
Slyšme, co říká apoštol: „Když jste byli s Kristem vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi."[1] Jako on vystoupil, a přece se od nás nevzdálil, tak i my jsme s ním již v nebi, ačkoli se s naším tělem ještě nestalo, co máme slíbeno.
On je již vyvýšen nad nebesa, a přece v nás na zemi trpí každou bolestí, kterou tu jako jeho údy zakoušíme. Sám to dosvědčil, když shůry volal: „Šavle, Šavle, proč mě pronásleduješ?"[2], anebo když řekl: „Měl jsem hlad, a dali jste mi najíst."[3]
Proč také my na zemi neusilujeme, abychom skrze víru, naději a lásku, které nás s ním spojují, byli už nyní s ním v nebi? On, ač je tam, je také s námi; a my, třebaže jsme zde, jsme také s ním. On tak jedná pro své Božství, moc a lásku; my sice nemůžeme jako on pro své Božství, můžeme však pro svou lásku, lásku k němu.
On nebe neopustil, když k nám odtud sestoupil; a stejně neopustil ani nás, když znovu vstoupil na nebesa. Že tam byl, i když byl zde na zemi, dosvědčují jeho vlastní slova: „Nikdo," říká, „nevystoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe, totiž Syn člověka, který je v nebi."[4] Neřekl: „Syn člověka, který bude v nebi", ale: „Syn člověka, který je v nebi."
2. (...) To bylo řečeno s ohledem na jednotu, poněvadž on je naše hlava a my jeho tělo. A to mohl způsobit jen on sám: on jako Syn člověka se stal jedním z nás a my jsme se stali skrze něho syny Božími.
Vždyť apoštol říká: „Jako tělo je pouze jedno, i když má mnoho údů, ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo, tak je tomu i u Krista."[5] Neříká: „takový je Kristus", nýbrž: „tak je tomu i u Krista". Kristus má sice mnoho údů, avšak jediné tělo.
Sestoupil tudíž z nebe, z milosrdné lásky; a zase sám vystupuje do nebe, byť i my v něm, skrze milost. A tak jen Kristus sestoupil a jen Kristus vystoupil: a to tak, že důstojnost hlavy se při spojení s tělem neztrácí a spojení Hlavy s tělem nepřestává. (...)
[Sermo de Ascensione Domini, 1-2; in PLS II,494-495. Český překlad převzat z Denní modlitby církve a mírně upraven s ohledem na latinský originál redakcí Revue Theofil.]
theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=2224
sv. Augustin, 12.5. 2015
"Dnes vstoupil náš Pán Ježíš Kristus na nebesa. Kéž tam s ním vystoupí i naše srdce!" povzbuzuje nás Učitel Církve sv. Augustin (+430) ve svém kázání ke svátku Nanebevstoupení Páně.
1. Dnes vstoupil náš Pán Ježíš Kristus na nebesa. Kéž tam s ním vystoupí i naše srdce!
Slyšme, co říká apoštol: „Když jste byli s Kristem vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi."[1] Jako on vystoupil, a přece se od nás nevzdálil, tak i my jsme s ním již v nebi, ačkoli se s naším tělem ještě nestalo, co máme slíbeno.
On je již vyvýšen nad nebesa, a přece v nás na zemi trpí každou bolestí, kterou tu jako jeho údy zakoušíme. Sám to dosvědčil, když shůry volal: „Šavle, Šavle, proč mě pronásleduješ?"[2], anebo když řekl: „Měl jsem hlad, a dali jste mi najíst."[3]
Proč také my na zemi neusilujeme, abychom skrze víru, naději a lásku, které nás s ním spojují, byli už nyní s ním v nebi? On, ač je tam, je také s námi; a my, třebaže jsme zde, jsme také s ním. On tak jedná pro své Božství, moc a lásku; my sice nemůžeme jako on pro své Božství, můžeme však pro svou lásku, lásku k němu.
