Stylita
6537

Boží slovo na den 13.9. A.D.2020

Petr přistoupil k Ježíšovi a zeptal se: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když se proti mně prohřeší? Nejvíc sedmkrát?“ Ježíš mu odpověděl: „Neříkám ti nejvíc sedmkrát, ale (třeba) …Více
Petr přistoupil k Ježíšovi a zeptal se: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když se proti mně prohřeší? Nejvíc sedmkrát?“ Ježíš mu odpověděl: „Neříkám ti nejvíc sedmkrát, ale (třeba) sedmasedmdesátkrát. Nebeské království se podobá králi, který chtěl provést vyúčtování se svými služebníky. A když s vyúčtováním začal, přivedli mu jednoho dlužníka, u kterého měl deset tisíc hřiven. Protože (dlužník) neměl čím zaplatit, pán rozkázal prodat ho i se ženou a dětmi a se vším, co měl, a tím zaplatit. Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: `Měj se mnou strpení, a všechno ti zaplatím.' A pán se nad tím služebníkem smiloval, propustil ho a dluh mu odpustil. Sotva však ten služebník vyšel, potkal se s jedním ze svých druhů ve službě, který mu byl dlužen sto denárů. Začal ho škrtit a křičel: `Zaplať, co jsi dlužen!' Jeho druh padl před ním na kolena a prosil ho: `Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to.' On však nechtěl, ale šel a dal ho zavřít do vězení, dokud dluh nezaplatí. …Více
Dana22
Zlo útočí na kňazov ostrejšie ako na iných.
Modlime sa za kňazov a svätú cirkev v čase tejto skúšky.
www.protiproud.cz/…avit-opatrne-s-pravdou-ven.htm
Příprava na království Antikrista: Odpadlíci od Boha na vrcholu Církve. Satanův útok začal před půl stoletím. František a zednářský plán. Instalace nového náboženství. Lze monstrum zastavit? Opatrně s pravdou ven
28. 6. 2020
Mário VadásVíce
Zlo útočí na kňazov ostrejšie ako na iných.
Modlime sa za kňazov a svätú cirkev v čase tejto skúšky.

www.protiproud.cz/…avit-opatrne-s-pravdou-ven.htm

Příprava na království Antikrista: Odpadlíci od Boha na vrcholu Církve. Satanův útok začal před půl stoletím. František a zednářský plán. Instalace nového náboženství. Lze monstrum zastavit? Opatrně s pravdou ven
28. 6. 2020

Mário Vadás komentuje další analytický list arcibiskupa Vigana, v němž odvážný prelát otevřeně vysvětluje, kdy satan vtrhl do katolické církve, a co to může předznamenávat

Arcibiskup Vigano se znovu hlásí o slovo. Po překvapivém otevřeném dopise prezidentovi USA Donaldu Trumpovi, ve kterém mu vyjádřil podporu, budou nová arcibiskupova vyjádření bodat zejména do srdcí mnoha konzervativnějších prelátů, neboť jimi překročil hranice akceptovatelnosti a tenkého pastoračního ledu.

