dusan.podstavsky
Veľmi som Vám vďačný za tento článok a verím, že je plný múdrosti a povzbudenia pre mnohých. S úctou, ...
Stylita
mě je v církvi dobře
Stylita
Jestliže svět neušetřil našeho Pána Ježíše Krista, nebude šetřit ani nás, nehodné služebníky Páně.
+++
5 more comments from ľubica
ľubica
ľubica
František je historicky prvním papežem, účastnícím se oficiální
připomínky ničivého díla Martina Luthera. Veškerá vina však nespočívá
jen na jeho bedrech, vždyť ke společným katolicko-luteránským rituálním
tanečkům dal souhlas již Benedikt XVI., plynule navazující na ekumenický
odkaz Jana Pavla II.

František však této ekumenické prostituci dal zcela nový rozměr, když v rozhovoru pro La Civiltá …More
František je historicky prvním papežem, účastnícím se oficiální
připomínky ničivého díla Martina Luthera. Veškerá vina však nespočívá
jen na jeho bedrech, vždyť ke společným katolicko-luteránským rituálním
tanečkům dal souhlas již Benedikt XVI., plynule navazující na ekumenický
odkaz Jana Pavla II.

František však této ekumenické prostituci dal zcela nový rozměr, když v rozhovoru pro La Civiltá Catolica před pár dny prohlásil, že „proselytismus na církevní úrovni je
hříchem“. Při jiné příležitosti novinářům a tedy i celému světu sdělil,
že již samotným křtem tvoří katolíci s luterány jedno Tělo Kristovo. A
aby toho pohoršení nebylo málo, v odpovědi na otázku, zda se luteránka,
provdaná za katolíka, může účastnit svatého přijímání, oznámil: „Ať se
nejprve zeptá Pána. A pak ať jedná. Více nyní říci nemohu“. Kdo by si
myslel, že František nezamýšlí pootevřít dveře k pomyslné oltářní mřížce
(pomyslné proto, že z naprosté většiny katolických kostelů již byly
Lutherem inspirované liturgické reformě po Druhém vatikánském koncilu
úspěšně odstraněny) – po synodálním přikývnutí ke svátostnému životu
cizoložníků – také luteránům, nechť si přečte nedávný rozhovor
anglického biskupa Williama Kenneyho a Františkova blízkého
spolupracovníka na poli katolicko-luteránského „dialogu“ pro
Cruxnow.com, v němž mj. řekl: „Pokud by měl František vyvolat v Lundu
cosi na způsob sametové revoluce, musel by ohlásit, že luteráni mohou,
za určitých okolností, přijímat Eucharistii.

Šlo by o velké gesto. Přál
bych si, aby v tzv. ekumenických manželstvích mohl nekatolík přistupovat
spolu se svým životním partnerem ke svatému přijímání. Šlo by o velký
krok kupředu, z pastoračního hlediska velice žádoucímu“.

Katolicko-luteránská seance, jež se tu má zanedlouho odehrát, je
vedena mottem „To, co nás spojuje, je důležitější, než co nás dělí“. Jde
o jednu z nejrafinovanějších lží této Velké (říjnové) ekumenické
revoluce. Těžko může být větší propast než je mezi Církví, založenou
samotným Kristem (nevěrnost mnoha jejích pastýřů na božském původu
katolické církve pranic nemění) a sborem luteránských „církví“,
definovaných mnoha závažnými věroučnými omyly.
Jednotlivé pravdy víry,
jež lze v protestantismu dohledat, totiž nepatří k jeho definičním
znakům. Jsou pozůstatkem Církvi svěřeného pokladu víry z doby před
Lutherovou vzpourou proti autoritě Církve a samotného Boha. Tyto dílčí
pravdy však lze v mainstreamovém luteranismu nalézt čím dál tím
obtížněji.

Jen namátkou: Švédská luteránská církev, s níž se papež
František cítí být sjednocen v jediném Těle Kristově, se sice oficiálně
hlásí k víře v Nejsvětější Trojici, její „pastýři“ ve velké většině
však v božství Ježíše Krista nevěří. Každý, kdo se v ní uchází o
„kněžskou“ službu, musí souhlasit se svěcením žen či sňatky osob
stejného pohlaví.
Kdo je opačného názoru, „vysvěcen“ není. V čele této
sekty je „arcibiskupka“, žehnající homosexuálním párům. Její pravá ruka,
„biskupka“ ze Stockholmu Eva Brunnová, je „provdána“ za svoji lesbickou
partnerku, rovněž v „kněžské službě“. Ta samá osoba se loni přičinila o
to, aby byly z luteránských kostelů odstraněny všechny křesťanské
symboly, včetně křížů, jež by mohly urážet city příchozích islámských
migrantů.

Luteránské spolky ve skutečnosti platné kněžské svěcení nemají ani
v případě mužů, proto nemají ani Eucharistii, svatou zpověď, biřmování
či poslední pomazání.
Papež František tvrdí, že k přináležitosti
jedinému Tělu Kristovu stačí společný křest. Opravdu? Nejde jen o to, že
luteráni nevěří, že křtem je smyt dědičný hřích a do duše je vlita
milost posvěcující. Podstatnější je to, že k Církvi Kristově nemůže
patřit ten, kdo nevyznává to, co k věření předkládá. Stačí jediná
formální hereze, a z pokřtěného se stává oddělená ratolest, do níž míza
z vinného kmene Kristova neproudí. A co platí pro jednotlivce, platí o
to více o „církvi“.

Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem – a daly by se uvést i mnohé
další – je papežův aktivní podíl na oslavách Lutherovy revoluce do nebe
volajícím pohoršením.

koment pod:www.hlavnespravy.sk/…/852916