On nebe neopustil, když k nám odtud sestoupil; a stejně neopustil ani nás, když znovu vstoupil na nebesa. Že tam byl, i když byl zde na zemi, dosvědčují jeho vlastní slova: „Nikdo," říká, „nevystoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe, totiž Syn člověka, který je v nebi."[4] Neřekl: „Syn člověka, který bude v nebi", ale: „Syn člověka, který je v nebi."
2. (...) To bylo řečeno s ohledem na jednotu, poněvadž on je naše hlava a my jeho tělo. A to mohl způsobit jen on sám: on jako Syn člověka se stal jedním z nás a my jsme se stali skrze něho syny Božími.
Vždyť apoštol říká: „Jako tělo je pouze jedno, i když má mnoho údů, ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo, tak je tomu i u Krista."[5] Neříká: „takový je Kristus", nýbrž: „tak je tomu i u Krista". Kristus má sice mnoho údů, avšak jediné tělo.
Sestoupil tudíž z nebe, z milosrdné lásky; a zase sám vystupuje do nebe, byť i my v něm, skrze milost. A tak jen Kristus sestoupil a jen Kristus vystoupil: a to tak, že důstojnost hlavy se při spojení s tělem neztrácí a spojení Hlavy s tělem nepřestává. (...)
[Sermo de Ascensione Domini, 1-2; in PLS II,494-495. Český překlad převzat z Denní modlitby církve a mírně upraven s ohledem na latinský originál redakcí Revue Theofil.]
theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=2224
U.S.C.A.E.
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
Jsme dílem Božím. A každý přece vždy miluje své dílo. Je snadné pochopit, že jsme dílo Boží; avšak mnohem těžší je pochopit, že ukřižování Boha je dílem naším - to je pro nás nepochopitelné."
theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=2928
---
zo svätého Arského farára robia ťažkopádneho hlupáčika ale povedať toto pred ľuďmi to práveže ukazuje na tú Múdrosť podľa ktorej je pomenovaný chrám v …Více
Jsme dílem Božím. A každý přece vždy miluje své dílo. Je snadné pochopit, že jsme dílo Boží; avšak mnohem těžší je pochopit, že ukřižování Boha je dílem naším - to je pro nás nepochopitelné."
theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=2928
---
zo svätého Arského farára robia ťažkopádneho hlupáčika ale povedať toto pred ľuďmi to práveže ukazuje na tú Múdrosť podľa ktorej je pomenovaný chrám v Konštantínopole tá Múdrosť je vlastne Ten
theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=2928
---
zo svätého Arského farára robia ťažkopádneho hlupáčika ale povedať toto pred ľuďmi to práveže ukazuje na tú Múdrosť podľa ktorej je pomenovaný chrám v Konštantínopole tá Múdrosť je vlastne Ten
U.S.C.A.E.
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
Katecheze
sv. Cyril Jeruzalémský, 1.7. 2009
Výběr z vyučování čekatelů na křest od světce a učitele Církve Cyrila (cca 315-386), jeruzalémského biskupa, v němž probírá nejen jednotlivé svátosti - jejich význam, účinek a přípravu na ně, ale i jednotlivé body křesťanského vyznání víry - kdo je Bůh a Ježíš Kristus, význam Kristovy oběti, vztahy v Trojici, kánon Písma atd.
...
Bůh Otec a Syn …Více
Katecheze
sv. Cyril Jeruzalémský, 1.7. 2009
Výběr z vyučování čekatelů na křest od světce a učitele Církve Cyrila (cca 315-386), jeruzalémského biskupa, v němž probírá nejen jednotlivé svátosti - jejich význam, účinek a přípravu na ně, ale i jednotlivé body křesťanského vyznání víry - kdo je Bůh a Ježíš Kristus, význam Kristovy oběti, vztahy v Trojici, kánon Písma atd.
...