Carl Maria Vigano přišel o všechno - úřad, pocty, klid, svobodu, a pokud bude ve svých listech pokračovat, možná přijde i o pozemský život. Tak nám to potvrdily zdroje blízké bývalému apoštolskému nunciu USA, který se musí skrývat a žít v anonymitě již od svého prvního šokujícího svědectví, jehož pozadí podrobněji zpracoval například komentátor Jaroslav Daníška na tomto místě.
Monstrum
Po 2. vatikánském koncilu vznikly dva časopisy, které určovaly směr v teologické disputaci. Concilium (1965) založila skupina kolem "mistra koncilu" Karla Rahnera a později suspendovaného Hanse Künga (zpočátku byl členem i mladý Joseph Ratzinger). Concilium se profilovalo jako liberální křídlo, které vzývali nechvalně známého "ducha koncilu". Jako protiváha po zděšení z plodů novot vznikl v roce 1972 časopis Communio, jehož hlavními tvářemi byli významní preláti jako von Balthasar, de Lubac, ale i pozdější papež Benedikt XVI. (opustivší Concilium), kteří sledujíc tragickou spoušť, která se spustila po skončení 2. vatikánského koncilu, začaly být protiváhou progresivcl kolem časopisu Concilium. Byli označováni jako "konzervativci".
Co má tento historický exkurz společný s Mons. Viganem? Má nastínit šachovnici, mimo níž arcibiskup Vigano cimrmanovská tahem na "G13" ocitl. Na této šachovnici bojují (i nebojují) "liberálové" s "konzervativci" už přes 50 let, přičemž první hrají s černými figurkami "ducha koncilu" a bílé reprezentují zastánci "hermeneutiky kontinutity", teze, že skutečné učení 2. vatikánského koncilu je v souladu s tradicí církve, a mimo něj je špatný výklad koncilu: koncil, který vytvořila média .
Právě hermenautiku kontinuity, ideu konzervativců pod vedením Benedikta XVI., která hlásala nutnost a možnost vykládat koncil ve světle tradice, opustil svým listem Vigano. V nejnovějším otevřeném dopise naráží i na esej Mons. Schneidera, kde kazašský biskup mluví o "duchu koncilu" a falešné náboženské svobodě:
"Kdy se hovořilo o 'duchu Tridentu' nebo nějakého jiného koncilu? Nikdy, protože všechny ostatní koncily následovaly ducha Církve. Monstrum vytvořené v modernistických kruzích mohlo být zpočátku nejasné a klamné, ale rostlo, a dnes se projevuje ve své reálné podvratné a vzdorovité povaze. Je naivní si myslet, že by se chtělo změnit."
www.protiproud.cz/…inak-sve-hodnoty-neudrzime.htm
Kořeny
Arcibiskup se cítí být podveden, postrádá jasnost tam, kde by měla svítit nejjasněji: "V dobré víře jsme až příliš tolerovali údajné dobré úmysly těch, kteří prosazovali ekumenismus, který se později změnil na falešnou nauku o Církvi. Dnes již mnozí katolíci nevěří, že mimo katolickou církev není spásy. Právě v koncilních dokumentech se nacházejí dvojznačnosti, které otevřely cestu mezináboženský setkáním a skončí v nějakém univerzálním náboženství, ze kterého bude pravý Bůh vykázán. V těchto dokumentech můžeme vystopovat dnešní zradu víry a praxe, tyto dokumenty se používají k ospravedlnění všemožných úchylek. Texty koncilu jsou mimořádně obtížně interpretovatelné a odporují tradici církve takovým způsobem, jakým jí žádný jiný koncil nikdy neodporoval."
Na logicky vznikající otázky ohledně jeho dosavadního působení v Církvi, o tom, jak se mohl dostat až na pozici arcibiskupa v ovzduší dvojznačnosti, které nyní přísně kritizuje, jak mohl celé ty desetiletí mlčet, Vigano odpovídá:
"Klidně teď přiznávám, že jsem byl bezvýhradně poslušný autoritám církve. Mnozí z nás si neuměli představit, že by byla hierarchie nevěrná Církvi... Nicméně s odchodem Benedikta XVI., který byl nakloněný 'Tridentu', získaly temné síly svobodu vytvořit "novocírkev" a mnohým spadla maska: synodality, ženské kněžky, demokratizace, panekumenismus, homosvazky, genderové teorie, podpora imigrace, ekologismus... kořeny toho všeho je třeba hledat ve II. vatikánském koncilu. Pokud je budeme hledat jinde, nebude na ně lék..."