Bůh Otec a Syn
7,5. Bůh je tedy v širším slova smyslu Otcem všech. Avšak je skutečným přirozeným Otcem jednoho jediného Syna, našeho Pána Ježíše Krista.Otcem se nestal v čase, ale Otcem Jednorozeného byl od věčnosti. Ne že byl před tím bezdětný a pak později, když změnil svůj úmysl, se stal Otcem, ale má otcovskou důstojnost dříve, než něco bylo, dříve než bylo všechno to, co možno vnímat smysly, před věky a sice před všemi věky.
10,19. Milovaní, je mnoho pravdivých svědectví o Kristu. Svědčí o něm svaté dřevo kříže, které až do dneška je možné u nás vidět, i ti, kteří přijali víru a naplnili již téměř celý svět.
11,10. Otec zplodil Syna ne tak jako u lidí rodí myšlenka slovo. Myšlenka v nás zůstává, avšak slovo pronesené a rozlétnuvší se do vzduchu zaniká. My víme, že Kristus, zrozené Slovo, není slovem jen proneseným, ale Slovem v Bohu zůstávajícím a živým. Ne slovem ústy proneseným a rozplynuvším se ve vzduchu, nýbrž je to Slovo věčné, nevyslovitelné, zrozené z podstaty Otce.
11,18. Otec zplodil Syna a zůstal Otcem. Nezměnil se. Zplodil moudrost, ale sám nepřestal být moudrým. Zplodil sílu a sebe neoslabil. Zplodil Boha a sám nebyl zbaven božství. Nic neztratil, ani se nezměnil, ani se nezmenšil, ani zplozenému nic nechybí. Dokonalý je ten, kdo zplodil. Dokonalý je i ten, který byl zplozen. Bůh zplodil, Bůh byl zplozen. Bůh všech zapsal jako svého Otce Boha.
Ježíš Kristus - Bůh i člověk
12,1. Nehodí se klanět se pouhému člověku, ani není správné mluvit O Bohu a nemluvit přitom také o jeho lidské přirozenosti. Kdyby Kristus Bůh - a tím také je - nepřijal lidskou přirozenost, nebyli bychom zachráněni. Uctívejme ho jako Boha a věřme, že se stal člověkem. Rovněž není ku prospěchu mluvit o něm jen jako o pouhém člověku, který není také zároveň Bohem. Stejně tak nepřináší spásu, jestliže se nebere vážně vedle božství i lidství. Vyznejme přítomnost Krále a Lékaře. Král Ježíš chce léčit a proto se stal člověkem, aby mohl léčit, co bylo nemocné.
12,14. Když zkušenost dokázala naši slabost, přijal Pán to, co člověk potřeboval. Protože člověk to chtěl slyšet od člověka jemu podobného, přijal Spasitel - aby se lidé snáze poučili - stejnou lidskou přirozenost. Pán přijal z nás to, co je nám podobné, aby tak zachránil člověka. Přijal to, co je podobno nám, aby člověku dal větší milost a aby hříšná lidská přirozenost měla účast na Bohu.
13,2. Nediv se, že byl vykoupen celý svět. Kristus totiž nebyl pouhým člověkem, ale jednorozeným Božím Synem, který zemřel za svět. A hřích jednoho člověka, Adama, přinesl celému světu smrt. Jestliže vinou jednoho smrt opanovala svět, proč v daleko větší míře by spravedlností jednoho neměl vládnout život? A jestliže tehdy prostřednictvím dřeva stromu, z něhož jedli, byli vyhnáni z ráje, copak tím spíše nyní prostřednictvím dřeva, na kterém zemřel Ježíš, nebudou moci věřící vejít do ráje? Jestliže první člověk stvořený ze země přinesl smrt pro všechny, nemohl ten, který stvořil člověka, přinést věcný život, když sám je životem? Horlivý Pinchas tím, že zahubil špatného člověka, utišil Boží hněv (Num 25,6n). Ježíš nezahubil jiného, ale sám sebe vydal jako výkupné. Copak neutiší Boží hněv vůči člověku?
13,6. Kristus nezemřel z přinucení, ani nebyl zabit jako oběť proti své vůli, ale zemřel dobrovolně. Slyš, co praví! „Mám moc svůj život dát a mám moc jen opět přijmout" (J 10,18). Chci to dovolit nepřátelům. Kdybych nechtěl, nestalo by se to. Přišel tedy trpět z vlastního rozhodnutí. Měl radost, že může vykonat dobrý skutek. Těšil se na vítězný věnec. Radoval se ze záchrany lidí. Nestyděl se za kříž. Zachránil celý svět. Ten, kdo trpěl, nebyl pouhý člověk, ale Bůh, který se stal člověkem a bojoval trpělivý zápas.
13,33. To podstoupil Spasitel, když „smířil krví na kříži jak to, co je na zemi, tak i to, co je na nebi" (Kol 1,20). Svými hříchy jsme se stali nepřáteli Boha, a Bůh rozhodl, aby hříšník zemřel. Bylo tedy třeba zvolit ze dvou možností jednu. Buď aby pravdomluvný Bůh všechny zahubil nebo aby jako milosrdný vzal zpět svou hrozbu. Pohleď však na Boží moudrost! Zachoval svou hrozbu i projevil své milosrdenství. Kristus vzal hříchy na kříž, abychom my jeho smrtí zemřeli hříchům a žili spravedlnosti. Ten, kdo za nás zemřel, nebyl někdo nepatrný, nebyl viditelnou ovcí, nebyl pouhým člověkem, nebyl jen andělem, ale vtěleným Bohem. Špatnost hříšníků nebyla tak velká. Mnohem větší byla spravedlnost toho, který kvůli nám zemřel. Nezhřešili jsme tolik, o kolik spravedlivější byl ten, který dal za nás svůj život. On zemřel, kdy chtěl, a opět ožil, kdy chtěl. Chceš vědět, zda nedal svůj život z přinucení nebo nechtěně odevzdal svého ducha? Zvolal k Otci: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha" (Lk 23,46).
theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=772
sv. Cyril Jeruzalémský, 1.7. 2009
Výběr z vyučování čekatelů na křest od světce a učitele Církve Cyrila (cca 315-386), jeruzalémského biskupa, v němž probírá nejen jednotlivé svátosti - jejich význam, účinek a přípravu na ně, ale i jednotlivé body křesťanského vyznání víry - kdo je Bůh a Ježíš Kristus, význam Kristovy oběti, vztahy v Trojici, kánon Písma atd.
...
Bůh Otec a Syn
7,5. Bůh je tedy v širším slova smyslu Otcem všech. Avšak je skutečným přirozeným Otcem jednoho jediného Syna, našeho Pána Ježíše Krista.Otcem se nestal v čase, ale Otcem Jednorozeného byl od věčnosti. Ne že byl před tím bezdětný a pak později, když změnil svůj úmysl, se stal Otcem, ale má otcovskou důstojnost dříve, než něco bylo, dříve než bylo všechno to, co možno vnímat smysly, před věky a sice před všemi věky.
10,19. Milovaní, je mnoho pravdivých svědectví o Kristu. Svědčí o něm svaté dřevo kříže, které až do dneška je možné u nás vidět, i ti, kteří přijali víru a naplnili již téměř celý svět.
11,10. Otec zplodil Syna ne tak jako u lidí rodí myšlenka slovo. Myšlenka v nás zůstává, avšak slovo pronesené a rozlétnuvší se do vzduchu zaniká. My víme, že Kristus, zrozené Slovo, není slovem jen proneseným, ale Slovem v Bohu zůstávajícím a živým. Ne slovem ústy proneseným a rozplynuvším se ve vzduchu, nýbrž je to Slovo věčné, nevyslovitelné, zrozené z podstaty Otce.