"Vyžaduje velkou pokoru uznat, že jsme byli desítky let vedeni v omyl lidmi, kteří ustanoveni jako autority nevěděli, jak dohlížet na Kristovo stádo a chránit ho. Tito pastýři, kteří v dobré víře nebo dokonce s podlým úmyslem zradili Církev, musí být identifikováni a exkomunikováni. Měli jsme až příliš mnoho prodejních lidí, kteří se více starali o to, aby se zamilovali nepřátelům Krista, než aby byli věrní jeho církve."
Dále si sype popel na hlavu a ukazuje sondu do myšlení mnohých prelátů, kteří jednají spíše jménem poslušnosti než jménem dobra Církve: "Stejně jako jsem poctivě a klidně poslouchal pochybné příkazy, tak dnes se stejným klidem a poctivostí uznávám, že jsem byl oklamán. Nemohu již setrvávat ve svých omylech. Nemohu ani tvrdit, že jsem věci viděl jasně od začátku. Všichni jsme věděli, že koncil je víceméně revolucí, avšak nikdo z nás si neuměl představit, jak ničivá bude. Mohl bych říct, že Benedikt XVI. revoluci zpomalil, avšak Františkov pontifikát prokázal nad veškerou pochybnost, že mezi pastýři na vrcholu církve panuje absolutní apostaze (odpadnutí)."
www.protiproud.cz/…na-pokani-nikdy-neni-pozde.htm
Útěk před vlky?
Arcibiskup v nejradikálnějších částech listu obviňuje nejvyšší představitele Církve ze ztráty víry a budování univerzálního náboženského systému. Jeho kritika směřuje především do německy mluvících zemí, kde místní pastýři otevřeně vyjadřují myšlenky neslučitelné s učením církve. Kritika se dotýká i nejvyšších míst, deklarace z Abú Dhabí (Boha těší všechna náboženství) je podle arcibiskupa nepřijatelná, neboť pravá křesťanská láska nedělá kompromisy s omylem.
"Tato paralelní církev postupně zakrývá pravou církev, aby ji nahradila ve prospěch univerzálního náboženství. Vyjádření jako nový humanismus, univerzální bratrství jsou hesly filantropického humanismu, které popírá pravého Boha a buduje ekumenický irenismus, který církev jednoznačně odsuzuje. Účelem ekumenických a mezináboženských iniciativ není obrátit ty, kteří bloudí mimo Církve, ale zmást a zničit ty, kteří mají stále katolickou víru. Tyto snahy jsou triumfem zednářského plánu v přípravě na království Antikrista.
Emeritní papež Benedikt XVI. částečně odmítal hrát tuto sebedestruktivní hru, a to mělo být důvodem jeho odstoupení. Po zvolení za papeže řekl větu, jejíž tehdy ne každý chápal: "Modlete se za mne, abych neutekl ze strachu před vlky." Pokud tuto předem připravenou hru v blízké budoucnosti prokoukne a odmítne hrát i papež František, podle Mons. Vigana bude odstraněn stejně jako jeho předchůdce.
Otázka pro konzervativce tedy zní: je něco shnilého v samotném koncilu, jak momentálně tvrdí Mons. Vigano, nebo jen v jeho interpretaci, jak to tvrdí zastánci "hermeneutiky kontinuity"?
Otec Vigano otevřel Pandořinu skříňku. Mnoho prelátů se posune alespoň v myšlenkách na hranici, za kterou se posunul bývalý apoštolský nuncius. V současnosti není pravděpodobné otevření diskuse o 2. vatikánském koncilu. Na něco takového by bylo potřeba více podobných hlasů z konzervativnějšího tábora a ochota jít do konfliktu s vysoce postavenými preláty a ohromnou mocí médií. A samozřejmě počítat se silnou antikampaní, ztrátou dobrého jména a nálepky rozkolníka a zpátečníka.
Snad nejnovější list alespoň dodá odvahu nespokojencům se současnou politikou Vatikánu alespoň při potírání těch nejextrémnějších liberálních experimentů.
Dana22
14. september-sviatok Povýšenia sv. Kríža:
Svätý Konštantín,syn svätej Heleny,ktorá našla svätý KRÍŽ
www.lifenews.sk/…inces-v-tomto-znameni-zvitazis
www.nova.dkuspis.sk/…Katecheza-ministrantov/1-1-rokVíce
14. september-sviatok Povýšenia sv. Kríža:

Svätý Konštantín,syn svätej Heleny,ktorá našla svätý KRÍŽ

www.lifenews.sk/…inces-v-tomto-znameni-zvitazis

www.nova.dkuspis.sk/…Katecheza-ministrantov/1-1-rok
U.S.C.A.E.
13. september
Pamiatka založenia chrámu svätého vzkriesenia Krista a nášho Boha.
V roku 66 po Kristovi vypuklo známe židovské povstanie proti rímskej nadvláde. Cisár Nero (54 – 68) poslal na jeho potlačenie vojsko pod vedením veliteľa Vespaziána. Keďže sily protivníkov neboli rovnocenné, už v prvej bitke zahynulo približne štyridsaťtisíc Židov a Rimania veľmi rýchlo dobyli Galileu. Keď sa …Více
13. september

Pamiatka založenia chrámu svätého vzkriesenia Krista a nášho Boha.

V roku 66 po Kristovi vypuklo známe židovské povstanie proti rímskej nadvláde. Cisár Nero (54 – 68) poslal na jeho potlačenie vojsko pod vedením veliteľa Vespaziána. Keďže sily protivníkov neboli rovnocenné, už v prvej bitke zahynulo približne štyridsaťtisíc Židov a Rimania veľmi rýchlo dobyli Galileu. Keď sa novým cisárom stal uvedený Vespazián (69 – 79), ďalším vedením boja bol poverený jeho syn Títus. On Jeruzalem s vojskom obkľúčil a napokon v roku 70 po Kristovi porazil, pričom zahynul približne jeden milión Židov. Jeruzalemský chrám bol vypálený a mesto bolo zničené, takže po ňom nezostal ani kameň na kameni, ako to kedysi predpovedal náš Pán Ježiš Kristus (Lk 19, 44). S výnimkou jediného dňa v roku, aj to výlučne za poplatok, bol Židom pod trestom smrti zakázaný dokonca vstup doň.

Po ďalšom neúspešnom židovskom povstaní v rokoch 132 – 135 pod vedením domnelého mesiáša Bar Kochbu dal rímsky cisár Hadrián (117 – 138) postaviť na ruinách Jeruzalema celkom nové mesto s názvom Aelia Capitolina. Zároveň dal zneuctiť prakticky všetky posvätné miesta kresťanov. Kristov hrob prikázal zasypať a umiestniť nad neho sochu hlavného pohanského boha Dia. Na vrchu Golgota, kde bol Ježiš svojho času ukrižovaný, dal postaviť pohanský chrám zasvätený bohyni rozkoše Venuši. Dokonca aj v neďalekom Betleheme dal na mieste, kde sa Ježiš Kristus narodil, postaviť pohanský chrám zasvätený starogréckemu bohovi Adonisovi, ktorý zosobňoval Slnko. Na najposvätnejších kresťanských miestach sa teda prelievala krv obetných zvierat na počesť pohanských božstiev.

Po známom Milánskom edikte svätého cisára Konštantína Veľkého (306 – 337; liturgická pamiatka 21. mája spolu s matkou Helenou) z roku 313, ktorým kresťania dostali vytúženú náboženskú slobodu, sa veci začali meniť. Konštantín napísal list jeruzalemskému patriarchovi Makariovi (313 – 333), aby venoval svoju pozornosť výstavbe nového chrámu na mieste Kristovho hrobu a zároveň tam vyslal svoju matku Helenu s veľkým množstvom finančných prostriedkov, aby osobne dohliadala na všetky stavebné práce. Pod jej dohľadom boli zbúrané pohanské svätyne, bol nájdený a slávnostne povýšený svätý Kríž (liturgická pamiatka 14. septembra) a bolo očistené aj miesto Kristovho hrobu. Vyrástol tam celkom nový chrám, a to taký veľký, že pod jeho strechou sa nachádzala dokonca aj neďaleká Golgota. Pôvodne sa volal Martyrion, čo v preklade z gréčtiny znamená svedectvo, neskôr bol premenovaný na Anastasis, teda zmŕtvychvstanie, a napokon sa zaužívalo jeho súčasné pomenovanie: Chrám Božieho hrobu. Isteže, v dôsledku predchádzajúcich i týchto stavebných prác sa dané miesta zmenili prakticky na nepoznanie.