11,18. Otec zplodil Syna a zůstal Otcem. Nezměnil se. Zplodil moudrost, ale sám nepřestal být moudrým. Zplodil sílu a sebe neoslabil. Zplodil Boha a sám nebyl zbaven božství. Nic neztratil, ani se nezměnil, ani se nezmenšil, ani zplozenému nic nechybí. Dokonalý je ten, kdo zplodil. Dokonalý je i ten, který byl zplozen. Bůh zplodil, Bůh byl zplozen. Bůh všech zapsal jako svého Otce Boha.
Ježíš Kristus - Bůh i člověk
12,1. Nehodí se klanět se pouhému člověku, ani není správné mluvit O Bohu a nemluvit přitom také o jeho lidské přirozenosti. Kdyby Kristus Bůh - a tím také je - nepřijal lidskou přirozenost, nebyli bychom zachráněni. Uctívejme ho jako Boha a věřme, že se stal člověkem. Rovněž není ku prospěchu mluvit o něm jen jako o pouhém člověku, který není také zároveň Bohem. Stejně tak nepřináší spásu, jestliže se nebere vážně vedle božství i lidství. Vyznejme přítomnost Krále a Lékaře. Král Ježíš chce léčit a proto se stal člověkem, aby mohl léčit, co bylo nemocné.
12,14. Když zkušenost dokázala naši slabost, přijal Pán to, co člověk potřeboval. Protože člověk to chtěl slyšet od člověka jemu podobného, přijal Spasitel - aby se lidé snáze poučili - stejnou lidskou přirozenost. Pán přijal z nás to, co je nám podobné, aby tak zachránil člověka. Přijal to, co je podobno nám, aby člověku dal větší milost a aby hříšná lidská přirozenost měla účast na Bohu.
13,2. Nediv se, že byl vykoupen celý svět. Kristus totiž nebyl pouhým člověkem, ale jednorozeným Božím Synem, který zemřel za svět. A hřích jednoho člověka, Adama, přinesl celému světu smrt. Jestliže vinou jednoho smrt opanovala svět, proč v daleko větší míře by spravedlností jednoho neměl vládnout život? A jestliže tehdy prostřednictvím dřeva stromu, z něhož jedli, byli vyhnáni z ráje, copak tím spíše nyní prostřednictvím dřeva, na kterém zemřel Ježíš, nebudou moci věřící vejít do ráje? Jestliže první člověk stvořený ze země přinesl smrt pro všechny, nemohl ten, který stvořil člověka, přinést věcný život, když sám je životem? Horlivý Pinchas tím, že zahubil špatného člověka, utišil Boží hněv (Num 25,6n). Ježíš nezahubil jiného, ale sám sebe vydal jako výkupné. Copak neutiší Boží hněv vůči člověku?
13,6. Kristus nezemřel z přinucení, ani nebyl zabit jako oběť proti své vůli, ale zemřel dobrovolně. Slyš, co praví! „Mám moc svůj život dát a mám moc jen opět přijmout" (J 10,18). Chci to dovolit nepřátelům. Kdybych nechtěl, nestalo by se to. Přišel tedy trpět z vlastního rozhodnutí. Měl radost, že může vykonat dobrý skutek. Těšil se na vítězný věnec. Radoval se ze záchrany lidí. Nestyděl se za kříž. Zachránil celý svět. Ten, kdo trpěl, nebyl pouhý člověk, ale Bůh, který se stal člověkem a bojoval trpělivý zápas.
13,33. To podstoupil Spasitel, když „smířil krví na kříži jak to, co je na zemi, tak i to, co je na nebi" (Kol 1,20). Svými hříchy jsme se stali nepřáteli Boha, a Bůh rozhodl, aby hříšník zemřel. Bylo tedy třeba zvolit ze dvou možností jednu. Buď aby pravdomluvný Bůh všechny zahubil nebo aby jako milosrdný vzal zpět svou hrozbu. Pohleď však na Boží moudrost! Zachoval svou hrozbu i projevil své milosrdenství. Kristus vzal hříchy na kříž, abychom my jeho smrtí zemřeli hříchům a žili spravedlnosti. Ten, kdo za nás zemřel, nebyl někdo nepatrný, nebyl viditelnou ovcí, nebyl pouhým člověkem, nebyl jen andělem, ale vtěleným Bohem. Špatnost hříšníků nebyla tak velká. Mnohem větší byla spravedlnost toho, který kvůli nám zemřel. Nezhřešili jsme tolik, o kolik spravedlivější byl ten, který dal za nás svůj život. On zemřel, kdy chtěl, a opět ožil, kdy chtěl. Chceš vědět, zda nedal svůj život z přinucení nebo nechtěně odevzdal svého ducha? Zvolal k Otci: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha" (Lk 23,46).
theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=772
U.S.C.A.E.
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=1221 to je "ťažký kaliber" však sa jedná o Tajomstvo Bohočloveka ako je to s jeho dvoma nezmiešanými prirodzenosťami Tajomstvo Vtelenia Boha Syna to nie je pár veršíkov a trápnučký výklad k tomu čo má dier viac ako sito
takých bludov máte sedem do týždňa
a z tohto som sa smial
Chápu všechny, kteří mají v sobě bariéru strachu a bojí se vidět Krista jenom jako …Více
theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=1221 to je "ťažký kaliber" však sa jedná o Tajomstvo Bohočloveka ako je to s jeho dvoma nezmiešanými prirodzenosťami Tajomstvo Vtelenia Boha Syna to nie je pár veršíkov a trápnučký výklad k tomu čo má dier viac ako sito
takých bludov máte sedem do týždňa
a z tohto som sa smial
Chápu všechny, kteří mají v sobě bariéru strachu a bojí se vidět Krista jenom jako člověka. To, že je Ježíš Kristus člověkem, mu neubírá z jeho slávy vůbec nic. Sedí přece v oslaveném těle na trůnu svého Otce. Je nad vším stvořením, nad lidmi i anděly. Je v něm Bůh, všichni, kteří se Pánu Ježíši klaní, klaní se i Bohu v něm. A ano, Bůh mu dal všechno, aby Bůh vládl skrze člověka Ježíše Krista. Tak velikou má k nám Bůh Lásku.
to môžem vládnuť ja takýto to má dôsledok keď človek uvažuje do konca a to je vlastne ateizmus prečo toto etnikum po odvrhnutí Krista Boha tak prahne po Non serviam je čiastočne tajomstvom
a tá istá osoba ktorá tieto odpadlíctva obdivuje upiera druh Kraľovania Márii to nevymyslíš toto je taká hovädina že som to musel sem dať nevedel som sa zdržať
takých bludov máte sedem do týždňa
a z tohto som sa smial
Chápu všechny, kteří mají v sobě bariéru strachu a bojí se vidět Krista jenom jako člověka. To, že je Ježíš Kristus člověkem, mu neubírá z jeho slávy vůbec nic. Sedí přece v oslaveném těle na trůnu svého Otce. Je nad vším stvořením, nad lidmi i anděly. Je v něm Bůh, všichni, kteří se Pánu Ježíši klaní, klaní se i Bohu v něm. A ano, Bůh mu dal všechno, aby Bůh vládl skrze člověka Ježíše Krista. Tak velikou má k nám Bůh Lásku.
to môžem vládnuť ja takýto to má dôsledok keď človek uvažuje do konca a to je vlastne ateizmus prečo toto etnikum po odvrhnutí Krista Boha tak prahne po Non serviam je čiastočne tajomstvom
a tá istá osoba ktorá tieto odpadlíctva obdivuje upiera druh Kraľovania Márii to nevymyslíš toto je taká hovädina že som to musel sem dať nevedel som sa zdržať
Ještě jeden komentář od U.S.C.A.E.
U.S.C.A.E.