Pod dohľadom svätej Heleny sa vybudovali aj mnohé ďalšie kresťanské svätyne, napríklad na Olivovom vrchu, v Getsemanskej záhrade a v Betleheme. Predsa však kresťanský chrám postavený na mieste Kristovho hrobu a zmŕtvychvstania bol zo všetkých najkrajší a najväčší. Žiaľ, práce na ňom trvali tak dlho, že svätá Helena ho svojimi pozemskými očami už nevidela. Zomrela v roku 327, niekoľko rokov pred jeho dokončením.

Keď bol kresťanský chrám na mieste Kristovho hrobu a zmŕtvychvstania hotový, svätý Konštantín zvolal do Jeruzalema klérus i veriacich zo všetkých končín kresťanského sveta. Dostavili sa nielen biskupi z Bitýnie, Trácie, Cilície, Kapadócie, Sýrie, Fenície, Arábie a Palestíny, ale napríklad aj z Mezopotámie, Perzie a Egypta. Zhromaždilo sa tiež takmer nespočítateľné množstvo veriacich. Uvedená slávnostná posviacka tohto kresťanského chrámu, zaiste najvýznamnejšieho pre všetkých kresťanov celého sveta až dodnes, sa uskutočnila v desiatom roku vlády cisára Konštantína, konkrétne 13. septembra 335 po Kristovi.

Pri jeho prípadnej návšteve, ale aj počas sviatku jeho posvätenia, pamätajme na skutočnosť, že najdôležitejšou kresťanskou svätyňou, v ktorej má prebývať a pôsobiť Svätý Duch, je naše vlastné telo a naša vlastná duša.

Autor: ThLic. Marcel Gajdoš

www.zoe.sk

pojem náboženská sloboda by som nahradil výrazom povolenie kultu
U.S.C.A.E.
13. september
Predprazdenstvo Povýšenia úctyhodného a životodarného Kríža.
Kríž je Kristová sláva i povýšenie
Oslavujeme sviatok Kríža, ktorým bola zahnaná temnota a bolo vrátené svetlo. Slávime sviatok Kríža a spolu s Ukrižovaným vznášame sa hore, aby zanechajúc zem i s hriechom získali sme nebo. Každý, kto si osvojil kríž, získal poklad. Lebo právom nazývam pokladom to, čo je podľa mena …Více
13. september

Predprazdenstvo Povýšenia úctyhodného a životodarného Kríža.