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
ja viem že ten sulfurný kazateľ sa Bohu nepáči však z Trojice nie že robí dvojicu ale nepekne po židovsky Jedného v Jedného veríme aj my ale Trojjedíného
Trepifajksl
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
Celé to "znovuzrozené křesťanství" je jen útok židů na církev. S Pánem Ježíšem to nemá nic společného. Jen vypíchnuté jedno heslo zašmodrchaným výkladem.
ten guru je charoš Dohnal
Trepifajksl
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
Znám, nějaká srandovní videa jsem viděl.
Trepifajksl
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
Jest pak víra pravá, abychom věřili a vyznávali: je Pán Ježíš Kristus Syn Boží, Bůh i člověk jest.
Martin Luther
----
Tak co Evi, je pravá víra to, co učí Martin Luther, nebo je bludař????
Martin Luther
----
Tak co Evi, je pravá víra to, co učí Martin Luther, nebo je bludař????
Trepifajksl
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
Ty máš problém s češtinou? Nekličkuj a postav se tomu zpříma.
Martin Luther učí: Co jest Kristus? Jest pravý Bůh a pravý člověk v jedné nerozdílné osobě.
Martin Luther učí: Co jest Kristus? Jest pravý Bůh a pravý člověk v jedné nerozdílné osobě.
Trepifajksl
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
Jinde: Ale Syn Boží jest i pravý Bůh, i pravý člověk spolu.
3 dalších komentářů od Trepifajksl
Trepifajksl
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
Které jsou to tři osoby pravého Božství?
Bůh Otec, Bůh Syn, i Bůh Duch Svatý.
Martin LutherVíce
Které jsou to tři osoby pravého Božství?
Bůh Otec, Bůh Syn, i Bůh Duch Svatý.
Martin Luther
Bůh Otec, Bůh Syn, i Bůh Duch Svatý.
Martin Luther
Trepifajksl
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
A ještě ke sv. Trojici podle Luthera:
V této Trojici nic není přednějšího, ani potřebnějšího, nic většího, ani menšího, ale všechny tři Osoby jsou spolu věčné a sobě vespolek rovné.
V této Trojici nic není přednějšího, ani potřebnějšího, nic většího, ani menšího, ale všechny tři Osoby jsou spolu věčné a sobě vespolek rovné.
Trepifajksl
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
Předně, abychom se učili věřiti, že žádné stvoření nemohlo dosti učiniti za hříchy naše, než toliko sám Pán náš Ježíš Kristus, pravý Bůh a pravý člověk.
(Martin Luther)
(Martin Luther)
Trepifajksl
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
Několik citátů z katechismu psaného Lutherem:
Jest pak víra pravá, abychom věřili a vyznávali: je Pán Ježíš Kristus Syn Boží, Bůh i člověk jest.
------
Co jest Kristus? Jest pravý Bůh a pravý člověk v jedné nerozdílné osobě.
-------
Kdo jest Kristus Pán? Jest Syn Boží: pravý Bůh, a pravý člověk.
Zdroj: W.G.S.T. [= Ve jménu svaté Trojice] Katechysmus Doktora Martina Luthera (Žitava 1727)Více
Několik citátů z katechismu psaného Lutherem:
Jest pak víra pravá, abychom věřili a vyznávali: je Pán Ježíš Kristus Syn Boží, Bůh i člověk jest.
------
Co jest Kristus? Jest pravý Bůh a pravý člověk v jedné nerozdílné osobě.
-------
Kdo jest Kristus Pán? Jest Syn Boží: pravý Bůh, a pravý člověk.
Zdroj: W.G.S.T. [= Ve jménu svaté Trojice] Katechysmus Doktora Martina Luthera (Žitava 1727)
Jest pak víra pravá, abychom věřili a vyznávali: je Pán Ježíš Kristus Syn Boží, Bůh i člověk jest.
------
Co jest Kristus? Jest pravý Bůh a pravý člověk v jedné nerozdílné osobě.
-------
Kdo jest Kristus Pán? Jest Syn Boží: pravý Bůh, a pravý člověk.
Zdroj: W.G.S.T. [= Ve jménu svaté Trojice] Katechysmus Doktora Martina Luthera (Žitava 1727)