Kríž je Kristová sláva i povýšenie

Oslavujeme sviatok Kríža, ktorým bola zahnaná temnota a bolo vrátené svetlo. Slávime sviatok Kríža a spolu s Ukrižovaným vznášame sa hore, aby zanechajúc zem i s hriechom získali sme nebo. Každý, kto si osvojil kríž, získal poklad. Lebo právom nazývam pokladom to, čo je podľa mena i v skutočnosti najväčším dobrom, v ktorom je uložený súhrn našej spásy a vrátený do pôvodného stavu.
Keby nebolo kríža, Kristus by nebol ukrižovaný. Keby nebolo kríža, život by nebol klincami pribytý na drevo. Keby život nebol pribytý klincami, z boku by sa nevylial prameň nesmrteľnosti, ktorý očisťuje svet, totiž krv a voda; nebol by roztrhaný úpis hriechu, neboli by sme vyhlásení za slobodných, nepožívali by sme zo stromu života a nebol by roztvorený raj. Keby nebolo kríža, nebola by zničená smrť a olúpené peklo.
Kríž je teda veľká a vzácna vec. Veľká preto, lebo ním sa dosiahli mnohé dobrá, ktoré sú o to väčšie, o koľko dôležitejší zástoj v nich hrali Kristove zázraky a muky. Kríž je preto vzácna vec, lebo znamená Božie utrpenie a víťazstvo; utrpenie, pretože Boh na ňom dobrovoľne podstúpil smrť; víťazstvo však, lebo krížom bol zasiahnutý diabol, na ňom bola premožená smrť, ním boli rozbité putá a tak sa dosiahla spása celého sveta. Kríž sa sa môže nazývať Kristovou slávou i povýšením. On je teda ten žiadúci kalich, zakončenie múk, ktoré Kristus za nás pretrpel. Kristus sám nazval kríž svojou slávou, keď povedal: "Teraz je oslávený Syn človeka a Boh je oslávený v ňom a skoro ho oslávi." A znova hovorí: "Otče, osláv ma ty pri sebe samom slávou, ktorú som mal pri tebe skôr, ako vznikol svet." A inde vraví: "Otče, osláv svoje meno." I zaznel hlas z neba: "Už som oslávil a ešte oslávim."
Tým označil tú slávu, ktorú vtedy dosiahol na kríži. A že kríž znamená Kristovo povýšenie, dá sa poznať z jeho slov: "A ja keď budem pozdvihnutý od zeme, všetko pritiahnem k sebe."

Takto hľa je kríž Kristova sláva i povýšenie.

Z rečí sv. Andreja Krétského
spracoval drh

Zdroj: Gréckokatolícky kalendár 1989, Spolok Sv. Vojtecha, Trnava, s.81

Autor: ICDr. František Čitbaj, PhD.

www.zoe.sk
Stylita
Dnes slavíme svátek svatého Jana Zlatoústého
sv. Jan Zlatoústý
Ioannes Chrysostomus, ep. et doctor Eccl.
13. září, památka
Postavení: biskup a učitel církve
Úmrtí: 407
Patron: kazatelů, řečníků; pomocník při epilepsii
Atributy: andělé, biskup, holubice, kniha, úl
Pocházel ze syrské Antiochie. Po studiu řečnictví přijal křest a věnoval se poustevnickému životu. Roku 381 se stal jáhnem a …Více
Dnes slavíme svátek svatého Jana Zlatoústého
sv. Jan Zlatoústý
Ioannes Chrysostomus, ep. et doctor Eccl.
13. září, památka
Postavení: biskup a učitel církve
Úmrtí: 407
Patron: kazatelů, řečníků; pomocník při epilepsii
Atributy: andělé, biskup, holubice, kniha, úl
Pocházel ze syrské Antiochie. Po studiu řečnictví přijal křest a věnoval se poustevnickému životu. Roku 381 se stal jáhnem a v té době začal i literární činnost. Knězem byl od r. 386 a upozornil na sebe svou výmluvností s mimořádnou řečnickou schopností. Po 11 letech byl povolán za konstantinopolského patriarchu. Zůstal věrný svým zásadám, vedl skromný život a pranýřoval rozmařilost bohatých. Jeho ctnosti vedly k tomu, že byl opakovaně poslán do vyhnanství (403 a 404) odkud pokračoval v díle psaním spisů. Starostlivou péčí o duchovní dobra se střetával s úsilím nepřátel dostat ho co nejdál. Císař pak potvrdil jeho odsun i z oblasti arménského Kukusu na východě Turecka až k východnímu břehu Černého moře. Tam však nedošel a podlehl útrapám v pontské Komani (u současného Tokátu v severním Turecku). Jeho poslední slova byla: "Sláva Bohu za všecko." Ostatky byly r. 1204 slavně převezeny do Konstantinopole.
zdroj: catholica.cz